Imigranti jsou nejlepší způsob jak ekonomicky oživit oblast s vysokou nezaměstnaností

16. 8. 2015

To tvrdí Oliver Junk, primátor německého města Goslar.

Tři sedmnáctiletí muži, kteří přijeli v květnu ze Sýrie, rychle začali chodit na místní střední školu a stali se v městě Goslar menšími celebritami. O chlapcích jménem Bahi, Raman a Abdulmoeen mluví všichni jako o vzorném příkladu toho, jak by město mohlo fungovat v budoucnosti. Chlapci chodí s módními účesy a v dokonale vyžehlených košilích. Neradi mluví o devastaci své země, kterou opustili, raději hovoří o své budoucnosti. "Nejsme odtud, ale lidi se k nám chovají, jako bychom byli místní," říká Bahi lámanou němčinou. "Dovedu si představit, že bychom tady mohli studovat. Ale nejprve musíme dostat své rodiče ze Sýrie."

Goslar je kulturní město v centru Německa uprostřed pohoří Harz. Je populární u turistů, lyžuje se tu a jezdí na horských kolech. Ekonomicky však patří k nejslabším oblastem západního Německa a podobě jako celé Německo trpí velkou demografickou krizí. Goslar má 50 000 obyvatel, ale za posledních deset let přišlo o 4000 obyvatel a nyní ztrácí 1500-2000 obyvatel ročně. V některých částech města, které kdysi prosperovalo z dolování stříbra, stojí prázdné celé bytové bloky. Problém Goslaru se zvětšil, když po ukončení studené války město přišlo o velkou vojenskou posádku.

Oliver Junk, devětatřicetiletý právník a člen Křesťanskodemokratické strany Angely Merkelové, chce úpadek města zvrátit. Vyvolal debatu po celém Německu tím, že požaduje, aby se v městě usídlilo víc imigrantů. Zatímco jiné části Evropy imigranty odmítají, někdy s obrovskou brutalitou, Junk je požaduje. "Nikdy jich není dost," argumentuje.

Ultrapravice zuří a plánuje na 29. srpna v městě Goslar proti Junkovi demonstraci.

Německo letos přijme asi půl milionu uprchlíků. Je to daleko více než jakákoliv jiná země EU a je to dvojnásobek loňského počtu. Podle distribuční formule známé jako Královecký klíč jsou městům přidělováni uprchlíci podle jejich počtu obyvatelstva a podle jejich daňových příjmů. Čím bohatší město, tím víc uprchlíků musí přijmout. "Tento systém je šílený, protože ve velkých městech je často nedostatek bytů, kdežto my v Goslaru máme místo," říká Junk. Politikové však jeho apel, aby byl přijat "model Goslar" zatím nepřijímají. "Říkají mi 'Předpisy jsou předpisy'," říká Junk. "Je to typicky nepružné a německé, jste nuceni pracovat s hotovými pojmy a nikoliv s novými myšlenkami. Říkám, myslete na naši minulost a myslete na naši budoucnost. Jsme bohatá země a máme povinnost pomoci lidem v nouzi."

Velkomyslná azylová politika Německa je částečně považována za pokání za jeho nacistickou minulost. A experti poukazují na to, že pokud by byla zorganizována inteligentně, bylo by to praktické řešení pro to, aby se Německo vyrovnalo s vážnou skutečností, že vymírá.

Navzdory žhářským útokům proti ubytovnám uprchlíků je Junk přesvědčen, že Němci celkově jsou ochotní pomoci. "Pokud nepřijmeme cizince, můžeme rovnou zhasnout světla."

Charitativní pracovnice Uta Liebau podporuje Junkův koncept, ale ví, že poskytnout ubytování azylantům je teprve začátek. "Integrace je obtížnější," vysvětluje. "Dejte je dohromady v činžáku a lidi se jich budou bát, avšak když je ubytujete někde, kde se stanou vaším sousedem a vy jim můžete pomoci s nákupem, lidi se začnou za ně cítit odpovědní."

Lieabuová začala pracovat s uprchlíky začátkemd devadesátých let během války na Balkánu, kdy s manželem přijali do svého domu muslimsko-křesťanskou rodinu z Bosny. "Bydleli u nás tři roky a našli v Goslaru práci. Navzdory tomu, že byli integrovaní, lidi je měli rádi a měli dceru, která byla nejlepší ve třídě a mluvila plynně německy, byli po pěti letech deportováni zpět do Bosny a já jsem si říkala, jak pitomě se Německo chová."

Tři sedmnáctiletí muži, kteří přijeli v květnu ze Sýrie, rychle začali chodit na místní střední školu a stali se v městě Goslar menšími celebritami. O chlapcích jménem Bahi, Raman a Abdulmoeen mluví všichni jako o vzorném příkladu toho, jak by město mohlo fungovat v budoucnosti. Chlapci chodí s módními účesy a v dokonale vyžehlených košilích. Neradi mluví o devastaci své země, kterou opustili, raději hovoří o své budoucnosti. "Nejsme odtud, ale lidi se k nám chovají, jako bychom byli místní," říká Bahi lámanou němčinou. "Dovedu si představit, že bychom tady mohli studovat. Ale nejprve musíme dostat své rodiče ze Sýrie."

Junk doufá, že zůstanou. "Toto město se mnou zacházelo dobře. Chci ho učinit svým domovem, to doufám řeknou," zdůrazňuje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3569

Diskuse

Obsah vydání | 18. 8. 2015