Netanjahu se zase vzteká, Abu Mazen doma slaví, EU si není ničím jistá a Arafat je stále mrtvý

4. 12. 2012 / Jiří Kalát

Svět promluvil, Izrael jakoby neslyšel

Mahmúd Abbás nakonec uspěl a s ním i celá Palestina. OSN svými 138 (41 se zdrželo, 9 bylo proti) hlasy schválilo změnu statusu palestinských území na "nečlenský pozorovatelský stát". Důležité je zde slovo "stát." Nejenom, že již chvíli po vyhlášení výsledků, ho začali palestinští úředníci a představitelé používat, ale tento nový status by mohl Palestině otevřít přístup k mezinárodnímu soudnímu dvoru (ICC). Tím hrozí izraelským představitelům možná obvinění z válečných zločinů. I když zbraň je to dvojsečná a ale bude možné obviňovat i Palestince. Již toto je však významný krok ve vývoji izraelsko-palestinského konfliktu. Postavení Palestiny ze změnilo, již to není pouhá entita, ale začínající stát.

Někteří komentátoři, včetně mnoha izraelských politiků, se snažili přesvědčit mezinárodní společenství, že toto rozhodnutí vlastně nic nemění a že je vše při starém. Zřejmě i proto Benjamin Netanjahu odjel projednat společný postup ještě před jednáním v OSN s americkým prezidentem Barackem Obamou a všem svým ambasadorům rozesílal přesné instrukce, jak mají tlačit na jednotlivé státy a vydřít z nich podporu.

Naštěstí málokdo poslech. Jen devět států bylo proti tomuto "unilaterárnímu kroku," jak žádost téměř papouškovsky (tak jí totiž nazývá Izrael) označil český ministr zahraničí Karel Schwanzenberg, a ten náš byl jedním z nich. Tedy sám sebe zařadil mezi patolízaly Izraele a USA.

"Věrni zůstaneme, ať děláte co děláte!" Hezký vzkaz, vyslala naše vláda okupační mocnosti, ať již jedné nebo druhé a zasloužila by si za to sušenku. Mezitím izraelský premiér Benjamin Netanjahu, jako by chtěl nafackovat Baracku Obamovi i vlastně celému světu (vyjma ČR, my stojíme za stále za ním), schválil nových 3000 bytových jednotek v osadách na západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě.

Nezapomněl také "ukrást" palestinské daně v celkové hodnotě 450 milionu šekelů (asi 2,2 miliardy korun).

Svým jednáním nikoho nepřekvapil, pouze opět ukázal, jak se staví k demokratickým hodnotám.

Svět se bouří a podle Českého rozhlasu například Francie a Británie nevylučují odvolání velvyslanců z Izraele. Jak se zachová ČR?

Dostane sušenku a bude mlčet. Benjamin Netanjahu se totiž tento týden zastaví v České republice, sejde se s premiérem Petrem Nečasem, pochválí svého evropského psíčka, možná mu dokonce doveze nějakou tu kostičku jako odměnu.

"S povýšením statutu se tedy situace mění, v praxi je to ale změna spíš optická. Jurisdikce ICC nemá zpětnou platnost, a tak údajné zločiny spáchané před přistoupením Palestiny k ICC nemohou být předmětem vyšetřování. Za druhé, ICC může vyšetřovat jedině zločiny spáchané na svrchovaném palestinském území, nicméně o tom, kde takové území začíná a kde končí nebo zda vůbec existuje, se jistě budou vést vleklé právní spory," píše Tereza Spencerová na stránkách Literárních novin.

Je tedy jen otázkou času, kdy se jednotlivé případy (prozatím se mluví o žalobě za okupaci palestinských území), začnou hrnout na ICC. Záležet pak bude pouze na tom, jak se k nim tento soud postaví, a jak společně se světovým společenstvím dokáže vzdorovat útokům ze stran USA a Izraele s hlasitou podporou našeho státu. Pokud takto pan premiér Nečas a ministr zahraničí Schwanzenberg hodlá pokračovat, možná bychom našemu dvouocasému lvu měli dokreslit obojek a nebo rovnou dva.

Rusko-francouzsko-švýcarský výslech ostatků

Díky dokumentu panarabské televizní stanice Al-Džazíra (dokument k vidění ZDE) se opět rozjelo vyšetřování smrti palestinského vůdce, politika i teroristy, Jásira Arafata. Během zkoumání byly na Arafatových osobních věcech nalezeny stopy radioaktivního polonia. To bylo jako vražedný nástroj použito například při odstranění Alexandra Litviněnka v roce 2006, tedy dva roky po Arafatově smrti ve Francii.

Palestinský předák je jedním z nejvíc kontroverzních politiků dvacátého století. Pro jedny arciterorista zodpovědný za tisíce nevinných životů, pro druhé držitel Nobelovi ceny míru a zakladatel moderního státu Palestina.

Za svého života byl často kritizován, a to nejenom ze strany Izraelců, ale i mnohými z Palestinců.

Po své smrti se ale stal symbolem, odlidštěným znakem odporu a boje za nezávislost.

Když před osmi lety zemřel, neproběhlo skoro žádné vyšetřování, přestože se pověsti o možné vraždě šířily, a to z důvodů řekněme pragmatických, bylo mnoho Izraelců, ale i Palestinců, kteří si odchod Arafata přáli a tato situace jim nahrála do karet.

Arafatova smrt také pomohla ukončit druhou intifádu, ale vytvořila symbol, který je možný vidět po celých okupovaných územích.

Obrazy, amulety suvenýry i grafitti. Arafat je věčný, Arafat je všude.

Pokud to byla opravdu vražda, z již tak silného symbolu se stane mučedník zachránce. Když se prokáže vina Izraeli, zvedne to silnou nevoli palestinského lidu, doprovázenou demonstracemi a známkami odporu mnohem většími, než by tomu bylo před osmi lety. Tehdy to byl člověk, nyní je symbol a za symbol se bojuje do poslední kapky krve.

Vyvstává také morální otázka celého projektu. Je pravda, že k nelegálnímu odstraňování politických či vojenských oponentů dochází v americkém i izraelském podání celkem často.

Lidé žijící v Gaze či Pákistánu jsou toho častými svědky.

Však otrávení "prezidenta" palestinské samosprávy?

Není to již trochu moc? Neměli bychom už říci ne? Vyšetřování pokračuje a jeho důsledky mohou být nepříjemné. Však nejenom pro Izrael či Palestinu, ale i pro mezinárodní společenství, jelikož možná bude muset konečně zvážit, jaké metody jsou při obraně státu ještě přípustné a které již překračují hranici státního terorismu.

"Kolaboranti" za motorkou

Nejméně šest lidí (spíše však mnohem více) bylo v Gaze popraveno během poslední války mezi Izraelem a Hamásem. (více informací ZDE). Jednalo o "zrádce", a nebo to alespoň tvrdí představitelé vládnoucích skupin.

"Tentokrát Arabové vraždí Araby," píše Ivo Čermák ve svém textu na Neviditelném psu a vlastně má pravdu. Bohužel tím nic neříká. Ti muži byli zastřeleni a poté některá těla tažena za motorkami ulicemi Gazy. Odporné, však i tak pro některé nedostatečné. "Měli být zabiti ještě horším způsobem, aby nikdo ani na chvíli nepřemýšlel o spolupráci s okupanty (Izraelem)," řekl pro britský Guardian čtyřiadvacetiletý. Ashraf Maher.

Popraveni bez soudy, či možnosti obhajoby, se tak stali tito muži dalšími oběťmi vlády militantního hnutí, ale zároveň jejich smrt přišla jako důsledek okupace a bombardování.

Izraelská armáda si zakládá na svých chirurgicky přesných zásazích proti pozicím teroristů či jejich skladů. V tomto mají vysokou úspěšnost a jejich chyby se pohybují v rozmezí promilí procenta, tedy úspěch.

Však co za ním stojí? Izraelec v Palestině, přestože by mluvil plynně arabsky, byl by mužem bez rodiny a přátel, tedy podezřelý a posléze i mrtvý. Proto izraelská tajná služba Šin Bet využívá velice propracovanou sít agentů, kteří je informují o dění nejenom v Gaze, ale i na západním břehu Jordánu.

Byli to oni, kdo označoval místa odpalování raket a skladiště, které později izraelské letectvo likvidovalo. Tedy i oni jsou spoluodpovědní za desítky mrtvých a stovky raněných. Špioni, zrádci, kolaboranti.

Kdo jsou tito lidé, celkem přesně popisuje ve své knize Syn Hamásu Mosab Hasan Júsuf. Přestože se jeho příběh odehrává na Západním břehu, velice dobře popisuje práci izraelské tajné služby. Do jejích spárů se může dostat prakticky kdokoliv. Jedni kvůli penězům či touze utéct z Gazy pryč, jiní kvůli ochraně rodiny, přátel či svého zdraví.

Princip je jednoduchý, Palestinec je zatčen, je mu nabídnuta možnost spolupráce za propuštění, odmítne, nebo rovnou přijme.

Pokud odmítne hledají agenti další možné slabiny: "Tvoje maminka je nemocná a léčení v Izraeli by jí zachránilo život./Tvůj bratr žije v Tel Avivu, jak by se ti líbilo, kdy se k tobě zase nastěhoval i s celou rodinou?/ Ty jsi chtěl jet do USA studovat, že ano. Chtěl by jsi vízum?/Dámě ti tolik peněz, kolik budeš chtít,/atd."

