Neodbíhejme od tématu kvóra

14. 10. 2013 / Ladislav Štítkovec

V první reakci ZDE na článek pana Neumana ZDE jsem uvedl, že ve švýcarské ústavě požadavek na kvórum účasti k platnosti výsledků hlasování v referendu nenajdeme. Toto pan Neumann nijak nevyvrátil.

K tomu mohu nyní přidat i to, že tento požadavek kvóra nenajdeme ani v ústavách dvaceti šesti švýcarských kantonů.

Jediná zmínka, která odkazuje (vyhláška) na kvorum, je k obecnímu referendu v ústavě kantonu Glarus ZDE.

Nechci se přít s panem Neumannem o to, jestli v některé švýcarské obci kvorum k referendu existuje. Je jasné, že nic není ideální.

Každopádně pan Neumann žádné faktické příklady existence kvóra k referendu ve Švýcarsku nepředložil a spokojil se s doměnkami.

Podle švýcarské ústavy a podle kantonálních ústav můžeme tedy říci, že na federální i kantonální úrovni podmínka povinné účasti k platnosti referenda ve Švýcarsku neexistuje.

V diskusi o kvoru nás ve svém dalším článku pan Neumann směřuje poněkud jiným směrem. Je tedy třeba nejdříve uvést, co si pod pojmem kvórum představujeme.

Kvórum (z latinského quorum, "z nichž") je kvantitativní podmínka pro platnost voleb nebo hlasování. Ve volbách a v referendu stanoví, jaký minimální podíl oprávněných voličů se jich musí účastnit, aby byly platné.

Pan Neumann nás seznamuje s tzv. stavovským kvórem ve Švýcarsku, které spojuje s požadavkem dvojího hlasování. Toto hlasování je nutné, pokud se hlasuje o lidové iniciativě nebo ústavních změnách na federální úrovni.

Jinými slovy, pokud je návrh předložen občanům a zároveň kantonům, pro platnost výsledku stačí prostá většina občanů a kantonů. S kvorem, dle výše uvedeného významu, to nemá nic společného.

To bychom museli požadovat pro platnost referenda i minimální účast kantonů.

Pro upřesnění dodávám, že důvodem potřeby zdvojené většiny (návrh musí získat většinovou podporu jak od jednotlivců, tak od kantonů) nebyla možnost manipulace či zneužití úzkou skupinou občanů, jak uvádí pan Neumann.

Hlavním důvodem bylo, že Švýcarsko je zemí menšin. Jsou kantony, kde lidé v nich mluví německy, v jiném kantonu mluví francouzsky, italsky nebo retorománsky. Zdvojená většina tedy reaguje na to, aby několik větších kantonů nemohlo lehce přehlasovat menší kantony.

Závěrem se vraťme do našich luhů a hájů.

Pokud pan Neumann uvádí za hledisko kvora kvalifikovanou většinu pro platnost hlasování v Parlamentu, zase nás zavádí mimo kvórum účasti. Podle naší ústavy čl. 39/ bod 1."Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů". Takže kvorum pro platnost většiny rozhodování v Parlamentu je účast zhruba 33 procent poslanců.

Chceme li ale srovnávat účast poslanců na hlasování v Parlamentu s účastí občanů v přímých hlasováních v referendu (musíme k tomu přidat i jakékoliv volby), porovnáváme neporovnatelné.

Občané mají ve volbách a v referendech přímý mandát. Pokud zvolí své zastupitele ve volbách, předávají jim tento mandát (svrchovanou moc) na omezenou dobu. Dá se říci, že občané uzavírají s členy Parlamentu smlouvu na dobu určitou. Poslanec by se měl teoreticky účastnit každé schůze. Pokud se schůze nezúčastní, smlouvu porušuje. Je tedy zřejmé, že kvórum účasti pro platnost rozhodování v Parlamentu je výsměch. Tam by měla být účast absolutní a neúčast by měla být postihována.

I když kvalifikovaná většina pro rozhodování v Parlamentu, kterou zmiňuje pan Neumann, nijak nesouvisí s podmínkou povinné účasti pro platnost hlasování, dovolím si k ní malou poznámku.

Zastupitelský mandát je mandátem odvozeným od přímého. Když si uvědomíme, že 200 poslanců s nepřímým mandátem, což je 0,0024 procenta všech voličů s přímým mandátem, rozhoduje o správě země, mohou si dělat, co chtějí a navíc jsou pod tlakem různých zájmových skupin a lobbistů, je kvalifikovaná většina pro rozhodování v Parlamentu oprávněná.

Není ale pádný důvod, aby byla aplikovaná v přímých hlasováních samotných občanů. Ale to už jsme úplně mimo mísu.

0
Vytisknout
2132

Diskuse

Obsah vydání | 14. 10. 2013