Švédsko, Gotland, NATO: Sonda do důsledků vystupňovaného ruského zbrojení a zahraničněpolitické agresivity

1. 1. 2014 / Karel Dolejší

Vláda neutrálního Švédska před několika lety reorganizovala ozbrojené síly na základě představy, že v regionu bude v dohledné době v zásadě klid. Z vojenského letectva během studené války disponujícího 400 letouny poté zbylo necelých 150 kusů. Skromné zbytky loďstva jsou soustředěny na základně v Karlskroně - tedy v dosahu raket Iskander rozmístěných nyní v ruské Kaliningradské oblasti a potenciálně také pod ruským protivzdušným deštníkem (S-400). Švédská pozemní armáda je rovněž výrazně zmenšena. V souvislosti se zhoršující se bezpečnostní situaci v regionu se generálové Karlis Neretnieks a Sverker Göranson jednoznačně vyjádřili, že zbytková švédská armáda by v případě nutnosti dokázala zemi bránit jen proti slabému útoku, a i to ještě zhruba jen týden. Ministryně obrany Karin Enströmová poté byla nucena připustit, že generálové vidí věci přesně. - A pak je tu ovšem ještě ostrov Gotland, jehož potenciální strategický význam pro region přesahuje vnitropolitické debaty v samotném Švédsku.

Největší švédský ostrov, na němž jsou v současnosti umístěny strategické elektronické senzory, ale pouze minimální vojenská posádka, by se dal s jistou nadsázkou označit za "nepotopitelnou letadlovou loď" v Baltském moři. Potenciálně umožňuje ovládat celý vzdušný i námořní prostor regionu. Neutrální Švédové ho ovšem tímto způsobem nikdy nevyužívali ani nevyužívají. Ale to přece neznamená, že o to nebudou stát jiní. "Výlety" ruských bombardérů nad švédské území, včetně simulovaného bombardování Gotlandu a okolí Stockholmu, by mohla v této souvislosti bagatelizovat leda osoba, která věcně vůbec netuší, která bije, a jejíž analýzy jsou soustavně založeny na povrchní dekonstrukci označujícího a usilovném předstírání, že k němu se vztahující označované vůbec neexistuje.

Vojenská logika hovoří jasně: Rusové stejně jako Číňané s ohledem na přilehlá moře a vzdušný prostor nad nimi preferují tzv. AA/AD Strategy. Mají velmi početné pozemní síly, jejich letectvo a námořnictvo jsou ale poměrně slabé, čemuž se čelí pomocí raket velkého dosahu na pevnině. Ty mají potenciálnímu protivníkovi upřít vstup do určitých vzdušných a námořních prostorů. V baltickém regionu je ovšem situace pro Rusko zatím geograficky nevýhodná, izolovaná Kaliningradská enkláva to řeší pouze částečně. Mít radar a případně protilodní a protivzdušné instalace například právě na Gotlandu by znamenalo fakticky vytlačit NATO z regionu a definitivně izolovat pobaltské státy - zajistit bezpečné zásobování vlastní kaliningradské enklávy po moři a znemožnit naopak obranu Pobaltí Severoatlantickou aliancí, která závisí výhradně na přísunu posil po moři. Pobaltské země sice v reakci na rekordní ruské zbrojení nyní poněkud posilují skromné jednotky domobrany, nicméně stále platí, že všechny tři země dohromady jsou samy o sobě mimořádně vojensky slabé (NATO je navíc až do roku 2008 tlačilo k rezignaci na vlastní armádu a přijetí role aliančních specialistů např. na zdravotnictví či miny). Litva má cca 13 000 vojáků, Lotyšsko 17 000 vojáků, jedině Estonsko má po mobilizaci (pokud by ji stihlo) alespoň potenciál zhruba 60 000 vojáků a určité množství moderní výzbroje. Je tedy pro obranu Pobaltí velice důležité, aby neutrální Švédové Gotland adekvátně bránili. Status neutrality je přece cizími mocnostmi uznáván právě jen tehdy, pokud neutrální stát přijímá věrohodná opatření proti případnému využití jeho území cizí mocností k vedení války proti jiné zemi.

