ředitel České televize Petr Dvořák

ANALÝZA PROJEKTU GENERÁLNÍHO ŘEDITELE, PŘEDLOŽENÉHO RADĚ ČT

ČT3: A co děti, budou si mít kde hrát?

12. 7. 2012 / Štěpán Kotrba

Rada ČT se chová jako slepá, hluchá a blbá. Proces projednávání dětského kanálu, který začal na posledním zasedání Rady 11. 7. 2012, odporuje logice i dikci zákona o ČT. Generální ředitel ČT Dvořák se chová jako diletant, rozhazující cizí peníze a Rada tento postup nerozporuje. Tím se radní stávají servilně přitakávajícími spoluviníky. Jediný z nich, který má rozum v hlavě a dal si práci s přečtením zákona, je docent Mezulánik z mediální katedry UJAK. Jeden z patnácti – není to trochu málo???

Britské listy exkluzivně disponují Dvořákovým projektem ČT3. Podle projektu má kanál pro děti vysílat 24 hodin. Je ten člověk normální?

Stroze zpravodajsky to napsal server Česká média:

Člen Rady České televize (ČT) Radek Mezuláník, v současnosti asi největší kritik vedení generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, se na svém blogu ohradil proti navrhovanému postupu Rady ČT v projektu nového dětského kanálu ČT3. Podle Mezulánika nepřichází v úvahu návrh usnesení, kterým rada požaduje od generálního ředitele informace o přípravách tohoto nového kanálu veřejnoprávní televize. „Předložené usnesení nepřichází v úvahu. K tomu, aby mohl GŘ pokračovat v přípravách a v investicích do příprav Programu ČT 3, potřebuje souhlas Rady (o který musí požádat), resp. protože se zcela jistě jedná o strategický plán rozvoje ČT, podléhá ze zákona schválení Radou ČT. Teprve schválí-li Rada ČT Program ČT 3 mohou pokračovat jakékoli další přípravné práce,“ konstatuje Mezulánik. Dodává zároveň, že v současnosti ani takový postup není možný. Důvody k tomu vidí radní napříč celým dokumentem projektu ČT3, který předložil Petr Dvořák, v oblastech řízení, programu, financování či po technické stránce.

Česká média: Projekt ČT3 pokračuje. K 1. říjnu předloží generální ředitel Petr Dvořák Radě ČT informaci o jeho vývoji ZDE

Radek Mezulánik: Česká televize by potřebovala nové vedení ZDE

Člen Rady Mezulánik obdržel od předsednictva Rady už před jednáním Rady11.7. už předem navržené usnesení:

„Rada obdržela materiál „Program ČT 3 – program pro děti, mládež a vzdělávání“, konstatuje, že byla s obsahem materiálu seznámena na pracovním setkání, pořádaném generálním ředitelem dne 6. 6. 2012 a žádá generálního ředitele, aby byla informována o přípravách Programu ČT 3 – program pro děti, mládež a vzdělávání, v termínu do .......................“

Na svém blogu zveřejnil Mezulánik obsáhlou reakci, kterou zaslal i členům Rady, protože na jednání 11. 7. nebyl přítomen. V ní na úvod konstatuje:

Předložené usnesení nepřichází v úvahu. K tomu, aby mohl GŘ pokračovat v přípravách a v investicích do příprav Programu ČT 3, potřebuje souhlas Rady (o který musí požádat), resp. protože se zcela jistě jedná o strategický plán rozvoje ČT, podléhá ze zákona schválení Radou ČT. Teprve schválí-li Rada ČT Program ČT 3, mohou pokračovat jakékoli další přípravné práce. Schválení však v současné podobě nepřichází v úvahu – viz níže.

Navrhuji tedy usnesení:

  • Rada bere na vědomí materiál „Program ČT3 – program pro děti, mládež a vzdělávání“.
  • Rada zřizuje odborný poradní orgán – Panel Rady ČT k detailní oponentuře projektu dětského vysílání, složený z odborných pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického a pedagogů vybraných škol. Členové Rady mohou do 8. 8. 2012 navrhnout členy Panelu.“

Blog Radka Mezulánika: Několik poznámek pro Radu ZDE

Rada se s Mezulánikovým názorem neztotožnila. Projekt pouze „vzala na vědomí“ s tím, že pokračování příště.

Musím říci, že Mezulánikovo odůvodnění mi mluví z duše, ačkoliv Rada ČT s ním nesouhlasila. Nebo možná právě proto. Souhlasím prakticky se všemi body jeho textu. Mezulánik pochopil kompetentním a tvůrčím způsobem smysl veřejné služby i cíl, který by mělo vysílání pro děti sledovat. Pokusím se ho proto po jednotlivých bodech okomentovat, doplnit a rozšířit o další aspekty.

Sdělením, že Rada „bere na vědomí“ dokument, znamená, že Rada ví o jeho existenci. Nic víc. Zákon o ČT hovoří jasně. Rada musí dokument podle §8 odst. j) schvalovat dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického rozvoje, což tento projekt zcela jistě je.

Čili Rada musí převzít odpovědnost ne za program konkrétního dne vysílání (jak furt papouškuje místopředsedkyně Eklová a po ní i jiní méně inteligentní členové Rady, kteří si přečetli onu jednu větu z § 8 odst. 4 zákona o ČT), ale za dlouhodobý obsahový a dramaturgický rámec. Za obsahovou podobu stanice a způsob, jakým bude naplňovat veřejnou službu a jak hospodárně. To je ZÁKLADNÍ ÚKOL RADY. Pokud to stávající Rada neví a nechce vědět, je na odvolání, neboť se zpronevěřuje tomu, co jí zákon výslovně NAŘIZUJE.

Mělo by být zájmem Sněmovny, respektive přinejmenším poslanců jejího volebního výboru, vyžadovat od Rady detailní informace k Dvořákově projektu, dát ho prostudovat odborníkům a naslouchat odborné veřejnosti k obsahu takovéhoto vysílání. Například na nějakém celodenním semináři. Mělo by být zájmem i školského výboru, pozvat si Dvořáka a Radu ČT na prezentaci. Nejde o politiku. Jde o obsah, který tak jako tak více či méně bude mít reflexi ve školách. Ke kterému se budou vyjadřovat učitelé. Až se podepíší smlouvy a vysílání bude vypadat tak, jako „nové“ Události, bude už pozdě.

Mezulánik správně konstatuje, že

Koncepce postrádá

  • jakoukoli zmínku o tom, že tým srovnával zkušenosti z obdobných evropských programů. V čem se zásadně liší, v čem jsou specifika diváka? Naopak v čem vychází zásadně ze zahraničních zkušeností? (jediná zmínka o členění věkových skupin BBC – str. 6)

„Veřejná služba v oblasti televizního vysílání“ znamená (podle § 2 zákona) naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb ČESKÉ společnosti a potřebu zachovat mediální pluralitu. Tolik zákon. Ne mít o jeden komerční kanál navíc – z prostředků veřejnosti, koncesionářů.

