Jsou ekonomové podlidi?
12. 7. 2012 / Štefan Švec
Je-li Tomáš Sedláček hvězdou mezi ekonomy, členem NERVu a hlavním makroekonomickým stratégem ČSOB, musí se intelektuální úroveň ostatních ekonomů pohybovat někde mezi Ivetou Bartošovou a planktonem.
Problémem Ekonomie dobra a zla, která se ani po třech letech neztrácí z žebříčku bestsellerů, není její autor. Tomáš Sedláček je přesně tím, čím má ve svém věku být. Jeho životní postoje jsou sympatické. Zdá se, že je to chytrý mladý muž s rašícími výhonky budoucí moudrosti. Problémem knihy, kterou napsal, je její úspěch.
Ekonomie dobra a zla se sama označuje za netypickou ve dvou věcech. Za prvé, podává výběrový (velmi výběrový) přehled ekonomického myšlení starých národů a kultur, a to od Gilgameše po Jana Amose Komenského. Za druhé, v oddílu nazvaném Rouhavé myšlenky relativizuje ekonomické axiomy a pojmy, třeba teorii o maximalizaci osobního užitku.
Sedláčkův přehled staršího ekonomického myšlení je stručný a placatý. Něco podobného by měla dostávat ekonomická batolata jako první pracovní sešit v ekonomické mateřské školce. Pokud nedostávají -- a vzhledem k ohlasu Sedláčkovy knihy zřejmě ne -- je to průšvih. Nemají-li jiní ekonomové než Sedláček ani základní ponětí o původu idejí, které používají, musejí se nutně propadat do pastí předsudků a dobývat pevnosti jinými dávno opuštěné.
V kapitole Rouhavé myšlenky Sedláček vcelku srozumitelně a mile bourá některé základní ekonomické modely a pravdy. Co je ale proboha rouhavého na postmoderním zpochybňování metody vlastní vědecké disciplíny? V roce 2009? Jestli je druh myšlení, který Sedláček předvádí, pro ekonomy rouhavý, je to tragédie. Znamená to, že lidé kmene MBA, kteří předepisují rektorům, jak řídit univerzity, a chirurgům, kdy a komu můžou operovat srdce, mají všeobecný přehled zouváku na fusekle.
Kdyby byla Ekonomie dobra a zla doplňkovou učebnicí pro střední školy, neřeknu ani popel. Je to dobrá učebnice. Jenomže ona je to prý "tour de force" (Jan Švejnar) jedné z "5 hot minds in Economics" (záložka). Jistě, není to kniha primárně určená ekonomům. Mluví se o ní ale jako o obrazoborecké publikaci s novými a objevnými názory a přístupy. Nic takového v ní přitom nenajdete. Tedy nejspíš nejste-li poloblb s titulem z VŠE.
Na závěr už jen poznámka ke zpracování prvního vydání knihy: Tomáš Sedláček vystudoval Fakultu sociálních věd UK a jeho intelektuální zázemí to prozrazuje. Nebojí se citovat popkulturu, oborové digesty (třeba Störigovy Malé dějiny filozofie), používá citáty citátů a často mu stačí sekundární literatura místo primární. To je všechno legrační, ale odpustitelné. Pochválit je třeba vtipný nápad s číslováním stránek odpředu a odzadu. Pohlavek by ale zasloužili nakladatel a redaktor za (dnes bohužel typicky) fušerské zpracování textu. Autorova přehlédnutí nikdo nekoriguje, mnoho vět je zbytečně kostrbatých jen proto, že text nikdo pořádně nepřečetl a nevyhodil nadbytečná slova ("Tato víra je až dodnes v ekonomii stále při síle..." s. 143). Někde neodpovídají čísla poznámek pod čarou (s. 115), jinde zůstala poznámka nedoplněná, jen v pracovní formě ("Citace z konce Traktátu", s. 219). Jméno Jany Heffernanové je na stránkách 220 a 225 uvedeno postupně ve třech různých tvarech (Hoffernanová, Hofernanová, Heffernanová). A to jsou jen náhodné příklady festivalu špatné editorské práce. Snad se další vydání bestselleru dostala na trh v trochu civilizovanějším tvaru.
PS. Omlouvám se všem čtenářům za množství urážek směrem k ekonomům, které jsou v tomto krátkém článku obsaženy. Při čtení Ekonomie dobra a zla mě prostě znovu a znovu přepadala otázka, zda může někdo ten -- jinak příjemný -- text pokládat za objevný či rouhavý. Pokud je v něm pro ekonomy něco radikálně nového, měli by prostě dostat velmi hlasité upozornění: "VŠICHNI OSTATNÍ TOHLE UŽ VĚDÍ."
Diskuse