Názor syrského podnikatele, který žije v ČR:

Syrská vláda nezabíjí pokojné demonstranty

11. 5. 2011

To, co se děje v současné době v Sýrii je těžké vyjádřit několika slovy tak, aby to bylo pochopitelné a hlavně uvěřitelné. Hlavním problémem Sýrie je její výjimečnost. V regionu ovládaném skupinami, které praktikují větišnou konzervativní formy islámu je Sýrie zemí, založenou na náboženské toleranci a rovnému přístupu k vyznání víry, píše čtenář Heidar Kinaan, syrský podnikatel, který žije v ČR.

Syrský režim dále podporuje Hizbulláh (Libanon) a Hamás (Palestina ), pro které jsou USA jedním z hlavních nepřátel a které neuznávají stát Izrael ( který okupoje částí zemi v Lebanonu a v Palastině a v Sýrii ) a vedou proti němu aktivní ozrojenou i neozbrojenou formu boje. Sýrie je dále blízkým spojencem Iránu, aktuálně největším zlem pro státy Západu a jeho arabských sousedů. Navíc její režim je tvrdý vůči odpůrcům a velmi zkorumpovaný. Výsledkem je velmi široké spektrum nepřátel. Od USA, Izraele, států západní Evropy, po představitele konzervativních škol sunnitského Islámu a velmi roztříštěnou vnitřní opozici a část populace naštvané na zkorumpované úředníky.

Aktuálně probíhající události v Sýrii jsou tak ve své podstatě pokusem o svržení stávajícího režimu za pomoci velmi širokého spektra nástrojů, kterými jsou od výzev po dodržování lidských práv přes odsuzující diplomatické demarše, zmanipulované zpravodajství médií až po útoky za použití automatických zbraní a granátometů. Smutnou skutečností je, že Západ dosud nepoučený svými pokusy prosadit dodržování lidských práv za každou cenu nechápe podstatu problému a neklade si pod vlivem přenášeného zpravodajství logické otázky. Jako například proč by syrské ozbrojené síly střílely do davu několika set protestujících, kteří jsou údajně neozbrojení a tím ještě více dávaly důvodu ke kritice režimu?

Nebo proč média informují o protestech, kterých se účastní několik set lidí, když v tom samém okamžiku určitě po světě probíhá celá řada jiných demonstrací, kterých se účastní lidí tisíce? Nebo jak je možné, že v jedné reportáži se hovoří o pochodu desetitisíců lidí, aby se již více tato informace neopakovala?

Co se s nimi stalo? Desetitisíce protestujících se najednou ztratilo? Pokus o změnu režimu v Sýrii je ukázkovým příkladem síly médií, z nichž ty původní účelově, ty další už z touhy po senzaci a nebo z pouhé neznalosti přebírají materiály, které nejvíce vyhovují ať už ideologickým a nebo komerčním důvodům. Ale položil si někdo otázku při pohledu na zkrvavené dítě v náručí dospělého muže, co dělalo malé dítě na protirežimní demonstraci? Anebo při záběru na střílejícho vojáka skrčeného za zdí, proč se při potlačování neozbrojených demonstrantů za tou zdí schovává?

V evropských médiích se přitom neobjevily záběry miliónových demonstrací na podporu prezidenta, informace o smrti desítek vojáků a policistů, jejichž konvoje nebo stanoviště byly napadeny střelci vyzbrojenými granátomety a nebo příběh o tom, jak se v jedné vesnici objevil přes noc nápis volající po svržení Syrského režimy a prezidenta, kvůli kterému potom děti ve škole plakali, protože nechápaly, jak to někdo může chtít. Zdá se, že nepodstatnou pro evropská média byla i informace o plánech duchovních v Dará vyhlásit v oblasti samostatný islámský emirát Šám, založený na striktním dodržování islámského práva šaría a zahájit tak proces, který by ve svém důsledku vedl k rozpadu Sýrie.

