Právníci aktivistů za ochranu osobních dat podali stížnost na britské a americké špehovací programy

8. 7. 2013

Britské a americké špehovací programy, které umožňují výzvědným institucím shromažďovat data týkající se milionů lidí, jsou předmětem stížnosti, kterou podávají aktivisté bojující za ochranu osobních údajů.

V pondělí byla podána stížnost, která požaduje okamžité suspendování britského využívání materiálu získaného prostřednictvím programu Prism, který provozuje americká National Security Agency.

Aktivisté také požadují, aby bylo dočasně zastaveno využívání programu Tempora, který umožňuje britskému špionážnímu středisku GCHQ shromažďovat miliony emailů, telefonních rozhovorů a rozhovorů uskutečněných na Skypu z podmořských kabelů, jimiž je Británie propojena s ostatními zeměmi.

Právníci zastupující britskou charitativní organizaci Privacy International konstatují, že program není ani nutný, ani přiměřený. Zdůrazňují, že zákony, jichž se používá k ospravedlnění shromažďování obrovského množství dat, zneužívají výzvědní agenti a vláda a je nutno je urychleně změnit.

Privacy International předložila snížnost Tribunálu s investigativními pravomocemi (IPT), jehož úkolem je zabývat se stížnostmi na chování britských výzvědných služeb. Organizace doufá, že se bude konat veřejné slyšení a že bude v důsledku naléhavosti sitace záležitost bezodkladně řešena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Snowden: "Překvapení" Merkelové nad americkým špehováním je pokrytecké

8. 7. 2013

Americká výzvědná služba National Security Agency těsně spolupracuje s Německem i s ostatními západními státy, sdělil týdeníku Der Spiegel Edward Snowden. Západní spojenci nikdy nezpochybňují a nikdy se neptají, co NSA dělá se získávanými informacemi. Snowdenovy informace dokazují, že zuřivá reakce Angely Merkelové, která v souvislosti s americkým špehováním hovořila o "taktice z doby studené války", byla pokrytecká - Merkelová o nepřijatelném rozsahu amerického špehování německých i ostatních evropských občanů musela vědět. Merkelová se ovšem musí obávat blížících se voleb, a tak musí předstírat, že je "na straně" německých voličů.

"NSA je v posteli s Němci stejně jako s většinou jiných západních států," řekl Snowden v rozhovoru pro časopis Der Spiegel, který vyšel v neděli 7.7., ale byl uskutečněn, než Snowden opustil Hongkong a odcestoval do Moskvy.

"Jiné úřady se nás neptají, odkud jsme získali informace, a my se neptáme jich. Tímto způsobem jsou schopny chránit vysoké politiky před problémy, pokud by vyšlo najevo, do jak obrovské míry je porušováno soukromí občanů po celém světě," řekl Snowden.

Snowdenovy výroky jsou v rozporu s "překvapením" německé vlády nad obrovským rozsahem amerického špehování.

Německá vláda nereagovala na žádost o reakci od týdeníku Der Spiegel. Minulý týden však informoval francouzský deník Le Monde, že Francie má také rozsáhlý špehovací program. Der Spiegel informoval, že v průměrný den zaznamenává americká NSA asi 20 milionů německých telefonních spojení a 10 milionů datových souborů týkajících se internetu. V rušných dnech ten počet vzrůstá na 60 milionů získaných informací denně.

Němci jsou zvlášť citliví na odposlouchávání svých telefonních hovorů a špehování internetu, protože to dělal nacistický režim a komunistická Německá demokratická republika.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Armáda usmrtila v Káhiře desítky lidí

8. 7. 2013

Nejméně 34 osob bylo usmrceno střelbou armády na demonstranty před armádní budovou, kde je zadržován svržený prezident

Khaled el-Khatib z egyptského ministerstva zdravotnictví uvedl, že bylo v noci z neděle na pondělí usmrceno nejméně 34 osob před ústředním Republikánských gard v Káhiře. 300 osob bylo zraněno. Muslimské bratrstvo uvedlo, že armáda střílela na stoupence svrženého prezidenta Mursího. Egyptská armáda sdělila, že se budovu, kde je Mursí držen, pokusila dobýt "teroristická skupina".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bez komentáře

8. 7. 2013

Jan Fischer, budoucí ministr financí a vicepremiér ve vládě Jiřího Rusnoka, slíbil, že zbývající dluh za předvolební kampaň, který přesahuje čtyři miliony korun, splatí do úterý.

V minulých dnech se neúspěšnému prezidentskému kandidátovi podařilo snížit závazky o milion korun. Peníze mu poslal právník Daniel Paľko ze společnosti BSP Lawyer Partners.

Jména zbylých sponzorů, které má již údajně dohodnuté nějakou dobu, stále nechce zveřejnit. Peníze dluží dvěma věřitelům, jedním z nich je společnost Media Master, která Fischerovi zprostředkovávala reklamní kampaň na pobočkách České pošty.

