Nebajka o hloupé Lži

16. 9. 2014 / Lubomír Brožek

Ne vlků venku, ovcí v sobě se bojte.

Jacob van Blom

" -Faktem je- patří dnes k nejoblíbenějším obratům druhořadých politiků a žurnalistů", napsal ve své stati O pravdě a lži rakouský filozof Konrad Paul Liessmann. Faktem je, že kdykoliv slyším nějaké "zaručené" zprávy - o Ukrajině, o zmarněných šancích Skotska v případě osamostatnění...a mnohé jiné nebajky, si na tuhle větu vždy znovu vzpomenu.

Lež je všudypřítomná, tváří se sebejistě..., ale faktem je, že jí sotva kdo věří nos mezi očima. Je to zvláštní, vezmeme-li v úvahu, jaké oblibě se u důvěřivého a pohádekmilovného publika vždy těšila. Ano, bývaly dokonce doby, kdy nešetřila důvtipem, měla fantazii a smysl pro zápletku. Dovedla postrašit bázlivé, povzbudit udatné, důvěřivé dovést až na okraj propasti a přesvědčit ty, kdož trpěli závratí, že umějí létat.

Když přišel čas urvat si, uspořádala koncert pro všechny slušné lidi. Když bylo třeba prodat zásoby léků proti chřipce, vymyslela hrozbu ptačí nákazy a nechala vybít milióny opeřenců. A tak dále, podobně a dokolečka. Byla to prostě mazaná čachrářka, skvělá vypravěčka a šikovná obchodnice. Nejprve vám nahnala trochu strachu, pak vás nechala chvíli bloudit, vyráchat se v nejistotě, podusit ve vlastní šťávě... a nakonec vám prodala naději za dobrou tržní cenu. Ne jako její strohé alter ego, ta chladná přímočará Pravda, s níž si lid mnohdy nevěděl rady, a tak si ji alespoň nechal vyšít na prapor, aby vlála ve větru a hlavně nepřekážela Lži v kreativitě a neodrazovala důvěřivé voliče, kteří ji následovali, fascinováni jejím vábením jako obyvatelé města Hameln píšťalkou krysaře.

Ne snad, že by byli úplně všichni slepí a hluší, ale příliš milovali iluze a Lež byla vždy tak svůdná a výmluvná. Zvlášť když se převlékla za pravdu podle dobového střihu, tváříc se vítězně a suverénně, byla doslova k sežrání. A pak se něco stalo. Není jisté, kdy a proč, ale stalo se. Možná ji postihlo něco na způsob Altzheimera, nebo co. Prostě zpitoměla. Ztratila glanc. Fatálně, nepřehlédnutelně. Stačí si přečíst noviny. Anebo pustit televizi.

Všude je jí plno. Už není zábavná. Ani přesvědčivá. Je agresivní, uječená jako trhovkyně, nemravná jako vysloužilá děvka. Trapná, vlezlá, neodbytná. A co hůř, neuvěřitelně plodná. Rodí paskřivce, poskoky, kariéristy, žvanily bez zábran a bezpáteřní bytosti všeho druhu. Děti Lži, nevolené vyvolené, manipulátory veřejným míněním, přežvýkavce tlachů srovnatelných s hláškami laciných telenovel. Jsme ve válce s Ruskou federací a je třeba, aby Putin dostal po kebuli, prohlásil prý kníže a zoufalý divák honem spěchá z bláta do louže a přepíná program na libovolnou Ordinaci v růžové zahradě (neb seriál Psychiatr radí ještě nezpustili): "kdes byl, co je ti po tom, cos tam dělal, mám tě dost, rozvedu se, to je tvoje dítě, zkazils mi život, miláčku, hajzle, nemůžu bez tebe žít, nemůžu žít s tebou, vím vše, nevím nic, je mi to fuk, jsem z toho na prášky..."

Kdo se na to vydrží dívat i celých patnáct minut, je hrdina. Anebo zoufalec. Problém je, že to fakticky nejde vypnout. Nějak se nám to, medle, vymklo z rukou a vecpalo do životů. Nejprve prstíček, pak dva...Jako jezinka. Nakonec se nastěhovala do obýváku, sedí v křesle, má vaše bačkory, popíjí lahváče a naštvaně civí na telku. Lež zhloupla a nabubřela. Už není ani zajímavá, ani tajemná, jenom vlezlá a neodbytná. Neomalená. Bezohledná.

Není divu, že jí normální lidé mají plné zuby. Nejenom proto, že je to Lež, ale protože tak okázale kašle na jejich zdravý rozum. Na jejich úsudek. Protože už se ani nepřetvařuje. Protože je jí naprosto fuk, co si o ní kdo myslí. Protože vyvolává démona souhlasu a opačné názory vnímá jako nepřátelské akty. Už si ani nehraje na Pravdu. Nemá potřebu se tvářit svatě. Má pocit moci, s mocí se přátelí a mocná se cítí. A tak se, jako Narcis, zrcadlíc se sama v sobě, jenom do zblbnutí opakuje a tlačí lidem do hlav.

Možná je přesvědčena, že když se bude stokrát opakovat, přestanou se bránit, zrezignují, zblbnou na úroveň Lži, kterou přijali. Přestanou spolu doopravdy, lidsky srozumitelně, s tolerancí a pochopením mluvit. Konverzace se scvrkne do formátu SMS. Bude stručná a neosobní.

Jako text bez diakritiky. Jako hesla nabízená profesionálními krmiči lží odcizenému davu, nad jehož hlavami povlává ve větru prapor s nápisem, jehož smysl je, tváří v tvář sice hloupé, leč o to sebevědomější a všudypřítomné Lži, pohříchu, už poněkud nejasný: "Pravda vítězí".

P.S. Já vím, že je to blbá (ne)bajka na dobrou noc. Ale prosté "spěte sladce" mi přišlo přece jenom poněkud cynické.

0
Vytisknout
5087

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2014