Možností jsou tisíce a na skoro každého se najde nějak páka, pokud ne, míří do vězení, kde dostane možnost si vše rozmyslet. Jsou tu i však tací, kteří sami aktivně přijdou a přihlásí se ke kolaboraci, kvůli penězům a nebo kvůli tomu, že něco potřebují. Spektrum kolaborantů je tak široké.

Tímto nechci žádným způsobem obhajovat tyto popravy, každý člověk má mít právo na řádný a spravedlivý soud. Lidé kteří je vykonali, by sami měli stanout před tribunálem a nést zodpovědnost za své činy.

Jen bych rád, abychom si vzpomněli, co dělali Češi s kolaboranty na konci války a jak byste se cítili vy, kdyby nějaký zrádce udal vašeho syna či dceru okupantům. Měli byste slitování? Je to neobhajitelné, kruté a odsouzeníhodné, však i pochopitelné, i když jen těžko.

Jen tak krátce ze Svaté země

Přestože vyhlášené příměří mezi Izraelem a Hamasem stále platí, byl jednadvacetiletý Palestinec zastřelen při pokusu přiblížit se k plotu oddělující obě území, dalších sedm lidí utrpělo zranění.

Podle izraelské verze se pokoušeli infiltrovat do židovského státu, podle palestinské šli jen obdělávat svá pole.

Však bohužel, ať je pravda na té či oné straně, do daného území byl přístup zakázán až do minulého týdne, pod pohrůžkou smrti.

Hamás vyslal svoji "policii" k ohlídání hranici, aby k podobným incidentům už nedošlo.

Více: ZDE

Nynější ministr obrany Ehud Barak ukončil své politické působení a se svojí stranou se již nepustí do lednových voleb. Otázkou zůstává, jestli toto chování není jen útěkem před následujícím "volebním výpraskem" jeho politické strany Nezávislost či malým manévrem, který Barakovi v budoucí vládě přinese nějaké to ministerské křeslo pro nezávislého kandidáta.

Více: ZDE

Železnou klenbu doplní Davidův drak. Izraelská armáda vyvíjí nový ochranný "deštník", který by byl schopen chránit Izrael před raketami z Gazy i Jižního Libanonu. Tento systém by měl být schopen zachytit rakety až do vzdálenosti 200 kilometrů.

Více: ZDE

Šajch Hasan Nasralláh hrozí Izraeli, mluví až o desítkách tisíc mrtvých.

Představitelé libanonského Hizballáhu mají zřejmě pocit, že jsou další na řadě při izraelském "čištění nepřátel" před svým možným útokem na Írán.

Zřejmě i proto preventivně hrozí Izraeli "deštěm raket," který by mohly zasáhnouT Tel Aviv a další města.

Jestli opravdu mají kapacity své hrozby splnit, je otázkou, však i přesto je nutné takovéto varování brát v potaz, zvláště po nedávné zkušenosti s Gazou, kdy přestože systém Železná klenba zachytil 90 procent raket, zemřelo šest Izraelců.

Více: ZDE

Palestinec z Gazy pobodal izraelskou ženu. Poblíž hranice s Gazou v obci Sdei Avraham zaútočil palestinský muž na matku dvou dětí Yael, a to přímo v jejím domě. Žena se jeho útoku ubránila a (přestože utrpěla zranění na tváři i rameni) dokázala ochránit své děti před napadením. Muž byl posléze zastřelen při pokusu o útěk izraelskou armádou.

Více v AJ: ZDE

Agresivní osadníky zde nechceme. Tak nějak lze popsat nově probíhající proces v kuloárech EU, které se rozvinul po té, co Komise blízkovýchodních expertů doporučila vydat zákaz vstupu "agresivním izraelským osadníkům." Izrael se bouří. Je nutno podotknou, že právě tito lidé se nejvíce podílejí na okupaci západního břehu Jordánu a oblasti Golanských výšin. Jsou to oni, kteří stojí za mnoha tzv. "price tag" útoky a to nejenom na muslimi, ale i členy jiných církví v Palestině i Izraeli. Všechny osady jsou nelegální podle mezinárodního práva, někteří dokonce i podle izraelského, osadníci a s nimi spojená hnutí tvoří jednu z největších překážek mírového procesu. ZDE

Sevření Gazy se pomalu uvolňuje. Hamás e se označuje za vítěze posledního střetu s Izraelem, který skončil minulý týden a vyžádal si několik desítek obětí. Celá Gaza nejdříve slavila a nyní se pokouší opravit důsledky bombardování.

Židovský stát uvolňuj blokádu, což opravdu vytváří představu vítězství palestinských teroristů. Prozatím Izrael rozšířil pásmo určené pro rybáře z tří na pět kilometrů a povolil vstup do tří set metrového nárazníkového pásma podél společné hranice, kde mohou zemědělci tak obdělávat svá pole.

Jak tato opatření dlouho potrvají, co přinesou či opravdu znamenají ukáže až čas. ZDE