Dr. Divnoláska, aneb jak jsme se naučili mít rádi lži a mýty

22. 4. 2014 / Daniel Veselý

Na sociálních sítích se rozběhla diskuse o mém článku s názvem "Bagatelizaci zločinů Spojených států vnímám stejně jako bagatelizaci holocaustu" , do níž se s vervou zapojilo také pár českých historiků. Přišlo mi, že jsem svým textem uhodil hřebík na hlavičku, jelikož se ke slovu dostaly standardizované představy, a potvrdila se mi teze o provinciálním myšlení značné části české intelektuální obce.

Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR se na Facebooku nechal slyšet, že v případě amerických zločinů jde o "nezamýšlené důsledky". Smetana píše, že diktátoři typu Pol Pota či Husajna, posílení americkými chybami či nedůsledností, vraždí vlastní obyvatelstvo; něco jiného je ruský/sovětský expansionismus a Rusy či Sověty prováděné či organizované vraždění -- od Katyně přes Sofii, Ukrajinu, atd. (...) Smetana pokračuje: "Připočtěme postřílení sedmi set tisíc lidí jen v letech 1937-38, k tomu další stovky tisíc zahynuvších v gulagu. Nejsem si vědom, že by Američané někdy něco podobného dělali. Taková My Lai je proti tomu všemu nic (jakkoli to byl nepěkný exces, jehož viníci ovšem neunikli trestu, byť nepochybně malému). Ano, k indiánům se "Ami" nechovali zrovna pěkně, to je pravda."

Ony "nezamýšlené důsledky, chyby a nedůslednosti", jak se pan Smetana domnívá, byly ve skutečnosti až krutě domyšlené. Kambodžský katan Pol Pot a jeho soukmenovci se těšili minimálně verbální podpoře Washingtonu již od podzimu roku 1975, kdy bývalý ministr zahraničí USA Henry Kissinger prohlásil, že Rudí Khmérové jsou sice banda hrdlořezů, ale Bílý dům si přeje, aby s ním udržovali přátelské vztahy s přáním, že by se toto přátelství mělo prohloubit, jak se můžeme dočíst v oficiálních dokumentech z archivu NSA ZDE, ZDE

Kissinger coby cynický pragmatik samozřejmě věděl, že Rudí Khmérové v té době na obyčejných Kambodžanech páchali ukrutná zvěrstva. Genocida byla zahájena už na jaře téhož roku, nicméně geopolitická situace a zájmy Států byly jaksi přednější; a proto nešlo o žádné "chyby ani nedůslednosti", jak při obhajobě zločinů americké zahraniční politiky napsal Smetana. Navíc vláda prezidenta L.B. Johnsona už v roce 1965 iniciovala bombardování Kambodži ZDE, jak píše historik Ben Kiernan ve stati publikované na webových stránkách americké Yale University. Bombardování o pět let později eskalovali Nixon s Kissingerem, a tato destrukce posílila Rudé Khméry "vehnáním rozzuřených obyvatel do jejich řad", usnadnila jim příchod k moci, a "nakonec skončila kambodžskou genocidou". Kissengerova slova "vezměte všechno, co létá, a bombardujte všechno, co se pohne" jsou dnes již klasická a vyvracejí Smetanova chlácholivá slova na adresu "chybující" americké zahraniční politiky.

O přímé finanční a diplomatické podpoře Rudých Khmérů ze strany Spojených států a Velké Británie od roku 1979 až do 1. poloviny 90. let, tedy poté co Rudí Khmérové usmrtili kolem dvou milionů Kambodžanů, pojednávají důvěryhodní autoři, jako je právě odborník na toto téma Ben Kiernan či Michael Haas. Jejich publikace jsou doporučeny k četbě na webových stránkách Yale University ZDE.

