Vynikající film na obranu práv mladých žen, spolufinancovaný muslimským filmovým institutem

11. 7. 2015 / Jan Čulík



Vedle bezvýznamných filmů, odměněných "cenami" na karlovarském filmovém festivalu, se tam promítaly i významné, vynikající filmy z celého světa, které se ovšem neúčastnily v Karlových Varech žádných obskurních "soutěží". Karlovarský filmový festival má obrovský význam, že přináší do České republiky jednou ročně dramaturgicky velmi dobrým způsobem vybranou přehlídku toho nejzajímavějšího, co po světě vzniklo za minulý rok. Bohužel o těchto filmech širší česká veřejnost nic neví a v televizi se o nich nereferuje, ani je Česká televize neuvádí.

Jedním z řady takovýchto vynikajících filmů byl turecko-německo-francouzský snímek Mustang (2015) režisérky Denise Gamze Erguven. Vzhledem k tomu, jak podvratný a sociálně nezávislý a kritický byl tento film, jak silně se stavěl proti zotročování žen, je pozoruhodné, že byl částečně financován muslimským státem Katar, konkrétně institucí Doha Film Institute. Pro české nenávistné aktivisty proti islámu by bylo jistě nepochopitelné, jak je možné, že muslimská kulturní organizace financuje film bojující za práva a emancipaci žen.

Mustang je příběh pěti dospívajících dcer žijících na malém tureckém městě hluboko na tradičním venkově, tisíc kilometrů od Istanbulu. Dcery nemají rodiče a vychovává je babička, pod dohledem dvou strýců.

Dokud holčičky byly malé, bylo všechno v pořádku - vyrůstaly jako jakékoliv děti v jakékoliv západní společnosti, jako uvědomělí a samostatní jedinci. Ve škole je vyučovala k nezávislému a kritickému myšlení emancipovaná učitelka, která však na začátku filmu ze školy v malém městě odešla. Jenže jakmile dospěly věku kolem čtrnácti až patnácti let, octly se dívky od všech příbuzných, včetně babičky, pod obrovským tlakem. Dům, v němž žily, dostal mříže, dívky v něm byly téměř stoprocentně uvězněny a domov se jim stal, jak dívky ironicky konstatovaly, "továrnou na výrobu manželek". Babička a strýcové dívkám sebrali moderní západní šaty a donutily je nosit, jak dívky ve filmu konstatují, "neforemné pytle barvy hoven".

Tlak na pět dívek během filmu sílí a je zcela zjevné, že jejich svoboda je absolutně podřízena potřebě udělat z nich kus masa, které se prodává výhodnému kupci v předem mezi komerčními stranami dohodnutých sňatcích. Dvě nejstarší dívky se tomuto tlaku podvolí a nechají se za těchto ponižujících okolností provdat. Třetí dívka, jakmile je vystavena tomuto tlaku, spáchá sebevraždu.

Dramatický příběh zotročování mladých žen vypráví nejmladší sestra, nejchytřejší a nejschopnější. Po celou dobu film kontrastuje energičnost, invenci, inteligenci a kritičnost pěti mladých dívek, které jsou ubíjeny otroctvím v konzervativní bigotní společnosti.

Je to právě tato nejmladší dcera, která s poslední svou starší sestrou, která v zamřížovaném vězení, kdysi jejich domově, pod dohledem přísných strýců i babičky, zbyla, nad utlačitelskými příbuznými zvítězí. Proti veškerému očekávání se v době, kdy pro sestru přijde nápadník s příbuznými, se proti tradičnímu útlaku vzepře a za dramatických okolností obě mladé dívky utíkají - za pomoci jednoho místního mladíka - z města a až do Istanbulu, kde žádají o přístřeší v organizaci zvané Big Sister - která se specializuje na pomoc mladým ženách, prchajícím z takovýchto utlačitelských poměrů.

Mustang je velmi dobrý film, zpracovávající vážné téma dramatickou a přístupnou formou. Každý, kdo ve společnosti, kde takovýto útlak mladých žen existuje, se po zhlédnutí tohoto filmu musí stydět. Je velmi povzbuzující, že v Turecku vznikají takovéto filmy, i když samozřejmě za pomoci německých a francouzských filmařů, i na základě financování muslimského filmového institutu v Kataru.

0
Vytisknout
1549

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2015