Jsme mnohem náchylnější demagogii a blíže fanatismu než si myslíme...

Nejzákeřnější je "akademická xenofobie" posvěcená premiérem

18. 6. 2015 / Bohumil Kartous

čas čtení 6 minut

Před nějakými 6 lety jsem byl na Slovensku na jednání se zástupci vysokých škol. Během setkání padlo leccos o událostech, které přesahovaly téma schůzky. Během okamžiku se z akademické diskuse stal otevřeně rasistický potlach, když náhodou přišla řeč na romské osady, přesněji řečeno ghetta. Tolik nenávisti a opovržení, které bylo navíc sdílené všemi zúčastněnými jako jakási nezpochybnitelná pravda a součást slovenské kulturní identity, bych čekal v hospodě, ale ne mezi děkany a proděkany VŠ. Tehdy jsem si myslel, že to v ČR ještě není tak špatné. Po dnešku mám dojem, že to nemůže být horší.

"Sto tisíc se jich poflakuje po Evropě, povaluje se to po nádražích, po přístavech. Milion jich čeká na břehu Afriky, aby se okamžitě přepravili. Kolik dalších milionů je na cestě, to nikdo neví..."

"Nejsem xenofob, ale myslel jsem si, že bude hnědým na severu zima,,,"

"To je důkaz, že nejde o žádný politický azyl, tlačí se do zemí, které ekonomicky nejvíce prosperují.."

"Poprvé v životě jsem rád, že nemáme pobřeží."

Tolik pár útržků z dnešní "akademické" diskuse mezi učiteli na jedné vysoké škole v Praze. Ani stopa po empatii, ani stopa po snaze otevřít problém a zkusit o něm diskutovat. Nešlo o diskusi, šlo o přízemní rituál potvrzující naše právo odsoudit kohokoliv, kdo by mohl narušit naše pohodlí - i kdyby přicházel ze zemí postižených tím nejkrvavějším druhem teroru - jako vetřelce, póvl, o němž se mluví se středním rodu jako o zvířeti, aby bylo jednodušší odejmout mu lidskou podstatu a nejlépe utopit ve Středozemním moři. 

Děláme to stále stejně, jak to popsala Hannah Arendtová na ideologickém ospravedlnění holocaustu: z lidí je potřeba udělat bezcenné kusy masa, s nimiž je pak možno díky tomu zacházet nelidsky. "To hnědé" není člověk, to je přece obtížný hmyz, šváb, jak říkali Hutuové Tutsiům, když vyzývali své soukmenovce k jejich vraždění. Zemřelo tehdy, během 100 dní, statisíce lidí, děti starci, ženy byli brutálně, masově vražděni, protože už to nebyli lidé. Byli to švábi, "to hnědé".

Premiér Sobotka pravděpodobně vůbec netuší, čeho se svými neprozřetelnými výroky o imigrantech a jejich možném "zhoubném" vlivu na evropské sociální systémy dopustil. Pokud ještě někdo v této společnosti měl etické zábrany a chápal situaci lidí ze Sýrie, Eritreje a dalších oblastí pustošených lokálním terorem, kteří v drtivé většině mají na výběr smrt na místě nebo velkou pravděpodobnost smrti při transportu do Evropy, po "hrdinském" vyjádření českého premiéra, nejvyššího politického reprezentanta této země, se může každý cítit naprosto v právu, když "to hnědé" požene svinským kokem od svých prahů. Alespoň symbolicky, protože mu nic takového nehrozí a nikdy se to s největší pravděpodobností nestane. 

Bohuslav Sobotka snad musel jednat v přechodném pominutí mysli, když mu nedošlo, jaké konsekvence bude jeho výrok mít. Zboural poslední etické bariéry a uvolnil tu nejnižší, nejpudovější potřebu ochránit své základní jistoty, protože přesně na ně ukázal prstem a řekl, že je imigranti destruují. V podstatě je nepřímo označil za největšího možného veřejného nepřítele. I když to tak možná nemyslel, mělo mu dojít, že interpretace bude přesně taková. Dal k tomu jednoznačný impuls, aniž musel...

Dal impuls k tomu, že lidé, kteří by za běžných okolností cítili potřebu obhajovat humanistické hodnoty, jsou nyní vystaveni do pozice, kdy si mají vybrat: buď humanismus, nebo vlastní existence. Směšně jednoduchá volba, viďte. Slovo přebírají ti, kdo jsou ochotni tzv. pojmenovávat věci pravými jmény, xenofobové z podstaty svého omezeného uvažování, kteří ztratili zábrany. Je naprosto nemožné jim oponovat v atmosféře, kdy premiér země posvětí jejich vidění světa svým neuváženým vyjádřením. Okolí pak už jen pasivně přitakává nebo mlčí, protože nemůžete obhájit humanismus před hrozbou ztráty vlastních jistot, jistot vlastních "slabých", kteří jsou na sociálních systémech závislí.

Jestliže je za této situace těžké bránit se proti xenofobii běžných lidí, proti akademické xenofobii neexistuje žádná obrana. Těžko přesvědčíte někoho, kdo se považuje za součást intelektuální elity národa, že nemá pravdu. I když mu ukážete, že se jeho myšlení nijak zvlášť neodlišuje od těch, kdo v předchozích historických despociích schvalovali vraždění lidí na základě jejich záměrné dehumanizace.

Neuvěřitelně rychle zapomínáme. Zapomínáme na to, že v této společnosti ještě žijí lidé, kteří poznali, jaké to je být někde póvlem, méněcenným nevítaným vetřelcem. Většinou ale poznali opak, poznali vstřícnost, poznali, že opovrhovaný humanismus je vlastně to jediné, co jim v případě nouze nejvyšší může zachránit život. 

Ano, milion uprchlíků, pokud by skutečně do Evropy přišli, způsobí nepochybně problémy, kterou budou stát peníze a úsilí, což se dá určitě vyčíslit, pravděpodobně na nějaké stovky, tisíce korun na hlavu. Jenže cena, kterou má pro konstituci evropských společností lidskost, je mnohem větší. V drtivé většině se jedná o lidi, kteří se dovolávají bazálního humanismu, chtějí sobě a svým dětem zachránit život. Pokud jim takovou pomoc odepřeme, pokud jakkoliv odmítneme podílet se na řešení jejich zoufalé situace, zpronevěříme se vlastním zásadám. Myslím, že jediný způsob, jak tihle akademičtí i neakademičtí "ochránci" a "patrioti" mohou pochopit svou omezenost je vystavit je do podobné situace: zdecimovat, ohrozit je na životě a donutit, aby se svými dětmi podnikli pochod a plavbu smrti někam, kde netuší, jak skončí. Poznat, jaké je být "to hnědé".

0
Vytisknout
15195

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2015