"Populismus", "údajný" a "samozvaný" v restauraci U Žolíka

14. 4. 2014 / Cyril Podolský

"Tak a je to tady!" bouchl pan Dostál pěstí vzteky do stolu, až se roztřásly půllitry. V hospodě U Žolíka to po televizních zprávách zrovna vřelo. "Jakoby už tak nebyly fronty u pokladny k nevydržení. Teď tam prostojím půlden, hergot! A všechno kvůli jednomu šmejdovi."

"Nemáš pravdu, Jardo," ohradil se mašinfíra Karel Jiráň. "Já to četl ráno v novinách. Ten Hartl není šmejd, on to přece vůbec neudělal."

"Udělal, Karle, udělal! To's četl špatně. Hartl je zloděj. A měl by sedět! Já tady ty noviny mám." rozčiloval se Jaroslav Dostál, tiskař.

"No to je paráda! Já je tady mám taky, vole!" plácnul ho dobrácky Jiráň po zádech.

"Víte, chlapi, já bych v tomhle problém ani tak neviděl, jestli ten Hartl krade nebo ne? Průšvih je, k čemu to povede. A to je to, co nevím." Přisedl si ke stolu učitel Macoun se sklínkou vína. Pivo už druhý měsíc nepil, aby shodil tuk, který mu pučel okolo pupíku. Široká košile už totiž přestávala být schopná skrýt asymetrii, jinak pohublého těla. "Ukažte mi ty svoje noviny!"

Dostál s Jiráněm ustali v hádce a podali Macounovi každý své periodikum. Macoun v obou zvědavě zalistoval a četl: "Tak Pravda tady píše: "Samozvaný úředník Ústavu pro sladkosti Hartl vstoupil dnes ráno do samoobsluhy Krasavička v Jaktetičkách s jasným úmyslem ukrást drahou krabičku luxusních bonbónů. Obchod tím málem poškodil o velmi výraznou a existenčně důležitou částku. Nebýt však profesionální ochranky, vzešlé ze spravedlivého veřejného řízení, která jeho trestnému činu učinila přítrž tím, že Hartla exemplárně zajala. Ten pak populisticky tvrdil, že chtěl bonbóny věnovat dětem v údajném blízkém útulku. Hartl během zatýkání dokonce ochranku brutálně napadl a ta byla nucena použít nezbytných donucovacích prostředků, jak sdělil její velitel Dadák...

Z rozhodnutí ministra vnitra se, dnešním dnem počínaje, musí každý zákazník jakékoli samoobsluhy dobrovolně podrobit u pokladny prohlídce a prokázat se dokladem osvědčujícím původ jeho ošacení, osobních věcí i momentálně držené hotovosti. Prohlídky se budou týkat všech zákazníků bez rozdílu, aby bylo zamezeno spekulacím, že ten či onen kradl. Zároveň tím bude po každém nákupu ověřeno, že zákazníci nenavštěvují obchod v kradených, či nepovoleně vypůjčených šatech, nevlastní jiných osobních věcí než svých a platí jen penězi, jejichž původ mohou jasně prokázat. Díky zločinu populisty Hartla se konečně můžeme těšit bezpečnějšímu životu!" Macoun protáhl obličej.

"Tak jo, chlapi, tak co píšou tady? Svoboda píše:

Významný a bezúhonný úředník Ústavu pro sladkosti Hartl vstoupil dnes ráno do samoobsluhy Krasavička v Jaktetičkách s dobrým úmyslem koupit krabičku obyčejných bonbónů dětem v přilehlém sirotčinci. Bonboniéra byla tak levná, že je s podivem, že ji samoobsluha již dávno těmto ubohým děckám nedarovala. Samozvaná ochranka krámku, vybraná údajným veřejným řízením, pak úředníka Hartla napadla ve chvíli, kdy se chystal zboží zaplatit. Bezprecedentnímu násilí se neúspěšně pokoušel čestný úředník zabránit. Jeho mírumilovné počínání však vůdce útočníků Dadák populisticky označil za napadení...

