Hádejte, kdo nepřijde na večeři

4. 7. 2013 / Lubomír Brožek

Dejte mi koně! Zavažte mi rány! / Slituj se, Kriste! Dost. Byl to pouhý sen.

William Shakespeare, Richard III.

Ti, kteří stávali frontu na banány, se konečně dočkali...banánové republiky.

Jacob van Blom

Poslední večeře v režii Miloše Zemana má s biblickým podobenstvím pramálo společného. Autorův rukopis se nezapře a hříčka tudíž nepostrádá ironii a je navíc opepřena zrnky černého humoru. Hradní dramatik zajisté neměl ambice napodobovat rozmáchlou shakespearovskou fresku. Jeho scénář má spíše charakter anekdoty, v níž vystupují coby komparz (nazývaný také vláda v demisi) herci ještě donedávna zvyklí na hlavní role.

Že se jim nové obsazení nelíbí, je jasné jako facka na Malé Straně. Jsou uražení, pohoršení, nepochopení, a tedy mrmlají..., což je, medle, asi tak všechno, co s tím můžou dělat. Tak už to chodí v divadle Svět. Ale říkejte to hercům. Není divu, že si někteří postavili hlavu a odmítli angažmá v hradní jednoaktovce. Velcí tragédi televizních obrazovek a sólisté v rolích spasitelů se přece nebudou podnášet v nějakém pitomém komparzu, zatímco pan dramatik se obsadí do hlavní role, bude perlit bonmoty a poťouchle připomínat omletou mantru být či nebýt...

Vtip je ovšem v tom, že právě s tím hradní dramatik a režisér v jedné osobě musel počítat a dost možná postavil na tom, že se herci nedostaví, celou zápletku svého špektáklu, která začíná celkem banálně: Prezident republiky se rozhodl uspořádat pro vládu v demisi večeři na rozloučenou. Takovému bohulibému úmyslu zajisté lze sotva něco vytknout. Je to sice formální, ale zdvořilé. Hostitel na tom nemůže tratit. Bude-li odmítnut, tím malicherným, dětinsky a trucovitě ukřivděným, tím fňukajícím nad rozšlápnutou bábovičkou rozhodně nebude on.

I am sorry - not to come, nechal se už slyšel šéf diplomacie v demisi, neboť, dle svých slov, má spoustu jiných pozvánek, které jsou soukromé a nikomu do nich nic není. Myslím si rovněž, že i práce a starosti spojené s nákupem polí, luk, lesů a rybníků je náročná. Item získávání eurodotací na ty rybníky dá jednomu pořádně zabrat. Kdo by se pak divil, že Jeho Jasnost, uondaná starostmi o své zboží, občas usíná ještě před večeří.

Pozvání odmítl (jak překvapivé!) i odsupující ministr financí, jenž na inkriminované pondělí už má jiný program, který "nemůže zrušit ani kdyby chtěl". Kuba Martin pohříchu též nemůže, a sice kvůli jisté stranické akci. Vicepremiérka v demisi Karolina Peake je na dovolené.

Poslední večeře tak, ještě před prvním chodem, plynule přechází do svého implicitního podtitulu: Trapné odcházení. U hodovního stolu, zdá se, žádná tlačenice nebude. A teď, babo, raď, co se všemi těmi pochoutkami, s tou hojností vybrané krmě.

Možná by vůbec nebylo od věci, pane prezidente, pozvat k ochutnávce místo namyšlených hereckých hvězd děti -- například z nějakého útulku, aby se jednou pořádně rozšouply, aby poznaly, čemu se říká dostatek. Už vidím, jak jim svítí oči, jak se jim sbíhají sliny. Už slyším, jak si pak o tom před spaním ještě dlouho vzrušeně vyprávějí...

No uznejte, Miloši Zemane, nebylo by to úžasné, kdyby na místě Martina Kuby zasedl jiný Kubík, místo Karoliny Peake nějaká malá Karolínka a za Miroslava Kalouska Mireček, kterému se někdy zdává o mamince, co umí péct pohádkové koláče...

Konec konců ani ministři v demisi by nemuseli přijít úplně zkrátka. Třeba je pozve k opulentnímu stolu Dominik, kardinál Duka, takto primas český. Zasloužili by si to -- už jenom proto, že nemusíme stát frontu na banány. Těch máme u nás opravdu dost.

A od pana arcibiskupa by to bylo kulantní pozvání na večeři, která by zdaleka nemusela být poslední. Za všechno, co pro jeho církev (zajisté pro větší slávu Boží), když ještě nebyla v demisi, tato vláda v demisi vykonala. Neboť pokud snad někdo říká či naznačuje, že udělala z Kristovy církve ne-li obrovského bílého koně, tedy velkostatkáře par excellence, ať jde do háje. Pokud ho tam ovšem případný církevní vlastník pustí.

Mimochodem opat premonstrátů Michael Josef Pojezdný už se nechal slyšet, že si řád zažádal o 6.000 ha pozemků. Inu, jen blázen by troškařil, že. Ale to už je jiný příběh.

Však co se té nešťastné Poslední večeře týče, je to sice trochu praštěné, ale za ty děti, vážený pane prezidente, bych se fakt přimlouval.

0
Vytisknout
7451

Diskuse

Obsah vydání | 8. 7. 2013