Krajina není neměnný obraz

12. 7. 2013 / Aleš Uhlíř

K článku Za nemalou část povodňových škod může lenost s hloupostí jsem dostal mnoho připomínek a názorů od čtenářů. Především starší čtenáři Britských listů se vyjadřovali souhlasně k tomu, že zásadní věcí je pravidelné čistění koryt řek a potoků a odkazovali na své zkušenosti. Také mi došel e-mail od vědeckého pracovníka s odkazem na Hagen-Poiseuillův zákon pro kapalinu proudící v trubici a jeho aplikaci na tok vody v řečišti, které si lze pro ten účel představit jako podélně rozpůlenou trubici. Nebudu opisovat vzorce a detaily. V podstatě jde o to, že kupř. při zvětšení světlosti koryta ze 4 metrů čtverečních na 9 metrů čtverečních se průtok nezvýší dvakrát, jak by tomu napovídal "zdravý rozum", nýbrž zhruba dvacetkrát.

Mne to nijak neudivuje. Na vlastní oči jsem v roce 1996 viděl následky krátkého ale zato vydatného přívalového deště a jak se zachovalo po desetiletí neudržované, křovinami zarostlé a odpadky zanesené koryto malého potůčku. Během chvilky proud strhl všechny mosty a zmizely celé úseky asfaltové silnice. Koryto bylo rázem čisté a prohloubené a pokud by takové bylo i dříve, nestalo by se nic, což se při deštích v následujícím roce potvrdilo.

Někteří ale zastávají názor opačný. Vše by se prý mělo nechat přirozeně zarůstat vegetací. Povodně prý také způsobují uježděné lesní cesty, na nichž voda nevsakuje. Rovněž obdělávaná pole někteří pokládají za příčinu povodní. Voda prý lépe vsakuje do neobdělávané půdy. Podle této představy pojme vodu lépe záhon nedotčený rýčem a na povodních se významně podílí plocha lesních cest, která nepředstavuje v celkové ploše ani tisícinu. Bláznům se odporovat nemá.

Podle některých je vším vinen dnes převládající antropocentrismus. Nese odpovědnost za negativní zásahy do krajiny, poškozování přírody a konec konců i za ty povodně. Jistě je na tom kus pravdy. Jsou místa, kde byla krajina necitlivými zásahy zbytečně poškozena, aby se vyhovělo určitým zájmům. Nicméně někteří ekologičtí aktivisté příliš neliší podstatné a nepodstatné a pouštějí se do bojů i na těch frontách, kde to žádný smysl nemá. Jednou protestují proti lávce přes řeku, která má sloužit chodcům a cyklistům, nicméně pak ji sami používají. Pak brojí proti obchvatu, který by odvedl kamionovou dopravu z centra města. O přírodě toho zpravidla vědí tolik, jako někdejší poslankyně Strany zelených, která nedokázala vysvětlit pojem biomasa. Několik ekologických aktivistů znám. Vyznačují se exaltovaností a tím, jak jsou povzneseni nad realitu. Kdyby záleželo jen na nich, nic nového by se už nemohlo udělat. I kdyby měli někdy pravdu, nikdo je pro jejich výstřední chování a postoje nebude brát vážně. Jak mám respektovat někoho, kdo permanentně při každé příležitosti vystupuje jako ekologický aktivista, po všech kolem by chtěl maximum ale sám není schopen udržet pořádek ani kolem své nemovitosti, vše nechá po celý rok zarůstat plevelem, neopraví ani to nejmenší, co by se dalo udělat jen prací bez finančních investic a splašky vypouští na zanedbaný pozemek. Je větší ekolog on nebo jeho sousedé, kteří se práce neštítí a o dům i jeho okolí pečují? U někoho to bude snaha být výstřední, někde může být motivací ekologických aktivit inkasovat "výpalné" a těch, kterým jde čistě jen o přírodu a věci navíc i rozumí, bude poskrovnu.

Jen velmi málo krajiny nebylo dotčeno lidskou činností. Kdoví, zda taková panenská místa v Česku vůbec ještě existují.

