Otevřme dveře dokořán ekonomické migraci

2. 1. 2019 / Jiří Hlavenka

čas čtení 8 minut
Z každého průměrného hospodářského migranta z Evropské unie měla Británie v roce 2017 o 2370 liber (cca 70 000 Kč) větší prospěch než z domácího britského pracovníka. Německo nyní otevírá z hospodářských důvodů dveře ekonomickým migrantům dokořán.


Chcete se mít brzy lépe? píše Jiří Hlavenka a pokračuje: Dotazem mířím na ty, kteří se dobře nemají: na seniory s nízkými penzemi. Na občany s hluboce podprůměrnými mzdami. Na rodiny s dětmi a hypotékou, na dlouhodobě nemocné a zdravotně postižené, na lidi v exekuci. Na ty, kteří by zlepšení své situace opravdu a vděčně pocítili. Chcete? Pak řekněte spolu se mnou nahlas: ČR potřebuje otevřít své dveře ekonomickým migrantům. Dokořán.

Trocha jednoduché ekonomiky. Každý pracující člověk u nás vytvoří ročně průměrně 750 000 Kč přidané hodnoty (HDP děleno počtem ekonomicky aktivních lidí). Pokud tedy do české ekonomiky “připluje” jeden pracovník, vytvoří v průměru tuto hodnotu, která se většinově zase napustí do ekonomiky zpět, necelou polovinu si pak okamžitě či v dalších krocích (DPH z nákupů atd) vezme stát. Pokud do české ekonomiky “připluje” 400 000 lidí, což je momentální počet volných, poptávaných a našimi lidmi neobsaditelných pracovních míst, znamená to tři sta miliard korun navíc. Polovina z toho je 150 miliard - o tuto částku by se okamžitě, z roku na rok zvedly příjmy státního rozpočtu. Je to opravdu hodně peněz; za 150 miliard by se například mohly zvednout penze každému důchodci o 60 000 korun ročně. Trvale.

(S příbytkem pracovníků se ovšemže státní výdaje i o něco zvýší, na druhé straně ale peníze “vnesené” do ekonomiky mají multiplikativní efekt, tj. rozbíhají další výrobu, další mzdy, další utrácení, další investování podnikatelů atd). V České republice je k dispozici práce (a tedy i mzda!) pro 400 000 lidí, které nemáme a nebudeme mít. Naopak: počet práceschopných našinců trvale ubývá, tempem 80-100 000 lidí rok co rok (rozdíl mezi počtem lidí odcházejících každoročně do penze a počtem mladých lidí vstupujících do prahu dospělosti, kdy mohou začít vydělávat). I kdyby ekonomika přestala rychle růst, což nejspíš přestane, i kdyby se efektivita nadále zvyšovala, což se průběžně děje také, stále je propad v počtu disponibilních pracovních sil příliš velký. Nezaměstnanost je prakticky na nule: kdo chce pracovat, práci má, byť nemusí jít vždy o práci snů.

Ekonomický migrant vytváří peníze a dělá práci, nad kterou ohrnujeme nos


Co představuje osoba, která přijde zvenku, přijde do naší země pracovat a kterou označujeme termínem ekonomický migrant? Čtěte prosím - zejména vy, kterým se nedaří moc dobře - pozorně: je to chodící pytlík peněz pro ekonomiku. Přichází jako dospělý a práceschopný - náš stát na něj nevynaložil ani korunu (dětství, školy, zdravotní péče...), musí si coby cizinec všechno platit sám, žádná velká sociální síť se na něj nevztahuje, důchod jej tady nečeká. Přinese “sebe” a vytváří přidanou hodnotu, “z ničeho”, oněch průměrně 750 000 korun ročně. Z toho velkou většinu vrátí zpět do ekonomiky - přímo státu na daních a odvodech, dále pak českým subjektům, kteří mu prodávají zboží, dávají nájem atd - a malou část, pokud se mu to vůbec podaří, si nechá a posílá domů.

