Je zbrojení Ruska nebezpečím pro Evropu?

28. 12. 2013

Má se Evropa obávat ruského masivního zbrojení? Rusko plánuje do roku 2020 utratit za nákup zbraní a vojenské techniky více jak 19 bilionů rublů (cca 11,5 bilionů korun). Cílem této investice do obrany je, aby ruské ozbrojené síly mohly adekvátně reagovat na hrozby a výzvy lokálního i regionálního charakteru, kterým v budoucnu může Ruská federace čelit, píše Jiří Just.

Nárůst výdajů na obranu bezesporu představuje pro státy sousedící s Ruskem riziko. A to zejména pro země, které byly v minulosti aktéry ozbrojeného konfliktu s Ruskem (Gruzie), mají mnohonásobně nižší obranný potenciál než Rusko (pobaltské státy, Finsko, Norsko) nebo ty, jež nemají s Ruskem stále vyřešenou delimitaci hranic (Estonsko, Ukrajina). Intenzita tohoto rizika však není tak vysoká, aby se z krátkodobého hlediska stala skutečnou hrozbou. Je nutné totiž vzít v potaz následující faktory:

Rusko zbrojit musí. Nemá na vybranou. Ruské ozbrojené síly mají obrovské množství zastaralé techniky, která neodpovídá současným požadavkům. Podle ruských expertů, větší část výzbroje, kterou v současné době disponuje ruská armáda, vyčerpá svou životnost do roku 2015. Pokud by Rusko nezbrojilo, nemohlo by banálně zajistit svou obranu. A to by nebyla hrozba pouze pro ruský stát, ale i jeho sousedy. Rusko jako failed state je noční můra pro celý evropský kontinent.

Ruské vedení si uvědomuje limity konvenčních sil. Moskva proto dlouhodobě považuje za klíčový prostředek pro obranu národních zájmů strategické jaderné síly. Ruská armáda je připravena je použít, pokud bude ohrožena existence státu. Uvádí to vojenská doktrína z roku 2010. Nedávno tuto skutečnost připomněl vicepremiér Dmitrij Rogozin, který v ruské vládě odpovídá za zbrojní programy. Počet nukleárních hlavic a jejich nosičů je omezen dohodou START z roku 2010.

Rusko má megalomanské plány, které naráží při realizaci. Kapacity ruského obranného průmyslu jsou značně omezené. Modernizace zde dochází velmi pozvolna. Podniky mají problém s plněním plánu a kvalitou produkce. Signifikantním příkladem je, že doposud nejsou mobilní raketové systémy Iskander-M vybaveny raketami s plochou dráhou letu. Iskander byl zařazen do výzbroje už v roce 2006. Podobný případ se týká moderního protiletadlového systému protivzdušné ochrany S-400, který stále používají rakety s nižším dosahem.

Ruské námořnictvo také například touží po třech nových letadlových lodích. Jediná letadlová loď, kterou ruské ozbrojené síly mají, byla postavena před 30 lety na Ukrajině. Ruské loděnice nejsou s to se s takovým projektem vypořádat.

Za zbrojení se také vydává modernizace techniky. Nedávno se například ruská armáda rozhodla zbavit tanků T-80 a nahradit je modernizovanými stroji T-72. Pokud pan Dolejší uvádí, že "v roce 2020 bude ruská armáda disponovat desetinásobným počtem moderních tanků než německý Bundeswehr," tak má částečně pravdu. Rusko může mít desetinásobný počet tanků. Papírově. Je pouze otázkou, jak budeme definovat ruský moderní tank. Předvývojové práce na nejnovějším ruském tanku Armata by měly být završeny v roce 2015. Podaří se ruskému zbrojnímu průmyslu vyrobit do roku 2020 alespoň stovku kusů Armaty?

Ruský zbrojní program je limitován ekonomickou sílou země. Výdaje na obranu by, podle předpokladů, měly tvořit 4 procenta HDP. Nicméně, pokud v roce 2011, kdy zbrojní program odstartoval, růst HDP dosahoval 4,3 %, v letošním roce se očekává, že hrubý domácí produkt země vyroste pouze o 1,5 %. Podle optimistického scénáře ruského ministerstva ekonomického rozvoje se růst HDP do roku 2015 bude držet v oblasti 2,5-2,8 %.

Současně ruský státní rozpočet začíná být mírně deficitní. V letošním roce se předpokládá, že deficit dosáhne až 0,6 % HDP (jinými slovy 400 miliard rublů). V dalších letech by se měl přitom prohlubovat. Vzhledem k těmto faktorům se dá očekávat korekce zbrojního plánu a snížení výdajů na zbrojení. A to především kvůli závazkům ruského státu v sociální oblasti, které se měnit nebudou.

Co dodat závěrem? Rusko skutečně usiluje o posílení postavení na aréně mezinárodních vztahů. Moskva vnímá svůj podíl na úspěšném řešení problému chemických zbraní v Sýrii a na pozitivním vývoji jednání mezinárodního společenství s Íránem jako důkaz návratu ztracené geopolitické síly.

O tom, že se Kreml chce v roce 2014 intenzivněji zabývat rozšířením svého vlivu v zahraničí vypovídá také to, že byla založena nová informační agentura Rossija segodnja, jejíž produkce bude určena výlučně pro zahraniční publikum. Řídit agenturu bude elitní propagandista ruského režimu Dmitrij Kiseljov.

Rusko cítí, že se vliv Spojených států snižuje a Evropská unie mu nemůže v oblasti mezinárodních vztahů výrazně konkurovat. To, z mého pohledu, nicméně neznamená, že Moskva bude za pomoci síly budovat nový Sovětský svaz, a po Kišiněvu se budou za pár let projíždět ruské tanky.

Ruská armáda zbrojí, neboť jak ukázal kavkazský konflikt z roku 2008, dokonce střet se slabším protivníkem může pro Rusko představovat určité komplikace. Ruský zbrojní program je klíčovou částí modernizace ozbrojených sil, nikoliv důkaz neoimperiálních ambicí Ruska. Tyto ambice jsou soustředěny do politické a ekonomické roviny. V těchto oblastech Moskva disponuje vysoce účinnými pákami, kterými může přesvědčit své partnery. Buďme realisté.

Jiří Just, spolupracovník Aktuálně.cz v Rusku

0
Vytisknout
5584

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2014