Venezuela: Jak ruské zvláštní služby zachraňují Madura

30. 1. 2023

čas čtení 14 minut
Od roku 2014, tedy od začátku ruské invaze na Ukrajinu, usiluje Moskva o podporu mezinárodních příznivců v otevřené konfrontaci se Západem. Zvláště aktivně to dělá v zemích "globálního Jihu", píše Ivan Klyšč.

Až na vzácné výjimky začalo Rusko podporovat autoritářské režimy, jejichž samotná existence podkopávala mezinárodní právní normy a zpochybňovala západní dominanci. Bašár al-Asad v Sýrii, Daniel Ortega v Nikaragui a Min Aung Hlein v Myanmaru jsou lídři, kteří se díky aktivní podpoře Moskvy dokázali udržet u moci. V Sýrii jsme viděli celou škálu toho, co může Rusko nabídnout svým "spojencům": Připravenost k vojenské intervenci, ekonomické a finanční zdroje, diplomatický vliv. Ruské zpravodajské služby navíc nabízejí další formu podpory, i když její obrysy jsou spíše vágní. Činnost ruských zpravodajských služeb je zaměřena především na tzv. "blízké zahraničí" a západní státy, nicméně ruské zpravodajské služby jsou přítomny ve všech regionech světa a často je jim přisuzována určitá role při jednáních Moskvy s mezinárodními klienty. Co mohou ruské speciální služby nabídnout partnerským režimům v dalekém zahraničí? V tomto článku si vezmu za příklad Venezuelu a podívám se na roli, kterou hraje ruská rozvědka při zajišťování režimu Nicoláse Madura.

Okno příležitosti v kontextu krize

Venezuela je důležitým ruským partnerem v několika oblastech, včetně zpravodajských služeb. Na pozadí vleklé politické a ekonomické krize, která zachvátila Venezuelu, má Moskva dostatek příležitostí k dalšímu posílení těchto vazeb. Zatímco se Madurův režim drží u moci, ze země uprchlo více než pět milionů Venezuelanů, kteří utíkají před extrémní chudobou, represí a náklady uzavřeného politického systému. Aby zajistil přežití svého režimu, věnoval Maduro hlavní zdroje venezuelského státu na vytvoření mocného aparátu pro sledování a represi. Oficiální Caracas také nachází podporu v síti mezinárodních partnerů připravených ke spolupráci, včetně Číny, Kuby, Indie a Turecka. Pokud jde o zpravodajskou spolupráci, Kuba zůstává v této oblasti oblíbeným mezinárodním partnerem Venezuely. Je známo, že tajné služby tohoto ostrova přenesly své odborné a technologické schopnosti na Madura a Chaveze. Tato podpora drží venezuelský režim nad vodou. Od Chávezovy smrti v roce 2013 se však kubánsko-venezuelská spolupráce stala transakční. V roce 2000 byly kubánské zpravodajské služby hluboce zapojeny do dění ve Venezuele a dokonce hrály klíčovou roli při restrukturalizaci zpravodajských služeb země, a to od roku 2010. Kubánské zpravodajské agentury působí ve Venezuele především k zajištění bezpečnosti režimu, což se děje výměnou za dodávky ropy.

Přestože kubánské zpravodajské služby zůstávají hluboce zapojeny do vnitřních záležitostí Venezuely, nejsou přítomny na všech úrovních bezpečnosti Madurova režimu. V tomto smyslu venezuelská krize z let 2018-2019 znamenala zlom: Tehdy Maduro rozšířil spolupráci Venezuely s Ruskem v bezpečnostní sféře, které dříve dominovala kubánská rozvědka. Venezuelská armáda se snažila snížit svou závislost na Kubáncích rozšířením spolupráce s Ruskem. Výsledkem bylo posílení ruské přítomnosti v zemi.

Rusko má motivaci podat pomocnou ruku svému problémovému latinskoamerickému partnerovi. Moskva do země investovala několik miliard dolarů, jejichž bezpečnost zaručuje přežití Madurova režimu. Některé zúčastněné strany v Rusku také doufají, že Venezuela znovu získá své vedoucí postavení na latinskoamerickém kontinentu, jak tomu bylo asi před deseti lety za Cháveze. Moskva podporuje Caracas dodávkami zbraní, pomáhá obcházet sankce a poskytuje režimu finanční podporu.

