Příklad zdravotního pojištění

Zaměstnanci v ČR platí i za ostatní

13. 10. 2016 / Jaroslav Polák

Rád bych uvedl několik poznámek systému výběru zdravotního pojištění v ČR. V ČR funguje systém povinného zdravotního pojištění, na jehož základě je poskytována občanům špičková zdravotní péče za cenu výdajů v částce 7 - 8 % HDP (v USA vydají 16 % z jejich HDP a v Německu cca 11 % jejich HDP). Příjmy zdravotního pojištění jsou financovány ze 2 hlavních zdrojů. Jde příjmy ze zdravotního pojištění zaměstnanců a odvody za tzv. státní pojištěnce. Podíl výběru pojištění od tzv. osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) značně pokulhává. Statistika dle “Analýzy odvodů OSVČ a zaměstnanců“ je neúprosná.

Průměrný odvod na zaměstnance činí 37 439 Kč na rok, ale průměrný odvod OSVČ činí výrazně méně totiž, 22 114 Kč za rok. Rozdíl tedy je 15 325 Kč. Nad to je třeba podotknout, že průměrný příjem OSVČ činí cca 44 000,- Kč, resp. jak si autor matně pamatuje.  Bohužel v době psaní tohoto příspěvku (kupodivu) autor nemohl tento údaj na webu najít. K tomu si ještě poměrně zřetelně pamatuji údaj, že cca 55 % OSVČ má pouze minimální příjem. Skutečně je to věrohodné a vůbec možné?

Osobně chápu, že osoby samostatně výdělečně činné je třeba podporovat, ale je mi absolutně nejasné, proč zrovna na úkor výběru a výše zdravotního pojištění. Existence studie, že OSVČ jsou reálně méně nemocní, mi jaksi uniká. Samozřejmě jsem schopen pochopit, že řada OSVČ přechází banální nemoci, no příroda ale neúprosně vystaví účet později ve formě daleko finančně i medicínsky závažnějších onemocnění. 

Nehledě na to, že za současného systému (karenční doba po první tři dni nemoci rovná se 0 Kč a následně mizerných 60 % platu) přechází nemoci zejména podprůměrně placení zaměstnanci, tedy významná část, a to z důvodu rizika propadu do bídy a neschopnosti se uživit v době nemoci. 

Stejně tak existuje řada zaměstnání, kde zaměstnanec (např. vědec) musí být schopen získat zakázku (grant) obdobně jako OSVČ. Grant musí realizovat (prodat) a za to pobírá mzdu. Dále i zaměstnanci u soukromých firem musí dosahovat výkonů, jinak jsou nemilosrdně propuštěni. 

Těmto zaměstnancům kupodivu ale systém zdravotního pojištění nevychází vstříc jako živnostníkům a podnikatelům. Nehledě na to, že platy a mzdy v ČR jsou podhodnoceny o cca 25 % po přepočtu na produktivitu práce, výši HDP a paritu kupní síly. Na vrub odlivu stovek miliard ve formě dividend do zahraničí. Výše je po přepočtu mínus 16 % z HDP, což rovněž nikomu kupodivu nevadí viz publikace I. Švihlíkové: „Jak jsme se stali kolonií“. 

Pověst českých živnostníků a podnikatelů přitom není nijak valná. Autor z osobní a opakované zkušenosti ví, že když živnostník přijde v daný den a dokonce v danou hodinu realizovat zakázku, tak je to pomalu na telefonát do Vatikánu - oznámit zázrak. Já si jako technický vedoucí v biochemické laboratoři osobně nemohu dovolit nedodržení termínů. Překročení doby odezvy je neshoda a rovněž ohrožení zdraví pacienta. Tato zodpovědnost je samozřejmě o hodně menší v porovnání se zodpovědností například operatéra. 

Dosud jsem neměl důvod výše uvedená fakta publikovat, ale jelikož i dokonce současní koaliční politici si stěžují, že kývli na zrušení nemocničních poplatků (tj. výpadek cca 3 mld. Kč), za naprostého nezájmu o výše uvedené disproporce, je nutné na to upozornit. Nevím, rešerši jsem si nedělal, ale systém odečitatelných paušálů až ve výši 80 % asi bude rovněž absolutní raritou v porovnání se situací ve vyspělých západoevropských zemích.

No a úplnou pohádkou jsou rovněž povinnosti rentiérů. Ti musí zaplatit 13,5 % z aktuální minimální mzdy. Přehled ze svých kapitálových příjmů, příjmů z pronájmu a ostatních příjmů však podávat nemusí (zdroj staršího data). 

Možná i zde můžeme vystopovat důvod hysterické reakce našich „úspěšnějších“ občanů na zvýšení minimální mzdy. Inu, i rentiér tedy bude muset zaplatit o pár stovek více. 

Jak dlouho ještě bude podfinancované zdravotnictví záviset majoritně na příjmech z pojištění zaměstnanců a příjmech za státní pojištěnce opět majoritně financovaných z daní zaměstnanců? 

Inu, primitivní pravicový populismus stále ještě asi slaví úspěchy, když k němu sahají i představitelé středových stran. Jak dlouho ještě bude jedna skupina občanů parazitovat na nízkých platech pracovníků ve zdravotnictví? Nechť se tedy OSVČ vydělí ze systému a jedou dle jejich vysněného systému charakterizovanému sloganem „každej za svý“. Sancta simplicita...

0
Vytisknout
2302

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2016