Zdroj:ZDE

Zbourání hotelu Praha je projevem iracionální nenávisti

7. 7. 2013 / Jiří Paroubek

Nabízím k uveřejnění článek proti bourání hotelu Praha, který bych rád, aby, pokud ho přijmete, vyšel před úterní (9. 7. 2013) demonstrací, která se proti bourání uskuteční od 18 hodin v Praze 6 na rohu Evropské a Gymnasijní. Doplňuji, že hlavní autor hotelu Praha, prof. ing. arch. Jaroslav Paroubek, zasloužilý umělec (1921 -- 1997), byl mým otcem. V článku jsem využil některé podněty svého bratra ing. arch. Jana Paroubka, který je asistentem na fakultě architektury ČVUT, píše autor článku ing. Jiří Paroubek, který není totožný s bývalým premiérem téhož jména.

Vekslák bourá Prahu

8. 7. 2013

Tisková zpráva:

Akce proti bourání Prahy. Shromáždění před sídlem PPF 9. července

Odborná i širší veřejnost nesouhlasí s tím, abychom se s naším kulturním odkazem vyrovnávali paušální demolicí. Z toho důvodu vznikla iniciativa Vekslák bourá Prahu, která na úterý 9. července připravila akci za záchranu hotelu Praha. Hotel Praha byl odborníky navržen na kulturní památku, přesto je nyní bourán novým vlastníkem, a sice Prvním privatizačním fondem Petra Kellnera. Akce proběhne na ul. Evropská 17 (na rohu Evropské a Gymnasijní ul.) v 18 hodin.

Vlny kolem hotelu Praha

8. 7. 2013

Patrně žádná demonstrace již nezmění, že o hotelu Praha je definitivně rozhodnuto. V následujícím článku jsem se pokusil shrnout nejen nejčastější důvody pro a proti vyhlášení hotelu za památku, ale i hlavní argumentační rozpory zastánců -- a to prvně obecně, následně na několika věcných bodech, píše Jan Hrnčárek.

Dozví se papež František o tzv. církevních restitucích?

8. 7. 2013

Tisková zpráva HzPD

V den výročí upálení mistra Jana Husa, předali občané dopis na Pražském arcibiskupství, adresovaný papeži Františkovi. Považují za potřebné, aby se dozvěděl o chování církevních hodnostářů v České republice, v souvislosti se zákonem o tzv. církevních restitucích.

"Rozhodli jsme se tuto akci plně podpořit a spolupodílet se na její organizaci. Zároveň chceme i touto cestou poděkovat panu ing. Verešovi, který poskytl na akci finanční podporu. Sdílíme názor autorky dopisu spisovatelky Lenky Procházkové, že nový papež František, mluvící o chudé církvi, by mohl předávání majetku církvím ještě nějakým způsobem zarazit.

Čas lidí, čas skutků

7. 7. 2013 / Lenka Procházková

V Listině základních práv a svobod, přijaté v roce 1991 se uvádí: Stát je založen na demokratických hodnotách. Nesmí se vázat na výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání.

Zákon o tzv. církevních restitucích tento závazek zpochybňuje. Z římskokatolické církve se stane největší soukromý vlastník pozemků v České republice, krom toho získá desítky miliard korun navýšených o inflaci a další každoroční příjmy ze státního rozpočtu, což jí poskytne moc, jakou neměla ani za monarchie.

Projev Lenky Procházkové přednesený na Staroměstském náměstí dne 6. července 2013.

Spojené státy by "měly zrušit obchodní dohody se státy, které poskytnou Snowdenovi azyl"

8. 7. 2013

To řekl v neděli Mike Rogers, předseda amerického parlamentního výboru pro výzvědné otázky. Cílem by podle něho mělo být "vyslat velmi jasný signál, že takovéto chování tolerovat nebudeme."

Alexej Puškov, předseda ruského parlamentního výboru pro zahraniční věci, se v neděli vyjádřil na Twitteru, že venezuelská nabídka azylu pro Snowdena je zřejmě jeho "poslední šancí".

Předseda společných amerických armádních štábů generál Martin Dempsey přiznal v neděli v CNN, že to, co odhalil Edward Snowden, poškodilo vztahy USA s některými spojenci a ovlivnilo to "význam důvěry". Dempsey dodal, že Spojené státy "budou pracovat k nápravě situace. Ale dočasně je to problém."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Snowdenovi nabídli azyl ve Venezuele, v Nikaragui a v Bolívii

6. 7. 2013

Bolívie, Venezuela a Nikaragua nabídly americkému whistleblowerovi Edwardu Snowdenovi politický azyl. Venezuelský prezident Nicolas Maduro a jeho nikaragujský protějšek Daniel Ortega oznámili, že jsou ochotni Snowdenovi poskytnout azyl v pátek, krátce poté, co se účastnili vrcholné schůzky řady jihoamerických představitelů, kteří odsoudili "únos" prezidentského speciálu bolivijského prezidenta Evo Moralese do Vídně.

