Všichni pořád vytvářejí mytologie

31. 12. 2013 / Jan Čulík

Pokud jsem příspěvek Martina Hekrdly dobře pochopil, vyčítá Drdovi, Placákovi i Vondrovi, že vědomě vnucují národu lež, mýtus o boji proti komunismu. Implicitně z toho zdá se Hekrdlovi vyplývá, že mýtus je možno odhodit a veřejnost pak bude mít možnost vnímat "pravdu".

Obávám se však, že je zcela přesné, když Adam Drda konstatuje, že "každé dějiny jsou samy o sobě interpretací". Všechno je totiž mýtus. Jak na to poukázal už Foucault, každý diskurs je mocenský, a vždycky se musíme ptát, o co jeho šiřiteli jde.

(Jak šokujícím způsobem může být diskurs "jiný", ukazuje třeba tento projekt historiků na University of St Andrews, kteří dostali grant na to, aby analyzovali postoje habsburské císařské rodiny, vládnoucí Rakousku a posléze Rakousku-Uhersku, a pojednávají o tom, jak schopní byli rakouští habsburští císaři a jak umožnili národům mnohonárodnostního rakouského impéria přežívat ve vzájemném respektu a míru... :) Projekt podle slov jeho autorů zkoumá "brilantní úspěch evropských konstitučních monarchií, včetně Rakouska-Uherska, v letech 1815-1914").

Problematické na postojích lidí, jako je Adam Drda, Petr Placák či Alexandr Vondra, není jejich vědomí, že boj proti antikomunismus je mýtus (opakuji, všechno je mýtus!), ale jejich snaha tento mýtus vnucovat národu.

Člověk jednající eticky se přece musí snažit o přesný opak. Za všech okolností si musíme být vědomi, že naše schopnost vnímání světa je omezená a že všichni neustále propadáme tendenci vytvářet o světě falešné mýty. Člověk jednající eticky se přece musí vší svou energií soustřeďovat na to, aby falešné obrazy boural a podvracel. Dá se to dělat jedině systematickou konfrontací protikladných a odlišných názorů, postojů a analýz, jejichž srovnávání ukáže, jak a kde a čím jsou mýty lživé.

Jinými slovy, nemůžeme jásat nad tím, že lživý mýtus o antikomunismu nyní odumírá nebo odumřel a od nynějška bude k dispozici všem dokonalá "pravda".

Propagandistický projekt Člověka v tísni, určený středním školám, v němž se mladým lidem vysvětlovalo, jak byl život za komunismu strašný, je samozřejmě komicky zkreslený. Bohužel však nemají pravdu ani rodiče a studenti, kteří si na tento projekt stěžují jako na propagandu. Ono není pravda, že byl život před rokem 1989 v mnoha ohledech lepší než dnes, to je taky idealizační mýtus. Situace je složitá a pravdě se můžeme přiblížit jedině srovnáváním nejrůznějších zkušeností a faktů. Budeme-li jásat nad tím, že naše vidění skutečnosti vítězí, staneme se nekritickou obětí vlastního mýtu a skončíme také ve slepé uličce.

Britské listy si vždycky dávaly za úkol strhávat falešné mýty. Požadujeme od čtenářů, aby se stavěli k tomu, co na tomto serveru publikujeme, s kritickou myslí. Účelem Britských listů je přimět čtenáře samostatně a kriticky uvažovat, materiály publikované zde mají sloužit jako odrazový můstek k vlastnímu kritickému myšlení.

Je velkým omylem, začnou-li někteří čtenáři používat Britských listů tak, jak mnozí mají ve zvyku číst servery, jako je IDnes. Pro mnoho lidí je totiž dodnes čtení pravicových serverů, jako je IDnes či IHned nebo Respekt jakousi "černou mší" demonstrativního přihlášení se k pravicovému mýtu, k oněm "jedině možným, platným hodnotám", k "říši světla", jejíž jsou pisatelé na těchto serverech prosazovateli a jejichž četbou se může čtenář stát jejím "občanem". Toto myšlení je totalitní.

Tento legitimizační rituál je nesmyslný. Nemusím snad vysvětlovat, že účastníci tohoto legitimizačního rituálu žijí v komicky falešném světě.

Je poněkud deprimující, že tuto praxi pravicových serverů nyní napodobují i některé levicové servery a i mnozí levicoví čtenáři se zdá se nyní nadšeně účastní obdobných "černých legitimizačních mší", úplně stejně tak, jak to dělají čtenáři serverů, jako je IDnes.

Britské listy takové čtenáře samozřejmě vždycky zklamou. Jsme tady od toho, abychom podvraceli mocenský diskurs a veškeré myšlenkové stereotypy. Neposílejte nám tedy zhrzené maily, že jsme vás zradili, protože jsme si dovolili napsat, že totalitní komunistický režim vyvraždil desítky milionů lidí, anebo že dnešní Rusko zbrojí a obnovuje svou armádu.

Je naprosto chybné přihlašovat se k článkům a postojům na Britských listech jako k sémantickým signálům, které mají potvrzovat příslušnost k nějakému davu. Protože je to falešné, nikdy to dělat nebudeme.

Je dobře, že se zřejmě dosavadní antikomunistická mytologie, která dosud vládla v České republice, rozkládá.

Je špatně, pokud ji začínají nahrazovat iluze o tom, jaké to bylo před rokem 1989 krásné.

Po pádu antikomunistického mýtu nepřichází pravda, ale nový mýtus, nový mocenský diskurs. Dávejme si, prosím, pozor, abychom se nestávali komicky obětí i jeho.

Je nutno pořád se ptát, co si myslí druhá strana, a jestli na tom není něco legitimního. A proč si to myslí.

Hledat a zkoumat opačný názor.

Kritičnost, skromnost a odstup. To jsou hodnoty, které bychom měli mít na mysli nejen v celém novém roce 2014, ale vždycky.