Nezávislý Kurdistán vypadá jako vznikající Zimbabwe

29. 9. 2017

Obraz Kurdistánu jako demokratického, pokrokového a prosperujícího státu je iluzorní, napsal v listu Harec David Rosenberg. Kurdové by si měli doma udělat pořádek, než dostanou svůj stát.

Podle jakéhokoliv rozumného dějinného nebo právního standardu by měl být Kurdistán nezávislou zemí. Kurdové mají doloženou historii zvláštní etnické skupiny, která sahá celá staletí nazpět, ne-li déle, a mají i vlastní jazyk. Kurdistán má větší nárok na státnost než kterýkoliv ze států vytvořených z popela Osmanského impéria.

Ale podle jiného standardu, otázky zda nezávislý Kurdistán učiní svět lepším, třeba jen pro samotné Kurdy, je to mnohem složitější.

Bývaly doby, kdy irácký Kurdistán vypadal (podle blízkovýchodních standardů) jako vznikající pokroková, demokratická a prosperující země. Hlavní město Irbíl bylo lesem stavebních jeřábů a volby byly skutečné a probíhaly včas. Kurdistán byl bezpečnější a stabilnější než kterýkoliv z jeho sousedů a poskytoval útočiště uprchlíkům, místo aby je sám vyháněl. Kurdistánské jednotky, pešmergové, bývaly jedinou místní armádou, která se mohla postavit "islámskému státu".

Jistě, obraz žen bojujících v řadách pešmergů proti IS popularizovaný médii vyvolával dojem, že se Kurdistán liší od svých arabských sousedů - že jde o oázu rovnosti a příležitostí v regionu, kde jsou ženy občany druhé kategorie.

Velká část toho všeho byla iluze - a ta část, která se skutečně prokázala, měla jepičí život.

Skutečná bývala kurdská demokracie, ale volební období prezidenta Masúda Barzáního skončilo v roce 2013, jeho parlamentní období vypršelo v roce 2015 a o dva roky později je stále u moci a nezdá se, že by se chystal odejít. I kdyby nakonec odstoupil, jeho rodina kontroluje klíčové instituce a pozice ve vládě i mimo ni, stejně jako podniky, což zajistí trvající vládu. Parlament iráckého Kurdistánu byl před dvěma lety pozastaven - a od té doby se sešel jen jedenkrát, tento měsíc, aby schválil referendum o nezávislosti.

Vychvalovaná armáda pešmergů je ve skutečnosti sbírkou bojovníků loajálních k jednotlivým stranám, kteří se stejně snadno pustí do sebe navzájem jako do IS. Ženy v řadách pešmergy jsou z větší částí fikcí: Z odhadovaných 275 000 příslušníků je to jen několik set žen a téměř všechny slouží v druhé linii.

Ale největší iluzí ze všech byla kurdská ekonomika závislá na ropě. V době boomu se dost mluvilo o diverzifikaci kvůli vzniku nových míst a rozšíření ekonomické základny, ale jako u jiných ropných států, ani Kurdistán neodolal snadným ziskům z uhlovodíků. Kromě ropného průmyslu existuje ještě stavební a turistický, ale oba nemohou fungovat bez peněz z prodeje ropy. Ti kdo nemají konexe a nedosáhnou na výnosy z ropy musejí spoléhat na vládu: 70 % pracovní síly tvoří státní zaměstnanci.

To vše vytvářelo dojem že Kurdistán prosperuje, ale když se ceny ropy propadly, ekonomika šla ke dnu. Nezaměstnanost je zřejmě dvouciferná, výstavba byla zastavena a vláda upadla do dluhů u zahraničních ropných společností i vlastních občanů. Celkový dluh činí asi 20 miliard dolarů.

Neexistuje snadná cesta, jak se z problémů dostat: Vlastní měna nebo přístup k zahraničním úvěrům nejsou k dispozici. Dokonce ani daňová základna, protože ta spoléhala na výnosy z ropy a transfery z Bagdádu, které už nepřicházejí.

Ještě horší je, že masivní zásoby ropy byly nedávno experty degradovány. V každém případě v dohledné budoucnosti nelze počítat s cenami kolem 100 dolarů za barel.

Vcelku vzato, Kurdistán moc nepřipomíná Dubaj nebo dokonce ani Turecko před nástupem Erdoganova autoritářství. Kurdistán spíše vypadá jako mnohé "stány" na severu - utlačitelské, zkorumpované režimy spravující ekonomiky založené na ropě, plynu a mafiánském kapitalismu.

Dějiny poválečných hnutí za nezávislost nejsou povzbudivé. Na každý Singapur připadá 20 Zimbabwe - a právě teď Kurdistán vypadá spíše jako vznikající Zimbabwe. Navrch k nepříznivé situaci doma jde o vnitrozemský stát obklopený nepřátelsky sousedy, kteří kurdskou nezávislost odmítají. Navíc Turecko kvůli referendu z 25. září hrozí přerušit ropovod, který Kurdistán potřebuje k exportu ropy.

Na rozdíl od jiných zemí není Kurdistán stižen humanitární krizí ani vystaven útlaku. Nic nevyžaduje okamžitou akci. Byl už autonomní a v mnoha ohledech nezávislý. Nic z toho neznamená, že by nezávislý Kurdistán nikdy neměl vzniknout. Jde ale o vážné důvody počkat a soustředit se na to dát neprve do pořádku politiku a ekonomiku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2458

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2017