Izrael zabíjí palestinské civilisty, svět to ignoruje a palestinská policie je bezpečnostně provázána s Izraelem. Přesto je jedinou nadějí Palestinců pouze "třetí intifáda"

12. 4. 2013 / Petra Šťastná

"Izraelská armáda napadá palestinské vesnice, provokuje a kolonizuje Palestince a když Palestinci kladou odpor, zabije je." Takto rozhořčeně okomentovala na Twitteru mladá palestinská aktivistka a studentka anglistiky z Ramalláhu, Mariam Barghouti, zavraždění dvou mladíků ze Západního břehu Jordánu. Amer Nassar (17) a Naji Balbisi (18) byli ve středu 3. dubna v noci zastřeleni izraelskými vojáky, kteří u vojenského kontrolního stanoviště Enav poblíž města Tulkarem pálili ostrými náboji do několika protestujících. Zavraždění mladíci jsou od ledna tohoto roku již minimálně osmou, respektive devátou civilní obětí z rukou izraelských okupačních sil. Brutalita okupace se zvyšuje, vojáci a vojačky střílí do neozbrojených civilistů s vědomím, že za tyto činy nebudou trestáni. Snad i proto se stále intenzivněji volá po spravedlnosti a potrestání takových zločinů. Mezinárodní společenství je nečinné, Palestincům nezbývá nic jiného než si spravedlnost vybojovat sami. Půjde to jinak než třetí intifádou?

Amer a Naji

Několik mladých lidí se vydalo ve středu 3. dubna v nočních hodinách k izraelskému vojenskému stanovišti Enav u Tulkaremu, aby vyjádřili svůj protest nad smrtí 64letého politického vězně Maysaraha Abuhamdieho. Ten zemřel o den dříve, 2. dubna, v izraelském vězení na rakovinu v důsledku zanedbání lékařské péče, na což poukázal i právník vězně. Po celé Palestině vyvolala tragická smrt vlnu protestů, včetně zmíněné oblasti u Tulkaremu. Izraelská armáda vypověděla, že se "dva palestinští mladíci společně s ostatními přesunuli ve tmě k opevněné pozici armády a měli s sebou sedm zápalných prostředků". Vojáci začali do protestujících střílet rovnou ostrými náboji a sedmnáctiletý Amer Nassar byl zasažen kulkou do prsou.

Armáda bránila půl hodiny sanitce záchranné služby dostat se k zastřelenému. Když se k bezvládnému tělu Amera chtěl přiblížit jeho kamarád Fadi Abu-A'sra, dostal výstražnou kulku do předloktí. Stín pochybností vrhá na případ i fakt, že armáda původně vypověděla, že mladíci na vojáky stříleli (proto musela střílet také). Je typické, že armáda při zabití civilistů často mění verze událostí, a je tak otázkou, zda lze několikrát měněným verzím okupačních sil vůbec důvěřovat a zda se lze za takových okolností dobrat pravdy. Kromě Amera byl tu samou noc zabit i jeho bratranec, osmnáctiletý Naji Balbisi. Jeho tělo bylo nalezeno až další den ráno, ve čtvrtek 4. dubna, poté co izraelská armáda telefonicky informovala zdravotníky Červeného kříže. Naji ležel v poli nedaleko kontrolního stanoviště s kulkou v zádech. Protože se nevrátil v noci domů, rodina doufala, že se skrývá v nedaleké továrně. Fadi Abu-A'sra je přesvědčen, že vojáci provedli na Najim popravu: "Když jsem byl zraněn, Naji zraněn nebyl a utíkal se schovat do továrny na zpracování kůží, která je poblíž checkpointu. Jsem si jist, že ho okupační vojáci popravili." (ZDE)

Jen od ledna 2013 bylo izraelskou armádou zabito již devět civilistů, všichni v rozmezí 15---25 let: Anwar al-Mamluk (20), Udai Darwish (21), Samir `Awad (17), Saleh al-`Amarin (15), Lubna al-Hanash (21), Muhammad Asfour (23), Mahmoud Adel Tete (25) a zde zmínění Amer Nassar (17) a Naji Balbisi (18). Izraelská lidskoprávní organizace B'Tselem ke střelbě ostrými náboji poznamenává: "armáda používá smrtící munici zcela rutinně, a to i v případech, kdy vojenský personál ani civilisté nejsou v ohrožení života."