Ekonomický migrant představuje další významné přínosy. Za prvé - jak dobře znají v Západní Evropě a začínáme to váhavě poznávat i my - dělá práci, nad kterou už domorodec ohrnuje nos. Ochota dělat podřadné práce je u nás minimální. Uklízeči, ostraha, pomocný zdravotní personál, noční směny v montovnách, manuální síly na stavbách, pomocný personál v gastru, práce v nebezpečném prostředí (horníci!), pečovatelství o staré a nemocné - zapomeňme, že tuto práci budou někdy s ochotou a radostně vykonávat Češi. Nikdy nebudou. Už z výčtu těchto prací je vidět, že se nejedná jen o nějaké vyrábění výrobků pro podnikatele, aby tito měli vyšší zisky - jedná se o činnosti, které patří k základním službám státu. Nedostatek pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách je už nyní alarmující a projevuje se na kvalitě i kvantitě poskytovaných služeb. Pokud je tato věta moc šroubovaná, řeknu to takto: vinou nedostatku pracovníků v těchto oborech již nyní umírají lidé zbytečně.

Za druhé: přijímáme-li ekonomického migranta, jsme to my, kdo si vybírá. Chybí-li nám řidiči, poptáme řidiče; chybí-li nám ošetřovatelky, poptáme ošetřovatelky, chybí-li programátoři, poptáme programátory, nedostává-li se zoufale kulturních antropologů, hledáme tuto profesi. Přijímáme toho, kdo nám chybí. Za třetí: ekonomičtí migranti - lidé jdoucí za prací, za pracovním povolení - jsou flexibilní pracovní silou v nedostatku, ale i v přebytku. Pokud by nastala natolik hluboká krize, že by se podniky pustily do velkého propouštění a lidé najednou přebývalo, jednoduše se neprodlouží pracovní povolení. Tak to funguje všude na světě: zelená karta fakt není ten papírek k vašemu autu, ale dočasné povolení k práci a pobytu. Win-win kartička: umožňuje pracovníkovi z cizí země si vydělat více než doma, umožňuje hostitelské zemi vydělávat na něm, ale umožňuje jí se s ním taky rychle rozloučit.

Přiblížit se Německu na dohled


Nikdy jsme neměli větší šanci se přiblížit úrovni nejvyspělejších zemí než nyní. Ekonomika funguje - to nebude trvat věčně. Západ je stále ochoten zadávat směrem na východ obrovské množství zakázek - to s Průmyslem 4.0 začne přestávat - a máme komparativní výhodu nižších mezd i dalších nákladů. Též ovšem jenom do času.

Naše ekonomika jede pod svým potenciálem, protože jí (mimo jiné) chybí hrozně moc lidí. Naplnění potenciálu přinese velké peníze do státního rozpočtu, který pak bude možné použít jak na investice, které nás posunou výš - investice do lepšího vzdělání v první řadě - tak na pomoc těm, kteří strádají, což je právě tak potřeba. Při dobře šlapající ekonomice je přitom navíc možné tlačit na zvyšování nejnižších mezd - například dohodami v profesních svazech obor od oboru různě (a vratně v případě krize!), tak jako je tomu třeba v sousedním Rakousku.

Vládnou nám dobře?


Podle čeho hodnotit kvalitu vládnutí? Nabídnu jedno vlastní kritérium: podle odvahy. Dělat laciná technická opatření, která se budou všem líbit, to dokáže každý: tomu přidat, tomu přidat. Udělat rozhodnutí, u kterého jsem přesvědčený, že je správné, ale které není zrovna populární - jo, to už je těžší věc. Ukázat odvahu: postavit se před voliče, které jsem tři roky strašil slovem “migrant” až z toho úplně zcepeněli a říci jim, že tihle “migranti” pomohou naší zemi k prosperitě a jim k lepšímu životu. Dokáže to ten směšný strejda v čele vlády?

No nedokáže, samozřejmě.

0
Vytisknout
11322

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019