Vyrob si nepřítele a pak proti němu bojuj

28. 6. 2014 / Karel Dolejší

Ještě nedávno Turecko dovolovalo syrským povstalcům volný pohyb přes svou hranici, převoz zbraní, munice a zásob - a v izolovaných případech dokonce poskytlo letecké krytí. Nyní se radikální část těchto povstalců stala obrovským regionálním problémem.

Bývalý velitel NATO v Evropě (SACEUR) admirál Stavridis navrhuje, aby NATO pomohlo Turecku s průzkumnými operacemi v Sýrii a Iráku, vyslalo jednotky zvláštního určení - a nechalo otevřenou i možnost intervence.

Americká politika na Blízkém východě není o nic chytřejší, než turecká. Obamova administrativa žádá vojenskou pomoc pro "umírněné" povstalce v Sýrii ve výši 500 milionů dolarů. Když to dopadne dobře, dodané zbraně pomohou oslabit Asadův režim, potenciálního spojence v boji proti džihádistům z organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL). Když to dopadne hůře, což je mnohem pravděpodobnější, dodané zbraně skončí přímo v rukou islamistů, o čemž může pochybovat jen ten, kdo neviděl fotografie zachycující množství americké výzbroje, které islamisté ukořistili v Iráku. Armáda je něco víc, než sklad zbraní, jaký vlastní Irák či třeba Saúdská Arábie nebo další monarchie Perského zálivu, jejichž ozbrojené síly snad s výjimkou Jordánska představují parodie na armádu. Ostatně islamisté v Sýrii se sami netají tím, že od "umírněných" povstalců zbraně levně nakupují.

Takže vzorec vypadá takto: Chovej se nezodpovědně, vyháněj zlého čerta Asada ještě horším Belzebubem ISIL. Když pak začne hrnek s kaší přetékat a nejde zastavit, zavolej NATO, ale hlavně nepřestávej přikládat. Vojenská byrokracie v Bruselu přece brzy nebude mít co na práci a radostně skočí po první příležitosti získat na čas další důvod ke své existenci bez ohledu na chybějící solidní řešení vlastní core mission.

Je naprostý nesmysl, aby v této fázi NATO Turecku pomáhalo. Akutně mu nic nehrozí, protože islamisté pošilhávají především jižním směrem. A pak, Turecko samo by mělo nést naprostou většinu nákladů spojených s problémy, jež sebou nese přítomnost masivní islamistické síly na Blízkém východě. Je to tak správně a je to výchovné. Ankara by měla mít motivaci příště si třikrát rozmyslet, než začne zase podporovat něco takového, co pomohla odstartovat v Sýrii, co přeskočilo do Iráku a nyní se týká přinejmenším také Jordánska a Saúdské Arábie.

A co se týče katastrofální americké intervencionistické politiky USA v regionu, měli by evropští spojenci v NATO působit jednoznačně proti snahám předstírat, že Mosul či Tikrít leží na březích severního Atlantiku - a proto snad údajně nějak souvisí s organizací, která kolem tohoto oceánu má zajišťovat regionální bezpečnost.

0
Vytisknout
7105

Diskuse

Obsah vydání | 1. 7. 2014