Krátce poté se vyjádřil bolivijský prezident Evo Morales, že Bolivie také poskytne Snowdenovi azyl, pokud o to bude požádána. V sobotu se venezuelské nabídce dostalo vřelého přijetí od vlivného poslance v ruském parlamentu. Alexej Puškov, předseda zahraničněpolitického výboru ruské Dumy, napsal na twitteru: "Azyl pro Snowdena ve Venezuele by byl nejlepším řešením." Snowden mezitím odeslal podle WikiLeaks další žádosti o politický azyl. Ty byly většinou z technických důdovů odmítnuty, avšak několik jihoamerických vedoucích politiků Snowdenovi nabídlo pomoc a vyjádřilo mu solidaritu.

OTEVŘENÝ DOPIS JIHOČESKÝM STUDENTŮM:

Kde jste, hrdinní studenti?

7. 7. 2013

Vážení jihočeští studenti (a pedagogové),

sleduji se znepokojením dění v Českých Budějovicích v posledních dvou týdnech a musím se Vás se vší úctou zeptat: Kde jste? Vaším krajem, na kterém Vám tak záleží (nebo spíš záleželo), přímo jeho hlavním městem, pochodují davy nacistických poblouzněnců, demolují město, rozsévají strach, a přitom to všechno berou jako víkendovou zábavu - tak jako vy se patrně sjíždíte na hudební festivaly, abyste tam oslavovali mír a lásku a bojovali za demokracii pivkem a fotbálkem, tak se oni sjíždějí na náměstí Přemysla Otakara II., aby rozsévali zlo a bojovali za národní socialismus tonfami, noži a dlažebními kostkami, píše Břetislav Szotkowski.

Ministerskému vnitráckému triu jsem nerozuměl

8. 7. 2013 / František Štván

Vycházím z prosté logiky, že je sebevětší počet policejního sboru k ničemu, pokud nemá k ruce zákon y(pravomoci), které mu dovolí účinně represivně zasáhnout. Jsem přesvědčený, že hlavním příčinou aktuálních rasově podbarvených nepokojů je legislativně nedefinovaný stav, co je a co není právně postižitelné obtěžování hlukem, nepořádkem či slovní a fyzickou agresivitou. Příčinou naší společenské nerozhodnosti, kterou by například ve Švýcarsku nepochybně nechápali, je neustálá snaha o pravdoláskovské neobtěžování občanů. Strašák z policejního státu prostě panuje panuje i tam, kde by panovat neměl.

Jsem na 100% přesvědčený, že o účinně vymahatelné porušování pořádku nestojí ani drtivá většina občanů, která na shromážděních výhružně ukazuje na své romské spoluobčany. Vím o čem mluvím. Jsou to moji "bílí" sousedé, kteří si myslí, že dny volna nebo noční hodiny jsou vhodným časem pro práci v bytě s příklepovkou či hlasité poslouchání techna, že oni na chodník jezdit autem mohou v jakoukoliv denní a noční hodinu, stejně jako vyhodit ke kontejnerům starý nábytek či sanitární zařízení, ačkoliv existují sběrné dvory. Udělat to Romové, tak si tito lidé okamžitě kupují lístek na nejbližší protestní pochod do Českých Budějovic.

Touha po penězích, která je silnější než svědomí a čest. To je úsilí pravicových politiků o prosazení II. pilíře

8. 7. 2013 / Jiří Baťa

Mnoho, přemnoho se napsalo o II. pilíři penzijního fondu v rámci důchodové reformy, které na občany připravila koaliční vláda v čele s P. Nečasem. Na jedné straně, z pozice koaliční vlády a jejich politiků bylo poukazováno na jeho společenský význam(!), neblahou až prekérní perspektivu potenciálních důchodců a jeho pokryteckou obhajobu z hlediska "nutnosti" a potřeby zabezpečit se každý osobně na své stáří způsobem "Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají"!

Etický rozměr filmů

6. 7. 2013


Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Sváteční Radiofórum pro vás dnes vysíláme, jak už bylo řečeno, z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Od roku 1944 tady v Karlových Varech zasedá Ekumenická porota, která hodnotí filmy nejen z hlediska jejich umělecké hodnoty, ale i etického nebo sociálního rozměru. Které snímky z poslední doby jsou na štíru s etikou a které by naopak mohly jít příkladem. I o tom budeme mluvit. Hosty jsou Helena Zvolská z Ekumenické poroty, Darina Křivánková z časopisu Instinkt. A Jan Čulík z Britských listů.

Diskuse, která se vysílala v Radiožurnálu v pátek po 19. hodině. Přepis pořadu databáze Newton.

Spektakulární propad kdysi dobré režisérky do nemyslivé komerce

6. 7. 2013 / Jan Čulík

Alice Nellis bývala jedním z nejzajímavějších českých filmových tvůrců postkomunistické éry. Její filmy Ene Bene a Výlet, jistě i Tajnosti, byly citlivou a hlubokou analýzou mezilidských vztahů a poměrů v postkomunistické společnosti. Pak nastala krize: chybou byl její snímek Mamas & Papas, který se režisérka experimentálně pokusila napsat bez řádného scénáře, jen navozením výchozích situací a rozhodnutím nechat v nich herce improvizovat - výsledkem bylo totální fiasko. O bezradnosti a ztrátě směru kdysi zajímavé režisérky svědčil i další film Perfect Days, kde autorka nenalezla vlastní inspiraci a rozhodla se spíš zfilmovat divadelní hru současné skotské autorky Liz Lochhead - proč?

