Co další rok (ne)objevíme?

27. 12. 2013 / Marek Řezanka

Zatímco novináři, politologové a politici vedou debaty o tom, nakolik bylo vánoční poselství prezidenta republiky, Miloše Zemana, (ne)objevné a (ne)politické, uniká nám poměrně podstatná věc. Kdo z našich politiků na vánoční svátky s něčím objevným vystoupil? Kdo z nich nás někam hodnotově nasměroval? Kdo z nich se zamyslil nad stavem společnosti, nad možnostmi stávajícího systému, nad vývojem v Evropě i mimo ni, nad rostoucími fašistickými tendencemi v zemích, jež nejsou od naší republiky nikterak daleko?

Přitom jsem přesvědčen, že právě o vánočních svátcích bychom bilancovat měli. Prožili jsme rok, kdy jsme si uvědomili, jaké pole působnosti u nás mají hazard, obchod s tabákem a alkoholem, lichva a kdo všechno může být semlet v exekučních mlýnech. Rok, kdy v naší republice zemřely desítky lidí jen proto, že je zde nedostatečná ochrana spotřebitele a černý obchod s alkoholem má zelenou. To nelze zamést někam do kouta, že šlo o nějaké náhodné selhání jednotlivce. Nešlo.

Prožili jsme rok, který nám začal velmi spornou amnestií z dílny exprezidenta Klause (skutečné autory podoby tohoto dokumentu neznáme dodnes). Nemohli jsme si tak nepřipomenout období divoké privatizace s tím, že jeho tváře přece nebudou kriminalizovány. A když už náhodou postiženy byly, je třeba jim dát milost. Jako ztraceného syna jsme doma uvítali T. Pitra.

Máme za sebou rok, kdy ze všech možných korupčních kauz (a že jich bylo a je) do ztracena nevyzněla jediná, a to kauza D. Ratha.

Minulý rok se nám do paměti mimo jiné zaryje i díky podobě tzv. církevních restitucí a způsobu jejich přijetí.

Nefunkční, podezřele režírované, sKarty, poslanci, kteří byli korumpováni nekorumpováni (zkrátka jenom přes noc otočili ve svých postojích), podezření na zneužívání rozvědky ze strany J. Nagyové -- to vše nám přinesl rok 2013.

Abychom mohli uplynulý rok hodnotit, nestačí se dívat toliko na domácí píseček. To hlavní se odehrává za humny.

Jako bumerang se nám vracejí všechna svinstva, která obě znepřátelené strany napáchaly během studenoválečného konfliktu. Nežijeme v míru -- stále se po světě bojuje, dochází k novodobým genocidám -- a mnohých si ani nevšimneme s tím, že to je "přece daleko". V dnešním globalizovaném světě ale není nic daleko a nic nemůžeme brát tak, že se nás to netýká.

Měli bychom si sáhnout do svědomí, kolikrát přistupujeme k lidským, právům hrubě selektivně a vidíme jen některé oběti, jenom některé fotky zabitých dětí se dostanou na stránky novin, jenom nad některým utrpením uroníme slzu.

Koupíme si zboží od kohokoli, ať klidně podporuje někde ve světě útlak, otroctví či mučení. Proč bychom se zajímali, když nám obchod zboží dá?

Nemůžeme nevidět, že cesta oklešťování sociálních práv v Evropě k ničemu dobrému nevede. Že tato cesta povede pouze ke štěpení Unie a k eskalaci sociálního napětí v zemích, jakými jsou Řecko, Itálie, Španělsko -- a další se přidají.

Právě v příštím roce, v roce 2014, se budou mj. u nás konat volby do Evropského parlamentu. Kolik zde máme politiků s vizí jednotné Evropy na takových základech, na nichž bude jednota udržitelná -- tedy na principech demokracie, kterou umožní sociální stát, sociální jistoty, za něž se pracující bili od 19. století? Nebo se snad budeme jako zlatému teleti klanět fiskálním paktům a podobným modlám, které Evropu jenom štěpí?

Nelze přehlížet, že tam, kde dochází k poklesu sociální úrovně, vzniká živná půda pro různé formy fašismu a xenofobie. Nebo je nám to snad úplně jedno?

Vánoční svátky jsme pojali především jako svátky dobrého jídla a hodně dárků (tedy pro ty, kteří na ně mají). Vánoční svátky ale mají jiné poselství. Malý Ježíšek toho na seně asi moc nedostal. Na světě se ale objevil někdo, kdo kladl důraz na nemateriální hodnoty, někdo, koho zajímali lidé chudí a bezmocní, někdo, kdo kritizoval stávající mocenský řád -- a tím si znepřátelil vládnoucí a mocné. Jeho myšlenky však pod stromečkem najdeme asi jen v málo rodinách.

Pokud bych chtěl do nového roku něco popřát nám všem, potom vůli hledat, zajímat se o to, co se děje doma i mimo domov, a nestarat se pouze o sebe sama. Nejsme na světě sami -- a to, jak se mají druzí, ovlivňuje i to, jak se budeme mít my a naše potomstvo.

Na obzoru bohužel není žádná vláda, která by nás někam kvalitativně mohla -- na rozdíl od vlád minulých -- posunout. Nebuďme ale apatičtí. Zajímejme se o dění kolem nás a snažme se o dialog s těmi, kteří nám mají vládnout. Musíme ale vědět, co chceme a zda jsme schopni táhnout za jeden provaz. V takovém případě totiž náš hlas nezapadne.

0
Vytisknout
5481

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2014