Ruské a venezuelské zpravodajské služby: První kontakty

Víme o několika zdrojích naznačujících úzké kontakty mezi ruskými a venezuelskými zpravodajskými službami na počátku 21. století. Dvě okolnosti té doby však vyvolávají otázky. Za prvé, na počátku roku 2000 byl generál Miguel Rodriguez Torres pověřen reorganizací civilní rozvědky země s cílem posílit Chávezův režim. V těchto letech prošel výcvikem a vzděláním v Rusku a právě pod jeho vedením vznikla v roce 2010 Bolívarská zpravodajská služba (ve španělštině zkratka SEBIN). Právě s Rodriguezem Torresem se v roce 2013 setkal Patrušev, aby projednal rozšíření bezpečnostní spolupráce v boji proti obchodu s drogami. Rusko často používá boj proti obchodu s drogami jako důležitý kanál pro mezinárodní bezpečnostní spolupráci, bez ohledu na to, zda se proti obchodu s drogami skutečně bojuje či nikoli. Není jisté – a to je první nejasná okolnost – zda ​​byl pobyt Rodrigueze Torrese v Rusku prvním krokem spolupráce obou zemí v oblasti zpravodajství na vysoké úrovni. Druhá otázka se týká role Viktora Buta. V roce 2000 tento notoricky známý "obchodník se smrtí" byl jedním z Chávezových dodavatelů zbraní. Předpokládá se, že But byl agentem ruské vojenské rozvědky (zejména hlavního ředitelství vojenské rozvědky GRU), nebo s ní spolupracoval. Zapojila se ruská rozvědka do Butových venezuelských operací?

Možná, že zlomem ve vztazích mezi službami obou zemí byl rok 2008. Poté Caracas a Moskva podepsaly dohodu o vzájemné ochraně utajovaných informací a na ruské straně dohodu podepsal zástupce FSB. Později ruské úřady uvedly, že takové rámcové dohody usnadní spolupráci mezi zpravodajskými agenturami obou zemí.

Ve stejném roce začal Igor Sečin ovlivňovat práci energetického průmyslu ve Venezuele. Rosněfť, v jejímž čele stojí, začala hrát zásadní roli ve venezuelské ekonomice. Pozorovatelé hlásí, že Chavez a Maduro si vytvořili blízký vztah se Sechinem. Ten hraje vedoucí roli v takzvané "sečinské" pobočce ruské bezpečnostní komunity, včetně jím založené Šesté služby ředitelství FSB. Tyto kontakty se následně rozvinuly ve spolupráci na vysoké úrovni v oblasti zpravodajství.

Radary, zbraně a peníze

S nástupem globální recese v roce 2008 zažila Venezuela vážný hospodářský pokles. V době, kdy Huga Chaveze nahradil v roce 2012 ve funkci prezidenta Nicolas Maduro, se v zemi stále dařilo špatně a nebyly vyhlídky na zlepšení situace. Naopak, Venezuela vstoupila do desetiletí ekonomické krize, charakterizované vysokou inflací (která pravidelně láme světové rekordy) a hromadným zbídačením milionů občanů. Veřejné nepokoje, odpor vůči režimu a represe se staly nedílnou součástí venezuelské politiky, která vyvrcholila v letech 2018–2019 krizí, jež vypukla kvůli zmanipulovaným prezidentským volbám a nárůstu politického vlivu Juana Guaidóa.

Oficiální Moskva tuto krizi sleduje se zjevným znepokojením. Putin totiž v lednu a dubnu 2019 dvakrát svolal Radu bezpečnosti na zasedání, na níž byli šéfové FSB a SVR, dvou hlavních ruských civilních zpravodajských služeb.