Doufal jsem, že nový film Alice Nellis Revival, který měl v pátek premiéru v Karlových Varech, by mohl být pro režisérku novým počátkem. Film je zklamáním. Je slabý. Režisérka nejenže nenašla novou cestu, ale zcela se vzdala komerčním tlakům, takže natočila víceméně nemyslivou "komedii" v českotelevizním až nováckém stylu. Míním tím, že vtípky a gagy, jimž se divák má smát, jsou nesmírně chabé. Co si myslet o režisérce i o publiku (dáma, která seděla v kině vedle mne), které se směje, až se za břicho popadá, tomu, že Bolek Polívka záměrně pošle slepce na dámský namísto pánského záchodu. To je tedy opravdu humor!

Korejská spirituální vážnost a slabost českých filmových scénářů

6. 7. 2013 / Jan Čulík

Filmem, jímž jsem se rozloučil s letošními Karlovými Vary, byl jihokorejský snímek El Condor Pasa, jako skoro obvykle na vážné katolické téma viny a trestu. Asi dvanáctiletá dívka žije se svou dospělou sestrou, ta však na ni nemá čas, takže dívka tráví většinu času v kostele pod vlivem mladého charismatického kněze, jehož zbožňuje. Jejich přátelství je téměř sexuální, nepřekročí však hranice povoleného, i když je poněkud překvapivé, že se s dvanáctiletou dívkou vodí za ruku a nechává se fotografovat s holčičkou, jak mu sedí na klíně.

Felliniovské vyznání kráse i banalitě života, tváří v tvář hrozbě blížící se smrti

5. 7. 2013 / Jan Čulík

La grande bellezza, Velká nádhera italského režiséra Paola Sorrentina znovu se stárnoucím, charismatickým italským hercem Tonim Servillem v hlavní roli, byla vedle německého filmu Oskara Roehlera Prameny života letos v Karlových Varech dalším pokusem o spektakulární podívanou o tom, co je to vlastně život. Dvouapůlhodinový pestrý spektákl měl zjevně inspiraci ve Felliniho filmech, jako byl kdysi Sladký život a zároveň byl velkou poctou "věčnému městu" Římu, na pozadí jehož nádherné architektury, připomínající trvale minulá staletí, se odehrávala veškerá dnešní rozmazlená a nesmyslná dekadence. Film byl vlastně jedním z mnoha v letošních Karlových Varech, které svědčily o bezradnosti a tupém požitkářství ztracených a bohatých lidí, kteří si užívají mejdanů, alkoholu, drog a sexu, avšak dělají to proto, aby otupili svůj zmatek a nevědomost - netuší, o čem je vlastně život, proč jsou na světě, co tu mají dělat a zároveň se - kstáru - strašlivě bojí smrti.

Politické názory režiséra Olivera Stonea nejsou nic nového

4. 7. 2013

Mnozí čtenáři z českého písečku jsou překvapeni kritickými názory amerického režiséra Olivera Stonea na současnou politiku ve Spojených státech, jak je zopakoval v Karlových Varech. Stone je ovšem takto kritický vůči USA dlouhodobě a systematicky, není to žádná zpráva. Názory, které vyjadřuje, nejsou nijak objevné ani světaborné. Jsou normální, jen pro české mediální zjevy se mohou zdát překvapivé. Pozoruhodné je, že se Mirka Spáčilová v IDnes si dovolila si je označit za "neslušné", poznamenává Jan Čulík a dodává: Někteří "novináři" prokázali svou nestrannost a objektivnost tím, že ze Stoneovy tiskové konference v Karlových Varech demonstrativně odešli. :) Budou to mít v dnešním světě těžké, až procitnou ze své ideologické zaslepenosti.

Odpad, město, smrt: Zdegenerovaný kapitalismus dostihl Česko

5. 7. 2013 / Jan Čulík

Často se hovoří o tom, že komunismus ve východní Evropě sice utlačoval vlastní občany, jenže z něho měli obrovskou výhodu občané západního světa. Východoevropský komunismus byl totiž pro západoevropské politiky strašákem, neboť západoevropským občanům zosobňoval možnou alternativu. Pokud komunismus existoval, západní politikové si nikdy nedovolili zrušit základní sociální infrastrukturu a dodržovali základní lidská práva, protože kdyby to nečinili, existovala pořád možnost, že voliči dají přednost východoevropské diktatuře se sociálními výhodami. Bezpochyby nejsilněji se pociťovalo toto nebezpečí v zemích, jako je Řecko, Itálie a Francie, kde bývala za komunismu velmi silná komunistická strana. Teprve od pádu komunismu roku 1989 je kapitalismus puštěný ze řetězu. Protože si neoliberálové mysleli, že východoevropská alternativa byla zklividována, usoudili, že historie skončila a nyní si mohou dělat naprosto, co chtějí. Paradoxně právě v tomto kapitalismu puštěném ze řetězu, se zjevně skrývá, jak to, zdá se potvrzují i události posledních dní a týdnů, zárodky jeho zániku, anebo alespoň potřeby jeho velmi výrazné modifikace.