Sociolog Petr Sak dlouhodobě (už více než třicet let) sleduje českou mládež a její chování. Napsal o tom řadu knih, periodicky zveřejňoval výzkumy. Samozřejmě existují odlišnosti v chování a postojích mezi českými dětmi a dětmi např. z Velké Británie, i když se stále více stírají. Existují zásadní rozdíly v zkušenosti se vzděláváním, hrou, se sporty, v chápání kolektivu, roli a velikosti rodiny a roli a chováním rodičů při výchově dětí, v sociálním statusu, sociálním kontextu, jiný vztah k literatuře, k cizím kulturám, k náboženství, k autoritám... Všechny mají dlouhodobý charakter – vyplývají z mezigeneračního přenosu informací, ve vlivech, které měli vliv na formování názorů rodičů a prarodičů, v pedagogických a sociálně psychologických stereotypech „za socialismu“. Přenášet například britský model mechanicky (nákupem licencí pořadů BBC) jde jen velmi omezeně. Sesame Street a Kouzelná školka jsou si podobné, ale ne moc. Sice Houfovi Jů a Hele jsou jako by z oka vypadli figurkám Super Heroes z britského „kultovního“ seriálu, ale jejich chování a psychologie jsou odlišné. Ještě větší rozdíly jsou mezi programy a hodnotami dětí z USA. Pokud by došlo k bezduchému nákupu zahraničních – „západních“ programů (a harmonogram spuštění stanice dle projektu ani rozpočty nic jiného neumožňují), děti by se odcizily svým rodičům, svým knížkám a své kultuře.

Dnes už víme, jaké škody na dětské psychice napáchalo „svaté nadšení“ z počátků devadesátých let, kdy do dětských pokojíčků vtrhli Kačeři a hrabivý Strýček Skrblík, následováni Želvami Ninja, Šmouly a dalšími zrůdami Hollywoodu. Nevratně přeprogramovaly hodnoty dětí, jejich vztahy generační i mezigenerační. Styl hovoru, charakter chování, zejména v krizových situacích. Přibylo sobectví, povrchnosti, agresivity, neúcty ke starším.

Medvědi od Kolína s produkcí Buena Vista Int. soutěžit nedokázaly. Zanikla ve světě tak uznávaná česká animátorská škola, zkrachovalo nuselské Studio Bratří v triku i ateliery Zlín, kde začínala se svými experimenty Hermína Týrlová či Karel Zeman. Staly se z nich Ateliery Bonton. Dnes se už neexperimentuje, dnes se vyrábí a prodává. Ne s tisícovými, ale milionovými rozpočty. Cestu do pravěku, Vynález zkázy, Na kometě i další technologicky převratné filmy vznikaly za skromných podmínek, ale s geniálními kreativci v svobodném, tvůrčím prostředí. Pro děti, ne pro kšeft. Krysáci ze studia Sp2 propad posledních dvou desítek let, zejména estetický, nezachrání.

Ty tehdejší děti jsou dnes dnešní dospívající mládež či nastávající rodiče. Vyrostli na americké komerční produkci pro děti tehdy do kouta zahnané ČT a ambiciózní Novy. Vyrostli v kapitalismu bez zásad a pravidel. Morálku jim určovalo MÍT, ne BÝT. Milovaly hamburgery a CocaColu. Dospěli s rozvedenými rodiči, kriminálkou Miami Vice a Sexem ve městě.

  • sociální skupiny a jejich programová orientace? Předpokládá se homogenní sociální stratifikace?

Jak vysvětlit dětem český sociální kontext roku 2012, palčivá témata mnoha rodin? „Homogenní sociální stratifikace“ je nemožná. Protože v reálném světě neexistuje. O propagovaných hodnotách sociálně stratifikované společnosti není v projektu ani slovo. A přitom bez této dramaturgické úvahy není možné uvažovat o dalším – věkové stratifikaci jednotlivých segmentů vysílání, výběru titulů k nákupu, vlastní výrobě...

  • kooperace technických platforem v interaktivitě? (V projektu je uvažováno pouze o kooperaci vysílání a internetu pro odpovědi a zaslané příspěvky dětí.)

Veřejná mediální služba není jen Dvořákem řízená instituce. Je to i Český rozhlas. Jeto i internet obou institucí. Jsou to časopisy, CD a DVD, internetové obchody. Notové vydavatelství. Bude si ČT a ČRo konkurovat, a nebo budou programově i marketingově kooperovat? Budou třeba kooperovat i výrobně? Bude točit ČRo pro ČT a ČT pro ČRo?

Projekt dětského vysílání Filipa Rožánka z ČRo, který má realizovat čerstvě přijatá Zora Jandová, také nepočítá s kooperací, protože k ní ze strany ČT nebyla vůle. ČRo by ji určitě uvítal. Místo toho ale Dvořák vážně uvažuje o tom, že zbaví multiplex veřejné služby rozhlasového obsahu, aby měl kam dát svůj dětský kanál. Přes protesty managementu ČRo . Primitivní buranská úvaha bývalého ředitele Novy, v právní rovině zpochybňující odlišnost multiplexu veřejné služby od komerčního multiplexu a exkluzivitu takového partnerství.

Interaktivní kooperaci mnoha platforem uplatňuje například síťové vysílání americké vzdělávací televize CBS.

Multiplexu veřejné služby se nabízí ještě exkluzivnější možnosti v multimedializaci obsahu při kooperaci ČT a ČRo. Dvořák o nich neví, a nebo nechce vědět. Spíš neví nebo není schopen tyto možnosti pochopit. Aktivity „nových médií“ pro děti omezil v projektu na „losování“, „hlasování“ a „chatování“.

  • je uváděna nezbytnost výjimky ze zákona na 20% programu regionálních studií (nejde tu o „trojského koně“, který má ČT umožnit těch 20% zrušit zcela??)

Toto je jeden z mála bodů, ve kterém s Mezulánikem nesouhlasím. Ale to je tím, že spolu se Zdeňkem Duspivou, Nikolajem Savickým, Irenou Ryšánkovou a Helenou Havlíkovou patřím k „veřejnoprávním“ pamětníkům procesu digitalizace televizní i nástupu rozhlasové. Po dokončení televizní digitalizace („switch off“) se počítalo s přehodnocením celého konceptu procent pro regionální produkci. Už je jasné, že studio v Brně a Ostravě nikdo nezruší ani nezakonzervuje a lidé zde budou mít práce dost. Výkaz procent pro regionální tvorbu počítal v rozhlase i v televizi s jiným počtem stanic. Nyní se přeformátovává ČT 1 i ČT 2, vznikla ČT 24 a ČT 4, vzniká ČT 5. Všechny jsou z podstaty digitálního vysílání celoplošné. Procenta se počítají jinak, počty odvysílaných hodin narostly do závratných výšek. Dnes už procenta uměle diskriminují Prahu, vytvářejí prostor pro samoúčelnou produkční manipulaci a nijak neracionalizují výrobní a technologické kapacity jednotlivých studií. Rozhlas už například několik let tyto procenta nedodržuje, dodržovat je ani nemůže. Porušuje tak zákon. V každé zprávě Rady ČRo je o tom od roku 2006 zmínka či několik dlouhých odstavců (sám jsem ho po tři roky psal), vůle k řešení (rušení či přepracování procent „povinné“ regionální produkce jiným vzorcem, který by odpovídal realitě a trvalé udržitelnosti) se ve Sněmovně za celou dlouhou dobu nenašla. Poslanci mají jiné starosti. Zprávy s konstatováním porušení zákona v tomto bodě schvalují bez výhrad.

Koncepce:

program je koncipován jako 24 hodin a je pak logicky hybridní:

Lze si představit omezené vysílání v rozpětí časů pro děti a mládež (úspora a omezení hybridnosti)

  • 06-20 pro děti a mládež (skupina 4-8, 9-12 [skupina 13-15 je vypuštěna str.5] a dále skupina 16-18 [od 20 hodin do 22]
  • od 22 „drsnější“ pro mládež a alternativa
  • v pozdních hodinách reprízy atd.

Čím se to pak v těchto hodinách liší od ČT1 a 2 a proč je to vůbec v těchto hodinách vysíláno?

Toto je nejtragičtejší částí Dvořákova projektu. Ukazuje se, že Dvořákův tým NEVÍ, PRO KOHO CHCE V JAKÉM ČASE VYSÍLAT. Součástí projektu není poctivá analýza chování cílových skupin během pracovních dnů a víkendu. „Okna“ pro cestu do školy, analýza vzdělávacích aktivit předškoláků i školáků a jejich multimediální či crossmediální podpora, „okna“ pro oběd a klidové aktivity, cestu ze školy, analýza časů na „vyčistit zuby, vyčůrat a spát“ pro jednotlivé věkové kategorie.

Učitelům přitom zoufale chybí mediální podpora školního programu – kdysi existující Vysílání pro školy.

Dvořák a jeho tým nejspíš neví (ovšem radní Mezulánik a nejspíš ani zbytek Rady také ne), že součástí budoucího vysílání bude muset být labeling (povinné označování charakteru pořadů dle vhodnosti pro jednotlivé kategorie diváků – bývalá „hvězdička“, ale dnes daleko stratifikovanější) a ŽÁDNÝ program v ČR do 18:00 nebude moci vysílat žádný pořad, nevhodný pro děti do 12 let. Od 22:00 už musí být KAŽDÝ program nehodný pro mládež do 18 let. S tímto omezením evropské směrnice a evropské vysílací praxe se budou muset vyrovnat VŠECHNY PROGRAMY VŠECH ČESKÝCH TELEVIZÍ (i ty komerční – pro ty to bude rána...). O labelingu hovoří projekt v jedné větě. Co chce Dvořák vysílat po 22 hodině? A proč? Mezulánikova řečnická otázka "Čím se to pak v těchto hodinách liší od ČT1 a 2?" je na místě. Efektivita vysílání repríz ČT1 či ČT2 není efektivním využitím prostředků z veřejných zdrojů.

Podrobnosti o labelingu viz: RYŠÁNKOVÁ, Irena. Označování audiovizuálních obsahů v České republice. Praha, 2009. 253 s. Bakalářská diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra mediálních studií, Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, Vedoucí bakalářské diplomové práce Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph. D.

Obecně lze vyčíst z textu, že jde především o zábavně zaměřený kanál.

To je další tragické zjištění. Ano. S rozpočty a výrobními lhůtami může divák zapomenout na přehršel původní české tvorby, která by naplnila seriózní projekt, splňující požadavky na zákonem požadovanou „veřejnou službu v oblasti televizního vysílání“ (kdyby už teď seriózní projekt existoval).

Podrobnosti o tom, co vše se tím myslí, podává Statut ČT a hlavně Kodex ČT, Parlamentem vzatý na vědomí. V něm je i speciální kapitola, věnovaná dětskému divákovi. Nicméně koncesionářovo dítě dostane to, co dnes dostává převážně na ČT2, okořeněno pár akvizicemi dětských filmů a reprízami. Zbytek budou tvořit akvizice ze zahraničí. Vzhledem k absenci seriózní analýzy nabídky televizí ze zemí EBU nepředpokládám mnoho akvizic španělských, italských či tak inspirativních skandinávských. Pro značnou část českých diváků by to mohl být kulturní šok.

Vzpomeňte na rozpustilou Pippi dlouhou punčochuPippi Långstrump (kniha 1948, film a seriál 1969-73, pokračování – remake 1988) švédské autorky Astrid Lindgrenové (1907-2002) s desetiletou, nebezpečně nezávislou a značně nekonvenční hrdinkou, představovanou Inger Nillssonovou. Mnozí konzervativní rodiče Pipi pro „nevýchovnost“ nevydýchali ani po dvaceti letech od vzniku knihy, mnozí z prudérnějších kultur ještě ani dnes. „Hrát si se strážníky na babu“ na střeše vlastního squatovaného domu se nenosí ještě ani v roce 2012. Mít za otce piráta také ne. Učitelka z NDR v roce 1975 četla ve třídě nahlas dětem z Pipi a byla propuštěna. Liberální (ne lhostejná) výchova chce liberální společnost i liberální školu. Liberální hodnoty. Máme je?

Pipi je přitom i dnes vynikající příklad emancipované a sebevědomé veřejné mediální služby. I přes své stáří.

Zadání by mělo být přece jen přesněji specifikováno, než je v čl.3. Asi by mělo vycházet z nějakého cíleného rozboru hodnotových orientací jednotlivých věkových skupin, což by si patrně vyžádalo nějakou spolupráci se sociology (vývojové trendy – kupř. mezigenerační solidarita; vztah k handicapovaným; domácí násilí; poznávání lifestylu ve světě; odlišné kultury; základní orientace v mytologii a příbězích biblických atd.)

Zjištění sociologů o české rodině a jejích dětech a české škole (do kterého by ovšem televize, s vědomím a po souhlasu Rady musela investovat značné částky, přesně definovat zadání, stratifikovat dle věkových kategorií (po školním roce), sociálního statusu i velikosti sídel a udržovat výzkumy kontinuálně s roční periodicitou – a o tom v projektu není ani slovo, ačkoliv si to vyžádá nemalé prostředky), by generálního ředitele i jeho programové pracovníky přivedly ze žvanivých oblak na tvrdou zem českého pedagogického a psychologického úhoru. Už jen reprezentativní výzkum hodnotové orientace dětí by byl veskrze užitečnou veřejnou službou. Zrcadlem ministru školství, politikům i koncesionářům samým – v roli rodičů. Udělat se musí, pokud má být projekt realistický a ne z prstu vycucaný a od stolu napsaný. A pokud bude udělaný a z veřejných peněz zaplacený, bude muset být jako součást projektu dle § 8 takto i zveřejněný.

Obecně postrádám v tomto členění nějaký solidnější reprezentativní průzkum, který by ukázal, jak jsou v oblasti audiovizuální děti v těchto skupinách orientovány (lifestylový výzkum [na jakém vzorku, kdy, jak reprezentativní] nemá žádnou vypovídací validitu v otázce, na co se děti dívají? Jsou to diváci ČT? Asi ne pouze. A kterých tedy dalších stanic a jakých programových orientací?)

Tento průzkum by už dávno mělo mít oddělení diváckého výzkumu. Povinností je ho v rámci projektu projednat a po schválení zveřejnit také. Další průzkumy na toto téma periodicky zveřejňuje Petr Sak. Neomezoval bych průzkumy pouze na multimédia, ale ve shodě se Sakem na všechny aspekty trávení školou neorganizovaného volného času (knihy, časopisy, sport, hudba, zájmová činnost...). Věnoval bych se i sémantice – zejména specifickým projevům dětské řeči a označování (zkratky a novotvary, přezdívky, oslovování dospělých, školní argot), grafitti, dětské knize, dětské módě i komerčním značkám a spotřebnímu chování.

Výčet programů na ČT 3 zcela postrádá hudbu, sport [dokument, který je klíčový pro edukaci, je uváděn pouze jako: „krátký, resp. drobný dokument“ (str. 6) ]

Třetí tragédie. Programová impotence. Mezulánik ji nicméně rámcově řeší (viz níže).

jak vysoké procento archívů pro děti vyhovuje alespoň orientačně technickému standardu?

Prvek, ve kterém s Mezulánikem nesouhlasím a kterým bych se já osobně nezabýval. Generace odkojená rozlišením a internetovou kvalitou Youtube nepotřebuje u archivních snímků „technický standard“, ale poutavé SDĚLENÍ. Velký Příběh. Vinnetou je stále oblíbeným hrdinou, přestože byl natočen v Jugoslávii na německý film ORWO a dnes už je vyrudlý a zrnitý... Zemanovy reminiscence Verneovek jsou černobílé a dodnes je to excelentní filmařina.

Predikce sledovanosti (share) je uváděna při 100% pokrytí. Proč není uváděna predikce pro hybridní pokrytí, které je uvedeno v projektu?

Také prvek, kterým bych se prozatím nezabýval. Jeto běh na dlouhou trať s mnoha proměnnými. Predikce sledovanosti u projektu ČT 24 byla před začátkem vysílání 3%, realita začáku 0,3%. Dnes ČT může uvažovat i o špičkách 15 či 20 procent.

Jak bude program řízen?

Zdá se, že zcela nesystémově vzhledem k ostatním kanálům

  • čl.8 – vytvořena redakce??? (žádný kanál nemá redakci) ;
  • ustaveny TS vývoje??? (PTS podle předpokladů nejsou součástí Vývoje dle Rozhodnutí GŘ 55, jsou autonomní – dětská tvorba bude mít více TS?)
  • čl. 9 – programový tým ČT 3??? – co je jeho součástí?

Zdá se, jakoby ČT 3 byl postaven zcela mimo systémové schéma řízení ostatních programů (je to záměr? nebo je to náhoda a neznalost zpracovatelského týmu?)

Obávám se, že chaos v instituci, která je už několik let ve stádiu „perestrojky“, de facto řízené na středním či nižším středním stupni, nikoliv v ředitelské kanceláři, nabral takovou podobu, že levice zde neví, co chce dělat pravice. A pravice si dává pozor, aby to levici neřekla. Mohlo by to být vyrazeno konkurenci. Ať už tak nebo jinak, program pro tuto stanici je tak specifický, že bych nedoporučoval programovému řediteli Milanu Fridrichovi s mentalitou arénového býka v říji, aby se do něj moc pletl, i když jeho "arte" inovace ČT2 byly bleskurychlé a excelentní.

Financování a technická stránka:

Dvě naprosto tragické kapitoly vzniku nové stanice.

financování z úspor?

je možné po velmi omezený čas – klasická trajektorie (obecná inflace cen, růst nákladů) je: zvýšení poplatků, v prvních létech se vytváří úspory, v dalších létech se tvoří vyrovnaný rozpočet z úspor a dál to již bez zvýšení poplatků není možné.

Zvonkajšku to tak vyzerá, řekl by major Terazky. Terazky. A za několik let se ukáže, že to bude nutnost. Je lepší si to přiznat hned. Ví se to už dlouho. A je to nutnost. Financování veřejné služby tak jako tak musí projít inovací. Ne ale pod taktovkou zdivočelých ódeesáků z iniciativy eStát. Myslím, že by byla škoda, kdyby ČT dopadla jako STV za časů darebáka Rybníčka. Nevzpamatovala se z toho dodnes, manažerské schopnosti jakkoliv geniálního následujícího ředitele nato nestačily, pokud by nenarazil na ropu. A skrytý deficit se dnes blíží miliardě EUR. Zaplatit ho bude muset Ficova vláda, i když si stále myslí, že ne. Pokud ne, bude to vizitka sociálně demokratického premiéra. Už není v křesle poprvé, aby nevěděl, že krávu musí krmit, když ji chce dojit.

Kdy je předpoklad, že ČT bude žádat o zvýšení poplatků?

Po změně této neschopné vlády.

Jak bude dosaženo uvedených úspor?

Nemůže a nesmí to být na úkor mezd, majetku, ani výroby a distribuce. Musí dojít k rozvoji využívání majetku, k externí výrobě a postprodukci, k využívání zdrojů evropského financování, a zejména k objednávce státu na výrobu edukativních multimediálních materiálů (televizních učebnic apod.) ČT musí také v střednědobém horizontu striktně redukovat s pomocí zákonných opatření státu tantiémové požadavky tvůrců a jejich ochranných vydíracích organizací, extendujících své požadavky do nemravné podoby a preferovat práce s vyloučením striktně používaného copyrightu – využívat více licencí creative commons. Stát v podobě Parlamentu by měl zvážit roli povinného a nuceného využívání externí výroby v tom rozsahu, jak ji nařídil kdysi. Česká televize by měla také daleko efektivněji využívat ty kapacity a zdroje, které má.

Zdá se, že struktura nákladů projektu neuvádí náklady na vysílání (jaké budou náklady na vysílání, resp. také pronájem na 4 sítě?? viz. dopis Předsedy Rady ČTÚ, který sice uvádí příslib přístupu, nejsou tam ale žádné úvahy o nákladech?)

To je zásadní chyba celého projektu, i když chápu, že zrovna toto je údaj, který by měl být předmětem ochrany obchodního tajemství podle §17 obchodního zákoníku, nejlépe tak, že by členové Rady jednali s vyloučením veškeré veřejnosti, včetně nové pracovnice svého vlastního sekretariátu, která je funkcionářkou ODS a členkou místní organizace Jany Dědečkové. S takovýmto angažovaným sekretariátem se nelze spolehnout na utajení čehokoliv.

Plně souhlasím s tím, že

Stanice pro děti musí být primárně INTERAKTIVNĚ VZDĚLÁVACÍ, ne pasivně zábavná. To za prvé.

Stanice musí být ve státě tou nejlepší multimediální mateřskou a základní školou. Ne výsměchem jejím cílům. Musí být naplněním Komenského hesla ŠKOLA HROU a ne naplněním sloganu „Sedávej panenko v koutě“.

Stanice musí svůj program vytvářet v široké kooperaci s odbornou pedagogickou veřejností, ne „za bukem“ v kancelářích ČT. Souhlas reprezentativního panelu pedagogických odborníků po veřejné prezentaci a odborné diskuzi iniciované Radou považuji za důležitější než souhlas Rady a v každém případě podmiňující souhlas Rady.

Tento faktor odborné oponentury externími pedagogickými autoritami i učiteli z praxe považuji za stěžejní. Ostatní jsou ve věci laiky, včetně členů Rady. Ti, kteří si myslí, že „to zvládnou“, navíc nebezpečnými arogantními diletanty. Nezvládnou.

Rada je povinna jako zákonem zřízený orgán postupovat v mezích své působnosti „s péčí řádného hospodáře“, protože nehospodaří s majetkem a hodnotami svými, ale svěřenými. Příkladu špatné praxe jsme byli svědky při projednávání vydání bývalé ministryně obrany Parkanové k trestnímu stíhání. Měla funkci a k ní měla i odpovědnost. Jestli si Rada ČT myslí, že s jejich funkcemi se odpovědnost za dodržování zákona neváže a lze beztrestně žvanit cokoliv, mýlí se.

Zřídit si externí expertně-poradní orgán Rady lze – a zákon to dokonce vyžaduje. Radě zákon o ČT nařizuje mít dozorčí komisi na kontrolu hospodaření ČT. Obchodní zákoník (kterým se Rada jako součást ČT musí řídit přiměřeně účelu, pro který byla zřízena), jí nařizuje jednat kvalifikovaně. Což nejde ve věcech právních bez externího poradenství stejně, jako ve věcech dětské pedagogiky a sociální psychologie.

Právní statut Panelu, který požaduje Mezulánik v návrhu usnesení, který prozatím Radou neprošel, může být obdobné statutu právní kanceláře, kterou si Rada najímá na analýzy smluv. Rada Českého rozhlasu, které jsem byl já i předseda Rady ČT Uhde členem, měla své externí spolupracovníky na monitoring vysílání a jeho hodnocení. Žádnému zákonu to neodporovalo, rozpočet na tyto externí služby pro Radu byl stejně jako rozpočet pro právní kancelář součástí rozpočtu Rady jako zvláštní kapitoly rozpočtu ČRo. Analogicky může a dokonce musí postupovat Rada ČT nyní, neboť je dalece mimo kvalifikaci všech radních rozhodovat o projektu dětské stanice kvalifikovaně.

Projekt neobsahuje žádný dramaturgický záměr – čeho vysíláním dosáhnout. Přilepit děti k obrazovkám k čemukoliv z akvizice, případně je nechat sedět před sitcomy? Ne. Výchova hloupých, tlustých a pasivních dětí není a nemůže být cílem veřejné služby.

Na to nelze říct nic jiného, než že NENÍ. Bohužel to dle projektu neví generální ředitel. Možná proto, že se stále ještě neobtěžoval přečíst si něco teorií o veřejné mediální služby a pochopit je. Chce to dovzdělat se v mediálních studiích, pane řediteli. Mezulánik je docentem a šéfem katedry. Sice na ÚJAK, který nemá mezi vysokými školami díky zde studujícím misskám nejlepší pověst, ale zcela určitě ne díky jemu. Prozatím je Mezulánikovo vystoupení tím nejkvalifikovanějším, které jsem z úst kteréhokoliv radního slyšel. A to neříkám pedagogické kolegiality, ale protože je to fakt.

Jediný smysluplný záměr takové stanice je pomoci české základní škole a českému předškolnímu vzdělávání, podporovat českou kulturu pro děti a učit děti multikulturnímu, multietnickému soužití, k přírodě i lidem ohleduplnému chování.

Paragraf 2 zákona a kapitola věnovaná dětskému divákovi Kodexu ČT to neříkají lépe...

A to nejde většinou z Británie nebo Ameriky převzatých pořadů, to jde JEN většinou VLASTNÍCH původních, edukativně a na cílové skupiny orientovaných pořadů, respektujících a tvořivě rozpracovávajících Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, při základní míře tolerance k odlišnostem waldorfského programu a Montessori pedagogice.

O tom ale návrh projektu neříká vůbec nic a z předloženého dokumentu není ani zřejmé, že by dramaturgie o edukativním naplnění jako primárním uvažovala. Z předloženého projektu mám dojem, že jde spíše o to děti bavit než vzdělávat.

Test veřejné služby

Projekt by měl obsahovat detailní rozpracování programu s vyznačením těchto kategorií:

[ Účel – záměr ][ očekávaný vzdělávací přínos ][ forma ][ struktura výstupu, výsledku ].

Záměr by měl vždy navazovat na rámcové vzdělávací programy.

Test veřejné služby je jedním ze způsobů, jak prokázat oprávněnost veřejné služby a příjem veřejné podpory dle požadavků Evropské unie. I takový pravicový liberál, jakým je současný generální ředitel ČT Dvořák, musí akceptovat fakt nadřazenosti evropských směrnic nad českou legislativou a fakt, že ať chce nebo ne, jsme součástí Evropské unie a její směrnice jsou závazné i pro něj. Že musí evaluovat svůj program, pochopil i generální ředitel slovutné BBC. I když u toho nejspíš zvracel. Pochopí to i Dvořák, a nebo půjde. Sám po vyčerpání možností rezistence nebo po odvolání, které v podtextu navrhuje Mezulánik a ke kterému Rada bude muset pod tlakem vlastního odvolání přistoupit nejspíš nejpozději na podzim.

Protože neevaluace nového programu ČT (ale i těch stávajících) něčím obdobným Public Value Testu BBC by tuto instituci přišla velmi draho. I proto Rada už připravuje rozsáhlý systém zpětné analýzy obsahu. Tento systém je součástí vykazování plnění veřejné služby.