V případě Saddáma Husajna je vše nad slunko jasné. Spojené státy, Velká Británie a další země ho vyzbrojily, financovaly, diplomaticky kryly až do té doby, kdy porušil pravidla vpádem do ropného satelitu USA v Kuvajtu ZDE. CIA počínaje rokem 1959 mladému Husajnovi dokonce pomáhala převzít moc v Iráku tím, že ho začlenila do šestičlenného komanda, jež mělo usmrtit tehdejšího iráckého vládce Abd al-Karima Qasima ZDE. Když Quasim v roce 1963 padl, CIA iráckým pučistům, včetně Husajna, zaslala seznam údajných komunistů, kteří byli na základě svědectví bývalých operativců CIA uvězněni, vyslýcháni a 4000 z nich bylo s tichým souhlasem Američanů zastřeleno. Bývalí vysocí představitelé CIA tyto masakry kvitovali s povděkem a slovy: "Upřímně jsme byli rádi, že jsme se jich zbavili." Pan Smetana se tedy mýlí, protože v tomto, a desítkách, ba možná stovkách obdobných případů šlo o cílené zločiny v režii Bílého domu.

Myslím, že nikdo nepopírá zločiny "ruského/sovětského expanzionismu", naopak o nich existuje bohatá literatura, desítky dokumentů a filmů -- na rozdíl od škály amerických zločinů, jež jsou porůznu zasety v myslích jejich obětí. Proč ale nosit sovy do Athén; jinými slovy proč neustále připomínat, to co už důvěrně známe -- zločiny "od Katyně přes Sofii, Ukrajinu"? Ano, my o nich víme na rozdíl od celé řady hrůz, před nimiž cloníme zrak a jež se uskutečnily z popudu západních demokracií.

Smetana upozorňuje na masové popravy v průběhu největších Stalinových čistek v letech 1937 až 38 spáchaných samotnými Rusy a dodává: "Nejsem si vědom, že by Američané někdy něco podobného dělali."

Je možné, aby profesionál zabývající se soudobými dějinami na akademické instituci takto reagoval? Považuje snad původní severoamerické obyvatelstvo USA, jež bylo "bílými tvářemi" s požehnáním "otců zakladatelů" důkladně vyhlazeno a mohlo inspirovat Hitlera ke genocidě evropských Židů ZDE, za cizorodý prvek? Dobrá tedy, a co přibližně stejný, nebo ještě vyšší počet usmrcených civilistů z rukou amerických "boys" na Filipínách v letech 1899 až 1902, což tehdy veřejně pranýřoval jakýsi Mark Twain ZDE? V tomto případě hovoříme o přímé americké agresi a nasazení americké armády do boje, podobně jako v Koreji, Indočíně, Grenadě, Panamě, Iráku atd., nikoliv o proxy silách.

Smetana též píše, že takové My Lai je proti zvěrstvům stalinismu "nic". Jistě, ono zmasakrování stovek vesničanů kdesi v zapadlé vietnamské vísce nic moc neznamená; maximálně se historikovými slovy stal "nepěkný exces", protože šlo o aberaci jinak správně fungujícího stroje, jak Smetana implicitně naznačuje.

Investigativní novinář Nick Turse nedávno napsal knihu Kill Anything That Moves: The Real American War in Vietnam (American Empire Project) ZDE, v níž vycházel z utajených dokumentů Pentagonu a výpovědí očitých svědků -- jak vietnamských obětí, tak amerických válečných veteránů.

Turse v knize uvádí, že násilí spáchané Američany v My Lai a vietnamské válce obecně nebylo žádnou náhodnou odchylkou či konáním několika "shnilých jablek", nýbrž rozšířené a systematické: vycházelo totiž z oficiálního Kissingerova nařízení "zabijte vše, co se jen pohne".

