Dobro a Zlo

28. 8. 2014 / Jan Campbell

Na místo vícerozměrných, dnes jsou v módě i ve výuce dvourozměrné úvahy a přístupy k řešení výzev současnosti. Kdo není s námi, je proti nám. Vítěz nebo poražený. To se děje nejenom v ekonomice, ale i v politice. Nepřekonatelné paradoxy ovládly samozřejmě i masová media, novináře a davy. Nepřekonatelné paradoxy dobra. Tyto paradoxy se vyznačují skutečností, že co je dobré pro jednoho, může a většinou je špatné pro druhého. Příroda zde nabízí nekonečné množství příkladů. Průběh, zatím méně papírových než opravdových sankcí politických elit lze také a bez pochyby k nim zařadit.

Nebudu se rozepisovat o modalitách dobra ve smyslu Platona, ani ve smyslu jeho protipólu, to jest zla, které se také označuje dobrem etickým. O řešení paradoxu dobra se pokoušely již starověké civilizace. Všechny pokusy, pokud vím, byly neúspěšné. Proto předpokládám, že naše euroatlantická civilizace se také zařadí do seznamu neúspěšných pokusů. O co jde?

Jde především o to, že v reálném životě je příliš mnoho zla. Vědí o něm však jen ti, na které dopadá. To ale nejsou ani národní, ani EU byrokrati, třebaže jim krátí nebo posouvají dovolenou. Nebo si jejich voliči stěžují. O zlu neví pán, nebo zdravý člověk, ale otrok nebo člověk nemocný. Podrobněji se o tom píše v páté kapitole Matoušova evangelia. Nebo v překladu Leydenského papyru, který vydal v roce 1926 profesor František Lexa. Překladu následovaly další práce, o niž ví dnešní čtenář masových informačních prostředků málo nebo vůbec nic. Ke zmíněným pracím patří Ptahhotepova, Kagemniova, Aniov a Menemopetova nauka. Ale i Starý zákon nebo Buddhovo učení. Buddha byl totiž asi jediným z myslitelů, který otevřeně prohlásil život za smetiště zla. Žít na smetišti zla mě učilo několik mých známých, později přátel, které jsem získal během mnohaletého pobytu v Malajsii a v Asii.

Ve smetišti zla a na smetišti zla hledáme jako zlatokopové nebo recyklační experti, bohatství nebo dobro. Ale jako při každém hledání, tak i v tomto případě musíme prvně vědět, Kde a Kdy a Co?, hledat. Po té následuje otázka Jak (metoda hledání), po ní otázka Proč (je metoda hledání správnou). Na konci je potřeba si uvědomit svoji identitu: co jsem a komu sloužím. Kde a kdy jsou konkrétní slova s obsahem definujícím prostor, prostředí spojené s historií: minulostí a budoucností, spojené s plynoucí přítomností. Na otázku Co? by měla být vždy odpovědí skutečná potřeba. Nikdy ne to, co chceme nebo co si přejeme.

Kde začít hledat? Slavný ruský filosof a mystik Vladimír S. Solovjev (1853 – 1900) je jednou z možností. Solovjeva lze totiž podle jeho tří zakončených (The Crisis of Western Philosophy, Philosophical Principals of Integral Knowledge, Critique of Abstract Principles) a dvou neukončených prací (The Justification of the Good a Theoretical Philosophy) rozpůlit. Solovjev – denní a Solovjev noční.

Solovjev denní, to je filosof racionalista, jestli ne idealista. Solovjev – noční, to je mystik a básník. Ve své knize přeložené do češtiny a zvané Duchovní základy života (ISBN 80 901957-8-4) je možné číst:

Skutečně je svět celý ve zlém postaven. Zlo je světové faktum, neboť každý v přírodě počíná zápasem a zlobou, pokračuje v útrapách a poddanství, a končí smrtí a tlením. Všeobecné faktum pokládáme za zákon. Předním zákonem přírody je zápas o bytí. Každá bytost v našem světě, od nejmenšího prášku až po člověka, celým svým přírodním životem praví jediné: “Já jsem, a všecko ostatní jest jen pro mne, a srazivši se s bytostí druhou, říkají: „existuji-li já, tedy ty již existovati nemůžeš, není pro tebe místa se mnou zároveň. A říká to každý, každý se kasá na všecky a chce všecky udolati a je sám všemi udoláván.“

