Německá diplomacie bez diplomatů

22. 7. 2015

Německá diplomacie urgentně potřebuje vyvodit správnou lekci z katastrofy ve sféře veřejné diplomacie, kterou vyvolala politika vůči Řecku, napsal Thorsten Benner.

Minulý pátek německý parlament výraznou většinou schválil zahájení jednání s Řeckem o třetím záchranném balíku. Jakmile to bude provedeno, přinese to německé záruky pro Řecko za více než 100 miliard eur. Ale místo aby za to Německo získalo minimální kredit, jeho obraz v Evropě a ve světě značně utrpěl. Německo je považováno za tvrdého, bezcitného hegemona eurozóny, který je připraven šikanovat malé země, dokud se nepodřídí, pakliže odmítnou spolknout hořkou německou medicínu rozpočtové disciplíny a bolestných reforem.

Po summitu v Bruselu z 11.-12. července se kritika Německa lavinovitě šíří. Vnímání v Portugalsku, údajně jednom z úspěchů Němci prosazované krizové strategie, odráží širší evropský trend. Významný středolevicový list Público psal o "víkendu, v němž evropská myšlenka zemřela" německou rukou, která spáchala "mentální waterboarding". Označil také německého ministra financí Wolfganga Schäubleho za "největší hrozbu Evropě". Člen Strany zelených Reinhard Bütikofer (čelný německý atlantista - KD) dodal, že "bezcitné, diktátorské a nepěkné Německo má opět tvář, a tou je Schäuble".

Bez ohledu na to, zda s tak extrémními vyjádřeními souhlasíte, škoda na německé reputaci je reálná - stejně jako potřeba lépe chápat zdroje tohoto diplomatického debaklu. Je šokující, že nikdo z protagonistů německé politiky vůči Řecku není diplomat. Tři hlavní politici jsou ministr financí Schäuble, kancléřka Merkelová a ministr hospodářství Gabriel.

Jednostránkové memorandum se zdánlivě nevinným názvem "Poznámky k poslednímu řeckému návrhu" předložené jménem německé vlády 10. července sepsali technokrati na ministerstvu financí, podobně jako ministr nezvládající emoce po měsících neplodných a frustrujících jednání. Ministr zahraničí a profesionální diplomaté nehráli významnější roli v tom, jakou zprávu a jakým tónem Německo předkládá zbytku Evropy a světu. A to přesto, že ministerstvo zahraničí je zodpovědné za celkovou soudržnost německé politiky v EU a má profesionální expertízu v oblasti veřejné diplomacie.

Za prvé, autoři přehlédli, že se počátkem daného týdne zcela změnil politický kontext, když se francouzská vláda s veškerou váhou postavila za nové řecké návrhy a odmítla odchod Řecka z eurozóny. Jakýkoliv tlak na odchod Řecka byl nyní chápán jako spor s Francií a ohrožoval evropský projekt. Přesto Schäubleho návrh obsahoval možnost "dočasného" řeckého odchodu.

Za druhé, německá vláda se nesnažila vyvinout úsilí ve sféře veřejné diplomacie, které by vysvětlovalo obsah a záměr dokumentu. V důsledku toho přenechala interpretační hegemonii kritikům, kteří text četli jako důkaz nejhorších záměrů.

Za třetí, ačkoliv návrh byl předložen k jednání jako prostředek nátlaku na nespolehlivou řeckou vládu, bylo špatné ho prosazovat unilaterálně místo jako společný návrh s dalšími zeměmi, které sdílejí německý postoj. Celkem takových bylo 14, ale unilaterální krok to zastřel.

Za čtvrté, ideologicky motivované akty pomsty se mohou samy snadno vymstít. To je případ návrhu na převedení řeckých aktiv v hodnotě 50 miliard eur do svěřenského fondu v Lucembursku, aby byla postupně privatizována a snižovala zadlužení. Ale zmiňovaný Institut pro růst, který měl fond spravovat, je kontrolován německou vládou prostřednictvím instrumentu Kreditanstalt für Wiederaufbau, jenž po válce pomohl postavit Německo ekonomicky na nohy.

Konečným nositelem odpovědnosti za diplomatickou katastrofu je Merkelová osobně. V neděli v televizi prohlásila, že se v krizi nestará o "popularitu a cenu za krásu", ale o "správné politické volby". Znovuzískání německé "ceny za ošklivost" ale přináší reálné politické náklady. Reakce na poziční dokument ministerstva financí by měly varovat, že Německo musí přijmout širší evropskou politiku, v níž diplomatičtí profesionálové slouží jako protiváha emocionálních technokratů a politiků. Německo jako nezpochybnitelný evropský lídr bude nevyhnutelně terčem kritiky. Ale podkopává jeho pozici, pokud vzbuzuje dojem, že je mstivé, samospravedlivé a vesměs se stará o vlastní ekonomické výhody v eurozóně spíše než o smysluplnost strukturálních reforem ve zkorumpovaných ekonomikách jižní části eurozóny a sociální dopady politiky škrtů.

Merkelová by měla strávit nějaký čas v zemích postižených krizí, aby z první ruky získala představu o sociálních a politických problémech, vyslechla starosti a aspirace občanů. Měla by tuto zkušenost přenést domů, kde populistický bulvár Bild předkládá jednorozměrný obraz. A měla by také okamžitě zapojit profesionální diplomaty, aby se poprali s diplomatickou katastrofou její politiky vůči Řecku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3435

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2015