Tohle všechno probíhá člověku myslí, když sleduje pozoruhodně umělecky odvážný film Jana Hřebejka Odpad, město, smrt, natočený podle předlohy německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Ten film je pro Hřebejka pozoruhodným mezníkem, protože se naprosto odlišuje od mainstreamové produkce, jakou Hřebejk dosud natáčel. Je revolučním počinem z několika hledisek. V první řadě je to vzdorné gesto producenta Čestmíra Kopeckého i režiséra Jana Hřebejka, protože film Odpad, město, smrt natočili podle vynikající inscenace pražského Divadla Komedie, které - navzdory mezinárodním cenám, které divadlo získávalo - pražští radní odepřením dotace v roce 2012 zničili. Kopecký a Hřebejk vytvořili tento film, aby po Divadle Komedie zůstala alespoň nějaká vzpomínka.

Pak že se v cizině o filmovém festivalu v Karlových Varech moc nepíše

5. 7. 2013 / Jan Mrskoš

Dokonce píše i v Hollywoodu. Zřejmě ani ne tak moc o těch filmech, spíše o tom, co tam která hvězda prohlásila. Třeba Noel Sheppard z NewsBusters včera píše, že Oliver Stone řekl na 4. července evropské veřejnosti, že "Svět je ohrožován naší tyranií". Odvolává se na hollywoodského zpravodaje The Wrap, že celebrity z Hollywoodu cestující po cizině nemluví hezky o Americe v den státního svátku"

Ivan Trojan: "Ve filmu Ve stínu jsem hrál, protože nemám rád komunisty"

4. 7. 2013 / Jan Čulík

Herec Ivan Trojan řekl v Karlových Varech před promítáním filmu Davida Ondříčka Ve stínu, že se na filmu podílel, protože "nemá rád komunisty". Tím, bohužel snímek nepřímo označil za politickou propagandu, jíž film bezpochyby je. Protože co nového či objevného přináší? Je zjevně nesen úzkostí připomenout lidem, "jak hrozné to bylo za komunismu". Jiný smysl zdá se bohužel nemá. Ale stačí to? Při sledování jsem hodně vzpomínal na seriál Československé televize o majoru Zemanovi a přišlo mi, že film Ve stínu je obdobně heroickým, poněkud bombastickým vylíčením určité historické epochy, jenže prostě obráceně.

Ale abych nebyl neférový: David Ondříček přece jen do určité míry umí filmařské řemeslo a svou atmosférou měl film Ve stínu zcela zjevně ondříčkovské rysy. Svou jemností a pomalu a lyricky se rozvíjejícím dějem mi připomínal dřívější Ondříčkův film Grandhotel. Tam hrálo významnou roli nepříznivé horské ještědské počasí, zde se zase Ondříček pokusil vytvořit atmosféru raných padesátých let osvětlením ve stylu chiaroscura a minimalistickou scenérií.

Chorvatská svobodomyslnost a maďarské svědectví o hrůzách druhé světové války

4. 7. 2013 / Jan Čulík

Ohromujícím způsobem svobodomyslná byla ve středu v Karlových Varech soutěžní chorvatská politická komedie režiséra Vinko Brešana Svecenikova djeca (Knězovy děti). Důkazem je, že promítání filmu provázely ve velkém sále hotelu Thermal salvy smíchu diváků a pravidelný potlesk. Podvratná politická ironie ve filmu totiž působila aktuálně i pro české prostředí.

Film byl pro mne velmi povzbuzujícím důkazem, že v dnešním Chorvatsku zřejmě vládne svoboda. Snímek totiž vynikající, krutou komikou zesměšňoval všechno to, co je snad i dnešnímu Chorvatsku "drahé". Mám zkušenost, že po vražedných válkách v devadesátých letech v bývalé Jugoslávii existovalo množství tabu - bývalí Jugoslávci prostě o některých věcech nehovořili, protože to bylo nebezpečné.

Španělsko: Moudrost stáří

3. 7. 2013 / Jan Čulík

Nejlepším ze tří soutěžních filmů promítaných v úterý na na karlovarském festivalu byl jemný, citlivý a melancholický snímek španělského režiséra Xaviera Bermúdeze O Ouro do tempo (Hodnota času), tematizující marné, přesto však obdivuhodné úsilí člověka bojovat proti nezadržitelnosti míjení času. Stárnoucí lékař žijící v malebné španělské vesnici, milovaný jejími obyvateli proto, že je vynikající doktor, se v dávné minulosti rozhodne zmrazit svou mladou manželku, která zemřela ve věku osmadvaceti let, protože doufá, že se dožije doby, kdy lékařská věda pokročí natolik, že ji bude možno znovu oživit.

