Britská miliardářka zaútočila na premiéra Camerona za jeho "krutou politiku" vůči uprchlíkům

16. 8. 2015

Předáci židovských komunit v Británii protestovali písemně u premiéra Davida Camerona proti jeho kruté protiimigrační politice. Požaduje od něho, aby ji změnil. "Naše zkušenost s uprchlíky," praví se v jejich dopise, jak informoval rozhlas BBC, není tak vzdálená, že bychom zapomněli, jaké to je být démonizován za to, že hledáme bezpečí." Stejný názor sdílí miliardářka Stefanie Shirley, která přišla do Británie v dětském věku jako uprchlík z nacistického Německa, bez koruny a aniž by znala jediné slovo anglicky. V neděli v poledne ji interviewoval rozhlas BBC.

Moderátor BBC: Dame Stefanie Shirley se stala v šedesátých létech průkopnicí v oboru IT. Založila si firmu na základě částky pouhých šesti liber. Ta má nyní hodnotu mnoha miliard liber. Zabývá se i filantropií, v současnosti pomáhá lidem postiženým autismem. Bezprostředně ji však nyní znepokojuje to, jak se Británie chová vůči lidem, kteří k této zemi prchají a doufají, že tam budou přivítáni a získají tam nový domov.

Stefanie Shirley: No, jak někdo, kdo uprchl z nacistického Německa v roce 1939, jsem šokována a zděšena absencí velkomyslnosti v Británii, v zemi, kterou mám tolik ráda. Která se však obrací zády vůči humanitární krizi. Takže máme dnes více uprchlíků, než jsme měli na konci války. Británie prostě neplní svou roli. Nemáme byty, ale po válce jsme neměli žádný problém postavit prefabrikované baráky, v nichž lidi mohli bydlet. Nechápu, proč nemůžeme pro imigranty poskytnout ubytování. Stavšět v Calais ploty, to prostě považuju za děsivé.

Moderátor: Řekněte mi o svém vlastním životě, protože to je zjevně vysoce relevantní pro vaše současné postoje.

Stefanie Shirley: Moje rodina byla buržoazní rodina v Dortmundu. Krátce poté, co jsem se r. 1933 narodila, byl můj otec, soudce, propuštěn z práce takzvaným ediktem Třetí říše. Protože byl žid. A začaly špatné časy. Maminka židovka nebyla, tak jsme skončili ve Vídni, hledali jsme bezpečné útočiště. Pak dostala rodina strach i tam. Můj otec přešel hory do neutrálního Švýcarska a unikl tím způsobem. Moje maminka dostala mou sestru a mně do kindertransportu. Sama se dostala ven tím, že podplácela lidi po celé Evropě. My jsme přijeli do Anglie r. 1939 a vychovala nás nádherná rodina Angličanů, Guy and Ruby Smith, v Midlands, a do září jsme se naučily dost anglicky na to, abychom mohli začít chodit do školy. Tak jsme měli opravdu obrovské štěstí. Oba naši rodiče přežili, i když po přestávce mnoha let jsem k nim nikdy neměla příliš vřelý vztah, mými skutečnými rodiči byli daleko více moji angličtí pěstouni. Ti mě vychovali. Takže jsem se asimilovala na sto procent. A když slyšíte o druhých uprchlících, říkáte si "Nám pomáhali úplně neznámí lidé. Jak je možné, že všichni nepomáhají ty miliony uprchlíků a nestarají se o ně? Co můžete dělat? Můžete darovat peníze, ale můžete také přimět politiky, aby si uvědomili, že součástí toho, co dělá Británii tak významnou zemí, jsou ty vlny imigrantů, kteří sem po léta přicházejí. Nechci, abych se za Británii musela stydět.

Moderátor: Premiér David Cameron řekl znovu vlastně dneska, že se imigranti snaží do Británie, jak řekl, "vloupat" a že jim v tom zabrání. A hovořil o "hejnech" imigrantů.

Stefanie Shirley: Slova jsou důležitá. Ukazují, jaký postoj mají někteří lidé vůči imigraci. V případě imigrantů z Afriky je myslím problémem rasismus. Tolik lidí mi říká, "Pro vás to bylo lehčí, jste běloška." Ale já si nechci myslet, že většina Britů jsou dnes rasisti. Ale myslím si, že je to částečně ten problém.

Moderátor: Ale David Cameron a ostatní říkají, že Británie hraje svou roli. Poslala námořní loď Bulwark do Středozemního moře k záchraně uprchlíků... Ale oni argumentují, že Británie nemůže přijmout bezmezné množství uprchlíků.

Stefanie Shirley: S tím nesouhlasím. Ty počty nejsou velké. Máme spoustu místa. Pomyslete na syrské uprchlíky. Turecko, které má 75 milionů obyvatel, přijalo milion. Británie hovoří o tom, že jich přijme 200. To je ostudné. Uprchlíci procházejí tolika problémy, že když se nakonec usadí, chtějí vrátit, co dostali, a vytvářejí hodnoty. Dělají inovace pro zemi, kterou si zvolili.

Moderátor: V poválečné Británii jste vy vytvořila jako podnikatelka obrovsku úspěšnou firmu, mnohomiliardovou firmu. Sama jste osobně velmi bohatá, i když vím, že jste hodně svého bohatství rozdala. Není to prostě lehčí pro někoho, jako jste vy, zaujmout tento postoj, než pro někoho, kdo si myslí, že ho vyhodí z práce...

Stefanie Shirley: Nemyslím, že kdy zapomenu a doufám, že se to nestane, že jsem byla chudá. Že jsem přijela do této země bez halíře, bez státní příslušnosti. A samozřejmě jsem neznala ani jediné slovo anglicky. Nemám pocit, že jsem bohatá. Mám pořád pocit, že vždycky budu jen uprchlík.

Moderátor: Proč si myslíte, že obě hlavní politické strany, i vláda, jsou přesvědčeny, že se imigrace musí omezovat? A nesdílejí hodnoty a myšlenky, které předkládáte?

Stefanie Shirley: Možná protože netuší, co je znamená být uprchlík. Možná jsou prostě příliš posedlí sami sebou a příliš sobečtí.

Moderátor: Myslíte si, že je možné, že váš hlas a jiné podobné hlasy změní politické postoje k uprchlíkům? Anebo jste se smířila s tím, že z vašeho hlediska se Británie stala poněkud krutou zemí?

Stefanie Shirley: Nikdy nerezignuju. Vždycky bojuju. Vždycky dávám věci do pohybu, směrem, kterým myslím, že by měly jít.

Zdroj v angličtině (audio) ZDE (od minuty 24)

0
Vytisknout
2703

Diskuse

Obsah vydání | 18. 8. 2015