23. 6. 2023
Mezinárodní profil akce byl vážně omezen a čestným hostem byl alžírský prezident Abdelmadjid Tebboune, který dychtil souhlasit "se vším, co soudruh Putin řekl" a podepsat deklaraci o "posíleném strategickém partnerství" mezi oběma zeměmi. Prezident Spojených arabských emirátů Mohamed bin Zayed se také rozhodl pro pracovní návštěvu, ale zdržel se účasti na hlavním zasedání ruského prezidenta Vladimira Putina a místo toho poskytl trochu zábavy ve výstavní síni. Hostem, kterého by Putin rád přijal, ale mohl ho uctít jen chvílí ticha, byl Silvio Berlusconi, bývalý italský premiér, který zemřel 12. června.
Putinův projev byl zcela věnován zesílení pozitivních zpráv o ekonomické výkonnosti Ruska, které je podle jeho odhadů stále schopné dodat objem zbraní nezbytných pro udržení "zvláštní vojenské operace" a zajištění široké prosperity. Nezaměstnanost je skutečně nízká, kvůli mimořádně vysoké emigraci, ale pokud jde o údajný pokles chudoby, toho bylo dosaženo především manipulací dat. Ekonomické statistiky se skutečně staly vzácnými a pečlivě "vylepšenými", což Putinovi umožnilo hlásat klesající závislost na příjmech z ropy a přínosy vysokých válečných výdajů bez obav ohledně zřejmého odklonu od reality. Přesný odhad hloubky ekonomické demodernizace vyžaduje pečlivý sběr fragmentovaných dat, ale ani guvernéři nejzbídačenějších regionů nebudou proti Putinovým surrealistickým pokynům nic namítat.
Později ve svém projevu ruský prezident vykreslil obraz robustního růstu – nejen pro dobře vyškolené publikum v Petrohradě, ale také pro hlučné "vojensko-vlastenecké" blogery, kteří otevřeně zpochybňují důvody pro "liberální", ne-li tak opulentní fórum v době tvrdých bojů proti Ukrajině. Oficiální tvrzení, že nová a širší mobilizace není nutná a že vojensko-průmyslový komplex vyrábí lepší zbraňové systémy rychleji, než jsou členové Severoatlantické aliance (NATO) schopni dodat podobné systémy Ukrajině, mohou být přesvědčivé pro horlivé propagandisty, ale méně přesvědčivé pro ostatní média, které zveřejňují příspěvky ze zákopů. Putin minulý týden poskytl zvláštní audienci vybrané skupině loajálních blogerů, ale jeho recitování důvodů pro zahájení invaze a obviňování NATO ze zpoždění při dosahování jeho nezměnitelných cílů mělo daleko k tomu být inspirativní. Ministr obrany Sergej Šojgu se snažil posílit Putinovo poselství inspekcí továrny na výrobu tanků v Omsku, ale tvrzení o nadřazenosti ruských obrněnců proti tankům Leopard 2 a bojovým vozidlům pěchoty M2 Bradley znějí stále falešně.
Pro hlasitou legii "vlastenců" se i nepatrné obavy vyjádřené v Petrohradě ministry ve vládě Michaila Mišustina rovnají sabotáži, ale Putin si zachovává důvěru v profesionály, kterým se navzdory rychlému nárůstu rozpočtových výdajů daří držet inflaci na uzdě. Zdráhá se také odpovědět na ostré požadavky na vyhození Šojgua a Valerije Gerasimova, náčelníka ruského generálního štábu, navzdory zjevné ztrátě iniciativy na bojišti a snadno ověřitelné nepravdivosti zpráv ruského ministerstva obrany o těžkých ukrajinských ztrátách a stovkách zničených tanků, děl a systémů protivzdušné obrany dodaných NATO. Jevgenij Prigožin, šéf nechvalně známé Wagnerovy skupiny, vede virtuální útok na Šojgua a Gerasimova a obviňuje je z nekompetentnosti a zbabělosti, a Kreml mu poskytl značný informační prostor pro zlomyslnou kritiku a sebepropagaci. S dokončením útoku na Bachmut a stažením zbývajících wagnerovských vojsk z oblasti však Prigožinova užitečnost možná vypršela a jeho výsměch petrohradskému fóru jako svátku v době moru by mohl přimět jeho psovody ve zvláštních službách, aby ho umlčeli.
Putinova připravenost pokračovat v "dlouhé válce" a jeho důvěra, že ukrajinská ofenzíva nemá šanci uspět, jsou zpochybňovány nejen šovinistickými blogery, ale také některými mainstreamovými experty, kteří tvrdí, že vítězství nelze dosáhnout bez jaderných úderů. To, co činí takové ohromující návrhy více alarmujícími než obvyklé propagandistické eskapády, je to, že jsou podpořeny důkladnou analýzou síly a udržitelnosti západní podpory Ukrajině, která má být znovu potvrzena na nadcházejícím summitu NATO ve Vilniusu.
Putin se snaží čelit tomuto diskursu soudného dne odkazem na doktrinální směrnici, že jaderná reakce je "teoreticky možná", pokud Rusko čelí existenční hrozbě, a prohlášením, že taktické jaderné hlavice jsou přepravovány do Běloruska. Výstavba jaderného skladu v Bělorusku však nebyla dokončena a neexistuje žádné materiální potvrzení Putinova prohlášení. Přesto jeho touha proměnit jaderné zbraně v užitečné politické nástroje zůstává vytrvalá a nezodpovědná. Dokud bude ruské vrchní velení schopno ujistit vrchního velitele o neproniknutelnosti ruských obranných linií, jeho jaderné blafování zůstane průhledné. Nicméně průlom může položit na stůl i jaderné možnosti.
Zdá se, že Rusko je pevně rozhodnuto pro cestu částečné domácí mobilizace do vleklé války zaměřené na vyčerpání ukrajinské vůle k odporu a narušení jednoty Západu v konfrontaci s agresí Moskvy, která nepředstavuje žádnou hrozbu pro území NATO, ale je zhoršována rizikem jaderné eskalace. Tato vytoužená stabilita je nicméně ze své podstaty křehká a vystavená vnějším otřesům. Ruská ekonomika možná usiluje o model pomalé stagnace a demodernizace, ale rychlé hromadění hlubokých problémů v oblasti technologického zaostávání a demografického úpadku stanovilo pro tento model krátké datum vypršení platnosti. Putin se může domnívat, že jeho popírání by tyto problémy posunulo za horizont strategického plánování, které netrvá déle než několik měsíců a je založeno na předpokladu pevné obrany. Ruská opevnění táhnoucí se napříč jižní Ukrajinou se zdají hrozivá, ale jednotky v zákopech čekají na rozkaz k ústupu. Strategie sebeklamu, ať už ekonomického nebo vojenského, odsuzuje Rusko k řetězové reakci porážek - a úspěšný ukrajinský útok poslouží jako spouštěč.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse