Mha přede mnou, mha za mnou

31. 10. 2014 / Ilona Švihlíková

Řecké dlouhodobé náklady na financování svého obřího dluhu prolomily v říjnu hranici 8%. Tato reakce je v rozporu s úvahami řeckých představitelů o brzkém opuštění "záchranného" programu MMF a návratu k financování přes finanční trhy. Zdá se, že finanční trhy ovšem protentokráte posuzují řecké "oživení" poněkud odlišně nežli vláda.

Zděšení u finančních trhů ovšem také vyvolávají možné řecké volby, které budou následovat, pokud se dosavadní koalici nepodaří v lednu zvolit prezidenta. V průzkumech dominuje radikálně-levicová koalice Syriza, která odmítá politiku tzv. Troiky (ECB, MMF a Evropská komise). Snahu současné koalice se vyvázat z otěží MMF ještě před lednem je tedy politicky velmi pochopitelná. Ovšem z hlediska praktického se přesun od programů MMF k finančním trhů za současným ekonomických fundamentů Řecka jeví skutečně dle přísloví "z bláta do louže."

Zdroj: ZDE

Dlouhodobý pohled na vývoj spreadů nabízí Eurostat zde: ZDE. Je vidět jednak stabilizace u tzv. problémových zemí, ale i přetrvávající rozdíly mezi zeměmi Eurozóny. Poslední údaje jsou za měsíc září. Údaje Financial Times ze včerejška (30. října) ukazují trvající tlak na Řecko (7,57) nejen ve srovnání s Německem (0,90).

Zdroj: ZDE

Podívejme se stručně, jak si řecká ekonomika vede. Eurostat nám například osvětlí, že v roce 2007, tedy před krizí, bylo Řecko na 90% úrovně EU27 (v paritě kupní síly). Tlak na vnitřní devalvaci vedl k ráznému poklesu, současný stav je 75% úrovně EU27. (Za poznámku stojí dlouhodobá stagnace, resp. v posledních letech divergence, zpět k 80% úrovně EU27, na kterých ČR trčí od roku 2006, tedy "shodou náhod" od doby, kdy se k moci dostala pravice).

Ekonomika Řecka klesala sedm let ( nejhlubší propady -- 7% v letech 2011 a 2012). Další informace nám poskytne databáze MMF, která nabízí i srovnání v delších časových řadách. Například uvidíme, že řecké "oživení" přichází poté, co se celá ekonomika oproti roku 2007 zmenšila o jednu pětinu. Poslední údaj u nezaměstnanosti uvádí 26,4%, v závěsu se nachází Španělsko s nezaměstnaností 24,4%. V obou případech se ztrácí dlouhodobý potenciál země, protože nezaměstnanost mladých překračuje 50%. Pravda ovšem je, že se narovnává bilance běžného účtu -- z hlubokých deficitů (až na úrovni 15% HDP!) se blíží kladné nule. Nemohu si pomoci, ale neodbytně mi to připomíná vývoj v ČR, v letech 1995-1997. Naše deficity běžného účtu sice nebyly tak hluboké, ale i tak situace vyvrcholila měnovou krizí v květnu roku 1997. ČR naštěstí měla fixní kurz koruny nikoliv v rámci měnové unie, ale pouze jako (již nefunkční) fetiš a symbol neúspěšné transformace. I tehdy ovšem bylo hodně radilů, kteří jako lék na vysoké deficity běžného účtu doporučovaly ony balíčky -- škrty. A pamatuji si také dobře, jak výstižně tehdy Miloš Pick situaci vystihl: stabilizace na úrovni stagnace. Je tomu tak přesně i pro Řecko, které je ke své tragédii sešněrováno nefunkční měnovou unií. Řecko, ale i ostatní periferní ekonomiky se nemohou integrovat za současných restriktivních podmínek jinak než na bázi trvale stagnační ekonomiky, která bude dlouhodobě pod svým potenciálem, utopená v permanentním tlaku na mzdy a ceny.

