O gulášovém protiruském spiknutí

29. 9. 2017 / Karel Dolejší

Vladimir Putin jmenoval bývalého samarského gubernátora Nikolaje Merkušina zvláštním vyslancem při Světovém kongresu ugrofinských národů, informuje server MK.ru ZDE. Taková pozice dosud neexistovala - a podle listu Komsomolskaja pravda má Merkušin plnit obtížný úkol: Udržet disciplínu mezi obyvateli Ruské federace, kteří jsou ugrofinského původu.

"Komsomolci" tvrdí, že se zlí cizáci snaží ovlivnit ugrofinské národy v Rusku podobně, jako prý jiní zlí cizáci popichují ruské muslimské regiony.  Oblasti s ugrofinskou populací zahrnují Karélii, republiky Komi a Mari El, Mordvinsko a dále Něněcký a Jamalo-Něněcký autonomní okruh. V těchto částech Ruské federace se nachází důležitá centra zbrojařského průmyslu a zásoby surovin.

Věříte-li "komsomolcům", tři zlé ugrofinské státy - Estonsko, Finsko a Maďarsko - se snaží podněcovat ve zmíněných oblastech separatismus. Svůj vliv prosazují prostřednictvím kulturní a vědecké elity republik, skrze misionáře a programy výměnného studia v ugrofinských zemích.

Je zvláštní, že terčem obvinění se stalo i Orbánovo Maďarsko, které je v Evropské unii a NATO notoricky známo coby bratříček, který otvírá vrátka ruskému zpravodajskému vlivu v západních mezinárodních institucích. Na druhé straně příliš mnoho překvapení není namístě - vždyť Putinova paranoia postupuje vpřed mílovými kroky.

Pomineme-li účelovou podporu Izraele, Rusko je jediný důležitý hráč, který nedal najevo rezervovanost vůči pondělnímu referendu v iráckém Kurdistánu. Ruské propagandistické kanály usilovně pracují na nafukování katalánské bubliny, která je teď pro Kreml stejně důležitá jako kdysi vazby na skotské nacionalisty ZDE, které ovšem mohou být opět vytaženy ze skříně, kdyby se to hodilo.

Ruská zahraniční politika a zpravodajská činnost masivně podporují "právo na sebeurčení" všude tam, kde to pomáhá ruským zájmům - to znamená vždy mimo území Ruské federace. Drobení jiných států je prý zcela v pořádku, jen se samozřejmě nejmenším náznakem nesmí dotknout ruského imperialismu. Dokonce ani kulturní a studijní výměnou. Ani svobodou náboženského vyznání.

Kdo má sám tak černé svědomí jako současné kremelské vedení, logicky i v Lukašenkovi či Orbánovi vidí zákeřné zrádce a nepřátele.

0
Vytisknout
5512

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2017