Že je to celé pouhá fantazie "západních válečných štváčů"? Bezpečnostní analytik Johan Wiktorin právě vydal politický thriller ve stylu Toma Clancyho Korridoren till Kaliningrad (Koridor pro Kaliningrad), který původně vycházel na pokračování jako blog na webu švédské Královské vojenské akademie. V knize předložil přesvědčivý fiktivní scénář rychlé eskalace vojenské a bezpečnostní krize v regionu - již za rok a půl.

Scénář vypadá následovně: Litva z vnitropolitických důvodů upře Rusku pozemní spojení s geograficky izolovanou a militarizovanou Kaliningradskou oblastí, kde má v Čemjanovsku základnu Baltská flotila a kde jsou nyní umístěny operačně taktické rakety Iskander s doletem 500 km. To vede ke konfliktu NATO s Ruskem v létě roku 2015. Obě strany přitom projevují velký zájem právě o švédské území, které umožňuje kontrolovat vzdušnou a námořní přepravu v pobaltském regionu. NATO by se možná velmi hodila letecká základna na Gotlandu a Rusko by odsud zase mohlo Pobaltí definitivně izolovat.

Takový konflikt by nemusel nutně znamenat válku, ale směřoval by k ní. A Wiktorin konstatuje, že země bez vlastní obrany se v turbulentních dobách jednoduše stane hříčkou velmocí. Její územní celistvost je ohrožena - například proto, že se někomu může velmi hodit okupace strategicky umístěného ostrova, který přitom prakticky nemá obranu. Stačí zde vylodit pár vojáků, a je vymalováno. Stačí hrozba, že dojde ke zničení jediné námořní základny v zemi a loďstva zde umístěného salvou mimořádně přesných raket, a bezmocný okupovaný raději nic nepodnikne. Obavy o osud Gotlandu nemá zdaleka jen Wiktorin. A co více: Jedním z důsledků "výletů" ruských bombardérů nad švédské území je sílící tábor příznivců ukončení švédské neutrality - a vstupu země do NATO.

Je tomu již opravdu hodně dávno, co Švédové naposledy válčili s Rusy - ještě za Petra Velikého. Tím se poněkud liší od Finů, kteří tuto zkušenost učinili ještě ve 40. letech minulého století. Bylo by tedy zcela nesmyslné tvrdit, že po generace neutrální a mírumilovné Švédsko má jakési trauma či komplex z Rusů, což údajně mají Finové - a totéž je připisováno obyvatelům postkomunistických států.

Nikoliv: Švédsko se odzbrojilo v domnění, že konečně ustanou výlety ruských ponorek do jeho pobřežních vod - a výsledkem jsou cvičné nálety ruských bombardérů jižně od Stockholmu.

To je arogantní ruská politika využívající v mezinárodních vztazích přinejmenším hrozby silou, která ve střednědobém horizontu bezpochyby a naprosto nutně vygeneruje odpovídající reakci na straně toho, komu je takto vyhrožováno.

Závody ve zbrojení jsou jednoduše zpátky v Evropě, představa, že tento region bude "exportérem bezpečnosti", je vlivem amerického prosazování nesmyslného a nepotřebného protiraketového systému a značně přeexponované ruské reakce (je to vůbec reakce, nebo jen využití záminky? kdo to s ohledem na stalinské zbrojení v podání Putina může vědět?) definitivně na smetišti dějin.

Ti kdo antikvovaný obraz pokojné evropské budoucnosti chtějí do jámy pamětnice následovat a reálné hrozby ignorovat mohou nesouhlasit a mohou proti tomu protestovat.

0
Vytisknout
8803

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2014