Aleppo 2017: A bude jen hůř

21. 12. 2016

V květnu 2016 se v římském divadle v Palmýře konal koncert ruského orchestru pod vedením Valerije Gergijeva, příznivce ruského vládce Vladimira Putina.

Událost byla vysílána na RT, státní ruské anglickojazyčné propagandistické televizi, a fotografie a videoklipy byly šířeny po celém světě.

Koncert byl korunou Putinovy osmiměsíční intervence v Sýrii a posílil zprávu, kterou Kreml vysílá do světa: Moskva a její v krvi plovoucí klient Bašár Asad stojí na frontové linii civilizace proti barbarským hordám "islámského státu" - a vítězí.

Jaký rozdíl za pouhých sedm měsíců.

Když se Gergijev objevil mezi antickými troskami v Palmýře, bylo to dva měsíce po vytlačení IS s pomocí ruských náletů a do města vstoupily pozemní síly složené ze zbytků otřesené Asadovy armády, ruských vojáků a žoldnéřů.

Sotva překvapilo, že Robert Fisk přivítal dobytí města proasadovskou koalicí. Bylo poněkud překvapivější, že americké ministerstvo zahraničí reagovalo prohlášením, podle nějž "to je dobrá věc", a že Boris Johnson - nyní britský ministr zahraničí - dodal, "Hurá, říkám. Bravo - a pokračujte."

Navzdory Johnsonovu tvrzení, že IS je "mnohem, mnohem horší" než proasadovské síly, není nic z toho, co IS udělal, co by neudělaly i Asadovy síly a jejich spojenci, a to ve větším měřítku.

Rozšíření zóny, v níž mohou být zločiny proti lidskosti páchány v průmyslovém měřítku, sotva vypadá jako důvod k slavení. Asad také strávil čtrnáct let budováním IS, záměrně i v důsledku svých opomenutí, nejprve proto, aby jím destabilizoval postsaddámovský Irák a později, aby diskreditoval a zničil povstání proti svému režimu.

Když Palmýra v květnu 2015 padla poprvé, bylo zaznamenáno i proasadovskými komentátory, jak malý odpor byl kladen. A když se v březnu 2016 stáhl IS, nedošlo k o mnoho větším bojům, protože proasadovské síly nabídly islamistům ústup.

To znamenalo, že džihádisté uchovali své síly, ale na tom nezáleželo: Znovuobsazení Palmýry bylo politickým, nikoliv vojenským krokem, navrženým kvůli přepsání ruského narativu.

Pravda je, že celá ruská intervence byla cvičením ve špatném zaměření úsilí. Moskva se ve skutečnosti na IS nezaměřuje nijak vážně, natož pak vytrvale.

I nálety na oblasti držené IS obvykle masakrovaly civilisty. A Moskva se zaměřovala na al-Kájdu jen o trochu více. Skutečným cílem intervence je eliminovat mainstreamovou ozbrojenou opozici vůči Asadovi, zejména ty její části, které podporoval Západ - i kdyby útoky na ni umožnily rozšíření území pod kontrolou IS.

V červenci Rusko zaútočilo na jednotku podporovanou USA, která bojovala jen proti IS, daleko od asadovské fronty. Dojem, že Rusko poskytuje tichou leteckou podporu IS, nebyl tak docela bez důvodu.

Asad v roce 2012 dovolil IS vstoupit do Sýrie a až do léta 2014 se vyhýbal i náletům na islamisty. Místo toho zaměřil svou palebnou sílu na nacionalistické povstalce, což byl klíčový faktor pro to, aby se miliony lidí dostaly pod vládu "chalífátu" (a miliony po celém světě byly ohroženy terorismem).

Nyní je opět IS manipulován prorežimní koalici pro její vlastní účely, které syrskému lidu škodí. Když nový útok na Palmýru začal, během 48 hodin padly strategické výšiny severozápadně od města, nedaleká ropná pole, Džazal a al-Mahr plus ložisko plynu Džihár, a Rusové se údajně z oblasti stáhli. (IS zde ukořistil mj. obrněná vozidla BMP-97, která zpravidla využívají ruská vojska ministerstva vnitra - KD.)

IS tvrdí, že zabil 122 prorežimních vojáků, zatímco se zmocnil roty Muhr severně od klíčové letecké základny T4 a patnácti dalších kontrolních stanovišť.

Za tři dny IS tvrdil, že sestřelil režimní letoun, pronikl co středu města a ovládl polovinu jeho rozlohy na severu a západě. Dalšího dne, navzdory ruským náletům, proasadovská koalice zkolabovala a IS se města zmocnil.

Poučení z Palmýry zní, že ti kdo tvrdili, že "vítězství" proasadovské koalice je blízko a Západ by se měl tomu přizpůsobit - zcela odmítnout opozici a začít platit Asadovi na obnovu Sýrie, zavřít oči, když pomoc použije proti povstalcům - nemají pravdu.

I to nejchladnokrevnější argumentování "stabilitou" nemůže zastřít, že režimní koalice jednoduše nedokáže obnovit kontrolu nad celou zemí.

Asad připouští chronický nedostatek vojáků, podle některých odhadů už má jen 20 000 použitelných - proto se Írán snaží posílit režim lokálně budovanými sektářskými milicemi a zahraničními bojovníky. Nadvláda ve vzduchu a soustředění pozemních zdrojů znamenají, že proasadovské síly mohou vyčistit od povstalců východní Aleppo, ale budou mít problém je udržet.

Mezitím pád Aleppa nebude koncem války. Spíše uvrhne Sýrii do nové, násilnější fáze, zejména pokud jde o civilisty, když vláda povstalců ustoupí guerillové válce.

Tento typ válčení a jasný fakt, že svět Sýrii opustil, zatímco skupiny napojené na al-Kájdu bojovaly ve stejných zákopech jako revolucionáři, dál upevní postavení al-Kájdy v syrské společnosti.

Schopnost Západu odstrašovat a reagovat, když al-Kájda nevyhnutelně obnoví své zahraniční útoky, slábne s každou bombou svrženou na Syřany, s každým znásilněním a každou vraždou, kterou se ve východním Aleppu nikdo nepokusil zastavit.

Prezident Obama prohlásil, že je "velmi hrdý" na to, že nezahájil nálety, které by ztrestaly Asada za masivní útok chemickými zbraněmi v srpnu 2013. Cena za tuto politiku faktické spolupráce s prorežimní koalicí, kterou Donald Trump možná dokonce formalizuje, je extrémně vysoká. V morálních pojmech to znamená spolupachatelství hromadné vraždy páchané na dobytých územích východního Aleppa.

Je tu však i bezprostřední cena, která se týká západní bezpečnosti.

Posílení globálního džihádismu je cenou za to, že jsme dovolili Asadovým jednotkám a spojencům chovat se, jak se jim zachtělo. Ale důsledky se nepodaří izolovat na syrském území. Pád Aleppa vyšle čerstvé vlny uprchlíků do sousedních zemí, které sebou ponesou vědomí, že nikdo z nich se již nikdy domů nevrátí.

To je povede ke snaze dostat se do Evropy a způsobí další posílení autoritářských, šovinistických politických sil v Evropské unii, které se přátelí s Kremlem.

Rok 2016 možná vypadal jako dystopická noční můra, ale setba zasetá syrskou krizí zajistí, že šlo o pouhou předehru k mnohem horšímu roku 2017.

Podrobnosti v angličtině: ZDE