Haaretz: Výhodná situace pro Izrael

Jak uvádí izraelský deník Haaretz v článku "Úkolem nového velitele izraelských obranných sil je zabránit další intifádě", je od roku 2007 bezpečnostní a politická situace na Západním břehu Jordánu pro Izrael docela výhodná: "Sebevražedné útoky přestaly, na samotném Západním břehu Jordánu se násilí [vůči Izraelcům] snížilo" a za minulého velitele izraelské armády "nebyli na Západním břehu Jordánu zabiti žádní Izraelci v důsledku terorismu". Bezpečnostní složky Palestinské samosprávy podřízené vládě Abbáse-Fajáda v Ramalláhu podle Haaretzu "úzce spolupracují se svými izraelskými kolegy", zároveň však prý nelze ignorovat jasné známky toho, že Izrael a Palestinská samospráva "budou mít časem problém tento vysoký stupeň spolupráce udržet."

Haaretz sice poznamenává, že od listopadu 2012 dochází na Západním břehu Jordánu k většímu počtu demonstrací a k více případům toho, co Shin Beth nazývá "lidovým terorem" -- tedy "teroristickým útokům jedinců, kteří nejsou spojeni s žádnou organizací" a kteří nepoužívají střelné zbraně. Deník však zároveň poukazuje i na zvyšující se násilí ze strany izraelské armády, které vedlo "k zabití více neozbrojených civilistů".

Třetí intifáda

Palestinci prahnou po spravedlnosti a své přání vyjadřují i mnoha protesty, které jsou téměř vždy násilně rozehnány. Po navýšení statusu Palestiny na nečlenský pozorovatelský stát OSN v listopadu 2012 Palestinci požadují spravedlnost a svobodu o to více. Jejich očekávání jsou ale konfrontována se stále se utužující okupací: rostoucí výstavba osad, pokračující demolice domů a vyhánění místního obyvatelstva z Východního Jeruzaléma a z oblasti C (více než 60 % okupovaného území Západního břehu Jordánu, jež je od dohod z Osla pod plnou civilní a vojenskou izraelskou kontrolou), škrcení palestinské ekonomiky, neustálé útoky nelegálních extremistických osadníků na palestinské obyvatelstvo, vytrhávání olivových stromků, masová zatýkání dětí a brutální zacházení s nimi na policejních stanicích a ve věznicích, nahodilé noční i denní razie izraelské armády do palestinských vesnic, střílení do nenásilně se chovajících demonstrantů, tisíce vězňů nespravedlivě uvězněných, kteří jsou ponecháni zemřít hlady, když odmítnutím jídla a rizikem ztráty života bojují za to, co chtějí nejvíce: svobodu.

Je zřejmé, že třetí intifáda by byla velmi krvavá. Izrael se efektivně snaží udržet jakékoli protesty Palestinců na minimu, a to i díky účinné spolupráci s palestinskou "samosprávou": Západní břeh Jordánu je pod tvrdou kontrolou a izraelská armáda je zde schopna během několika desítek minut uzavřít palestinská města a ve městech potlačit protest prostřednictvím palestinské policie.

