Musíme počkat, až se u lidí projeví občanská vůle

19. 1. 2012

Reakce na článek Štěpána Kotrby "Nezávisle závislé sny" ze dne 17.1.2012.

Nelze než souhlasit s tím, že je u nás docela velký počet nejrůznějších iniciativ, píše Petr Moravec. Dokonce to vypadá, že si u nás každý trochu gramotný člověk s přístupem na internet brzy založí vlastní iniciativu. I v mnoha dalších věcech má pan Kotrba pravdu. Situace vypadá tak, jako by si naše nejaktivnější iniciativy vyšláply do jisté politické šarvátky, i když asi nechápou současné rozložení sil.

Pro tzv. nezúčastněného pozorovatele to může opravdu vypadat tak, jako by proti profesionální, dobře vycvičení, dobře živené, dobře koordinované armádě cynických, arogantních a nemilosrdných žoldáků, podporované ještě velmi mocnými spojenci, nastoupil houf naivních, ne příliš svorných a v mnoha případech i nenápadně manipulovaných křiklounů, kteří se zaštiťují pouze morálními hodnotami, skutečnou demokracií, lidskými právy a podobnými "nereálnostmi". Vojsko (mohutná členská základna), jim ale zatím chybí.

To, že tito lidé oplývají záviděníhodnou občanskou statečností, možná i altruismem, jim pan Kotrba asi neupře. Do motivů těchto lidí nevidíme a tak je určitě nemáme právo předem odsuzovat. Otázka však je, jakou budou mít jejich snahy efektivitu. Zatím to vypadá, že si z těchto lidiček dotyční politici a jejich spolupracovníci opravdu nic nedělají, a jiní profesionálové jsou zase rádi, že se jim ukazují hlavní nespokojenci, které bude třeba dozorovat a případně začlenit do jistého "programu".

Ale i když je kromě paní místopředsedkyně, která se s nimi uvolila diskutovat, asi zatím žádná ze "zainteresovaných" osob nebere vážně, nijak to nesnižuje zásluhy těchto osob o snahu změnit poměry v naší zemi.

Tito aktivisté vyjednávají za celou naši těžce zkoušenou zemi, za nespokojené spoluobčany, za ožebračené, zneužívané a ponížené obyvatelstvo. Tito lidé jsou, jakoby morálním předvojem nás, tzv. mlčící většiny. A to je ten problém! Tito lidé bojují za naše práva, ale my, za které se bojuje, jsme v klidu. My se angažovat nemíníme. Takže tady máme velice legrační obrázek, kdy parta aktivistů vyzvala na souboj neskutečně silnějšího nepřítele a přitom jí ušlo, že armáda občanů za které mluví, se zatím mobilizovat nemíní.

Samotní aktivisté jsou jenom lidé. Jsou mezi nimi takoví, kteří by rádi posílili parlament, třeba i ve stávající podobě, vždyť přece trocha moci a peněz nemůže nikdy škodit. Jsou však ale mezi nimi i takoví, kteří už mají určitou představu o fungování přímé demokracie (ono to totiž v některých zemích opravdu funguje anebo fungovalo, než byly humanitárně vybombardovány). Tito aktivisté by takovéto uspořádání anebo přijatelný kompromis chtěli nastolit tzv. zdola a sami možná vůbec netouží nechat se vtáhnout do vrcholné politiky současného typu.

Takovým lidem bych se neposmíval, protože tito lidé vědí, že přímá demokracie může být o něčem úplně jiném než o "profesionální politické práci". A jestli tito lidé podléhají svému vnitřnímu sociálnímu cítění, kterého většina z nás zatím není schopna, pro mne osobně to není důvod k posměchu, ale spíše k větší úctě.

Ano, souhlasím s panem Kotrbou, že politika má své zákonitosti a že takovým způsobem, jakým to naše nejrůznější iniciativy dělají, to k nějakému volebnímu výsledku asi nedotáhnou. Jenže si na rozdíl od pana Kotrby myslím, že pokud by se stal i zázrak a tyto iniciativy se sjednotily do nějakého volitelného hnutí (vznik strany bych na rozdíl od pana Kotrby považoval za prohru slušných lidí, kteří je budou podporovat), tak by pouze posílily náš stávající politický systém, systém nefunkční zastupitelské demokracie.