Co k tomu dodat? Denně jsme svědky, že Zlo musí mít jako protipól etické dobro. Toto dobro se pochopitelně nemůže nacházet v reálném světě. Proto je mimo něj. Nezávisle na našem rozumu nebo naší přirozenosti. Je to bytost sama od sebe. Kdo se dobra vzdává, musí umět přiznat, že mravní zákon našeho rozumu nemůže ve skutečnosti dát etické dobro. Kdo se dobra nevzdává, musí přiznat, že etické dobro existuje. Solovjev proto logicky formuluje: Dobro to jest bytost sama od sebe vládnoucí plností dobra a zdrojem milosti, jest Bůh....Bez této víry museli bychom připustiti, že dobro je toliko klamný pocit, nebo svévolný výmysl lidského rozumu, tj. že ho ve skutečnosti vůbec není. Toho však morálně dopustit nemůžeme, neboť my sami jako mravní bytosti a celý náš život má smysl jen skrze víru ve skutečné dobro nebo dobro jako pravdu. Musíme věřiti, že je samo ze sebe, že je skutečná pravda: musíme věřit v Boha. Tato víra je i dar boží, a zároveň naše vlastní svobodné dílo.

Připustíme-li na okamžik, že tomu tak je, nebo můžeme-li si představit, že to tak může být a přitom se pohlédneme jenom po části Evropy, k našim sousedům, co se u nich děje, bude mnohým zcela jasné, co nás čeká, co nás nemine. Především zůstaneme-li na cestě ignorování objektivního principu Dobra a Zla.

Německo, jinak pragmatické a bohaté i ve smyslu nemateriálních hodnot v posledních měsících dokazuje, že jeho bezpečnostní služby jsou dávno mimo tak zvanou parlamentární demokratickou kontrolu a jednají kromě zájmů týkajících se vnitřní bezpečnosti v zájmu jiných, jak tvrdí Der Spiegel v článku BND führt Nato-Partner Türkei als Aufklärungsziel. Těmi jinými jsou USA.

Turecko, i když je jenom sousedem Německa ve smyslu členství v NATO, není pro německou politickou elitu ani přítel, ani nepřítel. Ani ryba, ani rak. Přesto BND pomohla vyhrát novopečenému tureckému prezidentu Erdoganovi volby 10. 8.. Jednak tím, že léta odposlouchává Turky, zadruhé tím, že dala Erdoganovi cenné argumenty pro oddálení se od EU.

Tomuto oddálení, které západní politici nemohou veřejně přiznat, bude sloužit kritika EU spojená s řešením vnitropolitických problémů v Turecku a nekritika řešení ukrajinských problémů. Oddálení od EU bude napomáhat oživené a dnes již opět aktuální staré turecké přísloví: Jen Turek je přítel Turka. Do třetice všeho dobrého i zlého: Kurdská otázka a vyzbrojování Kurdů Němci. Samozřejmě s režií a nápovědou USA.

Již tyto krátké příklady vylučují možnost pro Německo být čestným zprostředkovatelem v bitvě o klid na Ukrajině, nehledě na množství politiků, kteří si to přejí. Německo je přece silné. Ukrajinský prezident Porošenko dnes správně, možná ne vědomě, označil kancléřku Merkel a Německého za silného advokáta Ukrajiny. Němec by řekl, Teufelsadvokat, Čech asi, čertův advokát.

Bez Německa by nebylo EU. Tam je mnoho úředníků, z nichž mnozí jsou na dovolené. Proto asi jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Ta jedna doporučuje soud u WTO, ta druhá nabízí kompenzace farmářům. Za broskve, hroznové víno, hrušky, jablka, jahody, kapustu, mrkev, papriku, rajčata a další – viz oficiální ohlášení na webu EU, bude EU platit kompenzaci za období od 18.8.do 30.11.2014 ve výši 125 miliónů Euro.

