OTEVŘENÝ DOPIS BOHUSLAVU SOBOTKOVI:

Jde mi o volbu prezidenta

16. 1. 2012 / Marek Řezanka

Pane Bohuslave Sobotko,

hned na začátku se chci omluvit, že se na Vás neobracím mezi čtyřma očima, ale takto veřejně. Činím tak z jediného důvodu. Věřím totiž, že následující řádky nepíši pouze za sebe. Nehodlám zde uveřejnit nic, co by nemohl číst kdokoli kromě Vás, a naopak bych uvítal, kdybyste svou odpověď na následující řádky neadresoval pouze mě, ale všem, kdo mají podobný názor a shodné obavy.

O co se vlastně jedná? O nic méně ani více než o volbu presidenta republiky. V tuto chvíli nikdo z nás neví, zda bude přímá, či se bude odehrávat v jednom až třech kolech na půdě parlamentní a senátní. Nejde mi však ani tak o způsob volby, jako o postoj ČSSD k možnému kandidátovi či osobě, jež by v přímé volbě měla podporu stávající nejsilnější opoziční strany v PSP ČR.

Četl jsem rozhovor s Vámi jako představitelem této strany, kde vyjadřujete podporu Janu Švejnarovi. Musím se přiznat, že mě toto stanovisko poněkud zklamalo. Zvláště v situaci, kdy apelujete na senátory své strany, aby se vyjádřili pro přímou volbu hlavy státu. Čekal bych totiž, že sociální demokracie bude hledat kandidáta levicového, kandidáta, který frustrovaným voličům vyplní mezeru v jinak velmi pestré, přece jenom ale trochu vyhraněné, nabídce.

Pan Švejnar, působící v letech 1999-2003 mj. jako člen dozorčí rady GE Capital a který byl od roku 2003 do roku 2007 předsedou dozorčí rady ČSOB, do níž byl v roce 2009 jako předseda opětně zvolen, podle mě zmíněnou mezeru nezaplňuje. Ne snad ani pro možný střet zájmů v souvislosti s bývalou funkcí (bývalými funkcemi), ale pro celkový světonázor. Je to člověk kultivovaný a vzdělaný, jehož vystupování má úroveň a jenž umí na mezinárodní scéně důstojně vystoupit. Tím (bohužel) v prostředí české politické kultury vztyčených ukazováčků, pelmelu sprostých slov a invektiv a obapolného házení špíny na své protivníky vyčnívá.

Na druhou stranu je to ekonom určitého zaměření s pevným přesvědčením, jak má ekonomika fungovat. Je to člověk, jenž bude v diskusním pořadu Václava Moravce s panem Kalouskem držet krok a rozhodně tohoto pána nepohorší. Naopak, sklidí jeho souhlasné pokývání hlavou. S tzv. vládními reformami totiž v zásadních bodech souhlasí, jenom by doporučil sem tam nějakou tu kosmetickou úpravu.

Jenom těžko si ale dovedu představit, že Jan Švejnar by měl být presidentem zoufalých důchodců, jejichž úroveň se již na mnohých místech republiky stává kritickou, že by měl být presidentem lidí handicapovaných a těžce nemocných, jimž vládní kroky likvidují možnost postarat se sami o sebe a znemožňují jim péči v rámci rodiny.

Neumím si ho představit ani jako zástupce nezaměstnaných, kteří mají vysokou kvalifikaci, chuť do práce i praxi, ale holt už pro ně není upotřebení. Není to představitel deprivovaných lidí, kteří toho nechtějí mnoho -- pouze vidět, že mají také v někom oporu. Nemohu si pomoci, nevnímám ho ani jako oporu státních zaměstnanců, které nová podoba Zákoníku práce staví do role ad hoc levné pracovní síly, kteří nemají žádnou jistotu a které lze měnit častěji než pověstné ponožky.

Věřím, že sociální demokracie nezapomněla, že jejím programovým cílem měl být socialismus, jenom ne revolučně vybojovaný a že výše zmíněné skupiny obyvatelstva od ní po právu čekají něco více, než slušnost a kultivovanost. Ty by měly být samozřejmostí - a je pouze tragickou vizitkou České republiky, že tomu tak není.