Tedy pardon, nefunkční z pohledu slušného občana. Z pohledu našich mocných je to velmi funkční a výnosný systém.

Takže z mého nezúčastněného pohledu bude lépe, pokud to budou všechny tyto iniciativy dělat špatně a ve volbách se neumístí, než abychom tyto volby museli dělat každého půl roku a stále jen vyměňovat další a další figurky, které už systém zpracuje podle osvědčených metod. Nemluvě o tom, že každá další politická vláda bude chtít realizovat další "nutné" reformy.

Dále jsem v článku pana Kotrby našel otázku: co tito lidé, tito aktivisté chtějí lidem vlastně nabídnout? Pan Kotrba uvažuje dost tradiční způsobem, jestli si myslí, že by občané naší země měli opět vybírat z nějaké nabídky, z nějakého volebního programu politických stran nebo hnutí, o kterém přece dopředu víme, že se stejně nikdy neuskuteční. Nechce se mi věřit, že by s tím padesátník, jako je pak Kotrba, neměl dost zkušeností.

Copak tito lidé, kteří bojují za nás, za toto s odpuštěním tupé a pohodlné stádo, nás mají opět něčím zaujmout? Copak oni se nám mají zase podbízet nějakým populistickým programem? A my je pak půjdeme milostivě volit, pokud náhodou jinde nedostaneme "lepší volební guláš a pivo".

To si tak inteligentní lidé jako je pan Kotrba opravdu neumí představit, že se lidská společnost bez podobné frašky neobejde? Ano, někteří aktivisté, hlavně ti naivní, kteří věří v přímou demokracii, jsou z pohledu standardního politika směšní. Jsou naivní, jsou nezkušení, jsou většinou chudí, nemají spojence, nemají známosti, neumí se správně politicky chovat. Jenomže mají něco, co nemají všichni ti ostatní, vším "potřebným" oplývající. Někteří z nich mají totiž vizi, mají jasnou představu jak dál, na rozdíl od všech těch, kteří jsou sice profesionálně na výši, ale jsou schopni do nekonečna opakovat stále jen jedno a to samé.

Jenže doba se změnila. Už opravdu nevznikne silné občanské hnutí, jako bylo například OF. Jednoduše proto, že už k tomu budou chybět západní sponzoři. Tato bitva se totiž povede také proti nim. V této bitvě nebudou pomáhat ani levičáci, protože návrat k jejich vládě se s přímou demokracií neslučuje.

Takže jak mohou tito lidé, tito naivní aktivisté zvítězit? Podle mého názoru nemohou. Je to nad jejich síly. I když mají pravdu, i když budou mít vizi, dobré nápady, třeba i čisté srdce a čisté svědomí, v této bitvě zvítězit nemohou. A kdyby se stal zázrak a dostali se do parlamentu, dopadli by jako všichni jejich předchůdci.

Rozhodně nemohu souhlasit s  představou pana Kotrby, jak by měla vypadat činnost těchto aktivistů, podle vzoru altruistické matky Terezy. Tak svatí nejsme totiž nikdo a tudíž nemůžeme počítat s tím, že najdeme nějakého svatého aktivistu, později svatého politika, který nás bude opět "svatě zastupovat". Jeho kolegové poslanci také nejsou svatí, takže co by nám tam byli jeden či dva svatí vůbec platní?

Také nesouhlasím s tím, že chceme-li čehokoliv v naší společnosti dosáhnout, musíme zakládat politické strany a k tomu potřebujeme zákonitě sponzory, tedy velké finanční zázemí. Vůbec přistupovat na špinavou hru předvolebních kampaní, je podle mého názoru opět prohra. A už vůbec nesouhlasím s tím, že je nutno udělat všechno, včetně nejrůznějších kompromisů, jenom proto, aby bylo možno vstoupit do podzimních voleb. Ano, šlo by opravdu zase jen o velký balík peněz, ale by z něj zase neviděli skoro nic.