Ve starším článku týž autor píše ZDE , že jeden účastník "pacifikační" operace americké armády Speedy Express v deltě Mekongu napsal důvěrný dopis americkému generálovi Williamovi Westmorelandovi, ve kterém stálo, že v oblasti se během jednoho roku odehrálo 12 masakrů typu My Lai. V publikaci Counter-Revolutionary Violence: Bloodbaths in Fact and Propaganda ZDE autorů Noama Chomskyho a Edwarda S. Hermana stojí psáno, že Johnsonova vláda a vláda Jižního Vietnamu naverbovaly jihokorejské žoldáky, kteří na jihovietnamských civilistech spáchali tucty masakrů jako v My Lai. Historik z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Smetana by asi ztuha nazval masakr v My Lai "nepěkným excesem", kdyby na tyto poznatky reagoval střídmou polemikou.

Smetana nakonec na Facebooku napsal: "V logice toho Veselého výkladu tak jsou vlastně Američané odpovědní za oběti komunistického režimu u nás. Kdybych zrovna neměl co na práci, tak ten článek rozsekám na kousky. Tam je takových účelových zjednodušení, zkratek a pochybných tvrzení vytržených z kontextu a zasazených do předem vytvořené teze, že by to opravdu nebyl problém." Kdyby pan Smetana moje texty skutečně znal, nemohl by z úst vypustit hloupost typu, že jsou Američané odpovědní za oběti komunistického režimu u nás. To je namoutě nelogické tvrzení. Vyzval jsem ho tedy, aby polemický článek přece jen napsal, ale Smetana odpověděl, že na to opravdu nemá čas.

Moravský historik a překladatel Jiří Kacetl na můj článek o zločinech zahraniční politiky Bílého domu na FB reagoval takto: "Většinu podobných článků podle mého názoru rozehrává ruská rozvědka, v současnosti velmi aktivní a velmi penězi nabitá. Naše tajné služby evidentně zatím nechtějí tato fakta zveřejňovat, i když náznaky v několika posledních zprávách BIS mluví jasně v prospěch tohoto směřování. Co se Rusům ve střední Evropě nepodařilo udržet vojenskou silou a politickou mocí, toho nyní chtějí dosáhnout podobnými články, zpochybňujícími americkou angažovanost ve světě coby četníka a hlídače. Ten americký četník je hodně nedůsledný a dělá chyby, ale proto není důvod utíkat do mezinárodní izolace Evropské unie a oslabování transatlantické vazby podezíráním a nedůvěrou."

Aniž bych si byl vědom toho, že jsem pravděpodobně na výplatní pásce ruské rozvědky a že oslabuji transatlantické vazby, stal jsem se součástí velké konspirace zpochybňováním "americké angažovanosti ve světě coby četníka a hlídače". Jak si představit "nedůslednost" třeba v souvislostí s rolí Bílého domu při masakru více než 100 000 Jihokorejců jeho klientem v Soulu na úsvitu korejské války, o čemž informuje i britský mediální mainstream ZDE? Jde o obří cynismus, nebo jen prázdný tlach? Opět dochází na americké "chyby"; to už jsme někde slyšeli: "Dělaly se chyby, ale...".

Dojde-li na neznalost konkrétních fakt, přichází na řadu ruská rozvědka a snaha destabilizovat západní civilizaci zvnitřku; asi takhle o svém nepříteli přemýšleli stalinisté v Československu v 1. polovině 50. let. Uvědomíme-li si, že takto uvažuje profesionální historik čtvrt století po pádu železné opony, je to doopravdy na pováženou.

Historik a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět nicméně s kolegou Kacetlem polemizuje: "Ono ani nemusí jít o placení. Lenin tomu říkal "užiteční idioti" a získávat je se kupodivu Rusům vždy velmi dařilo. Nejzářnějším příkladem je asi postoj Feuchtwangera, Shawa a Rollanda k hladomoru ve 30. letech." Lituji toho, že jsem se pana Padevěta nezeptal z čeho, na základě mého textu, usoudil, že dělám "užitečného idiota" -- a také komu, že jej dělám? Třeba Rusům, přestože jsem na BL opakovaně psal i o jejich zločinech? Možná bych se dozvěděl další zajímavé informace o myšlení několika soudobých českých historiků.

0
Vytisknout
16158

Diskuse

Obsah vydání | 24. 4. 2014