Neoklausismus a strašidlo neomarxismu, čili Transatlantický šunt

1. 2. 2016 / Karel Dolejší


Václav Klaus a jeho věrní z ODS na počátku 90. let do České republiky prahnoucí po novém naprogramování přivezli ideologii sektářského okraje americké pravice. Autoři snící o spontánním tržním řádu v prostředí rostoucí monopolizace, případně dokonce o teologii trhu, stáli od počátku stranou myšlenek blízkých evropské demokratické pravici, pro kterou přiměřená role státu nebyla nikdy tabu.


Václav Klaus ml. pokračuje v otcových šlépějích a počátkem ledna oznámil, že vstupuje do politiky, "protože je třeba bojovat proti neomarxismu". Jan Jandourek ZDE se však mýlí, když povídačky o boji s "neomarxismem" označuje za "zmatenou módu". Klaus II. prostě opět přebírá americkou ideologii - tentokrát od paleokonzervativců.

Paleokonzervativci mají výhrady vůči státu nikoliv menší než ultraliberálové, jimž se snažil připodobnit starší Klaus v dobách své největší slávy. Ovšem nejsou nutně nadšení volným trhem, spíše se starají o předstátní sociální struktury, kmenovost, staré tradice, slovem provádějí politiku identity, kterou jen malý krůček dělí od typického evropského identitářského neonacismu. Někteří se shlížejí v takových úžasných společnostech, jako byla rasistická Rhodésie, jiní obdivují Vladimira Putina. Ale ať už jsou detaily v myšlení toho či onoho paleookonzervativce jakékoliv, všem leží v žaludku "neomarxismus". A ten je dědictvím Kulturkampfu, jenž vedla americká konzervativní pravice proti Nové levici od 70. let.

Pojem "neomarxismus" přitom v daném kontextu nemá žádnou analytickou hodnotu, je to jen propagandistická nálepka. Nebo ještě spíše nadávka. Paleokonzervativní legendy praví, že Nová levice v USA vznikla díky imigrantům (už zase!) z Frankfurtské školy sociálněvědné, kteří za 2. světové války přijeli přes Atlantik. Nezáleží na tom, že ze všech Frankfurťanů s Novou levicí v něčem trochu souhlasil jedině Herbert Marcuse. Nezáleží na tom, že i on politickou praxi Nové levice neschvaloval. A dokonce nezáleží ani na skutečnosti, že jeho nejvlivnější spis "Jednorozměrný člověk" je kritikou uzavírání jazykového univerza a vylučování výrazových prostředků schopných vyjádřit nekonvenční prožitky či představit alternativní pojetí světa. Frankfurtská škola prostě může za "neomarxismus", který prý vynalezl cenzurující kvazipuritánskou "politickou korektnost", a basta fidli, tvrdí paleokonzervativci. (Je to trochu podobné, jako kdyby někdo tvrdil, že Marx vynalezl KGB vyrůstající z tradic carské Ochranky; ale nevadí, propagandisticky se to náramně hodí.)

Klausismus se oháněl pozdním Hayekem a Miltonem Friedmanem, neoklausismus sdílí narativ o "neomarxismu" s americkými paleokonzervativci a českými neonacisty ze serveru White Media. Obojí má jednu věc společnou: Stojí zcela mimo evropskou kontinentální tradici politického myšlení a obsahuje antiintelektuální tendence blízké stejně americkým redneckům a la Bundy zakládajícím protistátní milice, jako Homolkům vytahujícím Kalašnikov na premiéra Sobotku. Jenže i identitářský okraj americké společnosti tam, kde je intelektuálně poctivý, vede jasnou dělicí linii mezi zájmem o vlastní tradice na jedné a blábolením o výjimečnosti vlastního kmene, nenávistí k cizímu a ideologickou manipulací na druhé straně ZDE.

Václav Klaus mladší není v zajetí nějaké divné české módy, jak se domnívá Jandourek. Pracuje se zatuchlým a nahnědlým ideologickým importem z naprostého extremistického okraje americké politické scény.

0
Vytisknout
3835

Diskuse

Obsah vydání | 4. 2. 2016