Krach slovinské církve a "biskup luxusu"

18. 10. 2013

V nedávné době probleskly českými médii dvě zprávy ze zahraničí, které jakoby chtěly být mementem pro majetkové narovnání státu s církvemi. Prvně přišla zvěst o špatném hospodaření a hrozícím krachu slovinské církve; nedávno pak pohoršení nad "luxusní rezidencí" limburského biskupa. V českém kontextu se v obojím případě vznášela jakási pachuť z nedávného majetkového narovnání mezi církvemi a státem. Proto se také česká média se zprávami pracovala tak, aby měla ty "patřičné grády". Bohužel ale ke škodě čtenáře, kterému byly podstrčeny značně zavádějící informace.

ČTK v informaci o "hrozícím krachu slovinské církve" vycházela (bůh ví proč) ze zprávy polského deníku Gazeta Wyborcza. V nesourodě působící zprávě ze dne 13. září uvádí (mimo jiné) že "Špatné spravování vlastních financí a dluhy ve výši 800 milionů eur (téměř 21 miliard Kč) dovedly slovinskou katolickou církev na pokraj bankrotu," píše Josef Nerušil, pracovník Arcibiskupství pražského.

Zpráva tak na první pohled hovoří o dluzích slovinské církve ve výši 800 miliónů, které ji mohou dovést k bankrotu. Kdyby si však ČTK zprávu ověřila, zjistila by, že zmíněný dluh 800 miliónů eur náleží fondům, ve kterých měly diecéze účast. Z částky 800 miliónů eur činí ztráta mariborské diecéze zhruba20 milionů eur (lublaňská utrpěla o něco nižší ztrátu, zbylý dluh připadá na další soukromé společnosti (z nichž jsou některé napojeny na diecéze) a asi 65 tisíc drobných investorů (ZDE). O blízkém krachu slovinské církve se ale v místních zdrojích nedočteme. Kanál vysílající porno, o kterém píše ČTK, byla ve skutečnosti komerční televize T2 (na úrovni naší TV Nova), která v noci vysílala mimo jiné i filmy s pornografickým obsahem, rozhodně se ale nejednalo o pornotelevizi (ZDE).

Vysoká finanční ztráta slovinských diecézí je samozřejmě výsledkem hrubého selhání jejich představitelů, které si po právu zaslouží kritiku veřejnosti -- a fondové hospodaření by mělo české církvi sloužit jako odstrašující příklad. Mám ale za to, že si od veřejnoprávní instituce ČTK zasloužíme kvalitnější servis, ne nejednoznačně znějící zprávy, které nakonec bulvární média otočí do titulků o "zkrachovalé církvi" a "církvi cpoucí peníze do porna". Nakonec mi nejde na rozum, proč ČTK vychází z polského zdroje a proč si zprávu alespoň neověřila ve slovinských (byť anglicky či italsky psaných) zdrojích. To nemá na rešeršistu?

V případě limburského biskupa Tebartz-van Elsta se věci mají daleko složitěji, než je vylíčila česká média (na základě zprávy ČTK). Za "biskupa luxusu" byl biskup Tebartz-van Elst škodolibě označen německými bulvárními médii. Tuto nálepku mu přisoudily za cestování letadlem první třídou a velkolepou výstavbu pastoračního sídla, spojeného s rekonstrukcí jeho třípokojového bytu. Spor se ale ve skutečnosti nevedl o biskupovi výdaje, ale o jeho způsob komunikace s veřejností.

