Uvědomujeme si vůbec rozměr katastrofy?!

12. 12. 2019 / Beno Trávníček

Německo je prý třetím státem nejvíce postiženým klimatickou změnou a jejími následky v rámci planety. I kdyby se ten, kdo pojednání vydal, spletl v pořadí o pár míst; s vědomím, že klimaticky vzato je ČR v podstatě Německem, fakt nerozumím našemu klidu. Obrazně řečeno – blíží se výroční povodeň a my na břehu řeky rozmarně piknikujeme. Reálně nám kolabuje živá krajina a my na to dlabeme. Dílčím způsobem se leckdo snaží, ale celkové tempo adaptačních i klimatických opatření je zoufalé

Představuju si třeba, až sice dočasně, ale už docela brzy zmizí většina lesních porostů na naší Vysočině, jak rychle tu bude foukat? Často míváme na digitální mapě ČHMÚ u míry větru červenou šipku, pak bude možná černá? Lesy se budou obnovovat spíš v mírném tempu, ve kterém se dá vypěstovat dostatek přiměřeně odolných a druhově vhodných sazenic - a díky tempu lidí, kteří je budou schopni vysázet a hlavně udržet v suchu-žáru-větru živé. To asi nejde výrazně urychlit, i když stát dodá nezbytné dotace. Navíc platí, že nezaplocený listnáč je zpravidla sežraný listnáč. Lesy do nějaké významnější velikosti porostou podle typu stanoviště 15–20–25 let. Takže je tu skoro 1/4 století, po které nezbytně potřebujeme v krajině především brzdit vysušující a devastující vítr; dodat jí hromadu zeleně, které chutná CO2; která dokáže vytvářet lokální srážky a také výrazně ochladit krajinu (každý strom či významnější keř je supervýkonný chladič na sluneční pohon).

Současně víme, že zemědělské pozemky jsou velmi často nesmyslně velké (širé rodnolány) a navíc nemají vlastnickou - podnikatelskou strukturu, která by byla ve své většině příslibem lepšího stavu. Mnoho lánů není rozděleno remízy, mezemi, průlehy, alejemi. Primárně zodpovědní vlastníci půdy se nesnaží utvářet svojí mocí zdravou krajinu, ale spíš vydělávat peníze, velmi často jen jejím překupem. Stávající zemědělské dotace se nezdají být stimulem k rychlé přeměně zemědělské krajiny na prostor, který bude mít pozitivní klimatické charakteristiky.

Dovoluji si tedy tímto veřejně a konkrétně vyzvat naši vládu! Bylo by dobré, aby se urychleně a krizově zamyslela jak během několika málo let vrhnout do zemědělské krajiny obrovské množství několikapatrové zeleně tak, aby to zafungovalo. Nejdůležitější je nyní rychlost. Bylo by praktické využít rychle rostoucí dřeviny s tím, že až bude čas na další, budou postupně nahrazovány dřevinami perspektivními podle stanovišť a rychle vzrostlé dřevo pak bude využíváno jako environmentálně šetrné palivo (dokonce by takto bylo k dispozici nejspíš právě ve chvíli, až dojde palivové dřevo z jehličnatých lesů). Třeba rychle rostoucí topoly určitě nejsou sprostým slovem, stejně jako jívy, břízy, jeřabiny, bezy nebo třeba prunusy (třešně, višně), které jsou navíc krmítkem pro ptáky. Důležité jsou samozřejmě i masivní a rychle rostoucí keře jako střední patro zeleně.

A kdo by to všechno měl udělat – měl k tomu být donucen? Logicky ten, kdo doteď ze zemědělské půdy jako z fabriky na prachy těžil. Vláda by také měla vyrazit na misi do Bruselu a vyjednat v rámci výjimečného a kritického stavu přesměrování zemědělských dotací v Česku do záchrany a vybudování environmentálních funkcí zemědělské krajiny. Technicky, tj. s pracemi, by pak klidně mohla pomoci armáda ČR – mírou krize jde de facto o stav zrcadlový k povodňové situaci, jen poněkud naopak.

A ještě něco. Stavět nad přírodu soukromé výdělečné zájmy spojené s absolutním vlastněním zemědělské či lesní půdy vede přesně tam, kde se stav naší krajiny nyní nalézá. A je celkem fuk, jestli jde o vlastnění socialistické nebo kapitalistické (ať žijí výjimky)! Ještě že nikdo nevlastní podzemní a povrchové vody... jen má občas někdo povoleno s nimi nakládat.

A poslední dovětek – v naprosto výjimečné situaci je třeba přijímat naprosto výjimečná (funkční) opatření v zájmu principu vyššího. Za stav naší krajiny bude vždycky ve finále zodpovědný náš stát, který jsme si zřídili k péči o věci veřejné. Nechť tedy laskavě a přiměřeně koná!

0
Vytisknout
4761

Diskuse

Obsah vydání | 17. 12. 2019