Konec syrského konfliktu za stávajícího diplomatického patu nenastane

23. 1. 2014 / Daniel Veselý



< Ukázka z šokujícího dokumentárního filmu Channel Four o tom, co se stalo s dětmi v Aleppu

Právě započatých mírových rozhovorů číslo 2 v Ženevě o ukončení krvavého konfliktu, který trhá Sýrii na kusy, se může zúčastnit jen "vybraná společnost". Jedna země, která se na dění v Sýrii aktivně podílí, byla z diplomatických rozhovorů vyšachována. Objevila se ale další námitka, tentokrát jde o osud syrského prezidenta Bašára Asada. Má pak vůbec neúplná a selektovaná diplomacie nárok na úspěch?

Diplomatická jednání, jejichž cílem je přinejmenším deeskalace krvavého konfliktu v Sýrii a přinejlepším jeho ukončení, se v Ženevě konají na popud Spojených států a Ruska.

Dvě "překážky" mírových rozhovorů

Mezinárodní mírové konference, jejímž cílem je řešení tragické krize v Sýrii, se vedle Asadovy vlády a "rebelů" účastní také zástupci OSN, Spojených států, Ruska a dalších světových mocností. Konference, jež byla zahájena tento týden, má už první zádrhely: k jednání nebyli přizváni íránští diplomaté a panují neshody ohledně osudu syrského prezidenta Bašára Asada.

Americký ministr zahraničí Kerry předem vyloučil, že by v "přechodné syrské vládě" mohl figurovat stávající prezident. To je podle jeho mínění základní premisa konference ZDE. Kerryho stanovisko vzápětí odmítl syrský velvyslanec při OSN Bašár al-Jaafari s tím, že se Spojené státy nemohou vměšovat do záležitostí suverénního státu. Zástupci Damašku samozřejmě trvají na tom, aby Asad "zůstal".

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun ještě před začátkem jednání v Ženevě stáhl pozvánku pro íránské zastupitele poté, co na něj vyvinul nátlak Bílý dům a opoziční "rebelové". Pan Ki-mun své rozhodnutí oficiálně ozřejmil tím, že íránští zástupci veřejně zastávali stanoviska, jež byla v rozporu s duchem mírových jednání, a že nesouhlasili s předběžnými podmínkami, jež tato jednání doprovázejí ZDE. Íránská vláda posléze obvinila generálního tajemníka OSN z toho, že se jen hrbí před Spojenými státy.

Ať již byly důvody, které vedly šéfa OSN ke stažení pozvánky pro Íránce, takové nebo makové, jedno je zřejmé. Washington stále pevně drží v rukou obrovskou moc, když stačí diplomaticky zatlačit na (papírového) šéfa planety, potažmo nejvlivnější organizaci na světě, a ten obratem vyhoví.

Jak na stránkách listu Independent píše Patrick Cockburn, jenž tragické události v Sýrii dlouhodobě sleduje ZDE, Írán je hlavním spojencem Asadova režimu; zásobuje ho zbraněmi a dodává mu finance. Kritické hlasy podle Cockburna míní, že úspěch konference s přítomností některých regionálních aktérů, jako je Saúdská Arábie, a nepřítomností dalších, jako je Írán, není realistický. Přesto íránský ministr zahraničí Javad Zarif již dříve jednající strany ujistil, že "cílem rozhovorů je na základě vzájemného souhlasu ustanovení plně funkční přechodné vlády". Můžeme brát tato slova s nadhledem, neboť jde o hlas oficiálního nepřítele; nicméně -- volky nevolky -- jde o klíčového hráče v syrském minovém poli, s nímž je při řešení krize nutné počítat.

Syrská exilová opozice (SOC) podporovaná Západem, Saúdskou Arábií a Katarem, se konference účastní; tedy přes počáteční šok, že jednáním měl být přítomen Írán. Její "politická paže" svou účast totiž podmínila požadavkem, aby nebyli přítomni íránští zástupci, píše dále Cockburn. I když hovoříme o postoji části opozičních sil, tento přístup také není příliš konstruktivní.

Džihádistické a káidistické elementy, podporované i Saúdskou Arábií a Katarem, bojující proti syrské vládě, a dokonce i mezi sebou, přenášejí konflikt do okolních zemí, konkrétně do Iráku a Libanonu. Militantní islamisté jej vnímají jako náboženskou bitvu -- sunnité versus šíité, což by mohlo vyústit v katastrofu globální úrovně. Tito fanatikové jsou samozřejmě proti jakýmkoliv schůdným řešením krize; naopak ji prohlubují a rozšiřují do nekonečné spirály.

Rusko, jež stojí na straně Asadovy vlády, na vyloučení Íránců z konference reagovalo tvrzením, že jednání bez klíčového hráče nemají v podstatě žádný smysl. Ruský ministr zahraničí Lavrov dokonce prohlásil, že jde o neodpustitelnou chybu. Tomu odpovídá i situace ve válkou zmítané Sýrii. Vzhledem k tomu, že Asadův režim kontroluje téměř všechna města a jeho vojsko má nad rebely navrch, je velmi nepravděpodobné, že by dobrovolně odstoupil nebo byl ochoten sdílet moc s "rebely". Bašár Asad ještě v tomto roce hodlá ve volbách obhájit svůj prezidentský post.

Aby toho nebylo málo, ještě je zde další "obstrukce" při mírovém jednání. Několik dnů před zahájením konference v Ženevě byla syrská vláda obviněna z ukrutných zvěrstev, jež měla spáchat na vlastním obyvatelstvu: Asadův režim měl na základě rozsáhlé fotodokumentace systematicky usmrtit 11 000 vězňů s tím, že jde možná jen o "špičku ledovce" ZDE. V Sýrii od vypuknutí války v březnu roku 2011 údajně "zmizelo" asi 47 000 osob. Taková obvinění nesmírně ztěžují vyjednávající pozici syrské vlády a jejích podporovatelů. Robert Fisk se zaobírá otázkou http://www.independent.co.uk/voices/comment/syria-report-one-is-reminded-of-nazi-germany-9075743.html, proč ke zveřejnění této informace, kterou dodal Katar, došlo právě nyní -- doslova několik hodin před zahájením diplomatických rozhovorů. Je v tom nějaký účel? Pokud ano, tak jaký?

I kdyby došlo k nevyvratitelné verifikaci Asadových zvěrstev, tak za situace, kdy se ženevské konference číslo 2 nemůže zúčastnit důležitý aktér, a je předem vyloučeno, aby v přechodné syrské vládě zasedl současný prezident, jsou vyhlídky na konec krvavé lázně v Sýrii neradostné. Bohužel.

0
Vytisknout
3494

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2014