Lehce ironické pohlédnutí na rok 2013

31. 12. 2013 / Ilona Švihlíková

Vytvářet souhrny za rok je tak trochu za trest. Riziko, že něco zapomenete nebo vynecháte je velké a já se o tom i vzhledem k dnešnímu dni raději nebudu plnohodnotně ani pokoušet. Spíše se pokusím lehce ironicky pohlédnout na to, co nám rok 2013 přinesl (a co si býval mohl klidně odpustit, nebo zase odnést někam pryč, v případě některých osob nejlépe k čertu).

V České republice

Z politiky

Vhodnější by bylo z politiky a z oblasti trestního práva, neboť obě dvě kategorie se nám v roce 2013 začaly intenzivněji míchat. Začal to bývalý prezident Václav Klaus, jehož přátelé cítili, že amnestie je poslední krokem v jeho politickém působení, který jim, kromě privatizace a vlastně celého souboru ekonomické transformace ČR, ještě chybí. Většina obyvatel se právě zásluhou tohoto kroku plně uvědomila, v jakém pěkném právním státě žijí.

Trochu emocionálního vzruchu do české kotliny přinesla první přímá volba prezidenta. Zdaleka se ovšem nejednalo o nějaký nudný politický zápas. Volba obohatila také kulturu -- vznikla řada svěžích uměleckých děl -- za všechny jmenujme šlágr "Kníže má k lidu blíže." Intelektuály měla oslovit bajka od Z. Svěráka. To se ovšem nestalo, neboť "nevolníci, slouhové a burani" (proč se s tím ten Menzel tak maže a neřekne rovnou, že nejméně polovina Čechů jsou takoví Untermenschen) a "rudá a hnědá prasata" (Hřebejk) si zvolila z(Z)emana místo ušlechtilého knížete. Jak vidno, kulturní fronta je po právu elitou národa, její vznosné vystupování a souznění s lidem ji předurčuje k tomu, aby národ poučovala (i když se jí sakra nikdo neptá), co má dělat, kdy a jak.

Zeman jasně vyhrál, a to navzdory tomu, že naše drahá média, včetně veřejnoprávních, omezený lid upozorňovala na dobrotu knížepána a na zhýralost z(Z)emana doslova všemi prostředky. Není divu, že někteří vrcholní představitelé naší kulturní fronty z toho dostali deprese, někteří i psotník (dosud trvající).

Rozmáhající se nudu v české politické kotlině narušila až Jana Nagyová v působivé roli "femme fatale." Pozoruhodné propojení s vojenskou kontrarozvědkou vedlo k odstranění Nečase i jeho vlády. Nečas tedy skončil a po několika zajímavých peripetiích hlasování "rebelů" a útěku K. Peake ze sněmovny, jsme se dali na pochod k předčasným volbám. Ještě předtím M. Němcová předvedla jedno ze svých vrcholných hereckých vystoupení "máme 101 a budeme vládnout".

Sociální demokracie, i díky své kampani, při které nebylo moc poznat, jestli je to socdem nebo někdo jiný, utrpěla další ze svých Pyrrhových vítězství. Na druhé místo se vyšplhala politická divize Agrofertu s tím, co sesbírala z jiných stran, někdy také z ČSSD. Na politickou scénu vtrhnul Andrej Babiš.

Jednání se poněkud pozdržela vnitřními rozpory v ČSSD, kdy někteří jedinci nebyli s to si vzpomenout, zda byli na Hradě, nebo snad někde jinde. Jiní zase došli k závěru, že bude lepší zradit na druhou a stát se nejvěrnějším z věrných. Je logické, že v takovém emocionálním kvasu nebyl čas se zabývat něčím tak přízemním, jako analýza toho, proč ČSSD dopadla jako sedláci u Chlumce, na což nemá čas dodnes, což nutně vede k tomu, že si tuto zkušenost bude muset zopakovat.

Ke konci roku už se začala skládat i vláda. KDU-ČSL s boží pokorou, která je jí vlastní, začala požadovat ministerstva tak, aby si pěkně zajistila, že její klientela -- katolická církev -- nebude ošizena o to, co jí zařídil Kalousek s Nečasem. ČSSD vyjednávala o "církevních restitucích" tak zdatně, že jedním z členů vlády se stane reinkarnace Bobliga. Gratulujeme.