Evropská unie však vyžaduje od roku 2003 určit předem přesně a konkrétně povinnost resp. závazek poskytovatele veřejné služby, jeho povahu a délku trvání, identifikaci příjemce a území, na kterém je veřejná služba poskytována (relevantní trh), povahu případných výhradních práv nebo zvláštních práv udělených podniku, ukazatele pro výpočet, kontrolu a hodnocení vyrovnávací platby resp. kompenzace – veřejné podpory, stejně jako opatření směřující k vyloučení a případnému vrácení jakékoli nadměrné vyrovnávací platby.

Konkrétnost: Závazek veřejné služby musí být pro příjemce kompenzačního příspěvku skutečným, přesně definovaným závazkem. Co se týče obsahu i rozsahu.

Transparentnost a předvídatelnost: Kalkulace, podle níž je určována výše příspěvku (dotace – v tomto případě části příjmu koncesionářských poplatků – rozpočet stanice) musí být objektivním a průhledným způsobem předem vymezena.

Přiměřenost a nezbytnost: Kompenzace nesmí pokrývat tu část nákladů, jejichž vznik není z hlediska přiměřeného a nezbytného objemu předem deklarovaných požadovaných veřejných služeb nutný, a to s přihlédnutím k tomu, co je přiměřenou odměnou nebo ziskem pro poskytovatele veřejných služeb.

Porovnatelnost: Pokud nebyl poskytovatel služeb vybrán podle pravidel pro zadávání veřejných zakázek, musí být prokázáno, že výše kompenzačního příspěvku je opřena o analýzu nákladů a je porovnatelná s průměrnými náklady typických poskytovatelů srovnatelných veřejných služeb. Česká televize je poskytovatelem veřejné služby ze zákona, takže se na ni požadavek nákladové analýzy a porovnání vztahuje. Relevantním trhem pro analýzu výroby je televizně produkční trh ČR, relevantním trhem pro akvizice je EU.

Toto je systém nesmírně závažných podmínek, které se musí splnit kumulovaně všechny a Dvořákem předložený projekt je všechny nesplňuje.

Rada, která je odpovědná za naplňování těchto požadavků práva EU, je doteď bohorovně ignorovala. Přitom je má určeny v paragrafu 8 zákona o ČT, zejména v odst. 1 písm. d) jako povinnost „sledovat naplňování požadavků práva Evropských společenství na transparentnost finančních vztahů v ČT“ a v odst. 1 písm. i) jako „povinnost dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání dle § 2....“

Neplnění této povinnosti v souladu s judikátem Evropského soudního dvora z roku 2003 by bylo naprosto kruciální selhání Rady a porušením práva, které může být velmi citelně sankcionováno. A protože televize neodpovídá za závazky státu a stát neodpovídá za závazky televize (§1), sankci by v plné míře hradila televize. Proto Rada, ještě PŘED definitivním schválením Dvořákova projektu, MUSÍ zajistit, aby projekt splňoval výše uvedená kritéria, musí mít nastaveny předem evaluační a kontrolní mechanismy a NESMÍ ROZHODNOUT KLADNĚ, pokud nebudou odpovídat požadavkům evropského práva – a pokud podmínky nebudou splněny všechny.

Novinka, co, páni radní? ... S bezobsažným žvaněním diletantů je tentokrát konec.

Odpovědnost odpovědných je neoddiskutovatelná a z obchodního zákoníku vyplývá i ta vaše.

Takže pozor. Mezulánika nepodezírám, že by o evropských pravidlech poskytování veřejné podpory věděl něco víc, než ostatní radní. Ale při znalosti obecných zákonitostí veřejné služby a vnitřní poctivosti v přístupu ke své funkci instinktivně tuší, že Dvořákův projekt není v pořádku a schválit ho nelze.

To vyžaduje od dramaturgů zamyslet se nad tím, proč dětem ten který blok či pořad nabízí (a kdy ho nabízí), co v jeho rámci sleduje, co chce dětem zprostředkovat, co se dítě může prostřednictvím pořadu naučit, v čem se může rozvinout či zdokonalit, či k jakým znalostem, dovednostem, postojům i hodnotám (kompetencím) může blok přispět.

To by měl být hlavní „test veřejné služby“ pro tyto pořady a hlavní odůvodnění jejich nasazení.

Možná a NUTNÁ koordinace a kooperace s Českým rozhlasem a jeho připravovaným dětským vysíláním zde vůbec není uvažována.

K naplnění tohoto záměru je ovšem třeba:

  • už nyní vytvořit interdisciplinární tým složený z externích pedagogických odborníků a učitelů, dramaturgů a scénáristů.
  • Každý záměr konzultovat a oponovat u pedagogických odborníků. V této souvislosti navrhuji (viz výše) vytvořit odborný poradní orgán – panel Rady ČT k detailní oponentuře projektu dětského vysílání, složený z odborných pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického pro MŠ a ZŠ1 a pedagogů vybraných škol. Rada není místem, kde by se měl program tvořit, je však bezesporu místem, kdyby se měl v souladu s úkolem Rady dle § 8 a s kontrolní funkcí Rady vůči všem bodům §2 zákona o ČT periodicky evaluovat.

To bez odborné konzultace nelze učinit kvalifikovaně.

  • osvojit si pedagogické kompetence – v této oblasti stávající projekt naprosto tápe.
  • vytipovat okruhy aktivit, které je třeba mediálně podporovat a moderovat
  • respektovat časový harmonogram předškolních dětí a zařízení.

Struktura programu

63-70 % převzatých pořadů (z naprosté většiny z anglofonní kultury?) je zcela nepřijatelné jako cíl i jako začátek vysílání veřejné služby. NAPROSTO NEPŘIJATELNÝ POMĚR.

Z mé strany naprostý souhlas.

Zahraniční materiály musí mít maximálně 30-40%, vyváženě rozvrstvené podle četnosti jazyků a kultur EU (a televizí EBU). První rok vysílání bude díky tomu samozřejmě dražší než další roky... (náběh výroby scénářů, ladění dramaturgie)

Není určeno, kolik z programu bude pasivně zábavní („sitcomy“) a kolik vzdělávací a interaktivní. SITCOM NENÍ z principu formát veřejnoprávní.

Z mé strany opět naprostý souhlas. Sitcom není formát veřejnoprávní. Podporuje diváckou pasivitu a konzum obsahu – „čumění na telku“. Jde o možnou okrajovou oddychovou zábavu, ale ne o primární formát naplnění veřejné služby. Na stupnici 1-5 bych tomuto formátu dal čtyřku, stejně jako tanečním soutěžím „celebrit“.

„Losování“ je například naprosto nepřijatelný princip chování. Výhra MUSÍ být vždy orientována na dosažený výkon, NE NA NÁHODU.

Sazka zkrachovala i s Hušákem, pane řediteli. Mějte to prosím na paměti. Losujte si doma večer s manželkou... To, co „funguje“ v komerční televizi, by nemělo a v tomto případě ani NESMÍ být náplní veřejné služby.