Svoboda po italsku

2. 7. 2013 / Jan Čulík

Dalším velmi dobrým soutěžním filmem na letošním karlovarském festivalu je snímek režiséra Roberta Ando Viva la liberta! (Ať žije svoboda!). Určitě by se měl dostat do české distribuce, nejen proto, že v současnosti existují velmi těsné paralely mezi italskou a českou politikou a film je nejen velmi dobrý, velmi zábavný, ale také i pro českou situaci nesmírně aktuální. (Například: Hrdina v jednom okamžiku říká novinářům na mikrofon: "Politikové v této zemi budou krást tak dlouho, dokud budou krást, nebo třeba jen chtít taky krást, i normální občané, voliči!" Velký sál v karlovarském hotelu Thermal se samozřejmě smál, platí to pro Česko zrovna tak jako pro Itálii, a ve filmu najdete celou řadu podobných bonmotů, naprosto aktuálních pro dnešní Českou republiku.) Film je naprostá jednička.

Prameny života: Vynikající, ironická a lidská sága

30. 6. 2013 / Jan Čulík

S velkou zvědavostí jsem v sobotu odpoledne v Karlových Varech zašel na tříhodinový autobiografický film německého režiséra Oskara Roehlera Quellen des Lebens (Prameny života) mapující osudy tří generací jedné rodiny od konce druhé světové války až do osmdesátých let 20. století. Film mě zajímal proto, že na mě v osmdesátých letech v britské televizi udělal obrovský dojem slavný německý generační seriál Heimat režiséra Edgara Reitze, kronika života Německa během dvacátého století, v letech 1919-1982, jak se historické události promítaly do života vesničky Schabbach v Hunsruecku. Je to nesmírně lidské zobrazení osudů normálních lidí, vesničanů, během kataklysmat dvacátého století. (Vždycky jsem si říkal, že kdyby tento slavný seriál odvysílala Česká televize v hlavním vysílacím čase, odstranilo by to spoustu předsudků mezi Čechy a Němci - jenže ono spíš se dnes hodně lidem hodí, aby ty předsudky odstraňovány nebyly.)

Nedělní Karlovy Vary: Minimalistická pomalost

1. 7. 2013 / Jan Čulík

Hlavními charakteristickými rysy dvou ze tří soutěžních filmů, které se promítaly na karlovarském filmovém festivalu v neděli v podvečer a večer, byl minimalismus a pomalost. Na první pohled se oba snímky zdály poněkud zdlouhavé a nudné, po delší expozici se však ke konci tempo obou filmů přece jen jaksi rozchodilo. Je to snad letos móda zkoušet diváka, který se při promítání dívá do programu, jak ještě bude ten film dlouhý? To dost dobře nevypovídá o tom, že by zrovna zaujal.

Líbánky: Velmi dobrý nový film Hřebejka a Jarchovského se sociálním posláním

29. 6. 2013 / Jan Čulík

Velmi dobře natočený, napsaný a zahraný je nový film Jana Hřebejka a Petra Jarchovského s ironickým názvem Líbánky, který byl letos v Karlových Varech vybrán do hlavní festivalové soutěže.

Projednou je tu český film, který má silný a napínavý příběh. Jako obvykle u Hřebejka je součástí filmu určité pedagogické poslání. Jak tomu bylo v několika posledních scénářích Petra Jarchovského, jádrem příběhu a zdrojem napětí je překvapivý, "šokující" kostlivec ve skříni, který radikálně změní zdánlivě pozitivní a optimistické poměry v současnosti.

Co mají společného Edward Snowden a Evo Morales?

5. 7. 2013 / Jana Jetmarová

Jednoduše to, že jsou oba velmi nepohodlní pro Spojené státy americké. Snowden pro své whistleblowerství, Morales proto, že již několik let dokazuje, že se Bolívie obejde bez americké podpory a politického dozoru. Evo Morales je historicky první domorodý prezident Bolívie, země, kde se více než 60 % obyvatelstva považuje za nativní Američany. Svou politickou kariéru nastartoval v 90. letech jako lídr odborové federace pěstitelů koky, v roce 2005 byl zvolen do čela státu se ziskem 53,7 % hlasů při rekordní účasti 84,5% voličů.

John Pilger: Donutit letadlo bolivijského prezidenta k přistání bylo pirátství

4. 7. 2013

Je zcela bezpredecentní, že německý týdeník Der Spiegel označil Obamovu vládu za "měkkou totalitu". Jestliže to lidem konečně začíná docházet, měli bychom se podívat i na to, co dělají naši domácí politikové.

Představte si, že by nějaký stát donutil k neplánovanému přistání v Jižní Americe letadlo francouzského prezidenta na základě "podezření", že je na palubě letadla převážen do bezpečí politický uprchlík - a to ne jen tak někdo, ale osobnost, který poskytla světové veřejnosti důkazy kriminální činnosti v obrovském měřítku, píše v deniku Guardian slavný britský novinář John Pilger.

