Kardinál prokazatelně označil demonstrující za lůzu

13. 7. 2012

Kardinál Duka v ČRo v neděli 22. dubna od 8:20 hodin hovořil o ochlokracii, vládě lůzy. Nepochybně šlo o reakci na statisícovou demonstraci "Stop vládě" na Václavském náměstí (předchozí den, sobota 21.4.) Jan Paul se tedy mýlí, pokud tvrdí, že kardinál demonstrující lůzou nenazval. Nazval, a to nejen (méně početné) demonstranty proti církevním restitucím, ale dokonce sto tisíc lidí protestujících proti současné špatné vládě. I já jsem byl na oné demonstraci vyjádřit svůj postoj, i já jsem byl uražen následnými uhlazenými slovy kardinálovými. Slovy  zákeřnými, neboť pan kardinál nezapomněl na narážku v tom smyslu, že v době komunistické diktatury nebylo právo na podobný protest zaručeno. Tímto uhlazeným, ale demagogickým a morálně zvráceným způsobem učinil z nás, demonstrujících proti současné špatné vládě, jakési příznivce "diktatury KSČ". Pan kardinál jako kazatel, profesionální rétor, nepochybně velmi dobře zná rozdíly mezi řečí pro malou skupinu posluchačů v komorním prostředí a mezi řečí k tisícihlavému shromáždění pod širým nebem. Ví velmi dobře, že v druhém případě je zjednodušení, nadsázka a jistá heslovitost součástí "stylistického útvaru". Přesto jádrem jeho sdělení bylo podle mého mínění nespravedlivé, účelové obvinění protestujících z vulgarity a hrubiánství nad "míru pokojného protestu", právě zde užil onu ochlokracii, aby vzápětí alibisticky vyloučil "záměr většiny demonstrujících" a zaútočil tak na pořadatele. (Poznámka redakce: Dnešní kardinál Václav Malý na shromáždění na Letenské pláni v listopadu 1989 povzbuzoval demonstranty, aby opakovali vzkaz tehdejšímu prezidentovi: "Podívej se Gusto, jak je tady husto!" Samozřejmě, že se jednalo o velice kultivovaný projev úcty vůči hlavě státu.)

Když jsme u těch pořadatelů, pokud Jana Paula zaráží míra "nenávisti" údajně namířené proti (především) katolické církvi, pak by si mohl přečíst běžné texty komentářů takzvaných seriózních médií týkající se odborů. Tam by teprve byla na místě otázka "proč taková nenávist",  uvážíme-li, že odbory se (na rozdíl od církví) nedovolávají speciálního ohledu na smysl své existence, nýbrž jej dokazují kupříkladu svou solidní členskou základnou či svým čistým, průhledným a ověřitelným financováním z členských příspěvků. Nevidím důvod, proč by církve neměly svoji činnost financovat stejným způsobem, ale to je jen můj názor. Církevní představitelé jsou, zdá se mi, zděšeni z demokracie. U stolu si s vládou Mirka Topolánka vyjednali obrovský transfer dnes státního majetku a olbřímí nárok na nemalou část budoucích daňových příjmů státu, a nyní jsou znechuceni z toho, že veřejnost výsledek jejich vyjednávací zdatnosti nehodlá zcela pasivně přijmout. 

Jaká nenávist? Zdá se mi, že veřejnost chápe jak prvorepublikovou pozemkovou reformu, tak i poválečný, avšak předúnorový zákon č. 142/1947 Sb., jako legitimní konec feudalismu v naší zemi. A mají - li se nyní právní dopady tohoto zákona (byť realizované až po únoru) anulovat, značná část občanstva to nepřijímá (a nepokládá za marginálii, pane Jane Paule).

Nenávist k církvím jako takovým? Ne, tu nevidím. Zdá se mi, že naopak Jan Paul ztrácí střízlivost a umírněnost, když pouhou citaci Karla Havlíčka Borovského (Hlavní pravidla proti kněžím jsou dvě: 1. Nic jim nedávat. 2. Nic jim nevěřit. -- Pak je s nimi lehko) označí za "primitivní, hloupé, a nesmírně povrchní nepochopení podstaty víry", pod které se podle něj podepsaly Blisty. Co podle něj potom musí být další z Borovského epigramů: 

Já vidím satiru. Humor, vtip. Jan Paul nejspíše nenávist. Každý dle svého založení...