Paci... Paci... Pacifik

23. 4. 2014 / Petr Fiala

Pominu-li ty čínské spisovatele, kteří žijí v Číně a píší čínsky nebo i jiným jazykem, nejčastěji anglicky, zůstanou mi dvě skupiny, do nichž mohu současné čínské literáty rozdělit:

Tyto dvě velké kategorie lze ovšem dále dělit:

Teprve toto podrobnější dělení nám ukáže specifičnost čínské situace: Číňané žijící i po několik generací mimo Čínu neztrácejí svůj vztah ke své vlasti, Číně, a k jazyku svých rodičů, k čínštině. Použijeme-li jako kontrolní soubor české spisovatele žijící mimo Českou republiku, jasně se ukáže čínská specifičnost: Nevím o jediném spisovateli žijícím mimo ČR, jehož rodiče by pocházeli z ČR, který by se ve svém díle vracel do vlasti svých rodičů nebo který by dokonce psal česky.

Ve svém článku Vrh na trh (A2 13/2013) jsem reflektoval skutečnost, že nezbývá než do čínské literatury počítat i autory, kteří nepíší čínsky, neboť velké množství čínských spisovatelů nepíše čínsky. Zde chci toto poznání rozšířit o pohled generační:

Charakteristickým rysem čínské literatury (a kultury vůbec) - která ve zvyšující se míře ovlivňuje kulturu pacifické oblasti - je, že je tvořena autory čínského původu, kteří ve svých dílech užívají čínských námětů a témat, ať už v jiném jazyce než v čínštině, nejčastěji v angličtině, nebo v čínštině samé. Jako typické spisovatelky pacifické oblasti mi z tohoto hlediska vycházejí Maxine Hong Kingstonová a Amy Tanová.