Hollandova a Obamova: nová "entente cordiale"? II. část

18. 2. 2014 / Josef Brož

To, co si nikdo nechce dnes přiznat, je od Hollandovy návštěvy v Americe minulého týdne zřejmé. Tradiční představy, že etatická Francie patří k rivalům, ne-li přímo nepřátelům liberální Ameriky, vzala minulý týden za své.

Nebylo to snadné, ale zřejmé je, že už neplatí dělení, na němž mnoho komentátorů dosud stavělo svá kritéria. A dosud si tuto vážnost nechtějí přiznat. Mediální zkratka, že francouzský prezident François Hollande zavádí ve své zemi milionářskou daň (oněch 75% zdanění na pět let), a tím pádem musí být ve Spojených státech amerických nepřijatelný, prostě neplatí.

Snahy amerického prezidenta vytáhnout Ameriku ze zavedených klišé, ona slavná kampaň Obamacare, a předsudků, jimiž jsou svoboda (ale spíše bezohlednost) neplatit zdravotní pojištění, stejně jako svoboda vlastnit zbraně (a zabít mnohem lehčeji), o svobodě být zabit (na elektrickém křesle, kdysi to bylo "humánně" - dávno před nacisty - i plynem) patří k tak silným civilizačním výzvám, že si to v Evropě jenom těžko dokážeme uvědomit.

Možná bychom mohli zaznamenat, že například New Orleans sice byla kolébka jazzu a blues, ale původně svým jménem odkazovala právě směrem k Francii, a říkalo se mu Nouvelle Orléans, podle jistého knížecího královského rodu.

Užiteční nejen Americe

Přesto Hollandova návštěva ukázala, že Francie dokáže být "užitečná" Americe, aniž by se sama zbavovala vlivu v klíčových civilizačních zónách. Nejen Afrika, ale i Sýrie a strategický Írán to jen dokazují. Mimochodem -- Írán zbavením sankcí prospěje celé Evropě. Poklesne cena vyvážených surovin, vždyt Írán před bojkotem patřil ke klíčovým dodavatelům. Schopnost domluvit se s Rusy nemusí patřit k chybným strategiím. Protože pokud Evropa (a Amerika) nedokáží odhadnout sílu nových expanzí (Číny a Indie) v tomto regionu včas, za chvíli si budou muset kupovat nové slovníky.

V dějinám známe podobné snahy "rozdělovat a panovat" nejen v Africe. Říkalo se tomu kdysi "entente cordiale", a uzavřela ji Francie za Ludvíka-Filipa Orleánského s Velkou Británií poprvé po jeho nástupu s královnou Viktorií - a roku 1904 byla obnovena za Třetí republiky.

Podobně jako i jinde, nástupnickou zemí, jež vytěsnila Anglii z rozhodování ve světě (za všechny příklad Íránu za Šáha), ale i v Suezském průplavu, byly právě Spojené státy.

Otočme list! Nyní - "french hub"!

Zatímco německá kancléřka Angela Merkelová se vybíjí v rétorických cvičeních nad nelegálními odposlechy, jimiž americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) oblažila západní Evropu - ale nejen ji, že? (Proč by ale ve střední Evropě někdo protestoval, tady jsou všichni papežštější než papež, tedy slouhovsky američtější než samotní Američané -- viz kauza s instalací brdského radaru v Česku, po němž dosud leckdo pláče...)

Inteligence prezidenta Hollanda a jeho týmu spočívá v tom že nešlape na kuří oka. Dokáže otočit list. "Otevřeně jsme se o tom pobavili. Vyřešili jsem tento problém mezi sebou," zaznělo z Élysejského paláce. Poté, co Hollande elegantně vyřešil svůj protokolární problém "svobodného mládence" na večeři v Bílém domě, přemístil se do San Franciska, na západní pobřeží, kde se vynořil uprostřed Silicon Valley -- setkal se s místními vývojáři, nechyběl nikdo (Google, Facebook, Mozilla, Tesla, Twitter... ) z podnikatelů a Hollandu inauguroval efektně "french hub". O co jde?

Jméno s poněkud krkolomným názvem skrývá nový veřejný inkubátor a urychlovač pro soukromé společnosti: jejím určením je pomoci francouzským "start-up" rozvíjet se na americkém trhu a nabíuet jim službu na míru.

Organizaci bude řídit Xavier Wartelle, zakladatel několika center, který již na místě působí přes 15 let. Kalifornský "frech hub" je podporován speciálním ateliérem francouzské banky BNP Paribas. Prezident Hollande, který i zde kráčí ve šlépějích prezidenta Mitterranda, zkrátka dokáže klamat tělem.

Vojáci hlásí nárůst

O zbrojních systémech se sice nedočteme na prvních stránkách, je ale jasné, že taková elegantní "entente cordiale" je především záležitost rozvoje -- vojenských technologií. Za všemi těmi diplomatickými tahy Francie je logicky snaha uplatnit vysoce sofistikovaný zbrojní průmysl -- letadla, lodě, navigace, a další. Nezapomínejme, že Francie je největší evropský výrobce zbraní. Hned za Amerikou a Ruskem.

Zbrojní skupiny zaznamenaly jenom loňského roku nárůst zakázek o 31% (ve výši 6, 3 miliard euro) podle informací, jež publikovalo francouzské ministerstvo obrany koncem ledna letošního roku. Je to celých 40% z 15 miliard euro obratu průmyslu. Zvrátili tak propad z předchozího roku. "Rok 2013 byl poznamenán návratem na Střední východ," konstatuje ministerstvo. Kontrakty se Saudskou-Arábií a Emiráty stojí na čele. Krize regionu prospívá zakázkám, neboť činí 40% zakázek.

Mezi společnostmi, které hlásí velký nárůst jsou: Thales a rakety MBDA, z nichž každá vydělala 1, 5 miliardy euro. Letošního roku by mohlo být "ještě lépe", hlásí vojáci.

Zda tato spanilá americká jízda Hollandovi doma pomůže, je sice otázkou, ale měli bychom si všímat, že život tohoto prezidenta, jehož nazývali již různě ("tatík" v narážce na Mitterrandova "strejdu") nezačíná a nekončí pouze poněkud krkolomnými vztahy s jeho partnerkami, jimž česká média, po vzoru těch britských, věnují tak trochu "zvláštní pozornost".

0
Vytisknout
3021

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2014