Výroba

Začínat výrobu 3 měsíce před spuštěním stanice je HAZARD s prvními dojmy diváků a pověstí stanice. Ne nepodobné hazardu, který generální ředitel předvedl při spouštění zpravodajství, oněch „nových“ Událostí.

Příprava a oponentura scénářů musí probíhat daleko dříve. Stejně tak PRETESTY na cílových skupinách. Časový harmonogram před spuštěním stanice musí trvat minimálně 15 měsíců. (Rádio Wave ČRO se připravovalo 2,5 roku jako projekt „Radium“, během kterých se tvořil a ladil tým dramaturgie, pak po vzniku „Wave“ vysílalo 6 měsíců do zdi, než šlo do étéru – a to bylo hudební rádio pro teens bez výraznějších edukačních ambicí..., ale s ambicí nabídnout ALTERNATIVU komerčnímu programu pro stejnou cílovou skupinu)

Předložený projekt vůbec nepočítá s off-line programem a online HD video streaming platformou (stahovaným či pouštěným uvnitř výuky dle harmonogramu jednotlivých předmětů vzdělávání – rozdělený podle ročníků, předmětů, kalendáře školního roku). Inspiraci lze najít například na US Education TV.

Projekt vůbec nezmiňuje otázku TOTÁLNÍHO VÝKUPU AUTORSKÝCH PRÁV kvůli možnosti (a nutnosti) poskytování veškerého obsahu bez omezení (školám, školkám i rodinám) prostřednictvím internetového multimediálního archivu (licence creative commons nebo copyright s šířením pro individuální užití, neziskové vzdělávání a neziskové komunitní aktivity zdarma). Podtrhuji: POUZE PRO NEZISKOVÉ.

Technická realizovatelnost

Varianta A – odstranění programu ČRO NENÍ MOŽNÉ a je NEPŘIJATELNÉ z hlediska záměrů zákonodárce při tvorbě veřejnoprávního multiplexu umožnit poslech stanic ČRO v MUX 1. Bez souhlasu Českého rozhlasu, a ten nebyl na jednání GŘ ČT s GŘ ČRo dán, je nemožné o této variantě uvažovat, protože by nepřijatelným způsobem kanibalizovala veřejnou službu – omezila by zásadním způsobem veřejnou službu Českého rozhlasu.

B – není možné pro zhoršení podmínek příjmu

Varianta C – vstup do komerčního multiplexu MUX4 je možné vnímat POUZE DOČASNĚ jako provizorium, neboť zde dojde ke konkurenční kolizi s programem TV Pohoda a vzhledem k propojování provozovatele multiplexu a provozovatele programu v jedné osobě jde o dlouhodobě nepřijatelný stav veřejnoprávního penězovodu do budování konkurence.

Toto je neuvěřitelný hazard generálního ředitele. Přijít na Radu a žádat schválení podle §8 tak technicky nezabezpečeného projektu je diletantismem.

Cílovým stavem musí být žádost zákonodárcům o vyhrazení druhého multiplexu veřejné služby z druhé série MU5-MUX9, vzniklé po opuštění analogového vysílání (switch off), které je stejně nutné pro rozvoj vysílání v HDTV rozvoj technologií tzv. „superteletextu“ a extenze EPG do multimediální podoby. Bez tohoto „druhého“ multiplexu veřejné služby není technologický rozvoj veřejné služby v horizontu 5-7 let při zachování principu terestrické dostupnosti možný.

Je nutná konzultace Rady ČT resp. generálního ředitele ČT Dvořáka či projektového vedoucího digitalizace Hanuše s Radou ČTU resp. jejím předsedou Dvořákem, jestli druhá série MUXů pro DVB-T vůbec bude existovat, zda nebudou vyhrazeny pro DVB-T2 MPEG4 či od kdy případně nebo zda uvolněné kmitočty nepohltí digitální dividenda ve prospěch rychleji se rozvíjejících jiných služeb. Dvořákem navržená varianta část MUX 4 považovat de iure za součást multiplexu veřejné služby dle zákona o ČT by pak tak byla jediná možná, ale vzhledem k de facto (i když ne de iure) monopolnímu postavení provozovatele by cenotvorbu šíření signálu měl kontrolovat regulátor od samého počátku. ČT by totiž v tu chvíli nebyla v rovnoprávném postavení vůči provozovatelům – Pařízkovi a Železnému.

ČTU by musel ale závazně písemně deklarovat, že toto řešení připouští s ohledem na své oprávnění regulátora a že není v rozporu s definicí multiplexu veřejné služby, jak o něm mluví zákon o ČT.

§ 3 odst. 1 písm. b) definuje multiplex veřejné služby jako „souhrnný datový tok složený z dílčích datových toků náležejících televizním a rozhlasovým programům, multimediálnímu obsahu a doplňkovým službám veřejné služby v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, upravených pro společné šíření prostřednictvím zemské sítě vysílacích rádiových zařízení s plánovaným pokrytím alespoň 95 % obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu“.

Tomu všemu by plán ČTU odpovídal, až na ochotu Pařízka k „plánovanému pokrytí alespoň 95 % obyvatel České republiky“. To by Pařízek musel předem písemně deklarovat. Jelikož zákon neurčuje, kdy toto plánované pokrytí musí nastat, může být deklarováno teoreticky bez operativní ekonomické nejistoty o návratnosti takové investice. Vzhledem k tomu, že Pařízek chce regionálně odpojovat, je stejně v jeho zájmu mít pokrytí co největší.

Rozvoj televizních technologií se stejně ubírá směrem k „triple play“ v kabelových a satelitních sítích, kam míří i technologický rozvoj hybridního vysílání ČT na straně jedné a internetového vysílání na straně druhé a nějaké formě DVB-M vysílání v 3,5 a 4G sítích mobilních operátorů. Podíl terestrického vysílání na trhu vysílacích možností bude postupně klesat. V horizontu několika let dojde stejně k změně komprese z MPEG 2 na MPEG 4 v souvislosti s nasazením HDTV rozlišení. Ale to už bude doufejme i jiný zákon o ČT, řešící překotný technologický vývoj.

Varianta D ČT3+ČT4

Druhou, v projektu jakkoliv nezmíněnou možností je omezení vysílání ČT4 na večer (19:00-06:00) a sdílení obou programů na jedné vysílací síti s tím, že „dětská“ resp. vzdělávací ČT3 by vysílala v časech 6:00-19:00). Vzhledem k nepřijatelně a neudržitelně narůstajícím nákladům na licence sportovních přenosů by toto sdílení mělo zásadní vliv na využití prostředků koncesionářů i efektivitě vysílání sítě ČT4 v dopoledních a odpoledních hodinách, a zároveň na zlevnění a veřejnoprávní charakter ČT4 (omezení drahých přenosů a záznamů vrcholového komerčního sportu – fobalu i hokeje, amerického fotbalu apod., likvidace ryze komerčních a elitních sportů (F1, golf, Premier League), u kterých je objektivně pochybnost o veřejné službě.