Z rozhodnutí ministra vnitra se, dnešním dnem počínaje, musí každý zákazník jakékoli samoobsluhy dobrovolně podrobit u pokladny prohlídce a prokázat se dokladem osvědčujícím původ jeho ošacení, osobních věcí i momentálně držené hotovosti. Prohlídky se budou týkat všech zákazníků bez rozdílu, aby bylo zamezeno spekulacím, že ten či onen kradl. Zároveň tím bude po každém nákupu ověřeno, že zákazníci nenavštěvují obchod v kradených, či nepovoleně vypůjčených šatech, nevlastní jiných osobních věcí než svých a platí jen penězi, jejichž původ mohou jasně prokázat. Díky zločinu populisty Dadáka se konečně můžeme těšit bezpečnějšímu životu!"

Macoun usrkl vína a teprve teď si s oběma rivali přiťukl.

"Že vy jste četli jenom tu první půlku, chlapi, co?" ušklíbl se. "A co ta druhá? Co říkáte tý?"

"No co by?" zamračil se znovu Dostál. "To je sice na jednu stranu blbý, ale na tu druhou je to v pořádku."

"Postojíme sice ve frontě, to je fakt," prohlížel si půllitr proti lustru Jiráň, "budou nás šacovat, budeme si na úřad chodit pro razítka, jestli nám patří vlastní gaťata, ale zase poznáme kdo tady krade," zamyslil se.

"No jo, je to na prd, ale bude tady konečně bezpečnějc, to maj v těch zprávách zase pravdu, víš?"

A Macoun dopil sklenku na hlt. Na jediný. "Bezpečnějc, myslíte? Vážně? Víte co chlapi? Já ten článek četl ráno taky, v Rovnosti to bylo. A byl zase jinak, ale ten konec, to byste neuhodli, byl zase stejnej. A pak jsem si zapnul počítač a v něm internet, to médium zítřka, víte? A koukám, že některý ty věci, co se tam o nich píše, možná vůbec nejsou. Že neexisujou..."

Dostál vykulil oči: "Ten šmejd lže, že jo? Ten Hartl? Žádnej sirotčinec v Jaktetičkách není, že jo?"

"Copak sirotčinec!" uculil se Macoun. "Ani žádný Jaktetičky nejsou, na žádný mapě. A samoobsluha Krasavička taky ne. A žádnej pan Hartl v Ústavu pro sladkosti nepracuje, protože ani ten ústav neexistuje. Jenom to nařízení o prohlídkách a fízlování na pokladnách je opravdický, pánové. Jenom to. A tak se ptám: proč?"

V hospodě U Žolíka to zašumělo. Zprávy viděli všichni. Všichni četli noviny. Všichni tedy věděli, že vědí pravdu. Jen každý z jiné strany, avšak se stejným koncem.

"Hartl je! A je to zloděj!" zavířilo to od stolů zleva.

"Hartl je! A je čistej jako lílijum!" zahřmělo od stolů zprava.

"A co když žádnej Hartl není?" uchichtnul se Macoun.

A tak se sjednotili štamgasti zleva se štamgasty zprava: "Ať je Hartl jakej chce, existuje! Kdyby neexistoval, k čemu by asi tak ty prohlídky byly?" " ...Je to provokatér!" vykřikl kdosi.

Halda silných těl se snesla na to hubené Macounovo. Jen jeho pivní bříško mu dovolilo ještě chvilku dýchat... Pak ale, pod tou tíhou, vydechl naposled. Ani nestačil říct, s čím sem dneska přišel a proč si sem přinesl půlku výplaty? Měl narozeniny. Čtyřicáté. Poslední. Ale to už teď nikoho nezajímalo...

---

Učitel Macoun viděl tu bitvu shora. Celá hospoda se tam na něm prala. A on se vznášel -- třebas to byla jen duše -- výš a výš. Až se vznesl docela:

Macoun: Víte, co by mě zajímalo? Co myslíte vy? Bude to tam teď dole bezpečnější?

Bůh: Co já vím?

Macoun: Ale já myslel, že... jste přeci Bůh, ne?

Bůh: No právě.

Macoun: A vy nevíte?

Bůh: Všechno nejlepší k narozeninám, Macoune! ...a vítej v nebi!

0
Vytisknout
4575

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2014