Pokud bude schválena přímá volba presidenta, jakkoli vnímám její slabiny a jakkoli jsem skeptickým, že nakonec schválena bude, hodlám postupně uveřejňovat, koho a proč bych nevolil na Hrad.

V kolonce "Slušní hoši" pojednám o případné kandidatuře pánů Švejnara a Fischera. Pod nálepkou "Správní hoši" uvedu, čeho se bojím v souvislosti s volbou pánů Babiše či Okamury. U "Vysloužilých hochů" se zaměřím na zavedené firmy, ať již v politice či kultuře, na pány Schwarzenbergera a Gotta. Speciální zastavení pak budu mít u tzv. politických značek, u paní Němcové a pana P. Sobotky, kteří se vehementně berou za bratry Mašíny, jako by to byli jejich vlastní. Budu varovat před všemi, kdo budou vystupovat jako Blaničtí rytíři, jako spasitelé této země.

A třebaže si vážím pana Zemana, nesouhlasím s jeho vymezením se proti muslimské společnosti jako takové, již proto, že nesnáším všeobecné a všezahrnující nálepky všeho druhu.

V případě přímé volby presidenta se obávám i situace, kdyby se zjistilo, že přece jenom může kandidovat V. Klaus. A pokud by nemohl, volba paní Klausové, která zastávala v ČEZu velmi významné pozice, by mě naplňovala stejnými obavami.

Pevně věřím, že sociální demokracie je schopna reflexe společnosti, že vidí rizika, která se časem zvyšují a hrozí eskalací a disfunkčností společnosti jako takové. Věřím, že jména jako J. Keller, sociolog popisující řadu let rizikovou společnost v prostředí společnosti české či V. Bělohradský, který se snad denně zamýšlí nad tím, jak přetavit "tekutý hněv" společnosti v nezbytný konsensus, jsou Vám známa a máte k nim určitý vztah.

Stejně jako ke jménu E. Koháka. Pokud by všichni tito pánové svou kandidaturu odmítli, jsem stejně přesvědčen, že byste byli schopni najít osobnost, jež by demokratičnost s levicovostí zahrnovala a byla ochotna utkat se o post hlavy státu s veškerými povinnostmi a zodpovědností z této role plynoucími.

Prosím Vás o jedno. Hledejte. Hledejte někoho, koho Vám třeba Věci veřejné ani TOP 09 (o ODS nemluvě) neposvětí, kdo ale bude kompatibilním s programem sociální demokracie. Pro mě to totiž stále levicová strana je, i když jsem ji v posledních parlamentních volbách poprvé od svých 18 let nevolil a volil jsem nově vzniklou odnož M. Zemana.

Snažím se být ve své volbě konsistentním, a tedy hledám. V současnosti je pro mě řešením výhradně demokratická alternativa k současnému ekonomickému a politickému systému, které jsou čím dál více závislé na nedemokratičnosti a hájí zájmy čím dál užší skupiny osob. Hledám alternativu k bouřím a k prolévání krve. Obojího se bojím, neboť dav si nevybírá, dav je masa, zvláště pak vyhladovělý dav bez jakékoli vize a jakýchkoli zábran. Proto se zajímám o hnutí za přímou demokracii. To Vám píšu jenom na okraj, abyste si udělal nějakou představu o pisateli. Jinak je zde řada hnutí a jsou zde zástupy hledajících.

Děkuji Vám, že si tento názor aspoň přečtete a zauvažujete nad ním. Nejde mi o moc ani osobní prospěch, nesnažím se lobbovat za nikoho, koho osobně znám. Jde mi tak nějak o nás o všechny, o prostředí, v němž žijeme. Tvrdím totiž, že na okraji aktivního vulkánu se bezstarostně žít nedá, a pokud ano, musí být člověku vše jedno.

Snad si tento můj dopis uveřejněný na Britských listech přečtete -- a možná, bude-li se Vám chtít a budete-li cítit potřebu, se k němu také vyjádříte.

Za to děkuji Vám, Marek Řezanka (a snad i další podobně smýšlející)

0
Vytisknout
6830

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2012