Nečinnost Ministerstva zdravotnictví

27. 5. 2013 / Marek Steiner

Vyhláška č. 440/2001 Sb. nabyla účinnosti 1. ledna 2002. Problém spočívá v tom, že od této doby probíhá inflace. Nyní, aby poškozený pořídil stejné hodnoty, musí místo 120,- Kč vydat 159,- Kč. Poškozený je krácen oproti občanovi, který obdržel odškodnění v roce 2002, nejméně o 39,- Kč za každý bod. Při ocenění poškození na zdraví např. 3 000 body jde již o ztrátu 117 000,- Kč apod. (Srov. údaje Českého statistického úřadu o míře inflace pod internetovou adresou www.czso.cz.) Jde o stejnou situaci, jako by občan dostal k 1.1.2002 místo 120,- Kč za jeden bod 81,- Kč.

Tato situace si vyžaduje následující komentář: Podle čl. 1 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 se všichni lidé rodí svobodnými a jsou rovní v důstojnosti i v právech.

Podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod jsou lidé svobodni a rovni v důstojnosti i v právech. Podle čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech č. 120/1976 Sb. všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákonem bez jakékoliv diskriminace. Zákon zakazujejakoukoliv diskriminaci a zaručuje všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoliv důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku a rodu. Konstatování v předchozí větě se musí vztahovat i na podzákonné předpisy (tj. i na naši vyhlášku). Toto vyplývá zejména z čl.78 a 79 Ústavy ČR. Podle čl. 78 k provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Podle čl. 79 ministerstva, jiné správní orgány a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Připomínám, že vyhláška č. 440/2001 Sb. byla vydána Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Podle rozhodování Ústavního soudu lze uvažovat v kategorii rovnosti pouze v relaci mezi nejméně dvěma osobami ve stejném, resp. srovnatelném postavení. Nelze namítat nerovnost tam, kde zákon stanoví pro všechny subjekty, které lze zahrnout pod osobní rozsah právního předpisu, stejné podmínky nároku.

Ve shora uvedeném případě tomu tak není. Jedná se o stejný právní předpis, vyhlášku 440/2001 Sb. Nepřihlédnutím k inflaci tato vyhláška stejné podmínky nároku pro všechny subjekty, které lze zahrnout pod osobní rozsah právního předpisu, v žádném případě nestanoví. Občan odškodňovaný v roce 2002 dostal v nynější reálné hodnotě o třicet devět korun za bod více než občan po létech inflace odškodňovaný nyní (120,- Kč k 1.1.2002 se rovná dnes 159,- Kč).

Podle Ústavního soudu je věcí státu stanovit podmínky, za kterých zvýhodňuje určitou skupinu osob, to ovšem za předpokladu, že tak činí ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho. V našem případě se vůbec nejedná o veřejný zájem nebo veřejné blaho. Při rovnosti před tímtéž zákonem (právním předpisem) se vždy musí jednat o rovnost reálnou, nikoliv nominální. Inflace bude nadále znehodnocovat výši odškodnění, které je stanoveno § 7 odst. 2 vyhlášky, ale ústavní zásada rovnosti před tímtéž zákonem (právním předpisem) musí mít vždy přednost.

Proto si dovoluji vyslovit názor, že postoj Ministerstva zdravotnictví je protiústavní, když hodnota bodu ve vyhlášce není upravována souběžně s inflací.

Pro zajímavost srovnáme situaci na Slovensku. Slovenská právní úprava má své kořeny stejně jako česká ve společné československé právní úpravě. Odškodnění ztížení bolestného a společenského uplatnění je zde upraveno zákonem č. 437/2004 Zz. Podle slovenského zákona výška náhrady za jeden bod za bolest nebo za ztížení společenského uplatnění se určuje 2% z průměrné měsíční mzdy zaměstnance v hospodářství Slovenské republiky zjištěné Statistickým úřadem SR za kalendářní rok předcházejícího roku, ve kterém vznikl nárok na náhradu. 14. května 2012 byla hodnota jednoho bodu určena Ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky za jeden bod částkou 15,72 eura. Kurz koruny k euru je nyní 25,9950 Kč. To je 408,64 Kč za jeden bod oproti 120,- Kč v ČR. Lze podotknout, že nárůst průměrné mzdy je vyšší než míra inflace.

Nečinnost ministerstva bude zřejmě dále pokračovat. I z tohoto důvodu je třeba uvažovat o soudní žalobě, pokud škůdce poškozenému nebude ochoten dobrovolně nahradit ztrátu v důsledku inflace. Připomínáme, že jde o ztrátu minimálně o 39,- Kč za každý bod.

Při podání žaloby vznikne povinnost soudu aplikovat postup podle čl. 95 Ústavy s tím, že soud protiústavní výši odškodnění ve vyhlášce nebude akceptovat.

Pro rozhodování soudu je rozhodující již uvedený čl. 95 Ústavy ČR, že soud je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo ústavním pořádkem.

Jiným právním předpisem je zde vyhláška ministerstva.

Nejde jenom o oprávnění soudu posoudit soulad vyhlášky s ústavním pořádkem, ale zároveň i o jeho povinnost, kterou má navíc provádět z úřední povinnosti, i kdyby účastníci soudního řízení v tomto směru návrh nepodali. Účastníky soudního řízení zde rozumíme žalobce (poškozeného) a žalovaného (škůdce).

Toto je potvrzováno i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Stejný obsah má i čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.

Výši hodnoty bodu je pak nutno určit minimálně v souladu s probíhající inflací.