2Bobule: Kdo je bohatý, je mafián, kdo je chlap, je nemožný

15. 1. 2012 / Jan Čulík

Pokračování filmu původního filmu Bobule (2007) z vinařského kraje na Jižní Moravě druhým dílem 2Bobule (2009, režie Vlad Lanné) bylo opět nezávaznou komedií pro letní pobavení diváků, podobně jako byl první díl. Protože komedie a zábava je na prvním místě, film obsahuje určité nedůslednosti a logické zkraty, protože autorům zjevně o logiku a o přesvědčivé vykreslení charakterů nešlo. Snímek je zajímavým materiálem ke studiu znovu a znovu potvrzovaných stereotypů o české společnosti, jak je opakovaně šíří český film.

Děj je jednoduchý. Film začíná na garden party postaršího zbohatlíka, která je oslavou pětapadesátých narozenin jeho manželky. Zbohatlík má problém: jeden z (neschopných) číšníků na jeho party, mladík Jirka (údajně se vyučil číšnictví ve Francii) si namluvil zbohatlíkovu dceru - studentku. Zbohatlík však s ní má jiné plány (dcera má jít studovat do zahraničí na Master of Business Administration, typický, dnes celosvětově módní nesmyslný podnikatelský kurs) a jakmile Jirku přistihne opět ve společnosti své dcery, zuřivě ho z garden party vyžene.

Protože je ale zbohatlík, a každý zbohatlík je přece ve filozofii českého filmu mafián, rozzuřený otec si objedná u nájemného vraha Jirkovo zabití. Nejsme ale v kriminálním trilleru, nýbrž v komedii, a tak s nájemným zabijákem ani s rozzuřeným otcem mafiánem to není tak žhavé. Nájemný zabiják je komicky nekompetentní: jeho opakované pokusy Jirku zavraždit nevycházejí, jednou se dokonce sám přizabije elektrickým proudem. Zbohatlík mafián jen pod manželčiným pantoflem: ta mu po vyhnání Jirky vysvětlí, že jejich hýčkaná dcera s Jirkou otěhotněla, takže namísto pronásledování nápadníka je nutno ho také hýčkat jako ženicha a budoucího dědice zbohatlíkových firem. Mafiánova manželka objeví fotografii Jirky s přáteli na venkovské usedlosti jeho kamaráda Honzy kdesi ve vinařské oblasti na jižní Moravě a mafiána zbohatlíka donutí nasednout do auta a zmíněnou vesnici a usedlost hledat.

Jiří se skutečně uchýlí do úkrytu k svému "jedinému příteli Honzovi". Ten žije se svou dívkou na polorozpadlém statku ve vesnici na jižní Moravě, který zdědil po svém zemřelém dědečkovi, a snaží se stát odborným pěstitelem vína. Jenže je to problematické. Ve filmu se výrazně projevuje zásadní motiv postkomunistické české kinematografie, totiž motiv, že muži jsou nepoužitelní a neschopní. Střecha dědečkovy usedlosti je rozbitá a do domu zatéká. Podlaha na půdě, kde Honza suší vinné hrozny na "slámovku", specializované víno, je prohnilá, takže se dá šlapat jenom někde - na určitých místech se člověk propadne. V domě přestane téci voda z vodovodu a prasklé trubky zatopí sklep.

Honza s tím nic nenadělá, spravit to neumí a na řemeslníky nemá peníze. Příjezd infantilního Jirky ho vede k tomu, že oba mladí muži začnou popíjet víno, kterého je na Moravě vždycky někde dost. Honza přestane pracovat a dělat cokoliv smysluplného. Jako obvykle v českém filmu, organizačně a pracovně schopné jsou jen ženy. Všechno závisí na Honzově dívce Klárce, která pracuje na vinici, nakupuje, organizuje, vaří. Když se konečně na neumětelství a neodpovědnost obou přítomných mladých mužů Klárka naštve, její otec Honzu chlácholí, že ženské se prostě naštvávají, že to Klárku "přejde". Že by byli muži schopni pochopit, že příčinou Klárčiny naštvanosti je jejich indolentní chování, tak to ne.

Film pozoruhodným způsobem tematizuje nepřijatelné, nekompetentní a rozmazlené chování mladých mužů jako normální a zápornou reakci žen jako nepřijatelnou. Překvapivé je, že v českém filmu krásné, schopné a inteligentní mladé ženy své nemožné partnery milují navzdory všemu. Tolerují jim všechno. Pro Jirku si nakonec kromě jejích rodičů přijede i jeho těhotná partnerka Marie, přestože před ní Jiří utekl.

Film je komedie, a tak se očekává, že se četné nelogičnosti snesou. Všechno dopadne smírně a končí dvěma svatbami. Jako zázrakem se v závěru filmu z neumětele Honzy vyklube dokonalý pěstitel vína, kterému se opravdu podařilo vyrobit vynikající slámovku, ani neví jak.

Žánr populárních českých komedií je - zřejmě také kvůli televizní zábavě - docela pevně definovaný a 2 Bobule do něho plně patří. Některými svými rysy 2 Bobule vzdáleně připomínají Troškův Kameňák, například skupinou popíjejících a život kolem nich probíhající komentujících dědků na návsi v jihomoravské vesničce (výrazný je tu Jan Skopeček), nebo neváháním použít vulgaritu. Honzův mrtvý, opakovaně se zjevující dědeček (velmi dobře ho zahrál tehdy už šestaosmdesátiletý! Lubomír Lipský) Honzovi opakuje, "Lepší je si to posrat podle svýho, než podle toho, co ti raděj druhý, víš?" - ve filmu hned dvakrát, podruhé v samotném jeho závěru.

0
Vytisknout
4746

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2012