Dobrodružství v Sýrii?

20. 6. 2012

KD│ Myslel jsem, že obnovení tradičních forem vlády v Egyptě a současný chaos v Libyi odradily neowilsoniány od jejich potřeštěné touhy "zkonstruovat" nový Střední východ, ale nedávná prohlášení ministerstva zahraničí indikují, že naděje v zázraky dosud žije. Všichni bychom rádi viděli, jak na syrskou scénu vstupuje "dobrá vláda". Taková nádherná událost je však z několika důvodů nepravděpodobná, napsal pro National Journal plukovník Patrick Lang.

To oč v Sýrii jde není prostě odstranění Bašára Asada od moci. Vede jednu stranu "národní" roztržky v populaci, která se z větší části přiklání k sunnitské arabské populaci a vymezuje se proti alávitským, šíitským, křesťanským a sunnitským obchodnickým skupinám v Sýrii. Opozice začala jako hnutí vedené částečně pozápadněnými liberály. Postupně se vyvinula v hnutí sunnitských islamistů, v němž jsou liberálové víceméně "spolujezdci" (pro tento okamžik). Je jasné, že většina syrských ozbrojených sil "drží" se stávající vládou. Jejich etnicko-náboženské zájmy spočívají právě v tom. Jsou tu také ozbrojené alávitské a šíitské milice, které se budou v zastoupení vlády dopouštět excesů, jež by si Damašek mohl přát, ale uhýbá před přímou akcí.

"Odpor" zatím nepředvedl mnoho vojenského talentu. Výcvik a vybavení to mohou změnit. Jsou k dispozici peníze z různých sunnitských zdrojů, především v Saúdské Arábii. Vybavení se vždy najde, když je jako v tomto případě k dispozici sponzoring významnější mocnosti. Nicméně představa, že můžete vytvořit povstaleckou armádu, jež by mohla na konvenčním bojišti čelit syrským ozbrojeným silám, je "nesplnitelným snem". Výstavba skutečných ozbrojených sil trvá celá desetiletí. Což jsme se této pravdě v poslední dekádě opět nenaučili? Jsou snad nové irácké síly s to s někým bojovat? Nikoliv, nejsou. To co lze v Sýrii provést je vytvořit guerrillový odpor, subverzi a politický boj, který by eventuelně mohl současnou vládu svrhnout. Existuje skutečná možnost přímé konvenční intervence významné regionální nebo světové mocnosti? To je v zásadě politická otázka velkého formátu. Myslím, že taková věc možná není, pokud se situace nevyvine v totální destrukci odporu a USA si pak nějak "nekoupí" ruské svolení. Může případně intervenovat Turecko? Taková vyhlídka naplňuje Araby nostalgickým strachem. Intervence masivních tureckých pozemních sil se zdá mít malou naději na úspěch.

Pro účely debaty předpokládejme, že to co se označuje jako tažení v nekonvenční válce zahrnující guerrillovou válku, subverzi a politickou akci může nakonec uspět. K čemu by to vedlo? Povstalci vypadají jako lidé, kteří nebudou přáteli Západu, pokud se dostanou k moci. V Egyptě "Arabské jaro" lidové představivosti a mediální generace vyústilo v souboj islamistů a víceméně sekulární egyptské společnosti ovládané důstojnickou třídou, která vládla šedesát let. V Iráku vládne šíitská vláda lehce přestrojených fanatiků, která byla instalována pod ochranou amerických zbraní. V Afghánistánu jsme zapadli do bažiny protipovstaleckých ambicí mezi lidmi, kteří našimi sny pohrdají a hledají "Ali Babu" a jeho kouzelnou jeskyni naplněnou bohatstvím. Mnozí ji našli v Dubaji.

Sýrie? Nevládneme světu. Pamatujme na to.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4588

Diskuse

Obsah vydání | 22. 6. 2012