Syndrom 101. poslance

15. 7. 2013 / Lubomír Brožek

Každý z nás vždy a nevyhnutelně podceňuje počet aktuálně disponibilních hlupáků.
Carlo M. Cipolla

"Tak nám zabili vládu," mohla by říci paní Müllerová, kdyby dnes žila a byla poslankyní a nikoliv posluhovačkou Josefa Švejka, který si mazal revmatická kolena opodeldokem, ač ještě netušil, jaká anabáze ho čeká. Na zabití vlády se ovšem nepodílel jen tak nějaký anarchista, ale první prezident České republiky vzešlý z přímé volby, když jediným tahem obešel strategický obranný val protivníka a vymetl z politické šachovnice pár zdánlivě nesestřelitelných figur, čímž zkomplikoval hru na staronovou vládu s novým premiérem a mezi hráčské rutinéry vnesl takovou paniku, až mnozí neudrželi nervy na uzdě a z úst jim začaly padat perly tak veliké, že kdyby se spojily v náhrdelník, mohly by být nepřehlédnutelnou ozdobou hrdla královny plesu v mýdlové opeře.

Předsedkyně parlamentu, mezi lidem žertovně zvaného Centrální mozek lidstva (CML), se například nechala slyšet, že nová vláda je toxická. V tom se zajisté nemýlila. I samotný CML začal jevit známky těžké otravy.

Zasažena je většina jeho struktur, což se projevuje jednak zvýšenou produkcí vyložených nesmyslů, různými paranoidními bludy, ztrátou prostoročasové orientace a fantaskními vizemi. Výrazný je syndrom stoprvního poslance, který se projevuje obsedantní představou, že takový poslanec v surreálném světě politického dealu nejenom skutečně existuje, ale že právě tento fantom je reálnou zárukou seriózních kroků vedoucích k sestavení stabilní vlády pracující ku prospěchu nikoliv svému a svých bližních a utilitárně spřízněných, ale v zájmu své země a občanů. Stoprvní poslanec je tedy, v bláznovské logice věci, jediným, kdo může garantovat východisko z vládní šlamastiky.

V intencích blázince se pak jeví normálním, že při tom není důležité, kdo přesně by tím stoprvním poslancem měl být. A už vůbec není podstatné, zda si policie žádá jeho vydání, anebo už je vyšetřován. Zásadní je ta stojednička. Stoprvním poslancem tedy může být teoreticky kdokoliv- mimo Davida Ratha, který sice ještě nebyl odsouzen, ale všichni už vědí (po masívní mediální dělostřelecké přípravě), že je vinen. V této souvislosti není bez zajímavosti, jak se u nás závislá média stále častěji snaží napovídat nezávislým soudům.

Ale zpět k naší magické stojedničce. Fantasma má jasné kontury: Pokud fyzicky existuje stoprvní poslanec, bez jeho souhlasu žádná vláda nezíská důvěru a prezidentem otrávený centrální parlamentní mozek bude dál snít o restartu vlády trojkoalice (po drobné kosmetické úpravě), prázdně tlachat o étosu a principech parlamentní demokracie, kdykoliv se to hodí do krámu osobních zájmů, a produkovat zákony, nad nimiž si občan, přes vytrvalou mediální masáž, bude do zblbnutí lámat hlavu prostinkou otázkou qui prodest.

Myšlenka, že by mu stoprvní poslanec odpověděl, je reálná asi jako zmíněný fantom, a tak si, holt, jako už tolikrát, bude muset občan odpovědět sám a svou odpověď dát hlasitě najevo ve volbách. Nejlépe, samozřejmě, v předčasných. Ty jsou však, co si budeme namlouvat, více než iluzorní. Už jenom pro rozdílnou magii čísel, kdy mocnou stojedničku nahrazuje stodvacítka. Což představuje tolik fantomů, že se o tom nezdá ani hlavě toho největšího blázna, který nepřestal snít o slovu, jež nepostrádá váhu a platí i beze svědků, notářů a advokátů. A vskutku- ještě jsou takoví blázni.

Blázni, kteří věří, že poslanci jimi zvolení budou zastupovat jejich zájmy a prosazovat hodnoty, na jejichž základě dostali důvěru svých voličů a nebudou přihlížet, jak v poslaneckých lavicích hrají Právo, Morálka a Spravedlnost betla o trafiky. Blázni, kteří jsou blázny jenom proto, že sní o tom, co by mělo být normální...

Jenomže co je v blázinci normální. Stoprvní poslanec komíhající se na špici něčeho tak vratkého a nevypočitatelného jako je koaliční slepenec se záplatou nikým nezvolené strany na zadku. Stoprvní fantom balancující na rozklížené perské tyči keců, tvářící se, že je to lodní stěžeň, z něhož je vidět Novou zemi...To je normální, že.

Miroslava Němcová označila Rusnokovu vládu toxickou. Ale není to tak, že toxická je především celá tato poslanecká sněmovna, včetně fantóma 101. poslance? Že by pro ni bylo faktickým vysvobozením, kdyby se na nadcházející schůzi minimálně onen stoprvní poslanec rozpomněl na Cromwellova slova, sebral zbytky cti a řekl: "Za to, co jsme učinili dobrého, zde sedíme příliš dlouho. Odejděme a nechme pracovat jiné, vzešlé z nových voleb. Ve jménu Božím (a především ve jménu lidu této země), odejděme".

0
Vytisknout
5795

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2013