Nový způsob volby do Sněmovny PČR nás může zbavit problémů a krizí

12. 7. 2013 / Josef Mrázek

Díl první, nový způsob politiky

Dříve uctívaná parlamentní demokracie v současné podobě stále častěji selhává. Podle Ústavy je tvořena volnou soutěží politických stran a autoři této definice si asi představovali, že strany budou soutěžit o to, jak nejlépe obstarávat věci společného zájmu. Ve skutečnosti mnohé strany soutěží jen o moc, která by jim umožnila nejlépe uspokojit zájmy těch, kteří jim za to platí penězi a výhodami. A voliči se dávají oklamat, daří se je ohlupovací kampaní přimět, aby si "svobodně" volili své škůdce. Tak vzniká Sněmovna, která schvaluje zákony objednané majiteli stran a škodící občanům a udržuje u moci vládu, která ty ničemnosti realizuje. Je to systém, do kterého se slušným a schopným lidem nechce vstupovat a tak volební strany, které se neprodávají, mají nejen málo peněz, ale i chytrých hlav. Právě teď, když brzo, nebo později, budou volby, měli bychom se pokusit zlepšit kvalitu Sněmovny, která z nich vzejde. Vylučme násilné řešení, a také sametové ponechání toho, co nefunguje, ani jedno z toho nevede k dobrým výsledkům. Hledejme nový způsob politiky.

Pro voliče lákavou konkurencí tradičních stran a příležitostí pro ty občany, kteří nevolí kvůli znechucení, by mohlo být občanské politické hnutí, které by na svých kandidátkách nabízelo občany, které si vybrali sami voliči podle toho, jak je poznali na veřejných vystoupeních a při jejich činnosti v regionu. Za toto hnutí zvolení zastupitelé by nedostávali žádné pokyny, jak mají hlasovat, rozhodovali by se samostatně a zodpovídali by se přímo svým voličům. Samozřejmou podmínkou účasti na kandidátce by byl závazek ctít Ústavu a zákony o lidských právech a zásady všeobecné mravnosti a v případě zvolení sloužit občanům. Již přítomnost i jen malého počtu poslanců nového druhu by mohla ovlivnit chování Sněmovny. Tento záměr lze realizovat i beze změny volebního zákona, ale mnohem lépe po jeho úpravě uvedené ve druhém díle tohoto článku. Nový způsob volby do Sněmovny by posílil a zrychlil kultivaci celé Sněmovny.

Rychlé rozpuštění Sněmovny PČR, o kterém se má hlasovat 16.července, je žádoucí z toho hlediska, že koalice v posledním tažení kolem sebe ještě nebezpečně kope. Problém je však v tom, že k dosažení úplnějšího řešení potřebujeme nový volební zákon, a ten se nedá po rozpuštění Sněmovny obstarat. Je možné, ale méně pravděpodobné, že stále ještě nebude nikdo z TOP 09 ve vazbě a TOP 09 bude chtít rychlé volby, aby využila slabé chvíle ODS k většímu zisku pro sebe. Ale jinak se 120 hlasů potřebných k rozpuštění stejně nedá dohromady. Větší naději na úspěch má hlasování o důvěře dost důmyslně sestavené Rusnokově vládě, která by mohla ještě před hrozící časovou tísní připravit rozpočet a snažit se ničemnosti koalice prozatím aspoň blokovat. Také by měla navrhnout úpravu volebního zákona, která je zhruba popsána v druhém díle tohoto článku.To je pro další fungování Sněmovny velmi zásadní, ale takový návrh se nedá od velkých stran očekávat, protože nová úprava je nezvýhodňuje, ovšem ani nepoškozuje. Mohly by se s ní smířit proto, aby nemusely přiznat svůj odpor k demokratickému řešení.

Celá opozice a Česká strana sociálně demokratická zvláště, by měla velmi aktivně usilovat o získání důvěry pro Rusnokovu vládu. ČSSD by se měla přihlásit k tomu, co se od Rusnoka očekává a proč jeho vládě vyslovuje důvěru. Je to v jejím životním zájmu. Jí by nový volební zákon prospěl nejvíce. Byla by nucena se kultivovat k prospěchu svému i ku prospěchu občanské společnosti. Úspěch při podpoře služby, kterou Rusnokova vláda může vykonat, by byl základem budoucnosti ČSSD.