Současně ale úředníci zapomněli veřejnosti sdělit, kolik je 125 miliónů Euro v poměru k celkovému exportu do Ruské federace za rok 2013. To číslo je veliké: 5,25 miliard Euro! EU nesdělila proč nárok na kompenzaci je datován 18.8., proč není nabídnuta kompenzace přepravcům. Jenom v Polsku je jich totiž na tři tisíce. Jenom Polsko mělo doposud export do Ruské federace v hodnotě 500 miliónů Euro. Bohatá EU se ukazuje lakomou. S lakomostí je ale úzce spojena lež. Lež a lhaní je to samé. Pro vyváženost je tu ještě třetí: lenivost. L(akomost), L(haní), L(enivost) – LLL, jsou podobným programem jako jiné LLL Bolognského systému. Life Long Learning se to jmenuje. A je na to dost peněz. Ale ne tolik, aby to stačilo na skromné oslavy nedávného 15 výročí tohoto spásonosného pubertálního vzdělávacího programu.

Na sever od nás jsou Poláci. Ti nejenom že neustále inventují nové příjmové prameny, ale hledají odpověď na otázku, kterou si sami kladou. Proč nás před týdnem nikdo nepozval do Berlína na sumit Německa, Francie, Ruska, potažmo i EU, ohledně Ukrajiny? Poláci se ptají, jako kdyby neměli své odposlechy a neznali, so řekl jejich americký adept Sikorksý o suverenitě Polska, vztahu k EU a k USA.

Na východě, na Ukrajině se probudil ex-prezident Juščenko a odjel na návštěvu k sousedům Polákům. Odjel v nové roli. Jako novopečený včelař. A přítel všech, především polských, včel. Z tajné návštěvy v Baltově v čest 7 výročí, Svátku včel, se stala návštěva veřejná a skandální díky regionálním novinám. Polští včelaři totiž nechtějí mít nic společného s „glorifikátorem Bandery a UPA.“ A již vůbec nic s „falešným přítelem Polska.“ Demokracie, jak je vidět, funguje i v Polsku.

Poláci by nebyli Poláky, kdyby je to netáhlo ke koním. Je jedno, jestli jsou zavřeny v motoru automobilu nebo traktoru, nebo doma nebo v konírně. Před několika dny skončila výstava a aukce čistokrevných arabských - polských koní zvaná „Pride of Poland.“ Historie čistokrevných arabských koní v Polsku začala před sto lety nákupní expedicí Poláků na Blízký východ. Při poslední výstavě a aukci, již se účastnili milovníci koní z Polska, Ruské federace, USA, Velké Británie, Saudské Arábie, Švédska a dalších zemí bylo prodáno 24 koní za 2 milióny Euro. Nejvíce zaplatil Saudský Arab. 250.000 Euro, následován ženou jednoho z členů The Rolling Stones, Shirley Watts. Ta zaplatila 240.000 Euro za jednoho koně. Ani Arab ani Shirely nevypadala na to, že by před koupí dřeli jako koně.

Na Ukrajině, jedním ze sousedů Poláků, se kterým nejsou ještě vyrovnány historické účty, mají jiné starosti. Tam dřou obyčejní lidé jako koně s koňmi i bez koní. Drží se na koni. Za to udržet ukrajinskou politickou elitu na koni není vůbec lehké. Proto byli pozváni na pomoc strýc z dalekého zámoří s kovbojskou zkušeností se svými zástupci na Kyjevské zemi, a bližší sousedi z Evropy, rádoby přátelé. Jednoho z nich, německou kancléřku Merkel (dnes) přivítal prezident Porošenko s květinami v ruce. Rád bych věděl, kdy je a nebo něco podobného dostala od prezidenta jeho legitimní manželka.

O Německu již byla řeč. Přesto několik doplňujících slov. Německá kancléřka přivezla prezidentu Porošenko návrh k federalizaci. V něm bude problém s překládáním. Německá federalizace je totiž obsahově zcela něco jiného než co se musí rozumět pod ukrajinskou decentralizací. K problému překladu a porozumění je nutno přidat ještě nové potvrzení prezidenta Porošenka o jednom státním úředním jazyku. Samozřejmě se má mluvit a psát v jazyce ukrajinském, i když ho každý pátý neovládá. Proto se objeví staronový problém Dobra a Zla. Mateřský jazyk má totiž svojí geopolitickou hodnotu.