Syrský režim je nyní pod skutečným tlakem. Vlna demonstrací a hlavně jejich mediální prezentace otevírá staré rány. Demonstruje se proto, že místní činovníci jsou zkorumpovaní nebo proto, že zákaz, aby na školách působily učitelky s celoobličejovými šátky, naštval místní konzervativní kleriky a nebo třeba proto, že v minulosti lidem byly zabaveny pozemky, na kterých si vojenští důstojníci postavili vojenské objekty. Jen část demonstrací skutečně původně vznikla jako výraz nespokojenosti s režimem. Vždyť jak je možné, že naprostá většina nepokojů probíhá v místech, kde žijí uzavřené komunity z velké části nevzdělaných a konzervativních islámských fundamentalistů s vysokou mírou nezaměstnanosti, zatímco centra vzdělanosti a náboženské tolerance, jako jsou Damašek a Aleppo jsou velkých demonstrací ušetřena kromě zprávy dne, že osmimiliónovým Damaškem pochoduje průvod 250 demonstrantů?

Není náhodou, že režim v Sýrii nepadl po několika týdnech, jako to bylo v případě Tuniska nebo Egypta. Naprostá většina lidí je naštvaných na korupci, klientelismus a nezaměstnanost, ale svůj režim podporuje. I přes veškerý tlak satelitních médií, i přes připravené scénáře nedosáhly demonstrace počtu několika tisíc lidí. A co se týče ozbrojených zásahů v doprovodu tanků, naprostá většina populace Sýrie toto schvaluje, protože - a zkuste se vžít do jejich situace - máte oblast, kterou stát nekontroluje, ale kde jsou skladované zbraně, které jsou použity při střelbě na vojenské a policejní objekty a kde se otevřeně vyzývá ke svaté válce vůči představitelům režimu a jeho loajálním občanům. A důvod proč střílet na shromáždění lidí je jednoduchý: krev podněcuje další násilí a je možné kdykoli zavolat do redakcí televizí a novin s tím, že policisté střílejí do davu pokojných demonstrantů.

Je to neuvěřitelné, ale tohle vše v Sýrii probíhá. A lidé v zahraničí tomu věří, protože vidí jen záběry natočené na mobilní telefony a nebo slyší jen vyprávění očitých svědků, jejichž jména není možné z obav o jejich bezpečnost zveřejnit a které není možné věrohodně ověřit. Poslední dovětek o nemožnosti věrohodně ověřit informaci se uvádí velmi často, protože i kdyby se jednalo o podvrh nebo zkreslenou informaci, redakce přeci o tom neví, ale cíti povinnost informovat. A než se ukáže, že je to nesmysl, záběr již byl publikován.

Takže v Sýrii jsou aktuálně tuny zbraní, které jsou používány proti vojenským, ale i civilním cílům ve snaze vyostřit situaci. Jakýkoliv zásah silových složek zaměřených proti držitelům těchto zbraní a organizátorům násilných i nenásilných akcí a zásahy proti demonstrantům jsou natáčen aktivisty, kteří náhodou disponují satelitními telefony a modemy, aby bylo možné záběry okamžitě posílat zahraničním médiím. Ty je s patřičným komentářem ihned publikují. Záběry přebírají další média a veřejnost volá, aby se něco udělalo se syrským režimem.

Politici bez znalosti podstaty problému a pod tlakem voličské základny reagují prohlášeními a výzvami k zastavení násilí. Ale málokdo si skutečně vážně klade otázku, co chce většina Syřanů (těch žijících v Sýrii a ne těch působících v zahraničí, odkud ochotně poskytují rozhovory médiím) a nebo, co by se stalo, kdyby syrský režim skutečně padl. Velmi pravděpodobně by následovala občanská válka se statisíci mrtvými a milióny uprchlíků, která se přenese do celého regionu. Protože pádem režimu nebude síla, která by chránila menšiny, kterých žije v Sýrii více než čtvrtina. V tomhle všem je Sýrie unikátní a z tohoto důvodu právě teď krvácí. Protože pokud režim neuspěje, promění se Sýrie v další Afghánistán nebo Somálsko a budeme svědky dalšího exodu křesťanů z některé ze zemí Blízkého východu. A Syřané si to uvědomují a za Sýrii umírají. Během posledních událostí zemřelo na 350 policistů a vojáků a více než 500 jich bylo zraněno.

0
Vytisknout
7755

Diskuse

Obsah vydání | 13. 5. 2011