Nechci slevu zadarmo, nechci změnu s novotami!

29. 10. 2014 / Karel Dolejší

V minulých dnech vyšlo dalším způsobem najevo "tajné" pevné spojení centrálních struktur KSČM s politickým establishmentem v ČR ZDE. Kontakty kontroverzní lobbistky Mrencové přímo do vedení strany ukazují, že občasné oportunní antikomunistické kampaně pravice jsou vlastně netypickou výjimkou. Nejen formálně institucionálně a na úrovni zákulisních politických dohod o dělbě moci a pozic, ale také z lobbistického hlediska jsou komunisté velmi dobře integrováni "do systému", jemuž na veřejnosti nemohou přijít na jméno.

S tím co komunisté nabízejí je samozřejmě v praxi potíž. Původní ruský experiment přinesl ekonomický model založený na přímém zabavování nadproduktu vládnoucí privilegovanou skupinou, za cenu nesčetných obětí sice zaostalou zemi rychle industrializoval, ale když počínaje Chruščovem místo příprav na III. světovou válku stanovil za cíl konzumní společnost, ukázalo se, že nezrušitelné vnitřní protiklady při sebevětších snahách reformátorů neumožňují řádné dodávky zboží denní potřeby v dostatečné kvalitě a množství. Protržní reformy se dnes hlemýždím tempem prosazují i na Kubě nebo v KLDR (vedení KSČM i dynastickou konzervativní rasistickou diktaturu v Pchjongjangu nadále řadí mezi "své") a ani ropná ekonomika Venezuely s vysokými náklady na těžbu nebude moci dlouhodobě pokračovat v populistickém administrativním přerozdělování ropných zisků, pokud se tyto ještě ke všemu dále sníží. Čínský kapitalismus s komunistickou tváří se postupně dostává do problémů, celkově je sice stále velmi úspěšný, nicméně žádnou alternativou kapitalismu není. Co tedy zbývá? Testovat různé alternativní ekonomické modely v malém, vylepšovat je a přizpůsobovat reálným podmínkám. K tomu ovšem to poslední co potřebujete je vláda glajchšaltujících sekretariátů. Naopak, diverzita ekonomických forem vyžaduje co možná nejotevřenější a neideologické prostředí, prostředí ve skutečném slova smyslu liberální, v němž nikdo shora nevynucuje žádnou "jednotnou linii strany".

V praxi čeští komunisté zahledění do minulosti a tradičních teritorií disponujících sice nadbytkem symbolického významu, avšak žádnou alternativou, berou za vděk integrací do jakžtakž fungujícího systému, který verbálně odsuzují. Jsou do něj v zásadě integrováni velmi obdobně jako řekněme ODS, jediným rozlišujícím znakem se tak stává prosazování odlišné zahraničněpolitické orientace. Čínský kapitalismus s komunistickou tváří nebo ruský rentiérský kapitalismus se svými sobeckými zájmy a aspiracemi jsou vyzvedávány do pozice mýtické alternativy kapitalismu amerického. Rentiér Vladimir Putin (osobní majetek kolem 40 miliard dolarů) má být alternativou ke spekulantu Sorosovi (osobní majetek 26,5 miliardy dolarů), přičemž první z nich své štěstí vydupal z ekonomiky o velikosti Kalifornie, zatímco druhý je odčerpal prostřednictvím finančních mechanismů na globální úrovni. Kdo z nich odírá, nebo chcete-li vykořisťuje lidi více, ať si každý rozhodne sám. Doporučuje se ovšem přistoupit k tomu bez "kvalifikovaných" rad bývalých donašečů StB, kteří už těší na nového pána v systému navazujícím na ten, k němuž v mládí tolik přilnuli.

S eurokomunismem a tím co následovalo čeští komunisté nikdy ani nekoketovali. Není tedy divu, že z jejich okruhu - ale zrovna tak z okruhu haškovsko-škromachovských členů a příznivců ČSSD - můžeme soukromě slyšet relativně velmi často, že "demokracie není posvátná kráva" a přerozdělování bohatství mocným patronem s velkým pendrekem je prý důležitější, než osobní svobody a opravdu fungující ekonomický model.

Než se KSČM jednoho dne snad konečně reformuje, lze v ní dominantní přístup k "alternativám vůči kapitalismu" shrnout do úderného hesla: "Chceme změnu, ale jen proboha žádné novoty! Jen to, co už z mládí dobře známe!"

0
Vytisknout
3315

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2014