Představte si reakci z Paříže, nemluvě o reakci "mezinárodního společenství", jak si říkají západní vlády. Vznikl by sbor řvoucího rozhořčení od Londýna až po Washington, od Bruselu až po Madrid, a byly by vyslány hrdinské speciální jednotky, aby osvobodily francouzského státníka a zničily zdroj tak drsného mezinárodního gangsterství. Redakční komentáře by tu trestnou výpravu nadšeně podporovaly a připomněly by všem, že takové pirátství naposledy provozovala ve třicátých letech Velkoněmecká říše.

 11697

K STÁTNÍM SVÁTKŮM:

Proglas

5. 7. 2018


Kdo může povědět všechna podobenství,
jež usvědčují národy bez knih,
nehovořící řečí srozumitelnou?
Ani umí-li všechny řeči,
nedovede vylíčit jejich bezmoc.
Nahé jsou zajisté všechny národy bez knih
a nemohou bojovati bez zbraní
s protivníkem našich duší,
uchystáni za kořist věčné muky.

Veršovaná předmluva k evangeliu, autorství je přisuzováno svatému Konstantinovi (826 nebo 827 až 869). 5. 7. slavíme svátek svatých věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje, kteří v druhé polovině devátého století přinesli na Velkou Moravu staroslověnskou vzdělanost. Vytvořili slovanské písmo a do "staroslověnštiny" (makedonského nářečí starobulharštiny;před více než tisíci lety si byly slovanské jazyky bližší, takže lidé na Moravě rozuměli) přeložili části bohoslužebných knih. Zachovaly se také originální, ve staroslověnštině psané legendy "Život Konstantinův" a "Život Metodějův", které zajímavým způsobem mísí propagandu s dodnes živými a zajímavými fakty.

Proglas definuje lidskou bytost jako bytost vzdělanou, která se odlišuje od zvířete právě schopností komunikovat a jásá nad tím, že Slovanům bylo poskytnuto písmo, nástroj ke komunikaci, asi tak, jak mnozí v současnosti jásají nad vznikem internetu - obojí je ve své době nástroj k osvobození lidí.

 2059

K státnímu svátku: Zpráva o smrti Mistra Jana Husa

6. 7. 2019 / Petr z Mladoňovic

Než mu však dali na hlavu pro posměch papírovou korunu, řekli mu mezi jiným: ,,Odevzdáváme duši tvou ďáblu.'' A on sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi pravil: ,,A já ji odevzdávám nejmilostivějšímu Pánu Ježíši Kristu''. A uzřev onu korunu: ,,Pán můj Ježíš Kristus pro mne bídného ráčil nésti korunu trnovou, mnohem tvrdší a těžší, nevinně jda na smrt nejpotupnější; a tak já bídný hříšník tuto korunu, mnohem lehčí, byť potupnou, chci nésti pokorně pro jeho jméno a pravdu.'' Byla pak ta papírová koruna kulatá, skoro loket vysoká, a na ní byli namalováni tři hrozní ďáblové, jak chtějí zmocniti se duše a rozsápati ji drápy. A na té čepici byl nápis s označením jeho viny: ,,Toto jest arcikacíř.'' I řekl král: vévodovi Ludvíku, synu Klema bavorského, který před ním stál slavnostně drže zlaté [říšské] jablko s křížem: ,,Jdi, přijmi jej.'' A onen syn Klemův převzal Mistra a dal jej do rukou pochopům a vedl na smrt.

Dramatickým předchůdcem moderních novinářů se stal při kostnickém procesu s Mistrem Janem Husem Petr z Mladoňovic [nar. kolem 1390], který se účastnil kostnického koncilu jako tajemník pana Jana z Chlumu. Pětadvacetiletý tajemník si pečlivě zaznamenával všechny podrobnosti a napsal o procesu s Janem Husem asi stopadesátistránkovou zprávu, která se zachovala ve dvou verzích, v češtině a v latině. Přinášíme poslední část závěrečné, velmi dramatické kapitoly v moderním překladu. Svou živostí a věcností připomíná současnou televizní reportáž. Až do Bílé hory se tato kapitola četla v českých protestantských kostelích na svátek Jana Husa namísto evangelia. V Husovi se střetl ve své rané formě moderní, pluralistický relativismus a právo na individuální úsudek a názor s monolitní hegemonií středověké, totalitní praxe.

Věrozvěsti a Jan Hus

5. 7. 2013 / Boris Cvek

Nemyslím si, že dnešní svátek (sv. Cyril a Metoděj, věrozvěstové) a zítřejší svátek (Mistr Jan Hus) by měly sloužit pouze k nekritickému oslavování toho, jak jsme se sami naučili oslavované světce vnímat, tedy nás samých a našich předsudků. Dějinné události, které oba svátky připomínají, lze sotva chápat bez silné mocenské a politické role křesťanství. Mise Cyrila a Metoděje je těžko pochopitelná mimo rámec mocenského sporu (se všemi jeho náhodnými zvraty a s celou jeho brutalitou) o povahu slovanského prostoru ve střední Evropě a o jeho přináležitost k Francké říši.