Před druhým setkáním, které se konalo 25. dubna 2019, ředitel zahraniční zpravodajské služby Ruské federace Sergej Naryškin řekl, že jeho úřad má důkazy o tom, že Spojené státy se připravují na vojenskou operaci ve Venezuele a že Spojené státy "roztrhaly Venezuelu na kusy". Téhož dne šéf GRU Igor Kosťukov oznámil, že Spojené státy útočí na Venezuelu z Kolumbie. Po těchto prohlášeních nenásledovala otevřená prohlášení o povaze činnosti SVR nebo GRU ve Venezuele. Po neúspěšném pokusu o puč proti Madurovi v květnu 2020 však Lavrov potvrdil, že zpravodajské služby obou zemí již v oblasti výměny informací spolupracují.

Existují jasné známky toho, že krize z konce roku 2010 donutila Venezuelu povolit výraznější přítomnost ruské rozvědky v zemi. Za prvé, v posledních letech letadla FSB často létala do Venezuely (někdy narušovala kolumbijský vzdušný prostor). Za druhé, venezuelské úřady mohou záměrně usnadňovat přítomnost ruských zpravodajských služeb ve své zemi. Venezuela údajně patří mezi země, kde má ruská rozvědka nejméně překážek pro své zahraniční operace, včetně atentátů. Za třetí, podle novinářky Sebastiany Barraesové pronikli ruští zpravodajští důstojníci do nejvyšších pater venezuelské kontrarozvědky, hlavního ředitelství vojenské kontrarozvědky (známé pod španělskou zkratkou DGCIM). Nakonec v lednu 2022 bývalý šéf venezuelské národní zpravodajské služby (SEBIN) v exilu Manuel Christopher Figuera zaslal dopis různým regionálním médiím, v němž tvrdil, že Rusko má ve Venezuele dvě vojenská zařízení. Podle Figuery je jedním z těchto tajných zařízení zpravodajská základna. Pokud lze věřit dalším zprávám, tato zařízení možná postavilo Rusko, ale nejsou jím provozována. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov existenci těchto údajných vojenských instalací nepotvrdil ani nevyvrátil.

Co je podstatou spolupráce mezi zvláštními službami Ruské federace a Venezuely? Dostupné zdroje poukazují na tři hlavní oblasti, z nichž všechny jsou relevantní pro vojenské zpravodajství a bezpečnost režimu: Nasazení vojenských žoldáků, elektronické zpravodajství a kybernetická válka.

První oblastí je nasazení ruských žoldáků ve Venezuele. V tomto směru se angažuje polosoukromá vojenská společnost Wagner Jevgenije Prigožina, která se spoléhá na podporu státu a plní jeho rozkazy. V roce 2019 tato skupina nasadila ve Venezuele tisíce bojovníků, kteří plnili především funkce ochrany režimu a jeho majetku. Rozmístění žoldáckých sil Wagner PMC ve Venezuele bylo pravděpodobně umožněno díky účasti ruských speciálních služeb a státní podpoře. Vyslání žoldáků Wagner PMC do Latinské Ameriky je skutečně běžným krokem v moskevské geopolitické sadě nástrojů, zejména v zemích "globálního Jihu". Skupinu často doprovázejí agenti nebo důstojníci GRU, kteří příležitostně poskytují žoldákům logistickou podporu. Venezuela v tomto ohledu není výjimkou. Jak napsala Meduza v roce 2019, FSB a GRU monitorovaly nasazení sil Wagner PMC ve Venezuele a vývoj aktivit skupiny v zemi. Ve stejné době byly ve Venezuele také speciální síly SVR, určené k ochraně majetku ruských společností. Je možné, že přítomnost těchto sil v zemi byla postupně omezována, protože v únoru 2022 kolumbijské ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že v té době nemohlo být ve Venezuele více než 68 ruských vojáků.

