Mimoběžný dialog

18. 1. 2012 / Alexander Bačkovský

Milý pane Dolejší,

dnes ráno jsem si přečetl Váš text. Je vlastně odrazem přesně toho , o čem jsem psal. Takže chápu, že můj text jste nemohl pochopit a nepochopil. Pouze jste zaregistroval mnohočetné odkazy, a jak to tak bývá, jimi a jejich významem pro můj text jste se stejně jako textem samotným nezabýval.

Zato jste se ihned v úvodu opřel o vyšší autoritu Friedricha Nietzsche, už jen použití jeho citátu je zvláštní a pouze dosvědčuje volnost, se kterou jsou citáty brány z nějakých jejich soupisů, knih citátů, kterými si mnozí zvyšují svou společenskou a intelektuální prestiž, a dodávají svým tvrzením autoritu, kterou by jonak nezískaly, aniž jsou uvedeny do souvislostí. Je to příznačná benevolence.

Je tak zřejmé, že jde o iracionální útok, nabytí ranní enegie. Ono rychlé přelétnutí mého textu ve Vás vzbouřilo krev. Vaše odpověď není namířena na obsah mého textu, nýbrž na to, co ono rychločtení vyvolalo ve Vaší hlavě a především na Vás samotného a Vaše sebeutvrzení ve Vašem vidění světa, kterému dáváte rozměr oné univerzálnosti.

To, co je na Vašem textu , z mého pohledu velmi pozoruhodné, je Váše vidění, které je velmi blízko východiskům normalizačního průměru. Je to lenivost, která je argumentována obecnou pravdou: "Neboť to přece každý ví a jinak to být nemůže."

Moje životní hodnoty, zkušenosti i osud jsou zcela odlišné od Vašeho, včetně mé rodiny. Je zjevné, že ten rozdíl je nesouměřitelný.

Není asi rozumné napsat cosi o sobě, ale napíši to, neboť o Vás se mohu dočíst na Vaší vizitce, o mně nic nevíte.

Moje rodinná tradice jsou koncentrační tábory mých předků, tábory GULAGU, československá vězení , výslechy tajné policie a poměrně mnoho obětí v nejrůznějších politických zápasech. Mou tradicí je, že žádný z mých předků neměl společnou vlast, pocházím tedy z prostředí velmi kulturně rozmanitého. Moje osobní tradice je dlouhá spolupráce na uměleckých projektech Ctibory Turby v dobách, kdy tyto projekty byly kultovní záležitostí především v Západní Evropě, spolupráce s Andrejem Krobem, spolupráce na výjimečných architektonických počinech v Praze. Účast na počernickém představení a výslechy Stb. Zákaz studií a výsměch spoluobčanů.

Moje tradice je několik generací s univerzitním vzděláním , často na nejprestižnějších univerzitách Evropy, na kterých dnes studují i mé děti.

Moje tradice je také tradice dítěte, které bylo vykázáno počátkem sedmdesátých let, z jakéhokoliv života za zdmi továrny, a po studiích střední školy s napraveným kádrovým posudkem v roce 77 k mytí výloh, odvedeno v bědném zdravotním stavu na vojenskou služby, povoláno k mnoha dělnickým profesím, a člověka , který tyto společenské handikepy byl schopen překonat, včetně vytouženého univerzitního studia.

Odhlalil jsem své zázemí a předpokládám, že toho bude patřičně zneužito.

Konstrukci, kterou z toho Vy, či někdo Vašeho smýšlení vytvoříte, lze znát již nyní.

Vzhledem k tomu, že mohu porovnávat výsledky a úroveň vzdělanosti, jak je prezentujete Vy i pan Veselý, s úrovní západního akademického myšlení, může ve mně vyvolat Vaše metoda pouze jistý smutek, který však rychle pomine.

Moje děti studují západoevropské instituty, které patří k vrcholným místům evropského myšlení. Na tyto školy se dostávají jedinci z celého světa a učitelé patří k akademické světové elitě. Moje děti nejsou méně moralizující než Vy, ani méně netouží po rozumném řádu světa, a nejsou ani méně Čechy než Vy . Mohu tedy porovnávat i tento rozdíl. Pro tuzemské prostředí nevychází vůbec příznivě.

To, co je důležité, je i moje zkušenost z práce v mnoha zemích světa.

Takže formuluji své úvahy na základě poměrně pevném a jejich formulaci přikládám jistý význam. Z tohoto pohledu je Váš dnešní text o textu, který jste vlastně nečetl, projevem arogance, ne menší než je Vaše arogance k Václavu Havlovi a mnoha jiným s ním.

Jak jinak nazvat někoho, kdo píše o něčem, co si ani nepřečetl? Jistě, lze to jinak, ale patrně by takové pojmenování bylo zbytečným jitřením něčeho, co ze své podstaty za to nestojí.

Samozřejmě, nebudu v této korespondenci pokračovat, ani s Vámi, ani s panem Veselým. Prostor je váš. Bylo by to z mé strany zcela hloupé. Bohužel, nové zkušenosti a jakéhosi záchvěvu naděje jsem se nedočkal, pouze starých triků normalizačních zelinářů v podání mladých mužů.

Loučím se s Vámi.

A.Bačkovský

0
Vytisknout
4104

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2012