Souhlasím s panem Kotrbou, že revoluce nečeká. Opravdu zde hrozí nebezpečí, že pokud v naší společnosti nedojde k rozumným změnám, dojde ke změnám velice nerozumným, razantním a patrně i drastickým. Dostanou se k moci manipulátoři, zakuklení diktátoři a pak teprve uvidíme, co to bude znamenat pro řadové občany. A proto říkám: "Bože chraň nás před takovými revolucionáři". Většina revolucí je přece předem zaplacena a v podstatě ani nepotřebuje pro své cíle spolupráci občanů. Revolucionářům přece stačí poslušný a ovladatelný dav.

Je otázka, zda se dá považovat za revoluci to, co se například stalo nedávno na Islandu. Jak vidět tak mnoha docela inteligentním lidem uniklo, že v této zemi nepotřebovali provádět klasickou revoluci, ba ani nepotřebovali čekat na dostatečnou politickou vůli k žádoucím změnám. Došlo tam totiž k spontánnímu probuzení občanské vůle, která jak jsme mohli vidět a slyšet (nikoli však v našich oficiálních sdělovacích prostředcích), zaznamenala velké úspěchy.

Jenže v naší zemi k tomu patrně ještě nedozrál čas. Bez podobného probuzení řadových občanů, bez jejich aktivního přístupu to za nás nevybojují žádní aktivisté, ale ani žádné, i když k tomu vybavené, politické strany. V současném politickém systému k takovýmto změnám nebude napříč parlamentem nikdy dostatečná politická vůle, a proto je tento systém také současnými politickými prostředky nereformovatelný. Myslím, že většina lidí to podvědomě cítí, a proto se taky nechce politicky nijak angažovat. Jenže copak se dá udělat jakákoliv korekce tohoto systému bez toho, aby o to řadoví občané usilovali? Logicky si můžeme odpovědět, že samozřejmě nedá. A tak se zatím pohybujeme stále v začarovaném kruhu.

Samotní aktivisté na tento úkol opravdu nestačí, ale to neznamená, že by jejich činnost byla nesmyslná. I toto je přece způsob jak probouzet spící občany.

Poznámka na konec: Možná, že by mi některý čtenář rád položil otázku, když jsem si dovolil kriticky reagovat na článek tak dobrého blogera, jakým je pan Kotrba, zda bych mohl přijít s nějakým vlastním konstruktivním návrhem?

Ano mohl bych. Navrhuji počkat, až naše občanská společnost, tedy aspoň její podstatná část, získá opravdovou motivaci k občanské angažovanosti. Nejlépe a nejrychleji se tato získává, když je lidem opravdu zle, takže to nemusí trvat až tak dlouho.

Až naši aktivisté pochopí, že mohou dál obtěžovat současné mocipány, že mohou usilovat o nahrazení politické vlády vládou odborníků s omezeným mandátem (tím se přece nemůže nic pokazit ani k tomu nejsou nezbytné volby), ale těžiště jejich práce by mělo spočívat v tom, že budou lidem trpělivě a cílevědomě vysvětlovat svoji vizi přímé demokracie. Většina lidí si totiž o něčem takovém zatím nebyla schopna udělat představu. Až se lidem tato představa dostane do povědomí, věřím, že se začnou probouzet z letargie. Vznikne nám tzv. občan nového typu. Občan -- aktivista, který bude schopen osobně usilovat o změnu svých životních podmínek, který bude cítit téměř kmenovou sounáležitost se svými druhy. Takoví občané pak nebudou muset čekat na politickou vůli, ale jejich spojená občanská vůle, začne věci rychle dávat do pohybu. Toho však budou schopni pouze lidé, kteří projdou určitou občanskou transformací. A právě tomu by mohli výrazně pomoci (a mnozí už dlouho pomáhají), někteří naši aktivisté.

Další články a myšlenky tohoto autora můžete najít na stránkách www.treti-cesta.cz

0
Vytisknout
6173

Diskuse

Obsah vydání | 20. 1. 2012