Například palestinská publicistka Linah Alsaafin věří, že "další intifáda je otázkou vzdálené budoucnosti", zároveň však vyzývá k zaměření se na intifádu, která aktuálně probíhá ve věznicích, kde po smrti Maysara Abuhamdia drželo několikadenní hladovku zhruba 4 600 vězňů. V izraelském vězení právě teď umírá Samer Issawi, který na protest proti svému nespravedlivému věznění odmítá potravu již více než 250 dní. Po další tragické smrti vypuknou v Palestině další protesty. Opět budou potlačeny a opět budou ranění a mrtví. Okupace se bude nadále utužovat, třetí intifáda se nebude konat a Palestinci budou jen více ztrácet naději v palestinské "vedení".

Kampaň BDS a jeden demokratický sekulární stát

Třetí intifádu musí tedy provést celý svět, mezinárodní komunita, lidé svědomí. Palestinci bojují za svá práva statečně sami a nebojí se za svobodu dát to nejcennější, svůj život. Skutečná zodpovědnost za nápravu 65 let trvající nespravedlnosti však leží na nás. Desítky let trvající útlak, okupace, rasismus, kolonizace a apartheid je morální ostudou celého Západu.

Dne 17. dubna je den palestinských vězňů, uctěme tedy památku těch, kdo ve vězeních zemřeli a vzpomeňme na ty, kteří jsou ve vězení právě teď: 4812 lidí, včetně 219 dětí. 12 žen, 15 členů legislativní rady a 178 vězňů v administrativní vazbě bez soudu. Zde je možný návod, jak to udělat. Připomeňme si 15. května Nakbu -- vyhnání 750 000 Palestinců z jejich domovů v důsledku vzniku Státu Izrael. Nezapomeňme, že se kampaň bojkotu v apartheidní Jižní Africe ukázala jako nejefektivnější způsob ukončení rasistického systému, který -- podobně jako izraelský systém -- usiloval o zahnání původního obyvatelstva do nefunkčních bantustanů. I Palestinci mají svou kampaň bojkotu -- BDS (bojkot, stažení investic a uvalení sankcí, dokud nezačne Izrael dodržovat mezinárodní právo), přidejme se k ní. Poslouchejme, jakou mají sami Palestinci představu o budoucím státním uspořádání, kdy mnoho palestinských intelektuálů již desítky let volá po jednom demokratickém sekulárním státu. Tlačme na Evropskou unii, aby ekonomickými sankcemi postihovala Izrael za porušování lidských práv a mezinárodního práva. Těmito malými kroky můžeme i my jako jednotlivci přispět ke spravedlnosti a nakonec i ke svobodě pro Palestinu a Palestince. A nejste-li sami o palestinské kauze přesvědčeni, ale jste otevření novým informacím a zkušenostem, jeďte do okupované Palestiny na Západní břeh Jordánu a udělejte si obrázek přímo na místě.

...

Světoznámý palestinský literární kritik Edward Said v rozhovoru s izraelským novinářem Arivem Shavitem odpověděl na otázku:

Ari Shavit: Nesnášíte nás?
Edward Said: Ne. Nepociťuji nesnášenlivost, není to pocit, který mám. Rozhněvanost je daleko produktivnější.

Palestinci jsou rozhořčeni, i když se jejich desítky let trvající boj nezapsal do žádné z mediálních interpretací "arabských revolucí". Tváří v tvář brutální vojenské okupaci a čtvrté světové vojenské velmoci se může elektronické rozhořčení na twitteru mladé palestinské aktivistky Mariam Barghouti zdát jako malý odpor. O to více si zaslouží naši pozornost, respekt a podporu v podobě našich skutečných činů.

---

Autorka vystudovala sociologii a anglistiku na FF MU. Dlouhodobě ji zajímají lidská práva, ale také politické umění, kultura a současný tanec. V roce 2003 pracovala několik měsíců jako dobrovolnice v londýnském ústředí Amnesty International, poté několik let působila jako dobrovolnice v pražské pobočce AI. Palestinskou otázkou se zabývá aktivně od roku 2008. Minulý rok žila tři měsíce na Západním břehu Jordánu. Aktuálně se nachází v Gaze.

0
Vytisknout
4872

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2013