Jenom pro upřesnění: biskup necestoval první třídou z marnotratnosti. Ve skutečnosti si koupil lístek do střední třídy (business class). Za nalétané kilometry pak získal od letecké společnosti Lufthansa "upgrade" do první třídy (first class). Za obousměrnou letenku biskup zaplatil 7 tis. eur, tedy cenu, za kterou je možné běžně pořídit zpáteční letenku ekonomickou třídou z německého Frankfurtu do indického Dillí. Avizovanou miliardu také biskup neutratil za své sídlo, ve skutečnosti bude mít v budovaném pastoračním středisku k dispozici třípokojový byt (zbytek stavby tvoří konferenční místnosti, ubikace pro personál, úprava okolí, nákup uměleckých děl apod.). Soukromá biskupská kaple pak není ničím rozmařilým, měl by ji mít k dispozici každý biskup. Naprosto mimo mísu je zasazování vysluhování "okázalých bohoslužeb" ze strany limburského biskupa do kontextu luxusu -- myšleny jsou totiž tradičně pojaté bohoslužby, které se vyznačují okázalými obřady, oděvy a symboly.

Je samozřejmě otázka, zda je potřeba vybavovat kapli drahými uměleckými díly. Kdyby ale podle podobné logiky postupoval např. Karel IV. při stavbě Karlštejna, neměli bychom dnes například žádnou kapli mistra Teodorika. Stejně tak je zapotřebí mít na paměti, že rekonstrukce historických sídel se řídí jinou, než ekonomickou logickou a musí vyhovět nárokům památkové péče. Byl jsem svědkem, kdy český restituent osazoval koupelnu polorozpadlého rodového zámečku (na kterém se kdysi patřičně vyřádila armáda) obklady za 250 tisíc. Přáli si to tak památkáři, majitel jejich požadavek musel akceptovat, jinak by přišel o dotace na opravy. Zároveň je také otázka, kolik "luxusu" přináší bydlení ve starých, neúsporných a památkově chráněných objektech. Mám za to, že leckterý biskup by se raději přestěhoval do moderní, komfortní a provozně úsporné stavby, kde by nebyla památkově chráněná každá klika u oken.

Celá kauza limburského biskupa je ve skutečnosti dokladem sporu v německé církvi mezi tradiční linií představovanou kardinálem Meisnerem a liberální linií, představovanou kardinálem Marxem (který sklidil velký úspěch na letošní svatováclavské pouti). Jádro limburského sporu spočívá v nápadu vybudovat konferenční centrum, který ale biskup Tebartz-van Elst pojal oproti prvotnímu plánu daleko velkolepěji (k předražení oproti konečné verzi projektu podle všeho nedošlo). Konzervativní biskup ale na projektu odmítl spolupracovat s veřejností, což tradičně liberální němečtí katolíci nelibě nesli. Když jim pak biskup svým mlžením na veřejnosti nahrál k protiakci, vše mu nemilosrdně spočítali.

Nemyslím si, že by v dnešní době měly média vysílat svého zpravodaje všude, kde se něco semele. Neměl by ale pro ně být problém pracovat s několika seriózními zdroji ze země, ve které se událost odehrává. V dnešní době není problém zřídit předplatné zahraničních titulů, popřípadě nárazově zakupovat články on-line. Samotnou kapitolou je pak kvalita práce veřejnoprávní ČTK. V případě limburského biskupa se můžeme pohoršovat nad jeho útratami -- mediální lynč biskupa ale není to, oč v německé církvi běží. Je to zástupný spor daleko zásadnějšího střetu liberální a tradicionalistické církve o podíl laiků na chodu farností a diecézí. To je také skutečné téma, které by nás mělo v kontextu návratu majetku v hodnotě několika šesti desítek miliard církvím zajímat.

Smutné pak také je, že zprávy ČTK převzala v celé jejich hlouposti i církevní a náboženstvím se zabývající média. Až se novináři budou opět v Lidových novinách (12. 10. 2013) radit, proč lidé nechtějí za jejich informace platit, měli by se také zamyslet, zda jejich plátky nejsou jen několika verzemi zpravodajství ČTK, papouškujícími vše, včetně zmetků. Slepost, s jakou média přebírají zpravodajství ČTK je totiž opravdu ohromující.

0
Vytisknout
5931

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2013