Česko ničí současná pravice, strašit komunismem je hloupé

18. 10. 2013 / Aleš Uhlíř

Přes všechny ty velké změny, které se v Česku uskutečnily od roku 1990 a měly zemi přiblížit poměrům ve vyspělých evropských státech, není výsledek po téměř čtvrtstoletí snažení příliš uspokojivý. Často se poukazuje na jakési blíže neurčité pozůstatky předlistopadového režimu. Rádi s tím vystupují sportovci a herci, lidé "kulturní fronty" a různé celebrity, které u nás tradičně cítí nutkání pochlebovat těm, kteří jsou momentálně u moci. U těch nejaktivnějších platí i taková úměra -- čím větší podíl na normalizačních věcech, tím dnes větší bojovník proti komunismu a agitátor pravice.

Před lety jsem jako zástupce žalované strany viděl u soudu vypovídat známou herečku. Nedovedla vlastními slovy vůbec vylíčit to, co se jí podle žaloby, kterou podala, mělo stát. Spor byl velmi sledován a uváděn v médiích, v soudní síni byli novináři. Soudce trval na tom, aby to řekla sama vlastními slovy, jak se to vše stalo, jak se cítí dotčena zásahem do své cti atd. Nakonec se rozplakala a řekla, že dovede jen hrát různé předepsané role a sama od sebe nic povědět neumí. Vždy si na to vzpomenu, když herci dávají k dobru své názory. Mnozí z nich tím nepřetržitým hraním musí být už tolik poznamenaní, že pak vše berou jako určenou roli, pozbývají soudnosti a nerozlišují, co je skutečnost a co iluze. Není důvod jim moc věřit, když "nehrají" a sdělují různá svá moudra.

Strašák předlistopadového režimu je nezbytnou součástí argumentace české pravice a tak se u nás pořád bojuje s nebezpečím komunismu. Není jasné, jak by byl takový návrat v Česku před rok 1990 možný. Zavřely by se hranice? Skončilo svobodné cestování? Zavedly devizové přísliby? Vznikly by uliční výbory a přihlášky na vysoké školy by procházely sítem kádrování? Zakázalo podnikání, znárodnil průmysl, služby a venkov by kolektivizoval? To nám ty intelektuální veličiny již nevysvětlují, neboť se to ani vysvětlit nedá. Je to holý nesmysl. Ale určitě to na část voličů účinně působí, jinak by se to nepoužívalo.

Lidé jsou všude do jisté míry ovlivnitelní.  Britské listy uveřejnily instruktáž TOP 09 pro "volební divadlo", zdůvodňující pitomoučkou volební kampaň omezeným rozhledem voličů, kteří akorát čtou bulvár, sledují přiblblé seriály, pijí pivo, grilují maso a touží mít "klídek a pohodu". Lidé skutečně nečtou vědecká pojednání a rozhodují se víc než podle svého rozumu citem. Někomu se může placka s Karlem a pivo s Karlem zdát hloupé, ale v tom volebním divadle to určitě na spoustu voličů zabere. Není to ale nic, co by bylo nějak neobvyklé. Ani v jiných zemích nebude zaměření volební kampaně příliš odlišné. Rozdíl bude jen v té ubohé trapnosti, do níž to v Česku upadá. Všude ale politické strany usilují získat hlasy "obyčejných" lidí. Nejde jim jen o univerzitní profesory.

Českým specifikem je určitý mesianismus. Lidé si zde volí své politické elity a do nich vkládají své naděje. Pak přichází zklamání. Všude znovu podvody, korupce a lži. Lidé jsou rozhořčeni, co si to ti "nahoře" dovolují. Pak přicházejí další volby a s nimi nové naděje, další zklamání a tak pořád dokola.

Společnost nemůže mít jiné politické představitele, než jaké je schopna ze sebe vyprodukovat. Do čela se nedostávají ti "nejlepší", ale reprezentativní vzorek odpovídající stavu společnosti.

Lidé by chtěli, aby stát spravovali neúplatní, pracovití a morálně dokonalí politici, pečující nezištně o veřejné blaho. Odkud by se ale měli tito andělé vzít?

Svým způsobem tak zvolené politické elity odpovídají svým voličům, takže se dá s jistou nadsázkou použít úsloví o tom, že "to co je nahoře, je i dole". Ve středu 16. října jsem se v 8 hodin večer na ČT 24 díval na přímý přenos z debaty volebních lídrů Severomoravského kraje. O jedné věci (případ bývalého policejního ředitele Lessyho) rozpoutala většina přítomných tak bezobsažné tlachání, že jsem už neměl chuť se na další témata dívat. Tak se přece hádají a překřikují lidé u piva v hospodě! Každý přesně do puntíku nejlépe ví, jak to je správné.