V kufru měla kancléřka také příslib pomoci v e výši 500 miliónů Euro. Nevím, kolik členů EU o tom ví, kolik jich dalo souhlas k nabídce. Doufám, že 500 miliónů nebudou v bankovkách. Jsem si jist, že kancléřka aplikovala diplomatickou řeč. To znamená řeč cukru a biče. Nic víc, nic méně. Protože jinak by zcela určitě válka na východě i po plánovaných vyhraných volbách do Parlamentu trvala ještě dlouho. A třetí dárek?

Nedávný souhlas německé vlády k odprodeji dcery plynařské společnosti RWE ruským investorům. RWE se poprvé od roku 1946, jestliže se nemýlím, dostala do ztrát. Nehledě na její monopolní a preferované postavení v Německu. Chci věřit, že prezident Porošenko a předseda vlády Jacenjuk rozumějí tomuto dárečku. Ten sděluje zcela jasně, že sankce mají pro Němce své hranice, a že plyn z Ruska do EU poteče i v zimě, jaká by nebyla zima v Kyjevě nebo horko na Donbasu. V této souvislosti se nabízí příklad z Číny. Ta měla, možná ještě má zájem o pozemky na Ukrajině.

Před přibližně 400 lety čínský imperátor Qianlong (1711-1799) odmítl přijmout od britského koloniálního administrátora George Earla Macartneye (1737-1806) dárek. Bylo to v Německu vyrobené planetárium. Od té doby se datuje neoficiálně úpadek čínského impéria. Ke znovuzrození čínského impéria, se kterým si to budeme muset brzo rozdat na mnoha úrovních, bylo potřeba několika století. Proto vracet dárek se nemá. A vracení dárku nezná žádná mně známá kultura nebo civilizace. A Ukrajina se přece řadí do civilizovaných zemí.

O NATO a některých jeho členech reprezentovaných patologickými lháři na prahu k východu z funkcí nemá smysl psát. Vše pro NATO napsané se stejně psalo a bude i nadále psát ve Washingtonu, nebo někde v podzemí. Proto je a bude předpověď jednoduchá. I s novým NATO šéfem, ex-premiérem Norska, Jens Stoltenbergem. Snad by si ale nejenom NATO a s nimi i politické elity měli uvědomit, že nespolupracovat s „teroristy“, „únosci“ nebo „nepřáteli demokracie“ ala USA může mít z hlediska strategie smysl. Jiné je to však z hlediska morálky, na kterou se NATO nepřetržitě po celém světě odvolává.

O Porošenkovi psát se zdá také zbytečné. Ale ne zcela. A především již ne, vrátím-li se k počáteční úvaze o Dobru a Zlu. Dnes již víme, že prezident Porošenko bude prodávat jako první svojí Rošen. Čokoláda je to kvalitní. Vím to z vlastní zkušenosti, mám ji opravdu rád. Pomáhat při balení čokolády a prodeji se ale nabídl Rotschild. To dává smysl z několika důvodů, které lze identifikovat při práci s vícerozměrným prostorem.

Rotschild na Ukrajině, stejně jako v Maďarsku nebo České republice není nic nového. Nová může být jen jeho role v současné bitvě se svým starými - známými Rockefellerovci. Ti drží klíč k naftovým polím a tiskárně dolarů, které již málokdo chce. Ukrajina je výjimkou. Všude je málo USD. Cesta k dolarům MMF se podobá více pomalému a bolestivému harakiri než akutní pomoci. Cesta k Euru zůstává trnitou i dalekou nehledě na prezidentovi bankovní automaty a asociační smlouvu s EU.

Tu (prý) budou realizovat mladí anglicky mluvící Ukrajinští specialisté, kteří byli vybráni v transparentním výběrovém řízení. Tolik dnes sdělil veřejnosti jejich šéf Jacenjuk. A dodal, ať se Rusko neopovažuje mít námitky ohledně asociace a vstupu do EU.

Ke vší úctě k mládí a moderním profesionálům si dovoluji připomenout, že čínský úředník musel již před téměř 500 lety psát 8 stupňové eseje, znát 431 286 symbolů a znát přesně obsah čtyř knih a pěti klasických spisů Konfucia. Kromě toho obsahoval - již toho času - čínský vědecký sborník přibližně 11.000 vědeckých znalostí a zkušeností. Naše civilizace dosáhla toho čísla až v roce 2007 formou Wikipedie. Takže i jednání ukrajinských profesionálů s čínskými nebudou bez kvalitní přípravy žádnou cestou rájem.