Druhou oblastí spolupráce mezi zvláštními službami obou zemí je elektronické zpravodajství. Madurův režim využívá elektronický zpravodajský systém ke špehování venezuelské opozice a ke sledování hranic s Kolumbií. Venezuela prakticky nemá vlastní high-tech průmysl schopný poskytnout technologickou podporu těmto operacím, takže se musí obracet na zahraniční partnery včetně Ruska. Rusko již v minulosti spolupracovalo s jinými státy na podpoře jejich operací elektronického zpravodajství. Sám Putin například v roce 2019 zmínil, že Rusko pomáhá Číně budovat systém včasného varování proti raketovým útokům. Ve Venezuele byla spolupráce mnohem rozšířenější. První precedens spolupráce v této oblasti pravděpodobně pochází z roku 2015. Od roku 2015 používá Venezuela k monitorování kolumbijského vzdušného prostoru vojenské radary P-18 Těrek, podle zasvěceného vojenského zdroje citovaného Infobae pod podmínkou anonymity. V roce 2018 se Venezuela připojila k GLONASS Global Navigation Satellite System, ruskému pokusu vytvořit protějšek k síti GPS, který mnozí podezírají, že je řízen ruskou rozvědkou. V červenci 2022 se obě země dohodly na otevření šestého ruského zařízení GLONASS v Latinské Americe ve Venezuele.

Spolupráce v oblasti elektronického zpravodajství má pro Caracas v konfliktu s Kolumbií zvláštní význam. Až donedávna (nejnovější informace se týkají roku 2021) ruští specialisté aktivně poskytovali technickou pomoc venezuelské vojenské rozvědce a její radiotechnické jednotce, zejména na hranicích. Zejména se ruští specialisté aktivně podíleli na vytvoření nejméně šesti takových instalací, z nichž pět jich bylo instalováno poblíž kolumbijských hranic a jedna v Caracasu. (Údajně hlavním důvodem, proč tito ruští specialisté nejsou trvale umístěni na hranicích, je to, že prostě preferují pobyt v "pohodlnějších" místech a podmínkách). Kolumbie se stala nezávislým cílem operací vedených samotným Ruskem. Bogota je již mnoho let blízkým partnerem NATO a jednou z mála nečlenských zemí NATO, která poskytuje Ukrajině vojenskou podporu v roce 2022. V Kolumbii působí ruští špioni, kteří shromažďují informace o tamní elektrické síti a energetické infrastruktuře. V prosinci 2020 Kolumbie vyhostila dva ruské diplomaty, kteří se údajně zabývali špionáží pod diplomatickým krytím.

Třetí oblastí spolupráce mezi Madurovým režimem a Putinovou RF je kybernetická válka, i když o tom existuje jen velmi málo spolehlivých zdrojů. V roce 2014 Venezuela zřídila ředitelství kybernetické obrany. Ve Venezuele není průmysl informačních technologií prakticky rozvinutý, a tak získává přístup k nejlepším technologiím prostřednictvím spojení se zahraničím. Kvůli mezinárodním sankcím a reputačním rizikům jsou hlavními partnery Caracasu v této věci pouze země, které podporují jeho protiamerickou zahraniční politiku: Čína, Írán a Rusko. V reakci na venezuelské snahy shromažďovat rádiové zpravodajské informace Kolumbie od roku 2015 buduje své vlastní schopnosti kybernetické obrany.

Co bude dál?

Rusko v důsledku nevyprovokované agresivní války rozpoutané proti Ukrajině hodně ztratilo. Přestože jeho HDP neklesl tak, jak se očekávalo, dnes se z něj stal skutečný vyděděnec, který upadl do autarkie a nastolil úsporný režim. Tento nový vývoj by mohl vést k opětovnému vyvážení bilaterálních vztahů. Relativní úpadek Ruska a obnovená spolupráce USA s Venezuelou dává Caracasu další body pro vyjednávání. Nicméně Rusko má stále vliv na oficiální Caracas. Během návštěvy Venezuely dne 14. prosince 2022 Alexander Novak nastolil otázku dluhu Venezuely vůči Rusku v souvislosti s nadcházejícími jednáními o jeho restrukturalizaci. Vládní představitelé obou zemí navíc naznačují, že dlouhodobá spolupráce zůstává prioritou. Rozsáhlá vojenská a zpravodajská spolupráce Ruska s Madurovým režimem by mohla poskytnout Moskvě výhodu při jednání s Venezuelou. Nakonec se Maduro může rozhodnout, že si prostě nemůže dovolit ztratit Rusko.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
4638

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2023