Vše prý bude oficiálně stvrzeno na Tři krále, z čehož vyplývá demokratický étos B. Sobotky (nevíme, jestli se vidí jako Kašpar, Melichar, či Baltazar). Stejně tak nám není jasné, jestli je koaliční smlouva dárek pro Jezulátko, a zda-li je tímto jezuletem prezident Zeman, nebo snad celý český národ. Pro druhý případ vzhledem k pravděpodobné vládní sestavě se patří odpovědět: děkujeme, to snad ani nemuselo být.

Ekonomika

Česká ekonomika nám nevzkvétá. Už několik kvartálů jsou naši skvělí analytici, kteří brázdí obrazovky ČT jako apoštolové na orloji, fascinováni tím, že růst ekonomiky pořád nikde. Protože lid potřebujeme optimismus a ne být obtěžován nějakou pravdou, každé čtvrtletí se na růst těšíme s tím, že "už už to přijde."

V poslední době, kdy pořád nic už už nepřicházelo, dorazili analytici se skvělým vysvětlením. Za rekordně dlouhou recesi mohou čeští občané, kteří moc spoří a neutrácejí a tím brzdí ekonomiku. Přesně dle hesla: blbí šetřilové nás přivedou na buben.

Možná by bylo dobré podívat se na vývoj na trhu práce (nezaměstnanost, pracující chudoba) a na vývoj mezd, abychom pochopili, že řada domácností nemá moc z čeho spořit, ale to jsou detaily, kterými si optimistický výhled na další rok nebudeme zatěžovat.

A aby optimismu a naděje nebylo málo, máme tu také ČNB. Ta usoudila, že šetřílkům překazí plány a cíleně depreciuje korunu na 27 Kč na euro, abychom pocit, že jsme tam, kde jsme, neomezovali jen na ČR. Zároveň má toto opatření mohutně povzbudit náš export. ČNB sice poněkud pozapomněla, že ČR má velice vysokou dovozní náročnost, jak nám nedávno spočetla ČSÚ, ale jak říkám, přeci si takovými prkotinami nebudeme otravovat naši krásnou budoucnost.

Ze zahraničí

Tento rok zemřel Hugo Chávez, což je pro radikální levici rána na solar plexus. Odešla také M. Thatcherová. The Economist vybral následující titulky: pro H. Cháveze "Rotten legacy" a pro M. Thatcherovou "The freedom fighter". Považuji je za dobré, jen se jim to omylem prohodilo.

Zahraniční žijicí persony roku 2013 za nás vybral Guardian a časopis Time. Výběr je to velmi dobrý. Koneckonců, po smrti Huga Cháveze, když chce levičák slyšet něco opravdu radikálního, tak si poslechne papeže Františka. Ten si zřejmě opravdu usmyslel, že chce katolickou církev vrátit k jejím kořenům chudého a pokorného křesťanství. Uvidíme, jestli bude schopen se podívat na vpravdě zázračné hospodaření Vatikánské banky. Pak by se totiž proroctví, že je posledním papežem katolické církve, mohlo naplnit.

Když chceme slyšet radikální myšlenku, poslechneme si papeže Františka. Když chceme slyšet, co je svoboda, poslechneme si Edwarda Snowdena. Američany nějaký uprchlý "hacker" Snowden ovšem vůbec nevzrušuje, což se projevilo i tím, že stáli za odkloněním letadla, na jehož palubě byl prezident (!) Bolívie Evo Morales.

Také bych mohla zmínit další události, i když u nás v české kotlině si na světové události vystačíme sami, že. Např. Egypt, kde bylo mimo zákon postaveno Muslimské bratrstvo. Nebo taková Sýrie, která málem sloužila jako záminka k celosvětovému konfliktu, který se ruské diplomacii naštěstí podařilo utlumit. V roce 2013 pokračoval a snad se ještě zvýraznil trend ústupu Západu (velmi markantně u USA). Evropskou politiku a ekonomiku zcela ovládlo Německo, kterému se konečně daří to, o co usilovalo ve dvou světových válkách. Takto bychom mohli pokračovat, ale s lehkou ironií by to už bylo těžší -- geopolitické změny, které zažíváme (i když si často myslíme, že nám v ČR to může být (P)putna), jsou příliš vážné.

Je zvykem si do nového roku něco přát a očekávat. Řada pěkných hesel (např. "bude líp") je už politicky zabrána. Saint- Exupéry řekl, že "člověk se plně projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou." Přeji nám všem, abychom z potýkání se s rokem 2014 vyšli se ctí.

0
Vytisknout
6992

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2014