Zbylá část opozice nemá problémy. Komunisté určitě nejsou proti rychlým volbám, ale pochopili hned, že podpořit Rusnoka je nutné, protože každé ne je hlasem pro koalici. Podobně asi uvažuje i Bárta, i když ho ani rychlé volby nespasí.

Díl druhý, nový volební zákon

Pro všechny přijatelným prvním krokem by měla být taková změna volebního zákona, která by ponechala klasickým stranám možnost fungovat téměř po staru, ale posílila by významně vliv občanů na výběr kandidátů. Zásadní změna, samostatné rozhodování poslanců a jejich přímá odpovědnost voličům, by zatím zůstala na vůli jednotlivých volebních stran. Tuto myšlenku, například, důsledně uplatňuje projekt občanského politického hnutí SPOJENÍ 12.

Cílem Občanského politického hnutí SPOJENÍ 12 je přivést do Sněmovny PČR poslance, kteří byli na kandidátku zařazeni pouze na základě důvěry voličů, kteří se s nimi seznámili na veřejných shromážděních a při jejich práci pro veřejnost. Samozřejmou podmínkou přitom je, že každý kandidát by se musel zavázat, že bude ctít Ústavu a zákony o lidských právech a zásady všeobecné mravnosti a usilovat, aby výkonem svého mandátu sloužil občanům. Občanské politické hnutí SPOJENÍ 12, ponechává podle svých stanov na vůli jednotlivých zastupitelů, zvolených na jeho kandidátkách, jak se budou rozhodovat při výkonu funkcí. SPOJENÍ 12 proto nemůže uzavírat koaliční smlouvy. Nemůže poslancům za S 12 zvoleným přikazovat, jak mají hlasovat.

Úprava volebního zákona, kterou máme na mysli, může být uplatněna v poměrovém i většinovém systému, ale v případě menších (méněmandátových) volebních obvodech se dá snáze zařídit, aby voliči kandidáty znali. Dosavadní právní úprava předpokládá poměrové volby do Sněmovny ve čtrnácti obvodech a při průměru 14 mandátů na obvod. Vhodnější by bylo, například, 27 obvodů vytvořených jako trojice obvodů senátních voleb, a v nich by se volilo po sedmi mandátech, takže celkem 189 poslanců a poslankyň. Tato úprava by byla organizačně snadná a dobře by vyhovovala také při vybírání kandidátů z různých kandidátek (panašování), které navrhuje prezident Zeman.

Technicky by volba proběhla tak, že každá volební strana by měla na kandidátce daného volebního obvodu nejvýše, například, 12 jmen. Platná by byla obálka obsahující kandidátky s označenými jmény nejvýše sedmi kandidátů. Celkový počet označených jmen na všech kandidátkách by se vydělil sedmi a každé volební straně by se přidělil ten počet mandátů, kolikrát by se vypočtené číslo vešlo do celkového počtu jmen označených na kandidátkách dané volební strany. Zbylé mandáty by se přidělily volebním stranám s největšími zbytky označených jmen. V rámci své volební strany by získali jí přidělené mandáty ti kandidáti, kteří dosáhli největšího počtu označení. Žádné limity by se neuplatňovaly. Pořadí na kandidátce by nerozhodovalo. Při rovnosti počtu označení u kandidátů, z nichž některý získá mandát jako poslední, rozhodne los.

Nezvolení kandidáti budou zařazeni do seznamu náhradníků dané volební strany v pořadí podle dosaženého počtu označení. Poslanec nebo poslankyně, jehož mandát během volebního období zanikne, bude nahrazen náhradníkem z čela seznamu náhradníků příslušné volební strany.

K obvyklým důvodům zániku mandátu poslance by mohlo přibýt jeho odvolání. Zabránilo by to neblaze proslulému kupování poslanců a dalším nešvarům. Hlasování o odvolání poslance by se konalo v jeho volebním obvodu, například, na popud vyvolaný peticí s podpisy 2000 oprávněných voličů.Vlastní hlasování o odvolání by potom mohlo být z úsporných důvodů ve stejném termínu s případným referendem, pokud by muselo být konáno v jiné věci. K odvolání poslance by stačila, například, nadpoloviční většina hlasujících.

Pokud Vás tento článek zaujal a chcete v jeho duchu pracovat, přihlaste se autorovi článku o další informace.

0
Vytisknout
3778

Diskuse

Obsah vydání | 15. 7. 2013