Před několika dny jsme se vrátili z Jeseníků. S vnučkou jsme podnikli několik vycházek do okolí obce. Měli jsem kopii asi dvě stě let staré mapy a současnou mapu v turistické navigaci. Už na první pohled je vidět, že v porovnání s dobou před 200 lety podstatně ubylo lesních a polních cest. Dříve byla krajina pavučinou cest doslova protkána, dnes je jich na stejném místě jen několik. V lese se stopy po zaniklých komunikacích ale stále dají nalézt. Kameny, které dříve vyznačovaly hranice a cesty jsou zanesené zeminou a jen tu a tam lze objevit malý vyčnívající kus takového kamene, který se nahoře oblým tvarem liší od okolních kamenů. Když se odstraní vrstva jehličí a lesní půdy, objeví se písmena FL (Knížectví lichtenštejnské) a ještě níže letopočet nebo pořadové číslo odpovídající označení při mapování. Cesty jsou často v místech, kde dříve žádný les nebyl. Na kraji lesa se všude vrší hromady kamení v dlouhých vysokých valech -- tzv. agrární hromady z kamenů vysbíraných za staletí z polí. Agrární hromady jsou ale i hluboko v lese. Až sem totiž kdysi sahala obdělávaná pole, která pak les zarostl. Lze chodit starými cestami hodiny, procházet místa, kde dříve v létě na polích a v lese pracovaly stovky lidí a nepotkat nikoho. Největší počet obyvatel je ve zdejší obci zaznamenán k roku 1930 (1174), v roce 1869 jich bylo přibližně stejně (1165), v roce 1950 je již znatelný pokles na 664 obyvatel, 492 obyvatel zde bylo v roce 1980 a v roce 2010 klesl počet trvale bydlících na 415.

Jen málokterá obec se na Jesenicku může pochlubit tak malým poklesem obyvatel. Běžné jsou poklesy na desetinu a některé obce mají jen patnáctinu obyvatelstva ve srovnání s minulostí. Nejedna obec zde bojuje o přežití jako trvale obydlené a životaschopné sídlo. Zemědělství v podstatě zaniklo, obdělává se jen minimum půdy.

Pokud se zde člověk podívá na známou krajinu zobrazenou na pohlednicích z přelomu 19. a 20. století nebo i z doby před druhou světovou válkou, je rozdíl do očí bijící. Zalesnění je velmi malé. Tam, kde jsou dnes lesy, ještě před sto lety byla pole. Vesnice a její okolí je jako na dlani, nic není skryto, vše naprosto přehledné. Krajina je neuvěřitelně čistá -- velmi málo keřů a stromů. Všude se do délky táhne mozaika z větších a menších polí. A ve vesnici v místech kolem potoka a cesty, kde dnes Povodí Odry rozhoduje o tom, zda povolí či nepovolí odstranit strom, žádné vysoké stromy nejsou. Pouze v zahradách je na starých fotografiích vidět prořezáváním udržované ovocné stromy. Není to jen specialita tohoto kraje, jak by si někdo mohl myslet. Všude v Českých zemích to bylo před 100 lety podobné. Menší zalesnění, mnoho obdělávané půdy a krajina čistá. Nikde žádné náletové dřeviny, hospodářsky nevyužívané plochy a místa zaneřáděná plevelem.

Ochraně přírody v tomto regionu se dlouhodobě věnuje ekolog Martin Míček. Psal o tom i v Britských listech a k mému předcházejícímu textu mi poslal různé podklady ze své činnosti. Přírodě nepochybně rozumí a svými aktivitami dosáhl i nemalých úspěchů. Ve mnohém bych se s ním nejspíše shodl. Jen se nedokážu na krajinu dívat jako na něco nehybného, zač je třeba vždy a za všech okolností bojovat. Lidé, kteří do jesenických pralesů ve 12. a 13. století přišli, byli vyznavači antropocentrismu v tom dobrém slova smyslu. Věřili především v sebe a ve své schopnosti. Tu obrovskou práci vykonali přece pro lidi, pro sebe a pro své potomky, kteří v ní po staletí pokračovali. Ty kopce tu byly dříve, než se na zemi objevil člověk a zřejmě existenci lidstva i přesáhnou. Člověk skutečně není středem vesmíru. Ale dokud tu je, neměl by být jen filosofujícím divákem ani pouze udržovat status quo, který je v širším pohledu jen iluzí.

0
Vytisknout
3650

Diskuse

Obsah vydání | 15. 7. 2013