Odkaz Mistra Jana stále žije

6. 7. 2013 / Ilona Švihlíková

Připomínáme si jako každý rok výročí upálení Mistra Jana. Ani po téměř šesti stoletích, po násilné rekatolizaci naší země se nepodařilo -- a dá-li Bůh ani s penězi nacpanými po církevních darech, nazývaných eufemisticky restituce -- ani se nepodaří tento odkaz a jeho význam vymazat. Odkaz Mistra Jana překračuje hranice času i místa, neboť vypráví o univerzálním a věčném zápasu za PRAVDU.

Hádejte, kdo nepřijde na večeři

4. 7. 2013 / Lubomír Brožek

Dejte mi koně! Zavažte mi rány! / Slituj se, Kriste! Dost. Byl to pouhý sen.

William Shakespeare, Richard III.

Ti, kteří stávali frontu na banány, se konečně dočkali...banánové republiky.

Jacob van Blom

Poslední večeře v režii Miloše Zemana má s biblickým podobenstvím pramálo společného. Autorův rukopis se nezapře a hříčka tudíž nepostrádá ironii a je navíc opepřena zrnky černého humoru. Hradní dramatik zajisté neměl ambice napodobovat rozmáchlou shakespearovskou fresku. Jeho scénář má spíše charakter anekdoty, v níž vystupují coby komparz (nazývaný také vláda v demisi) herci ještě donedávna zvyklí na hlavní role.

Že se jim nové obsazení nelíbí, je jasné jako facka na Malé Straně. Jsou uražení, pohoršení, nepochopení, a tedy mrmlají..., což je, medle, asi tak všechno, co s tím můžou dělat. Tak už to chodí v divadle Svět. Ale říkejte to hercům. Není divu, že si někteří postavili hlavu a odmítli angažmá v hradní jednoaktovce. Velcí tragédi televizních obrazovek a sólisté v rolích spasitelů se přece nebudou podnášet v nějakém pitomém komparzu, zatímco pan dramatik se obsadí do hlavní role, bude perlit bonmoty a poťouchle připomínat omletou mantru být či nebýt...

Transformace levice v opoziční smlouvu

4. 7. 2013 / Boris Cvek

Myslím, že stačilo pár dnů, aby se ztratilo téma údajné sněmovní většiny v rukou Nečasovy vládní koalice, která odchází na smetiště dějin. Tématem je a bude Rusnokova vláda.

Všichni sledujeme s úžasem, jak premiér Rusnok s úsměvem křísí minulost a získává si sympatie veřejnosti. Naštvanost občanů na Nečasovu vládu se štěpí stále více mezi sympatie k ČSSD a sympatie k projektu SPOZ.

Nebo jinak řečeno: ČSSD i její elektorát se začíná štěpit na B tým SPOZ a nějaký svůj stále naivnější sen o moderní západní levici.

Americká pošta fotografuje obálky všech písemných zásilek, které přepravuje

4. 7. 2013

Loni to bylo 160 miliard kusů zásilek. Systém jménem Mail Isolation and Tracking Program byl založen poté, když koncem roku 2001 bylo zásilkami s antraxem usmrceno pět osob. Deník New York Times informuje také o tom, že na žádost prokuratury americká pošta zaznamenává všechny zásilky, které doručuje vybraným "podezřelým" osobám, včetně politických aktivistů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Odpustky dnešních dnů

4. 7. 2013 / Marek Řezanka

Dne 6. 7. 2013 si připomínáme 598 let od upálení Mistra Jana Husa.

Chceme-li plně porozumět jeho odkazu, nemůžeme opomenout dobové souvislosti, které život a dílo tohoto středověkého myslitele orámovaly.

Jednalo se o dobu mimořádně pohnutou. Upadala jak moc českého krále (Václava IV.) a současně procházela krizí katolická církev. Na konci 14. století můžeme pozorovat papežské dvojvládí (Urban VI. A Klement VII.). V roce 1409 se místo vyřešení tohoto problému krize ještě prohloubila, a to vznikem trojpapežství (Řehoř XII., Benedikt XIII., Alexandr V.).

Andrej Babiš pokazil co mohl, nic však není ztraceno

4. 7. 2013 / Radim Hreha

Podnikatel Andrej Babiš je zřejmě sólový hráč, který nedůvěřuje nikomu, krom sebe sama. Zřejmě i proto byl na poli standardního byznysu mimořádně úspěšný. S jídlem roste chuť a tak vyslyšel nejspíš ne jen svůj vnitřní hlas o potřebě kultivace tuzemské politiky. V pozici veleúspěšného podnikatele a nejspíš i vlivem neadekvátní glorifikace členy jeho kamarily, celkem pochopitelně ztratil sebereflexi.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za duben 2013

25. 5. 2013

V dubnu 2013 přispělo finančně na Britské listy 186 osob bankovním příkazem celkovou částkou 38 474,44 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v lednu 2013 částkou 5277.48 Kč.

Zůstatek byl koncem dubna 2013 160 981.38 Kč, z toho má být částka v rezervě na exekutorský projekt 166 375,59 Kč, takže výdaje na provoz Britských listů do ní zasáhly a Britské listy dlužily exekutorskému projektu 5394.21 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

34460