Jedny koňské klapky prosím

17. 8. 2015 / Štěpán Cháb, Ivo Barteček

Všeobecná gramotnost s sebou nese jisté obtíže. Člověk prostě umí číst. Čtení se mu stalo přirozeností. Jako nádech a výdech. Jako mluva. Písmena se slijí do celku a promluví. Stali jsme díky tomu informovanější, moudřejší a zapomnětlivější. Díky písmenům můžeme zjistit kdykoliv a cokoliv. Ale nainstalujme si do představ chůzi městskými ulicemi, nasávejme čistý vzduch městských spodin, kochejme se pozlátkem, které je nám nabízeno, a zamysleme se nad stavem společnosti, která se nechává, denně, bez ustání, ovlivňovat a požírat okolím.

Myslím, tudíž jsem… rušen

Člověku táhne myslí úhlavní myšlenka například o všednosti bytí. Dotýká se nápadů, které mu vyvolávají pohrdlivý úsměv na tváři. Och, to bytí, marnost a zbytečnost, neproduktivita z důvodu přílišné produktivity, oddalování odchodu do hrobu, zhovadilost elegantní zdvořilosti a mezi myšlenky se cpou slova – kup si nejlevnější tablet, vol tohoto politika, protože ti slibuje prosperitu, a tuhle nápis tvrdí, že Jarda je hovado (proti čemuž nelze nic namítat) a galanterie vyzývá k úsměvu a boty od Bati jsou prostě základ, no v té záplavě podnětů člověk snad zapomněl, na co že to myslel. Snad něco o tabletu, ano, měl by si jeden koupit, už vypadá, jako kdyby byl nějaký staromilec, který straní starým telefonům, jimiž se dalo sotva zavolat. Směšné. A nové boty by to také chtělo.

Gramotnost znakem úpadku?

Myšlení je vnitřní dialog. V člověku se odehrávají bouřlivé diskuze nabízející argumenty pro i proti. Neslyšné projevy před neexistujícími davy. Spřádání plánů a jejich vyvracení a hledání lepších, jednodušších (protože člověk je v zásadě líný, nebo alespoň k lenosti pozitivně nakloněný). Při procházení ulicemi města je ovšem neustále rušen nekonečným přílivem cizích a vtíravých myšlenek reklamních sloganů, nápisů ve výlohách, popsaných triček kolemjdoucích. Jedva člověk sáhne po vlastní myšlence, už mu do ní vskočí touha po jogurtu, kterou mu podstrčil plakát na sloupu. Jen co se dotkne vlastního řešení, už mu ho začne řešit realitní makléř z billboardu, který s úsměvem tvrdí, že problémy má člověk nechat právě na realitním makléřovi. Ne, ne, existencionální problémy s vámi řešit nebude, na to rovnou zapomeňte. Takhle přestěhovat, najít si nový byt, koupit dům, to ano, to jsou ty problémy, které vám realitní makléř vyřeší a které máte. Nemáte? Ale máte, jen o tom ještě nevíte.

Přemýšlej, ale nad naší nabídkou

Jedná se svého druhu o skákání do řeči. Nezdvořilé vyrušení vnitřního dialogu připitomělou poznámkou o směru investic, které se mají dotýkat peněženky člověka. Je-li člověk gramotný, nemůže jinak, než slova číst. Všechna slova, která mu padnou před oči. Mimoděk, bez zásahu vlastní vůle, přistane očima na písmenech, která se do něho sama vlepí. Sama se do něho večtou a dostanou se tak jako kameny před tok vlastních myšlenek. Proto mají být reklamní i politické slogany krátké a úderné. Musejí mít krátká a úderná slova. Aby se do člověka zažrala jako dávka z kulometu – K U P S I M Ě!! Jsou to rušičky lidského vnitřna, rušičky vlastního myšlení. Jsou to pařáty úpadku, protože lidské oko poskakuje od reklamy k reklamě, nemá jiné volby, a tím podsouvá člověku do mysli cizí a nevhodné a nesouvisející myšlenky. Je to útok malinký, prakticky nevýznamný. Jako když člověka bodají komáři. Je to jen píchnutí. Nic z toho. Člověk se podrbe a je po ptákách. Ale útok stovek komárů? To už je citelný zásah do lidského soukromí. A bolí.

Koňské klapky

Jediným řešením je vidět jen před sebe. Sledovat dlažbu, nikoliv okolí. Ale člověku to nedá, rozhlédne se, periferním zrakem je odpoután bujným poprsím modelky na reklamě a už sjede pohledem nápis vybízející ke koupi kávy. Případně lze problém řešit nákupem koňských klapek, skutečných klapek, a jejich nošení namísto módních doplňků. Nevím, můžete si na ně nechat nakreslit něco odvážného, abyste mohli být obdivování a zároveň zatracováni, jak se to tak nyní dělává. Poté člověk může začít s řešením vlastní nesoustředěnosti. Uvidí jen plochu před sebou. Reklamní rušení se při chůzi ulicemi omezí, přestane, ne zcela, samozřejmě, vyhlodávat do vašeho myšlení díry a vy se konečně můžete oddat přemýšlení nad zbytečností existence.

Hledět si svého, to se hezky řekne, ale špatně provede, protože je člověk neustále rušen, jeho prostor je nabouráván, vždyť psaná slova jsou slova mluvící, do všeho mluvící a schopnost číst nelze vypnout, zastavit. Tuk, jedovatý tuk reklamních sloganů tak vhlodává do mozku člověka cizorodé myšlenky, které lze snad nazvat jazykovým smogem, nechtěným, ale zároveň chtěným, nebo lépe, jedněmi cíleným, druhými trpně přijímaným. Malými, ale nepřetržitě aplikovanými tukovými kapslemi reklamních sloganů tak lidský mozek bytní do stavu lenosti a odmítání zodpovědnosti, či odmítání myšlení, protože je mu bez ustání něco našeptáváno, vkládáno do hlavy, kde se to, v té záplavě jiných reklamních sloganů, slije do podoby vlastního přemýšlení. Lidé tak přejímají reklamní slogany za vlastní myšlenky.

0
Vytisknout
1772

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2015