Jen hořkým pousmáním je možno reagovat na ty, kteří jásají nad předpovědí MMF (uvedenou i v jeho databázi jako odhad pro rok 2014) -- růst 0,6%! Nikoho příliš nevzrušuje, že při tomto "závratném tempu" by Řecku trvalo asi tak 40 let se dostat zpět na svou předkrizovou úroveň.

A to jsme se ještě ani nepodívali na vývoj řeckého veřejného dluhu. Ze 107% HDP v roce 2007 se následně záchrannými programy a řadou dalších úsporných opatření vyšplhal na současných 174% HDP. Je možné takovéto výsledky interpretovat pozitivně?

Kombinace těchto "impresivních" výsledků sice německou pozicí, soustředěnou na akumulaci přebytků obchodní bilance, nijak neotřásla. Nicméně vystoupil "alespoň" guvernér centrální banky Mario Draghi, jak jsem informovala v zářijovém článku: http://www.blisty.cz/art/74845.html. Jeho návrhy sice nejsou převratně radikální, ale přeci jen by znamenaly úlevu pro periferní ekonomiky. Místo toho se ovšem i v ekonomické rovině prosazuje oblíbený přístup německé kancléřky "problémy vysedět." Logika hospodářské a měnové unie, včetně empirických zkušeností již z 19.století, ale hovoří jinak. Měnová unie heterogenních zemí/regionů může fungovat jen tehdy, pokud je doplněna jasným systémem fiskální redistribuce. Tomu by měl odpovídat rozpočet EU (v nové podobě a funkcích) ve výši cca 20% HDP EU. Současný stav je asi 1% a návrhy i na mírné navýšení jsou odmítány. V takovém případě pak je možno očekávat, že krize Eurozóny bude latentně pokračovat, přičemž současné směřování vede k již výše uvedenému dlouhodobému usazení stagnace v periferních zemích. Spoléhat se jako na hlavní růstový motor na německý export je tváří v tvář globální situaci nerozumné. Bez přehodnocení německé politiky bude pak jediným "řešením" odchod buď slabých, nebo naopak strukturálně silnějších zemí z měnové unie.

Do určitého "přehodnocení" se nicméně pustila Francie s Itálií, které se odmítly řídit zcela iracionálním Fiskálním kompaktem. Důraz na úspornou politiku prohlubuje deflační prostředí a činí tak splácení dluhů (i např. pro domácnosti) obtížným úkolem, který nakonec skončí zákonitě -- navýšením, a ne snížením dluhového břemene. To už je dnes jasné ledaskomu, ale tvůrcům hospodářské politiky měnové unie ještě stále ne. Výstižný komentář Wolfganga Münchaua k tomuto: ZDE

Značnou nestabilitu je možné pozorovat také na americkém akciovém trhu. Michael Hudson upozorňuje na vzhledem k chabým výkonům Eurozóny posilující dolar a správně predikoval, že FED nebude měnit velmi nízké úrokové sazby. Vzhledem ke klesajícím cenám ropy není divu, že i když FED ve středu 29. října oznámil ukončení kvantitativního uvolňování, úrokové sazby podle něj zůstanou ještě dostatečně dlouho nízké. ZDE

Michael Hudson ale dále uvedl několik velice zajímavých faktů. Mimo jiné, že drtivá většina zisků z bublinovitého akciového trhu se vrhla zpět do finančního sektoru. Byla využita na přebírání jiných korporací a tím posilování koncentrace trhu. A také na zpětný odkup akcií, či vyplácení dividend. Spojené státy se od 70. let stále intenzivněji točí kolem sektorů "fire" - což je anglická zkratka pro finančnictví, pojišťovnictví a nemovitosti. Jen minimální část zisků šla do investic reálné ekonomiky. I z toho vývoje plyne to, co potvrdil i FED nedávným průzkumem amerických domácností -- bohatství se koncentruje u 1% nejbohatších, střední vrstva při nejlepším stagnuje, nejchudší se stále propadá.

Pro pochopení pravých příčin těchto vpravdě systémových jevů ale s mainstreamovou ekonomií nevystačíme. Protože tam je jenom mlha.