Tu nemá a nebude mít ani Rotschild s čínskými finančníky. Čína má totiž největší zásoby zlata. Cenu zlata určoval a doposud určuje Rotschild. V rámci své dřívější funkce jsem osobně viděl, jak se tvoří cena zlata. Světe, div se! Proto Rotschild také věří v návrat ke (staro-nové) měně podložené zlatem. Rockefeller, ne. Ten věří ve svou tiskárnu, naftu a plyn. Bomby a letadlové lodě je mají i v budoucnu chránit před zastavením a ztrátou. Řeč je o dvojboji: Za USD a Za zlato. Kromě R & R to ví ECB a samozřejmě také Putin. Práce s vícerozměrným prostorem dovoluje bez konspiračních teorií vidět, jak vše souvisí se vším.

Protože jsme ale všeobecně konfrontováni dvourozměrným černo-bílým obrazem, tratíme čas na zprávy o lustračním zákonu, dnes i na Ukrajině, o padání cen nemovitostí, dnes i na Ukrajině, o pomoci Ukrajině MMF formou podobnou fata morgáně. Proto si neumíme představit, že sektorové sankce (těžba plynu a nafty) USA proti Ruské federaci podpořené EU, v konečném výsledku budou bumerangem pro EU export. Bumerangový efekt ideálně doplňuje snahu USA o co nejrychlejší uzavření smlouvy TTIP s oslabenou EU.

Každý, kdo zná jen trochu historii a ví něco o síle víry ví, že Rusko sankce na lopatky nepoloží. Pád vlády nevylučuji. Ale ruský lid nepadne. Ten má i dnes zcela jinou kvalitu než lid vychovaný v rámci LLL. Nabízí se příklad z novodobé historie. Válku o Stalingrad vyhrála prakticky schopnost ruských vojáků bojovat s prázdným žaludkem, být hladovým. Německá armáda nezvládla logistiku zásobování. Němci hladověli a ztratili sílu bojovat. Výsledek je známý. A představitelný pro amerického vojáka bez Coke nebo McDonalds.

Proto nejenom Německo, ale celá EU by měla vzít na vědomí a rozumět dnešnímu srovnání kancléřky Merkel s Ribbentropen, rozumět flesh-mobu u Velvyslanectví NSR v Kyjevě proti nejednoznačné politice Německa vůči Ukrajině podobným doprovodním jevům.

Proto neuškodí nikomu z mladých Evropanů - profesionálů lektura Novissima sinica, německého genia G. W. Leibnitze, (1646 – 1716) nebo Tableu Economique z roku 1758, francouzského velikána Francoise Quesnaye (1694 – 1774). Obě se doplňují a obohacují i bohaté. Proč?

Protože reálný svět je místem střetu s čistým životem. Střetu Dobra i Zla. Takový život obsahuje i minulost. To je ta část čistého života, kterou obdržíme, když z něj odebereme všechen aktuální život, to jest přítomnost. Není vyloučeno, že místem střetu je jen naše Země. Je současně nepopíratelné, že maják ukazuje lodi cestu, ne však cestu k majáku, ale kolem něj.

Podobně je to s historií, řádem reálného světa, ve kterém žijeme. Ten zprostředkovává souvislost čehokoliv s čímkoliv. Nic na světě proto není nahodilé. Od Kanta pochází následující věta. Tvrdím, že v každé speciální nauce o přírodě může být nalezeno jen tolik opravdové vědy, kolik je v ní matematiky. K tomu je možné dodat, že výrok se týká i společenských věd. Otázkou zůstává, jaké znalosti matematiky má dnešní student všeobecně a student společenských věd konkrétně. Vždyť matematika není věda. Ale pramenem všech věd.

V tomto prameni můžeme hledat a najít i společného jmenovatele Dobra a Zla. Ten je v oblasti duchovní, má formu dialogu s přírodou a respektuje její zákony a skutečnost, že říše členovců vede trvalý boj o nadvládu v reálném světě s říší různorodých obratlovců.

Psáno v Luhačovicích.

0
Vytisknout
3405

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2014