Tato možnost by zásadním způsobem navýšila možný rozpočet pro ideální variantu ČT3, která by se tak mohla stát hrdým producentem dětského a vzdělávacího vysílání a opravdovým klenotem veřejné služby.

Přiznám se, že s tímto řešením sympatizuji. Je to asi tím, že jsem nevynikal na základní škole v šplhu a do míče jsem se trefoval s nechutí o něco menší, než jsem si nechával okopávat lýtka zpocenými spolužáky. V souvislosti s komercionalizací a všudypřítomnou marketingovou komodifikací „národních“ sportů jako je fotbal či hokej, korupcí ve vrcholových soutěžích, v jejich úzké symbióze se sázkovým a reklamním byznysem, v neprůhledném toku neuvěřitelných částek mezi kluby za přestupy hráčů, s upadlou morálkou funkcionářů klubů a jejich spojením s organizovaným zločinem, s všudypřítomnou přítomností dopingu a hledání hranic zdraví ohrožujících, nepovažuji ani já už dlouho mediální podporu vrcholového, zejména kompetetivního sportu za veřejnou službu. Ještě více zhnusenější jsem z vývoje olympijského hnutí, posunujících hranice nesmyslné technologické a marketingové bombastičnosti po planetě. Sport už se netýká starořeckého ideálu kalokagathea – harmonické dokonalosti těla i ducha. Z olympijských staveb se stávají v civilním světě nepoužitelná monstra – prázdné, olbřímí areály. Nesmyslně vyhozené, většinou veřejné peníze. Z násilí na fotbale, kterému kluby nechtějí čelit samy a dobrovolně, se stává semeniště a výcvikové pole násilníků, ohrožujících fašizujícími tendencemi společnost.

Sport se stal přívažkem konzumu umělohmotné obuvi a oblečení několika globálních firem, zátěží policejních jednotek a veřejné správy, prostředek vysávání veřejných rozpočtů. Průmysl. Nevidím důvod, proč platit z veřejných prostředků půl milionu měsíčně plat někomu, jehož přínos společnosti spočívá pouze v tom, že se umí lépe trefit do kulatého míče, když vysoce kvalifikovaný lékař ve veřejné nemocnici, který zachraňuje životy, bere slabou desetinu.

Troufl bych si v těchto souvislostech uvažovat o úplném zrušení ČT 4, neboť dle mého (přiznávám, že radikálního) názoru se už o veřejnou službu nejedná. Jedná se o marketingově a propagandisticky mediální podporu soukromého byznysu veřejnými penězi pod falešnými argumenty profesionálních lobbistů.

Podpora mládežnického a nekompetitivního sportování nepotřebuje specializovanou televizní stanici. To je součást dětského vysílání. Stejně jako je tělocvik součástí kurikula základní školy. Peníze ušetřené za nákup licencí prvoligových sportovních přenosů či zkomercionalizovaných olympiád bych s čistým svědomím, být ředitelem ČT před Radou obhájil a věnoval na masivní růst původní tvorby vzdělávacího obsahu televize pro děti a mládež, případně na přenosy sportovních her invalidů.

Shrnutí vývoje na lopatku

Současný vývoj v ČT začínám považovat za alarmující a dostávajcí nebezpečné tendence.

Nový ředitel přišel a začal utrácet. Půlmiliardový deficit rozpočtu je odůvodnitelný kvalitními projekty. Ne plíživým rebrandingem loga, přestavováním dekorací v zpravodajských pořadech či tím, jak si představuje Dvořák spuštění dětského kanálu, což předvedl "za bukem" v tomto projektu. Přestávám se divit, že nekoncepčnost, s jakou přistupuje k dlouhodobé strategii obsahového i technického rozvoje ČT vedla k odchodu řady odborníků z jeho poradní i exekutivní struktury. Být výstavním kanárkem v kleci není pro odborníka repre. Funkce chce kompetenci a odpovědnost. Jinak je to dekórum ne nepodobné medajli. Daj-li.

Spuštění pátého kanálu ČT považuji ale za velmi finančně odpovědný a náročný úkol, vyžadující ke splnění kritérií veřejné služby víc, než Dvořák deklaruje v nástinu rozpočtu. Neváhal bych souhlasit s vydáním stamilionů, kdybych viděl kompetenci Radě předloženého materiálu. Neváhal bych ani s navýšením rozpočtu nad "pětihvězdičkovou" variantu. Ale chtěl bych vidět detaily. Analýzy. Projekty. Scénáře pilotních dílů. Mám ale jeden neodbytný pocit. Co se stane, až Dvořák tímto lehkovážným způsobem dohlédne na dno televizní kasy? Nepřijde pak na řadu nutnost začít prodávat nemovitý majetek? Tím, co mě varuje, je finanční situace CME, které byl Dvořák manažerem předtím, než přišel do ČT. O té už je veřejně známo, že je předlužená. A to nebyl dluh jen z doby Andruškovy... Nechtěl bych, aby i ČT byla zanedlouho minus 1,9 miliardy. Nezanebatelná by nebyla ani vize odmítnustí či výsměchu novému programu ze strany veřejnosti či jeho rozporu s hodnotami veřejné služby. Události se svým tisíckrát opakovaným bezduchým sloganem jsou mementem. Druhým příkladem manažerské krátkozrakosti a diletantismu dozorčího orgánu – Rady je situace třetí instituce veřejné služby, která už je také v minusu. ČTK. Bez vize. A bez budoucnosti.

Přál bych si, aby Mezulánikova představa o tom, jak se má vytvořit a jaký charakter má mít projekt ČT3, došla naplnění. Je jako náčrt konceptu obsahově lepší než to, co předložil generální ředitel. Obávám se ale, že při současném personálním obsazení Rady ani se současným ředitelem ČT se toho nedočkám.

Brzy nejspíš nastane čas na změny. To je jediná útěcha.

Petr Dvořák: Program ČT 3 - pro děti, mládež a vzdělávání - PROJEKT pro Radu ČT ZDE

Písemné vyjádření generálního ředitele České televize Petra Dvořáka na veřejné vystoupení člena Rady ČT Radka Mezuláníka, prezentované na veřejném zasedání Rady ČT dne 20.června 2012 ZDE

Pro ty, kteří dočetli až do konce: Co si o koncepci dětského televizního vysílání a Dvořákově projektu myslíte vy? Přečtěte si Dvořákův projekt. Napište mi. Mail: ct3@kotrba.cz. Mnozí z vás jsou rodiče, mnozí z vás jsou pedagogové. Naprostá většina z vás jsou koncesionáři. Máte plné právo se k obsahu veřejné služby vyjadřovat... Nejkvalitnější názory rádi zveřejníme.

0
Vytisknout
8675

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2012