Vydali jsme se cestou k tržnímu hospodářství a nad způsoby, jakým se bude postupovat, jsme zavřeli obě oči. Dnes sklízíme, co bylo zaseto. Jsou to "zlatá telata", kterým se politické elity klaní, jako je idea o samospasitelné moci trhu vyřešit všechny problémy, princip absolutní smluvní svobody a jiné nesmysly. Dnes lidé cítí, že by se něco mělo změnit, ale neví, co. Tak se alespoň straší komunismem. Ví někdo, co to vůbec je, zažil ho někdo? Ten režim před listopadem 1989 komunismem nebyl. A ať přemýšlím sebevíc, nedokážu si představit, jak může soudný člověk uvěřit tomu, že by se dnes v Česku mohlo vrátit něco z toho, co tu bylo před rokem 1990, co bylo pro tehdejší režim typické. I kdyby komunisté volby vyhráli a dostali se k moci, nic zvláštního by se přece nestalo. Změny režimu v zemi velikosti a významu Česka podléhají vlivům zvenčí. Tak to dosud vždy bylo a nepochybně i bude, až na to přijde čas.

Nelze se vymlouvat na žádné pozůstatky předlistopadového režimu, které by se nás nějak dotýkaly a kazily nám život nebo strašit "komunismem". Nic takového tu není. To svinstvo, kterého je všude kolem dost, je produktem posledních dvou desetiletí. Každý může začít u sebe, ve svém okolí a ze svých zkušeností.

Nedávno mi známý vyprávěl o tom, co se mu stalo, když zařizoval v rodině pohřeb. Měl to být pohřeb do země a on na hřbitově čekal na hrobníka. Ten přišel, slíbil hrob vykopat a řekl cenu. Ta byla opravdu vysoká a na údiv druhé strany hrobník odvětil, že když si někdo může koupit tak drahé auto a ukázal rukou na vůz na jinak prázdném parkovišti, tak proč by nemohl zaplatit, co on požaduje. To vedlo ještě k většímu údivu, načež hrobník řekl, že to je obvyklý postup, který dělají i jiní. Vždy si zjistí, s kým mají tu čest a podle toho určí cenu. Nejlépe se to pozná podle auta, jakým pozůstalý na hřbitov přijede.

Potkal jsem se s člověkem, který se rozhodl Česko opustit a žít v zemi, kde se cítí dobře, kde jsou dobré pracovní podmínky a vypadá to jinak, než u nás. Připravoval se na to několik let a už tam dva roky žije a současné české volby ho už nezajímají. Je ve Skandinávii. Pracuje v soukromé firmě, ale vztahy jsou tam přátelské. Prý je z toho pohledu jedno, zda člověk pracuje ve státní nebo soukromé firmě. Není tam nikde zvykem dělat "do úmoru", jak se to často praktikuje v Česku. Šikana v zaměstnání je pojem pouze teoretický, v praxi to tam nikde neexistuje. Prý nemá problém cokoli zařídit i v rámci pracovní doby, pokud je to důležité. Platí tam pravidlo, že ochota se nezneužívá a tak to může fungovat. Úředníci rádi pomáhají cokoli zařídit od vysvětlení až po vyplnění různých formulářů, lidé jsou všude příjemní a když jde sám nebo s dítětem do ordinace, chovají se lékaři vždy s porozuměním a je to jiné, než v Česku, kde si zdravotníci někdy hrají na bohy. Tam se chovají stejně bez rozdílu ke každému. Jsou tam ale i věci, které by se všem nemusely líbit. Například kdo je zvyklý urazit denně večer u televize pár piv a nějakou tu štamprli, tomu by to mohlo citelně nabourat rodinný rozpočet.

Moderní sociálně spravedlivou společnost lze v podmínkách tržní ekonomiky vytvořit pouze s pomocí silných levicových stran. V Česku, kde se praktikuje kapitalismus jako stav, kde každý každého podvádí nebo okrádá, se budeme vyspělým evropským zemím akorát vzdalovat. Už nyní je zjevné, že s nimi nesdílíme ani stejné právní principy a pokud jsme je dříve měli, politické elity se od nich odklonily.

0
Vytisknout
10448

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2013